|
|
Československo v roce 1957 v rámci východního bloku
Palivodová, Eva ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent)
V roce 1957 se východní blok vyrovnával s krizí předchozího roku, destalinizací a povstáním v Maďarsku. Ve své práci jsem se pokusila sledovat jednotlivé roviny tohoto vyrovnávání se a konsolidaci situace v Československu. Zaměřila jsem se na politický, ideologický a hospodářský vývoj Československa v roce 1957. Přihlédla jsem také k vývoji sociální politiky a kulturní a vědecké scény v zemi. Situaci Československa v roce 1957 jsem také zasadila do územního a časového kontextu. Pro lepší pochopení fungování systému v zemi jsem se v první kapitole věnovala obsáhlejší charakteristice politického systému v Československu roku 1957 a popisu jednotlivých jeho složek. Další kapitoly jsou řazeny podle chronologického vývoje na tři období roku 1957. Zhruba do června roku 1957 se jedná o období reakce na maďarské povstání. Od června do září dochází k upevňování pozic režimu v Československu i Sovětském svazu. A od září do konce roku slaví komunistický režim svůj velký triumf, který je spojený s vypuštění prvního satelitu Sputnik 1 a slavením výročí Říjnové revoluce roku 1917. Tyto hlavní kapitoly jsem dále rozčlenila na menší celky, které sledují politický vývoj, hospodářský vývoj a vývoj ideologie v daných obdobích.
|
|
|
Československo a norimberský proces (norimberský proces v československém tisku)
Havlínová, Jana ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Druhá světová válka byla co do počtu obětí a napáchaných škod nejděsivější v dějinách lidstva. Již z toho důvodu bylo nezbytné potrestat ty, kteří ji rozpoutali. Mezinárodnímu tribunálu v Norimberku se podařilo nalézt odpovídající právní konsenzus, který umožnil jejich souzení. Ačkoli tři z hlavních válečných zločinců byli soudem zproštěni viny, mnozí dál věřili, že se norimberský proces stane mementem pro všechny, kteří by se v budoucnu pokusili vést útočnou válku. Ačkoli je průběh procesu dobře známý, panuje jen velmi povrchní povědomí o tom, jak byl tehdy veřejností vnímán. Klíčem k pochopení dobové mentality jsou média, která utvářejí společenské názory. Proto byl učiněn pokus skrze noviny nalézt klíč ke vnímání procesu českou veřejností. A jaký je výsledek bádání? Studiem memoárové literatury a pramenných edic se podařilo nastínit složité kroky, které vedly k ustavení mezinárodního tribunálu. Materiály uvedené v kapitole Prameny a literatura vedly k objasnění dění, jenž předcházelo prvnímu zasedání soudu, a napomohly k dokreslení tamní atmosféry. Mimo jiné poskytly dostatek podkladů pro zhodnocení přínosu československé delegace a osoby dr. Bohuslava Ečera pro norimberský proces. Podrobnou analýzou článků bylo dosaženo stručného přehledu norimberských událostí tak, jak o nich referoval dobový tisk....
|
|
|
Češi ve Vídni v letech 1934-1945: perzekuce, kolaborace a odboj menšiny
Kotalík, Matěj ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Práce analyzuje z několika různých úhlů pohledu život české etnické menšiny ve Vídni v Dollfussově a Schuschniggově autoritativním režimu i pod Hitlerovou nadvládou. Vídeňští Češi, kdysi největší neněmecká národnostní skupina rakouské metropole, stali se důležitou entitou v 19. století v důsledku velkého přílivu imigrantů z českých zemí. Po první světové válce dočkaly se jejich pozice a ochrana ze strany rakouských úřadů právního zakotvení ve versailleském systému, avšak ve skutečnosti jejich značná diskriminace dále pokračovala. Politický vývoj směrem k tzv. austrofašismu a nacistické okupaci měl i citelný dopad na každodenní život Čechů, stejně jako jiných menšin v Rakousku. V letech 1934-1938 byli perzekvováni především Češi levicově smýšlející, kdežto německá invaze dala vzniknout pronásledování menšiny jako takové. Po anšlusu v březnu 1938 reagovali Češi ve Vídni na vzrůstající tlak dvojím způsobem. Jejich oficiální představitelé prokazovali nejprve posílenou loajalitu, zejména ve věci dubnového plebiscitu, a mnoho Čechů vyvíjelo asimilační úsilí, zatímco mnozí jiní se podíleli na rozličných odbojových aktivitách. Český odboj ve Vídni a v jejím okolí zformoval se jako logický důsledek tradičního spolkového života a tělovýchovných aktivit uvnitř menšiny. Struktura a hlavní rysy odboje zhruba odpovídají...
|
|
|
Gustav Habrman - cesta sociálního demokrata od "anarchismu" k "revisionismu"
Šlehofer, Lukáš ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Hlavním cílem mé diplomové práce je zmapovat životní osudy významného sociálně demokratického politika Gustava Habrmana. Určitou červenou nití, která by se měla vinout celou prací, je pak popis jeho ideového vývoje od anarchistických počátků ve Vídni v osmdesátých letech devatenáctého století až po "revizionistické" postoje prvorepublikového ministra. Habrmanova postava je - dá se říci - nesmírně zajímavá. V mnohém je na poměry, ze kterých vyšla, výjimečná, v jiných věcech zase naprostým prototypem člověka určité sociální skupiny. Výjimečnost jistě tkví v zcestovalosti. V českých zemích té doby patrně neexistuje mnoho dalších dělníků, kteří by poznali takový kus světa jako Habrman. Neobvyklá byla mezi lidmi, kteří vzešli z dělnického hnutí, i jeho znalost jazyků. Na druhou stranu prodělal v rámci sociální demokracie kariéru, která nese shodné prvky s celou řadou dalších stranických předáků, byť Habrman začal stoupat po pomyslném žebříčku v o něco starším věku, než bylo běžné. Z redaktora se stal poslancem předlitavského parlamentu, aby po vzniku republiky byl jmenován ministrem. Kariéru zakončil jako senátor.
|
|
| |
|
|
Zrod "nové ženy" aneb život a působení vysokoškolsky vzdělaných žen v českých zemích v první polovině 20. století na příkladu jejich organizovaného hnutí
Malá, Marie ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Pokorná, Magdaléna (oponent)
Předložená diplomová práce se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku působení ženské vysokoškolské inteligence v českých zemích v první polovině 20. století. Zvolené téma je analyzováno optikou ženských akademických spolků, které se v tomto geografickém prostotu objevují již počátkem 20. století, aby vedle své reprezentativní funkce plnily poslání svébytných kulturních a společenských činitelů své doby. Současně s mapováním historie, významu i struktur tří forem organizovaného hnutí akademiček je v práci sledována případná personální a ideová kontinuita ženské akademické obce, jež se postupně soustředila v tzv. Ženském kroužku Slavia, ve Sdružení akademicky vzdělaných žen a v meziválečném období pak v rámci tzv. Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen v R. Č. S. Za účelem zohlednění širšího kontextu, ve kterém vyvíjely zmíněné spolky svou činnost, je v práci připomenut jednak obecný vývoj možností ženského vysokoškolského vzdělávání, jednak mezinárodní rozměr sociability ženské inteligence, jehož vyjádřením se stala International Federation of Women - prestižní organizace sdružující v meziválečném období akademičky více než třiceti států světa.
|
|
|
Únor 1948 v prezidentské kanceláři
Trpišovská, Jana ; Rychlík, Jan (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Úkolem této práce není znovu zmapovat pr b h událostí února roku 1948, ale zam it se na úlohu, kterou v celém mocenském zápase hrála Kancelá prezidenta republiky a prezident Edvard Beneš samotný - jaké pravomoci m l a jakých pák mohl použít k vy ešení nastalé vládní krize. Po stručném úvodu do situace, pro který je nutné se vrátit do doby po skončení druhé sv tové války, si p edstavíme prezidentskou kancelá s jejími odbory i osoby, které v ní pracovaly a pozd ji o únorových událostech vydaly sv dectví. Jedná se v první ad o prezidentova kanclé e Jaromíra Smutného, který krátký čas sloužil i Klementu Gottwaldovi a poté se mu poda ilo uprchnout do zahraničí. Jejich sv dectví bude porovnáno s dostupným sv dectvím dalších osobností politického života té doby. Své vzpomínky sepsali národní socialisté Hubert Ripka, Prokop Drtina a Ota Hora, deník si v té dob psal komunista Bed ich Rattinger, z Kancelá e prezidenta republiky podali sv dectví Jaromír Smutný, Miroslav Jirásek a František Škarvan, z dalších politických osobností stojí za zmínku i velvyslanec Eduard Táborský, švédská p ítelkyn manžel Benešových Amelie Posse-Brázdová či noviná Ferdinand Peroutka. Z archivních materiál bude využito písemností z prezidentova osobního archivu, zpravodajství ýeskoslovenské tiskové kancelá e, bezpečnostních...
|
|
|
Postavení ženy v díle Terézy Novákové
Slámová, Dana ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Velek, Luboš (oponent)
Teréza Nováková byla významnou osobností české kultury přelomu 19. a 20. století. Věnovala se umělecké a žurnalistické tvorbě, aktivně se podílela na ženském hnutí. Vedle toho se zaměřila i na národopisnou činnost. Bakalářská práce je zaměřena na beletristickou a žurnalistickou tvorbu Terézy Novákové. První část práce je věnována vlivu Karoliny Světlé na Terézu Novákovou, která byla pro ní nejen vzorem, ale i přítelkyní a rádkyní. Další dvě zásadní části se zaměřují na obraz ženy v publicistice a v beletrii spisovatelky. Prostřednictvím publicistiky reagovala Nováková na soudobý společenský vývoj. Ve svých článcích sledovala tři základní oblasti emancipačního úsilí - vzdělání, povolání a volební právo žen. Část zaměřená na beletrii využívá dílo venkovského realismu jako historického pramene. Cílem této kapitoly je na základě mikrosociální sondy postihnout postavení ženy ve venkovském prostředí. Zároveň je sledováno myšlení, postoje a hodnoty konkrétního jedince.
|
|
|
Dějiny církevní správy v Protektorátu a Sudetské župě
Beringer, Jaromír ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Šebek, Jaroslav (oponent) ; Radvanovský, Zdeněk (oponent)
Po roce 1989 vyšla celá řada monografií a vědeckých článků, které se soustředily na oblast českých dějin v době tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Bezesporu je to téma, které ještě není zcela probádané, a proto zde čeká na svá odhalení celá řada zajímavostí. Pozoruhodný však zůstává fakt, že tak důležité historicko-religionistické téma, jako jsou dějiny církevní správy od Mnichovské dohody do osvobození naší vlasti v květnu 1945, z velké části uniklo badatelské pozornosti. Zábor, který postihl naši republiku po mnichovském diktátu 30. září 1938, ochromil chod i tak významné instituce, jakou byla římskokatolická církev. V této souvislosti je třeba upozornit na důležitou skutečnost, že až do roku 1950 se vedly matriky právě na farních úřadech. S nesmírnou pečlivostí se zde zaznamenávaly veškeré údaje o narození, úmrtí, o uzavřených manželstvích, ale také všechny úkony, které vyplývaly z duchovenské činnosti. České diecéze dostaly po třicetileté válce a v josefínské době novou podobu. V roce 1654 vzniklo nové biskupství v Hradci Králové, dále v roce 1655 severočeské biskupství v Litoměřicích, které mělo sehrát úlohu obranného valu před šířícím se luteránstvím ze Saska, a v roce 1785 bylo ustaveno biskupství v Českých Budějovicích. Tyto diecéze pak byly začleněny se svými biskupy jako sufragány pod pražskou...
|
|
|
Jazyk komunistické moci na stránkách Rudého práva v roce 1953
Hannová, Daniela ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent)
Tématem práce je pohled na způsob jazykové manipulace na stránkách Rudého práva v roce 1953 a nastínění základních typologických rysů komunistické propagandy. Cílem je ukázat na úlohu politiky v kulturní sféře a její proměnu po komunistickém převratu, která se odrazila i na novinové kultuře. Práci lze obsahově rozdělit na dvě části. První z nich je rozdělena na tři kapitoly. V první se seznámíme s problematikou propagandy. Ve druhé nalezneme rozbor kulturních institucí a poslední pojednává o roli tisku. Druhá polovina práce obsahuje po krátkém úvodu rozbory konkrétních článků.
|
host ::
RSS.