|
|
Larvy tasemnic jako modelové organismy v biomedicíně
Vajs, Vojtěch ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Taenia crassiceps a Mesocestoides corti jsou v biomedicíně široce využívanými druhy tasemnic. Jejich vlastnosti z nich činí vhodné modely pro různorodé formy neurocysticerkózy a jejich schopnost ovlivnit organismus hostitele se nabízí jako potenciálně vhodná léčba chorob z řad autoimunitních onemocnění, jako je diabetes 1. typu nebo roztroušená skleróza, a různých druhů rakoviny, jako jsou melanomy nebo rakovina prsu. Imunomodulační schopnosti helmintů, které jsou známy už delší dobu, si v nedávných letech vyžádaly pozornost vědců svým účinkem na zánětlivé reakce organismu hostitele a také kvůli tomu, že některé jejich produkty dokáží posílit imunitní reakci. Současný výzkum si dává za cíl objevit další mechanismy účinku produktů helmintů a rovněž určit onemocnění, na která by se mohly aplikovat. Tato práce se věnuje představení důvodů, pro něž jsou tyto dvě tasemnice tak hojně využívanými modely, účinkům infekce na hostitelský organizmus, využití pro studium neurocysticerkózy a různým příkladům, ve kterých se především T. crassiceps a její produkty ukázaly jako potenciální kandidát pro vývoj nových léčebných postupů či posílení těch stávajících. Klíčová slova: Taenia crassiceps, Mesocestoides corti, neurocysticerkóza, imunomodulace, diabetes 1. typu, roztroušená skleróza, melanomy
|
|
|
Genetic regulation of Leishmania infection
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
10 Abstrakt Leismanióza je opomíjené tropické onemocnění, které se řadí k nejzávážnějším zdravotnickým problémům. Je endemické v 98 zemích Asie, Afriky, Ameriky a Středomoří a postupně se šíří do nových oblastí včetně střední Evropy a USA. Klinické formy leishmaniózy zahrnují široké spektrum projevů od kožní leishmaniózy až po potenciálně smrtelnou viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech je znám výskyt asymptomatických případů. Různé druhy leishmanií indukují různé symptomy, ale dokonce pacienti infikovaní stejným druhem parazita mohou projevovat různé symptomy onemocnění a různě reagovat na léčbu. Proto je jednou z velkých výzev vysvětlení pozorované variability, kterou nelze vysvětlit pomocí současně známých faktorů. Abychom našli nové faktory regulující leishmaniózu, testovali jsme úlohu molekul, o nichž je známo, že se účastní regulace jiných infekcí, a mapovali jsme lokusy kontrolující množství parazitů po infekci L. major. Také jsme determinovali kontrolu přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy (TBEV) s cílem určit, zda existují společné prvky v odpovědi k L. major a TBEV. Interferonem indukované GTPázy (guanylate-binding proteins, GBPs) hrají významnou úlohu v aktivaci inflamazómu a zprostředkovávají vrozenou rezistenci proti mnoha vnitrobuněčným patogenům. O jejich roli v...
|
|
|
Vliv slin krevsajícího hmyzu (Nematocera) na imunitní systém člověka
Jelínková, Kristýna ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Janda, Jozef (oponent)
Pobodání zástupci krevsajícího hmyzu z podřádu Nematocera vyvolává u člověka imunitní reakci. Sliny některých zástupců čeledí Psychodidae, Culicidae, Simuliidae a Ceratopogonidae byly zkoumány podrobněji ve smyslu konkrétních antigenů, které ovlivňují hostitelovu humorální i buněčnou imunitní odpověď. Dostupné studie na toto téma jsou zaměřené především na komáry (Culicidae) a flebotomy (Psychodidae). Protilátková odpověď na sliny komárů a flebotomů je založena hlavně na specifických protilátkách tříd IgE a IgG. Hladiny těchto protilátek v sérech pobodaných lidí jsou ovlivněny zejména délkou a intenzitou předchozí expozice pobodání. U komárů je významná IgE odpověď, spojená s častými alergickými reakcemi na komáří pobodání. U flebotomů naproti tomu převládá IgG protilátková odpověď. Buněčná reakce lidského imunitního systému na komáří sliny byla zkoumána pouze okrajově, přičemž komplexnější studie nejsou dostupné. U flebotomů bylo prokázáno, že přídavek slin rodu Lutzomyia a Phlebotomus vyvolává proliferaci lidských PBMC z opakovaně pobodaných osob. Produkce cytokinů lidskými PBMC a exprese kostimulačních molekul monocytů, makrofágů a dendritických buněk jsou také ovlivněny přítomností slin flebotomů. Pobodání muchničkami je u lidí studováno velmi okrajově, u tiplíků nejsou studie o vlivu jejich...
|
|
|
Helminti jako původci nádorových onemocnění obratlovců
Schreiber, Manfred ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Opisthorchis viverrini, Clonorchis sinensis a Schistosoma haematobium byli Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikováni jako karcinogeny 1. skupiny. Infekce opisthorchidními motolicemi může vést ke vzniku cholangiokarcinomu jater a v případě schistosom může vznikat spinocelulární karcinom močového měchýře. Spojitost mezi infekcí helminty a vznikem karcinomů je potvrzena, avšak přesné mechanismy jejich indukce jsou teprve nyní intenzivně studovány. Existují i další druhy helmintů, u nichž se uvažuje o asociaci s nádorovými onemocněními, avšak přímá stimulace karcinogeneze zatím nebyla prokázána. Ke vzniku nádorů může dojít také maligní transformací totipotentních buněk parazitů, které pak metastázují do různých částí těla hostitele. Některé druhy helmintů však mohou mít i opačný efekt a vykazují proti nádorovou aktivitu. Tato práce se věnuje především helmintům asociovaným se vznikem nádorových onemocnění a dosud popsaným mechanismům karcinogeneze způsobené takovými infekcemi.
|
|
| |
|
|
Genotype influence on development of infections caused by Trypanosomatidae in mouse
Šíma, Matyáš ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
Parazitičtí prvoci rodu Trypanosoma a Leishmania jsou členi čeledi Trypanosomatidae. V naší práci jsme na myším modelu zkoumali vliv genotypu na infekce způsobené těmito parazity. Tato onemocnění jsou na genetické úrovni řízena lokusy kvantitativních vlastností (QTL), kdy výsledný fenotyp je řízen množinou genů s malým individuálním účinkem. Jako myší model pro mapování QTL, které kontrolují tyto infekce, jsme použili rekombinantní kongenní kmeny (RCS). Každý RCS nese jedinečnou kombinaci 12,5% genomu rodičovského kmene dárce na genetickém pozadí druhého rodičovského kmene. Pro mapování QTL kontrolujících infekce Trypanosoma brucei brucei (T. b. brucei) a Leishmania tropica (L. tropica) a infiltraci eosinofilů do inguinálních uzlin po infekci Leishmania major (L. major) jsme použili RCS z řady CcS/Dem, kde STS je kmen dárce a BALB/cHeA je kmen genetického pozadí. Nejprve bylo nutné najít pro mapování vhodné modelové kmeny. Ve všech třech studiích jsme zvolili RCS, který překročil rozsah monitorovaných parametrů fenotypu ve srovnání s jinými testovanými RCS i rodičovskými kmeny. Myši RCS CcS-11 vykazovaly kratší přežití po infekci T. b. brucei a myši kmene CcS-9 vykazovaly vyšší infiltraci eosinofilů po infekci L. major. Pro analýzu genetické kontroly vnímavosti k L. tropica jsme vybrali samice kmene CcS-16,...
|
|
| |
|
|
Povrchové glykokonjugáty leishmanií a jejich interakce s imunitním systémem hostitele
Pacáková, Lenka ; Leštinová, Tereza (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
musí po vstupu do obratlovčího hostitele čelit obranným mechanismům hostitelské imunity a proniknout do cílové buňky - pokračuje. Evoluční strategií leishmanií vyvinutou k přelstění imunitního systému Mezi nejvýznamnější povrchové glykokonjugáty patří membránově vázané proteofosfoglykany a metaloproteáz lním účinkům produktů neutrofilů a zprostředk vazbu na makrofágy. Intracelulárně pak modulují signalizační dráhy, které vedou k produkci cytokinů, směřujících polarizaci imunitní odpovědi ve prospěch Th2. Výsledkem tohoto přesměrování je vyhnutí se účinkům toxického NO, čímž je ustanovena chronicita infekce. Glykokonjugáty jsou zkoumány jako účinná složka chránících obratlovce před nákazou či bránících zpětnému přenosu čímž dalšímu šíření infekce. Klíčová slova: leishmanie, lipofosfoglykan, glykoinositolfosfolipid, proteofosfoglykan, gp63, imunitní odpověď, makrofág
|
|
|
Identification, expression, and characterization of Phlebotomus orientalis salivary antigens
Šíma, Michal ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Gomes, Regis (oponent) ; Chmelař, Jindřich (oponent)
Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae), medicínsky a veterinárně významných parazitů způsobujících leishmaniózu. Tito prvoci jsou inokulováni společně s obsahem slinných žláz do hostitele během sání krve. Slinné proteiny hrají důležitou roli v počáteční fázi vývoje parazita v hostiteli, ale jsou zásadní i pro samice flebotomů a jejich sání krve. Bylo prokázáno, že proteiny ze slin flebotomů jsou mimo jiné schopny hydrolýzy ATP a ADP, vazby biogenních aminů a dalších funkcí, díky nimž dochází k inhibici hemostatických reakcí a modulaci reakcí imunitního systému, což ve svém důsledku umožňuje úspěšné nasátí krve. V minulosti bylo složení slin popsáno u dvanácti druhů flebotomů a my přidali další - Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem Leishmania donovani, původce lidské viscerální leishmaniózy ve východoafrických zemích. Z jeho slinných žláz jsme popsali třináct proteinových rodin, což odpovídá dříve publikovaným studiím z ostatních druhů flebotomů, a také jsme identifikovali hlavní antigeny pro dva druhy hostitelů - myši a psy. U opakovaně poštípaných hostitelů dochází k tvorbě specifických IgG protilátek proti slinných proteinům flebotomů. Antigeny ze slinných žláz (nebo jejich varianty připravené v rekombinantní formě) lze...
|
|
|
Cellular and humoral host immune response to sand fly saliva
Leštinová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Teixeira, Clarissa Romero (oponent)
Krevsající flebotomové (Diptera: Phlebotominae) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (Kinetoplastida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Sliny flebotomů obsahují imunomodulační složky mající vliv na leishmaniovou infekci. U opakovaně pobodaného hostitele vzniká druhově specifická imunitní odpověď, protilátkově i buněčně zprostředkovaná. Zatímco množství protilátek proti slinám flebotomů pozitivně koreluje s intenzitou pobodání, čehož může být využito jako ukazatele kontaktu mezi flebotomy a hostiteli, buněčná imunita zodpovídá v některých kombinacích přenašeč-parazit-hostitel za protekci proti leishmanióze. Nejen samotné složení slin, ale i slinami vyvolaná imunita se ukázala být druhově specifická, což znesnadňuje vyvinutí univerzální vakcíny založené na slinách, která by byla aplikovatelná pro různé kombinace parazit-vektor. Zároveň bylo popsáno, že složení slinných žláz je více konzervativní mezi fylogeneticky příbuznými druhy flebotomů, což může vyvolat u pobodaného a následně infikovaného hostitele zkříženou protekci. Na základě těchto poznatků jsme se zaměřili na prověření možnosti zkřížené reakce mezi dvěma blízce příbuznými druhy flebotomů P. papatasi a P. duboscqi, kteří jsou zároveň významnými vektory L. major. Protekce myší proti...
|
host ::
RSS.