|
|
Kolektivní román v dánské literatuře: pokus o definici literárního žánru na základě děl H.C. Brannera, H. Kirka, M.A. Hansena a H. Scherfiga
Neumannová, Tereza ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Kolektivní román je skandinávský literární žánr, který se hojně vyskytoval především ve třicátých letech dvacátého století. Hlavní postavou je skupina s minimálně jedním výrazným jednotícím prvkem, který zaručuje každodenní kontakt jednotlivých členů kolektivu a vytváří pevně semknuté společenství, jež je geograficky a časově jednoznačně vymezeno vůči svému okolí. Velikost uskupení není zpravidla větší než několik desítek osob. Autoři kolektivních románů zobrazují člověka jako sociální bytost a hlavním tématem se tak stává soudobá společnost a její problémy. Všechny kolektivní romány se tím či oním způsobem vyjadřují k myšlenkám kolektivismu a jeho možné realizaci v soudobé společnosti. Podle toho, zda spisovatelé zaujímají pozitivní nebo negativní postoj ke kolektivnímu způsobu života, rozlišujeme dva základní typy: kolektivní kolektivní román a antikolektivní kolektivní román. Typickými zástupci prvně jmenovaného typu jsou Kirkovy romány Rybáři nebo Nádeníci. Do druhé skupiny řadíme např. tato díla: Martin A. Hansen: Teď to vzdává, Hans Scherfig: Promeškané jaro, H. C. Branner: Hračky.
|
|
|
Utopické světy v románech Naiv.Super. a Doppler Erlenda Loea
Tesaříková, Zuzana ; Březinová, Helena (vedoucí práce) ; Humpál, Martin (oponent)
Podle Eirika Vassendena existují v Norsku dva druhy čtenářů Loevých románů a to ti, kteří ho mají v oblibě a mluví o tom, a ti, kteří ho v oblibě nemají a mlčí (Vassenden 2004: 73). Vassenden se díky své ostré kritice staví do role průkopníka kritického pohledu na Loeovu tvorbu, která je norskými renomovanými literárními kritiky přijímána spíše pozitivně (P. T. Andersen, Rottem). Podstatou Vassendenovy studie je tvrzení, že Loeovy romány se vyznačují do očí bijící povrchností, která více než cokoliv jiného irituje. Vassenden tvrdí, že Loeovy romány jsou ve své podstatě umělecky velmi slabé (Vassenden 2004: 74). S prvním tvzením o absenci Loeovy kritiky lze souhlasit: Erlend Loe sice patří do norského literárního kánonu současné literatury, jeho romány, především Naiv.Super., jsou součástí povinného středoškolského i vysokoškolského penza, ale literární teoretikové se důkladné analýze Loeových románů zatím vyhýbají. Vassendenovu tezi, že Loeovy romány vyznávají estetiku povrchu a povrchnosti, a postrádají tak literární kvality, jsem chtěla ve své práci podrobit kritice. Tvrdím, že Loeovy romány jsou povrchní pouze jsou-li povrchně čteny. Loeův střízlivý, od metafor oproštěný jazyk, a jednoduchá stylistika však k tomuto čtení svádí. Romány Naiv.Super. a Doppler, přestože byly publikovány v rozmezí osmi let,...
|
|
|
Žánr románu v díle Tomase Espedala
Jiříčková, Zuzana ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Diplomová práce pojednává o žámu románu. V první, teoretické části je zaměřena na obecné charakteristiky zkoumaného žánru, mezi něž patří například problematika definice pojmu, prvky tematické aj azykové výstavby, srovnání s jinými žánry a také druhy románu a historie žámu. Uvedené prvky mají následně sloužit jako východisko pro praktickou analýzu vybraných děl norského spisovatele Tomase Espedala, která má odpovědět na otázku, zda lze zkoumaná díla považovat za romány.
|
|
|
Vývoj poetiky Jana Erika Volda v období 1965-1970
Buddeus, Ondřej ; Hartlová, Dagmar (oponent) ; Humpál, Martin (vedoucí práce)
Diplomová práce analyzuje koncept rané poetiky Jana Erika Volda z let 1965-1970. Na kontrastu jednotlivých sbírek ukazuje, jak se lyrická báseň proměňuje v poetický text, sleduje vývoj (lyrického) subjektu a způsob zacházení s prostředky estetického účinku. Charakteristické rysy Voldovy poetiky zasazuje do širšího dobového kontextu (tradiční lyrická tvorba, absurdismus, zenový buddhismus aj.). /The thesis analyses the concept of Jan Erik Vold's early aesthetics as performed during the fiveyear- period between 1965 and 1970. Through a multiple confrontation of Vold's books, it unveils the transformation of a lyrical poem into a poetic text and comments on the changes of both the lyrical subject and the employed aesthetic means. The features of Vold's early aesthetics are presented as a part of the overall cultural context of the 1960s (traditional lyrical production, inspiration by absurdism, Zen Buddhism etc./
|
|
|
Prostor města ve švédské literatuře počátku 20. století se zaměřením na romány Hjalmara Söderberga
Stiessová, Helena ; Hartlová, Dagmar (oponent) ; Humpál, Martin (vedoucí práce)
Cílem této práce je zmapovat situaci ve švédské a české literatuře na přelomu 19. a 20. století s důrazem na obraz velkoměsta, a s pomocí interpretace konkrétních děl poukázat na rozdíl, který mezi těmito literaturami vzniká a který dohromady dává o to zajímavější a širší pohled na možnosti velkoměsta v literárním prostoru obecně. Reálná situace na přelomu století byla dílem optimistická s ohledem na rozmach civilizace, dílem byla pesimistická, jak tomu bývá v obdobích přechodu. Prostor velkoměsta byl jedním z nových fenoménů, a jeho vliv na člověka byl tak zásadní, že se vztah těchto dvou jednotek stal důležitou součástí fikčních světů. Jedním z těch, kdo městu rozuměli a chápali jeho ulice, náměstí a pohostinství jako domov, byl finančně vetšinou zabezpečený mladý muž s pasivním postojem k životu, který bez cíle a městem prochází se zájmem o pozorování okolí. Flanér, aniž by se aktivně angažoval v tom, co vidí, je součástí městského prostoru, je jím utvářen a s městem duševně souzní. Spisovatelem, v jehož díle hrají švédská metropole Stockholm ajejí flanér hlavní roli, je Hjalmar Soderberg (1869 - 1941). Soderbergovy postavy formované městským prostorem procházejí určitými změnami, od dětsky bezstarostného Tomase Webera z románu Forvillelser (1893) k pasivnímu a nešťastnému Martinu Birckovi (Martin Bircks...
|
|
|
Ancestry and religiousness - the main theme of Sven Lidman's novels
Gabrielová, Anna ; Humpál, Martin (vedoucí práce) ; Hartlová, Dagmar (oponent)
Tematern diplomove praee j eromanove dilo v Ceehaeh praktieky zeela neznameho spisovatele a kazatele Svena Lidrnana (1882 1960) 79 Z eelkem sedmi autorovyeh romanu r vyehazejieieh mezi lety 1910 a 1920 r tvori prvnieh pet eyklus o sleehtiekem rode Silfversthlu. Vromanovem dile se ve stale vetsi mire dostava ke slovu nabozenska problematika jakozto odraz postupujiei osobnostni promeny samotneho autora r ktera vreholi jeho konverzi v roee 1917. Po tomto prelomu dokoncuje Lidman svuj dnes nejviee eeneny roman Dum se s t a rym i slecnami (Huset med de gamla fröknarna r 1918) a roman Jako ohnem (Ssom genom eld) z roku 1920 jeho beletristiekou drahu uzavira. Obe dila projevuji j iz otevrenou nabozenskou tendenei a svym stylem mist y predznamenavaji autorovu pozdejsi kazatelskou drahu. Predehozi badani zabyvaj iei se Lidmanem ma az na vy j imky biografieky ci religionistieky eharakteri podrobna literarnevedna analyza jeho romanoveho dila zeela ehybi. Z tohoto duvodu jsem ve sve praei zvolila pomerne siroky uhel pohledu poj imaj iei toto dilo jako jeden eelek. Jelikoz se vetsina predehoziho bdani zabyva predevsim prubehem a dusledky autorovy konverze r chtela jsem se naopak soustredit na konstantni aspekt y Lidmanovy romanove tvorby a pokusit se nalezt a definovat j ej i ustredni tema a myslenku.
|
|
|
"...dette er ikke vitenskap, det er kunst". Hanne Ørstavik's realism. A phenomenological perspective
Kuzmová, Ľubomíra ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Diplomova praca analyzuje poetiku a estetiku romanov sueasnej n6rskej spisovatel'ky Hanne 0rstavikovej a oznaeuje ju za realistickU z fenomenologickeho pohl'adu. Fenomenol6gia tvori nielen ideove a tematicke vYchodisko romanov, ale podmienuje i autorkin vYber literarnych prostriedkov a postupov (rovina textova). Zaroven sa fenomenol6gia uplatnuje ako metodologicky pristup k textu (rovina recepena). Prva east' diplomovej prace, "Realizmus, realita, reMno", sa snaZi o prehodnotenie realizmu ako estetickeho pojmu, a to v navznosti na aktuaIne badanie. Sueasny realizmus spoeiva v ueinku umeleckeho diela na Citatel'a, obzvlast' na jeho zmysly a telo, a do vel'kej miery vzi v zmyslovom a citovom stotozneni sa Citatel'a so zobrazovanyrn svetom. Realisticky efekt sa dosahuje tak obsahom (ktory nezriedka podava traumaticke zazitky postav), ako i formou (ktorn tvoria i umelecke postupy tradiene oznaeovane za modernisticke ei avantgardne). 0rstavikovej realizmus sa chape v tomto kontexte. Druha east' prace, "FenomenoI6gia", doklada na konkretnych textovych ukazkach, ze Merleau-Pontyho fenomenol6gia tela tvori ideovY a tematicky zaklad 0rstavikovej romanov, predovsetky-m v zmysle fenomenologiskej epistemol6gie: Prostrednictvom bezprostrednej telesnej skUsenosti prichadzame k pravdivejsiemu poznaniu sveta, druhych l'udi...
|
|
|
"Kdysi jsem věřil, že mě miluješ…" Komentovaný překlad výboru z korespondence Augusta Strindberga
Herčíková, Jitka ; Humpál, Martin (vedoucí práce) ; Hartlová, Dagmar (oponent)
Tato diplomová práce si klade za cíl přiblížit literární aspekty korespondence Augusta Strindberga, s důrazem na milostné dopisy určené jeho první a třetí manželce, Siri von Essen a Harriet Bosse. Ucelenější překlad Strindbergových dopisů do češtiny dosud nevznikl, přestože jde, přinejmenším co do objemu, o nejrozsáhlejší část Strindbergova díla. Překlad jeho korespondence by mohl nejen zmírnit jeho obraz jako nenávistného misogyna v českém literárněvědném prostředí, ale především přinést nové impulzy k interpretaci Strindbergových dramat a inspirovat i jejich častější výskyt na českých jevištích. V první, teoretické části je přiblížena literární podstata milostného dopisu a možnosti jeho čtení jako epistolárního románu, mimoto se poukazuje na podobnost Strindbergova vyjadřování se středověkými trubadúry; ve druhé části jsou představeny vybrané dopisy z korespondence, opatřené shrnujícím komentářem.
|
|
|
Pojem naturalismus u Georga Brandese, Hermana Banga a J.P. Jacobsena
Vrbová, Daniela ; Humpál, Martin (oponent) ; Hartlová, Dagmar (vedoucí práce)
Cílem práce je prozkoumat a vyjasnit význam pojmu naturalismus v dánské literatuře v druhé polovině devatenáctého století na pozadí francouzského a anglického myšlenkového klimatu, v němž naturalismus jako takový vznikl. Východiskem, a současně metodickým filtrem práce jsou teoretická a kritická díla tří dánských autorů, kteří se programovým naturalismem zabývali a kteří jsou v současnosti spojováni s dánskou verzí tohoto literárního hnutí coby jeho první hlasatelé: Georg Brandes, Herman Bang a Jens Peter Jacobsen. Pojem naturalismus má ve světové literatuře - zejména v literatuře francouzské a anglické - poměrně jasně daný význam. Porovnáváme-li tako naturalismus s pojetím zmiňovaných tří dánských autorů v jejich literárněteoretických a -kritických textech a korespondenci, ukazuje se, že každý z nich ho chápe a vykládá po svém, takže jejich pojem naturalisme se nejen odchyluje od původního francouzského či anglického zdroje, ale význam se liší i od autora k autorovi. Přitom jsou všichni tři v dnešních literárních příručkách uváděni jako typičtí představitelé naturalismu (Bang a Jacobsen), případně jsou s ním úzce svazováni (Brandes). Pojem naturalismus tak nabývá v dánském kontextu na víceznačnosti, což může být pro dnešního čtenáře matoucí. Termín naturalismus v literatuře vědomě vytvořil Émile Zola ku...
|
|
|
Recepce Hanse Christiana Andersena v Čechách (do roku 1945)
Laudátová, Simona ; Humpál, Martin (oponent) ; Březinová, Helena (vedoucí práce)
Dílo Hanse Christiana Andersena bylo v českých zemích překládáno od čtyřicátých let 19. století a jak zpracované recenze dokazují, překlady jeho pohádek byly přijímány kladně. Ohlasy v českých period icích byly sledovány v průběhu jednoho století. Dle výzkumu lze konstatovat, že si Andersen získal u českého publika své stálé místo. V této doby vycházelo množství překladů jeho pohádek a Andersenova popularita za tu dobu nikdy neochabla. Z doloženého materiálu je naopak patrné, že si svými pohádkami u čtenářů prosadil, což dokládají stále nové překlady a zařazení jeho příběhů do školních čítanek. Nejpřekvapivějším během výzkumu byl malý rozdíl v recepci Hanse Christiana Andersena v 19. a ve 20. století. I když samozřejmě nalezneme rozdíl v samotném přístupu literární kritiky, která se v průběhu 19. století zdokonalila. Na přelomu 19. a 20. století se již setkáváme s hodnotnými recenzemi, které se snažily o rozbor díla, a ne o pouhé informování o spisovatelově osobě či o reklamu dané knihy. Nutno dodat, že informativní články zcela nevymizely ani v průběhu první poloviny dvacátého století. Z recepce zpracované v této diplomové práce je patrné, jak velký ohlas a popularitu si Andersenovy pohádky získaly. Vycházely nejprve samostatně a poté v celých sbírkách. Nakonec tak zlidověly, že se používaly k soukromým...
|
host ::
RSS.