|
| |
|
| |
|
|
Vznik ČSR: Česká politika a otázka státního území
Bayer, Lukáš ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
V listopadu 1918, tedy po čtyřech letech, třech měsících a dvou týdnech, skončila první světová válka. Konec války s sebou přinesl rozpad říše habsburské dynastie. Národy žijící v rakousko-uherské monarchii získaly samostatnost ve formě nezávislých národních států. Jedním z těchto nových států objevivších se na poválečné mapě střední Evropy bylo i Československo. Ustavením Československé republiky v letech 1918 a 1919 (s konečnou platností potvrdila existenci samostatného československého státu mírová konference v Paříži) byl splněn základní cíl tehdejší české politiky, tzn. obnovit existenci českého státu, jež byla před staletími násilně přerušena. Samostatný stát však nyní vznikl v hranicích, které neodpovídaly rozsahu českého státu v žádné historické etapě jeho vývoje. Československá republika vznikla spojením Čech, Moravy a tzv. rakouského Slezska, známých jako české nebo také historické země, jež byly do konce první světové války součástí rakouského Předlitavska, a Slovenska s Podkarpatskou Rusí, které do té doby patřily ke starému Uherskému království. Základním cílem mé práce se tak stala snaha zmapovat, jak česká politika v průběhu boje za samostatný stát uvažovala o potenciálním státním teritoriu a jaké ambice v tomto směru měla. Konkrétní územní zisk však nebyl závislý jen na vůli české politiky,...
|
|
| |
|
| |
|
|
Československo-rakouské vztahy po první světové válce 1918 - 1925
Čižinský, Jan ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Jeřábek, Martin (oponent)
Po skončení první světové války se československé politické reprezentaci podařilo během prvních let poměrně přesně odhadnout, kam se bude politický vývoj ve střední Evropě ubírat. Ve vztahu k Rakousku vystupovalo Československo z pozice silnějšího a šťastnějšího a zúročilo vykonané přípravy na získání své samostatnosti. Nabytou mezinárodně politickou převahu a mezinárodní podporu dokázal československý stát na pařížské mírové konferenci a ve Společnosti národů úspěšně zhodnotit. Co se týkalo úřadů a zákonů, navázalo Československo na rakousko-uherské tradice, což se ukázalo být v neklidné době stabilizujícím prvkem . Československý stát prostřednictvím své zahraniční politiky, personifikované především ministrem Edvardem Benešem, sledoval v československo-rakouských vztazích opravdu především politické oddělení od Rakouska. Svědčí o tom řada závažných rozhodnutí: vytvoření Malé dohody a odmítání jejího rozšíření o Rakousko, odpor proti podunajské federaci stejně jako proti jakékoli celní unii, přijetí zákona o měnové odluce, o samostatném celním prostoru, o nostrifikaci. V hospodářské oblasti obětovalo Československo nejvýhodnější možnost středoevropského uspořádání - společný trh - na oltář čerstvě nabyté samostatnosti. Podobně naložilo i s českou menšinou ve Vídni. Zahraniční politika dala Brněnskou...
|
|
| |
|
|
" Východní politika" Brandtovy vlády a Československo
Novotný, Jiří ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Kučera, Rudolf (oponent)
Touto diplomovou prací jsem Brandtovu východní politiku zpracoval z perspektivy československo-německých vztahů. Proces normalizace vztahů mezi ČSSR a SRN za vlády Willyho Brandta jsem přiblížil z pohledu obou zainteresovaných stran, poukázal na problémy a obtíže s ní spojené a také na přínos Brandtovy ostpolitiky pro další rozvoj vztahů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo. Její motivy byly zřejmé: snaha přispět k uvolnění mezinárodního napětí a upevnění míru v Evropě i vlastním dílem a zejména cíl postupně překonat poválečné rozdělení Německa, které bylo Němci pociťováno jako nespravedlnost. Proto spolkové vlády usilovaly již od konce války o znovusjednocení obou německých států, znovuspojování rozdělených rodin i zdí rozděleného Berlína. NDR odmítaly uznat jako stát, neboť ji považovaly za nelegitimní a nedemokratický režim udržovaný pouze s pomocí SSSR. Od 60. let 20. stol. se však SRN postupně dostávala do diplomatické defenzívy, neboť navzdory svému lpění na Hallsteinově doktríně (která bránila mezinárodněprávnimu uznání NDR) se režim v NDR přesto a za nemalé pomoci SSSR stabilizoval a byl diplomaticky úspěšný nejenom v socialistických zemích východního bloku, ale i v mnoha státech třetího světa. V protikladu k západní politice (která SRN integrovala do svazku západoevropských...
|
|
|
Totalitární tendence v německé koloniální politice
Weiser, Martin ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Nálevka, Vladimír (oponent)
Diplomová práce Totalitární tendence v německé koloniální politice pojednává o německé koloniální politice vůči africkým domorodcům v letech 1884-1914. Hlavní důraz je kladen na charakteristiku a analýzu německé domorodé politiky v nejvýznamnější kolonii - Německé jihozápadní Africe. Práce se snaží o postižení vztahu kolonistů ke kolonizovaným, o charakterizaci rasistických představ Němců a popis jejich dopadu na koloniální realitu. Dále pojednává o válce Herero a především o německém vedení bojů během tohoto konfliktu. Snaží se identifikovat příčiny jeho radikalizace, jakož i zodpovědět otázku o genocidním záměru. V části totalitarismus jsou rozebrány totalitární aspekty německé domorodé politiky v Německé jihozápadní Africe, jak se rozvinula po skončení války Herero. Následně je věnována pozornost srovnání německé koloniální politiky vůči domorodcům s africkou koloniální politikou ostatních velmocí. Závěrečná kapitola se snaží zodpovědět otázku po kontinuitě německé historie, po kontinuitě mezi německým kolonialismem a nacionálním socialismem.
|
|
|
Současné sino-vatikánské vztahy
Krchňavý, Petr ; Andělová, Petra (vedoucí práce) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd / Smetanovo nábřeží 6, 110 01 Praha 1 info@fsv.cuni.cz, tel: 222 112 111 www.fsv.cuni.cz Dle čl. 4 Opatření rektora č. 6/2010 o Zpřístupnění elektronické databáze závěrečných prací http://www.cuni.cz/UK-3470.html a čl. 1 Opatření děkana 29/2010 se z časového hlediska závěrečné práce dělí do tří skupin: a. "nové práce", tj. práce odevzdávané k obhajobě počínaje 29. 9. 2010, b. "starší práce", tj. práce odevzdané k obhajobě od 1. 1. 2006 do 28. 9. 2010, c. "práce před rokem 2006", tj. práce odevzdané k obhajobě před 1. 1. 2006. V tomto případě jde o "starší práci" odevzdanou k obhajobě od 1. 1. 2006 do 28. 9. 2010. Omlouváme se, ale dokument není v elektronické verzi k dispozici.
|
host ::
RSS.