|
|
Impact of the National Ocean Policy in the United States
Ouředníková, Petra ; Sehnálková, Jana (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Tato diplomová práce analyzuje názory na nově ustanovenou politiku oceánu ve Spojených státech amerických. Pomocí obsahové analýzy potvrzuje nebo vyvrací hlavní stanovenou hypotézu, která předpokládá, že Republikáni budou danou politiku kritizovat ze zřejmých ideologických důvodů, a naopak Demokraté danou politiku podpoří, neboť politika pramení z jejich administrativy a navazuje na jejich pozitivní přístup k environmentálním otázkám. Oceán je nejen pro USA, ale rovněž pro celý svět výrazným zdrojem potravin a potřebných minerálů, ovlivňuje klima, produkuje výrazné množství kyslíku a pohlcuje velké množství škodlivin z ovzduší. Jeho ekonomický potenciál je v USA velmi zřejmý a zhoršující se stav oceánu by mohl mít významný dopad na prosperitu státu v budoucnu. Nejen z toho důvodu prezident Barack Obama podpořil novou politiku oceánu, která by měla reagovat na zhoršující se stav oceánu, zaměřit se na zlepšení jeho využití a současně utužit ochranu jeho ekosystémů. Tato politika začala vznikat v roce 2010 a její teorie byla dokončena v roce 2013. Její implementace je záležitostí dlouhých let, během kterých by tento politický rámec měl směřovat ke zlepšení managementu oceánu a současně podpořit ekonomické aktivity, které s oceánem souvisí. Na adresu této politiky se ozvalo množství názorů od...
|
|
|
The role of private military companies in UN peacekeeping missions
Sudakovová, Natália ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Cieľom bakalárskej práce je analýza možností využívania súkromných vojenských spoločností (SVS) v mierových misiách OSN, vymedzenie oblastí, v ktorých by intenzívnejší outsorsing pomohol zlepšiť priebeh a výsledky mierových operácií. Práca predstavuje problematiku a vývoj privatizácie bezpečnosti, konkrétne príklady nasadzovania SVS a existujúce regulačné mechanizmy, ktoré čiastočne zaisťujú transparentnosť aktivít takýchto spoločností. Taktiež sú v práci bližšie definované riziká vyplývajúce z ich pôsobenia v zónach konfliktu a možné dopady na civilné obyvateľstvo. Práca je venovaná aj problematike peacekeepingu OSN, jeho transformácii na robustný typ misií a zlyhaniam, ktoré je možné pozorovať v rade súčasných, ale aj minulých operácií. Zvlášť je venovaná pozornosť súčasnej militarizácii peacekeepingu v spojitosti so základným cieľom misií, ochranou civilistov. Na základe týchto poznatkov práca prezentuje možnosť extenzívnejšieho nasadzovania SVS v mierových misiách ako jednu z alternatív efektívnejšej realizácie misií.
|
|
|
Americká reakce na francouzské stažení z velení vojenských složek NATO
Hampejs, Martin ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Fojtek, Vít (oponent)
Bakalářská práce "Americká reakce na francouzské stažení z velení vojenských složek NATO" se zabývá problematickým momentem, kdy se francouzský prezident Charles de Gaulle v březnu roku 1966 rozhodl, že Francie opustí velení vojenských složek NATO. Americká administrativa vedená prezidentem Lyndonem B. Johnsonem a jeho ministrem zahraničních věcí Deanem Ruskem musela reagovat, jelikož Francie byla jedním z klíčových aktérů v rámci multilaterálních struktur NATO. Americká reakce byla překvapivě mírná, tolerantní a přijímající nový, Francií nastavený, status quo. Pro pochopení těchto kroků, bylo nutné prozkoumat historické dokumenty a korespondenci klíčových aktérů. Práce je proto založena z větší části na primárních zdrojích, tedy korespondenci mezi ministerstvem zahraničí USA a jednotlivými velvyslanectvími. V první části práce jsou rozebírány osobnosti a východiska zahraničních politik prezidentů na obou stranách Atlantiku s cílem zajistit pochopení důvodů Francie stáhnout se z NATO, stejně jako mírnost americké reakce. V druhé části je práce zaměřena na moment, kdy se Francie rozhodla opustit vojenské složky NATO a vzájemnou komunikaci mezi prezidenty. Třetí část pak ukazuje, jaké probíhaly přípravy v americké administrativě před březnem roku 1966. Vysvětluje tendence v rámci Johnsonova kabinetu...
|
|
|
Soupeření USA a Číny o získávání ropy z Afriky a jeho projevy v Nigérii, Rovníkové Guineji a Angole
Krásová, Tereza ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá americko-čínským soupeřením o ropu a jeho projevy v Nigérii, Rovníkové Guinei a Angole. Hlavní pozornost je věnována tomu, jaké byly její projevy během prvního prezidentského období Baracka Obamy, tedy v letech 2009-2013. Práce má implikace pro celý region sub-saharské Afriky, nicméně hlavní pozornost je věnována třem zkoumaným zemím. Zejména Nigerie a Angola jsou důležitými exportéry ropy, ale i Rovníková Guinea má nezanedbatelné zásoby této suroviny. Strategie obou zemí se liší zásadním způsobem, tato práce si klade za cíl zhodnotit, která z nich je úspěšnější a jaké jsou důsledky jejich aktivit. Čínská snaha o navazování blízkých vztahů s africkými zeměmi a získávání jejich ropy je ve Washingtonu často pozorována s jistými obavami, nicméně Peking tvrdí že se pouze snaží o zajištění vlastních ekonomických zájmů, stejně jako USA. První kapitola se zabývá významem africké ropy pro obě země a tím, jak se liší jejich strategie při jejím získávání. Následující kapitoly jsou případovými studiemi, které popisují situaci v jednotlivých afrických zemích. Soustřeďují se na to, jaké jsou dopady americko-čínského soupeření v daných zemích a kdo je úspěšnější v získávání ropy v těchto zemích.
|
|
|
Arabsko-izraelská mírová diplomacie Henryho Kissingera a její reflexe očima jeho kritiků
Lorenz, Adam ; Sehnálková, Jana (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Henry Kissinger jednoznačně patří mezi nejvlivnější diplomaty americké historie. V administrativách prezidentů Nixona a Forda jeho moc sahala daleko za hranice obvyklých kompetencí ministra zahraničních věcí. Jeho blízkovýchodní mírová diplomacie v letech 1973-75 však vzbudila množství otázek a kritiky. Práce si klade za cíl zkoumat jeho roli v arabsko-izraelském konfliktu a identifikovat vztah k zúčastněným stranám. Do kontrastu jsou dávány osobní zájmy Henryho Kissingera, Spojených států amerických a jednotlivých členů blízkovýchodního konfliktu. Značná pozornost je věnována americké zahraniční politice vůči Sovětskému svazu a úloze účastníků regionálního konfliktu ve studenoválečné strategii Spojených států. Jeho memoáry, které představují komplexní americké pojetí blízkovýchodní problematiky v tomto období jsou v průběhu práce srovnávána s neméně důležitými názory obou stran konfliktu. Komparací s kritickými pohledy klíčových aktérů konfliktu jsou analyzovány skutečnosti, za kterých jeho blízkovýchodní diplomacie vznikala. K porovnání jsou rovněž využity přepisy telefonátů, telegramů, rozhovorů a osobní korespondence Henryho Kissingera. Práce je doplněna osobní reflexí problematiky na základě vybraných materiálů.
|
|
|
Faktory utvářející reakci Obamovy administrativy na události Arabského jara v Bahrajnu.
Skupa, Marek ; Anděl, Petr (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Rok a půl poté, co prezident Obama vyhlásil v Káhiře nový začátek vztahů USA a Blízkého východu, zasáhla region vlna revolucí, které představovaly výzvu pro americkou zahraniční politiku. USA se rozhodly reagovat na události případ od případu. V Egyptě požadovaly přechod k demokracii a vyvození odpovědnosti tehdejší vlády. Naproti tomu v Bahrajnu nabádaly pouze k dialogu a místo demokratizace požadovaly stabilitu. Bahrajn je totiž zásadní bezpečnostní spojenec USA v Blízkém východě a jeho nestabilita by ohrozila americké zájmy. Zachování současného režimu v zemi je zásadní také pro Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, kteří společně tlačili USA k omezení kritiky bahrajnského režimu. V celé situaci je navíc nejasná role Íránu, jež by mohl z případné změny v Bahrajnu profitovat. USA musely ve svých reakcích zohlednit postoje důležitých spojenců v regionu, zejména proto, že jejich vzájemné vztahy se v poslední době zhoršily. Možnosti USA v Bahrajnu navíc limituje i vývoj tamní vnitropolitické situace, který přinesl posílení konzervativního, spíše protiamerického křídla královské rodiny.
|
|
|
Liberal Democracy and Chinese Political Culture: American Perspectives and Perceptions
Hornát, Jan ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Calda, Miloš (oponent)
Čínská lidová republika si ve Východní Asii vytváří jistou sféru mocenského vlivu nejen z bezpečnostních důvodů, nýbrž i z důvodů "vyvažování" proti "tichomořské velmoci" - Spojeným státům. Obecný americký předpoklad, že demokratizace Číny bude mít pozitivní efekt na bezpečnost celého regionu a také na celkové vztahy mezi USA a ČLR, je (zjednodušeně) založen na dlouhodobé zahraničně-politické strategii Spojených států - šíření demokracie. Liberální demokracie západního typu v Číně by tedy pro Washington byla nejlepším výsledkem liberalizace komunistického režimu, která probíhá od konce 70. let 20. století. I z pohledu teorie demokratického míru by případná "demokratická Čína" představovala menší hrozbu pro USA, než "autoritářská Čína". V zásadě se však "interpretace" a vnímání obecných struktur demokracie v obou zemích v některých ohledech liší. Pokud se Čína rozhodne v budoucnu dále "demokratizovat" podle své vlastní definice demokracie, bude tento proces uspokojovat Spojené státy? Má čínská politická kultura předpoklady k přijetí liberální demokracie? Tato práce navrhuje, že pokud Čína přijme demokratický politický systém, bude tento systém vykazovat určité znaky meritokracie a komunitarismu, a to zejména v důsledku silného vlivu konfuciánské filosofie a etiky na čínskou politickou kulturu a společnost. V...
|
|
|
Liberal Democracy and Chinese Political Culture: American Perspectives and Perceptions
Hornát, Jan ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Sehnálková, Jana (oponent)
Čínská lidová republika si ve Východní Asii vytváří jistou sféru mocenského vlivu nejen z bezpečnostních důvodů, nýbrž i z důvodů "vyvažování" proti "tichomořské velmoci" - Spojeným státům. Obecný americký předpoklad, že demokratizace Číny bude mít pozitivní efekt na bezpečnost celého regionu a také na celkové vztahy mezi USA a ČLR, je (zjednodušeně) založen na dlouhodobé zahraničně-politické strategii Spojených států - šíření demokracie. Liberální demokracie západního typu v Číně by tedy pro Washington byla nejlepším výsledkem liberalizace komunistického režimu, která probíhá od konce 70. let 20. století. I z pohledu teorie demokratického míru by případná "demokratická Čína" představovala menší hrozbu pro USA, než "autoritářská Čína". V zásadě se však "interpretace" a vnímání obecných struktur demokracie v obou zemích v některých ohledech liší. Pokud se Čína rozhodne v budoucnu dále "demokratizovat" podle své vlastní definice demokracie, bude tento proces uspokojovat Spojené státy? Má čínská politická kultura předpoklady k přijetí liberální demokracie? Tato práce navrhuje, že pokud Čína přijme demokratický politický systém, bude tento systém vykazovat určité znaky meritokracie a komunitarismu, a to zejména v důsledku silného vlivu konfuciánské filosofie a etiky na čínskou politickou kulturu a...
|
|
|
Peking jako zodpovědný podílník: americká představa role ČLR v mezinárodněpolitickém systému 21. století
Hornát, Jan ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Sehnálková, Jana (oponent)
V roce 2005 představil Robert Zoellick návrh konceptu, který by měly Spojené státy uplatňovat ve svých vztazích s Čínou. Tento koncept se zanedlouho stal oficiální součástí americké zahraniční politiky. Washington touto cestou vyzval Peking, aby se stal "zodpovědným podílníkem" (responsible stakeholder) ve světovém systému - tedy zemí, která respektuje a podporuje normy a pravidla daného systému. Z americké strany se jedná o politiku angažování Číny, avšak Peking nevnímá americké snahy vždy pozitivně. Práce nejdříve definuje Zoellickův koncept a porovná ho s čínskými zahraničněpolitickými koncepty a posléze se soustřeďuje na jeho uplatňování v praxi. Případová mikrostudie, zabývající se čínskou rolí v šestistranných jednáních (kde je právě Čína považována za "zodpovědného podílníka"), pak ukazuje dvojakost čínského jednání a dopad vlastních čínských zájmů na celkové možnosti uplatňování konceptu.
|
|
|
Vyzbrojování Armády České republiky
Čermáková, Kamila ; Faltejsek, Filip ; Hlouchová, Iveta ; Hornát, Jan ; Kulda, Tomáš ; Soural, Aleš
Jak nejefektivněji vyzbrojit armádu České republiky (AČR)? Text zkoumá, zdali je zájmem České republiky více investovat do rozvoje obranného průmyslu a vývoje nových technologií či pořizovat více armádní techniky a výstroje v zahraničí. Finanční situace Ministerstva obrany jej značně omezuje při provádění reforem AČR, které jsou vytyčeny ve strategických dokumentech, například Bezpečnostní strategii ČR z roku 2003.1 V roce 2013 obranný rozpočet klesl až na 42 miliardy Kč.2 Rozpočtová kapitola určená na akvizici nové výstroje a techniky tvořila v roce 2011 pouze 13% z celého rozpočtu ministerstva. 3 AČR je přitom nutné přezbrojit, aby byla schopna se zapojit do zahraničních misí Evropské unie (EU) či Severoatlantické aliance (NATO). Ministerstvo obrany musí zvážit oba tyto aspekty před uskutečněním dalších reformních kroků. Nabízejí se dvě možná řešení. První z nich počítá s investicemi do rozvoje českého obranného průmyslu. Druhé preferuje akvizice armádní techniky a výstroje od zahraničních výrobců. Česká republika má za sebou dlouhou a úspěšnou tradici českého zbrojního průmyslu, která sahá až do dob Rakouska – Uherska. Výroba se rozvíjela i v období obou světových válek a největšího významu dosáhla v období socialismu. Česká republika byla v té době významným exportérem v rámci východního bloku. V roce 1987 dosáhla produkce zbrojního průmyslu 29 miliard Kčs, kdy přibližně 70 % našeho exportu putovalo do Sovětského svazu.4 Po rozpadu Sovětského svazu produkce prudce klesla na 4,6 miliard Kč a v současné době jsou pro rozšíření výroby nutné značné investice. Rozvoj českého průmysl by mohl významně pomoci české ekonomice a především snížit nezaměstnanost. Získat novou techniku a výstroj může AČR i od zahraničních firem, mezi něž patří například Lockhead Martin, Boeing či BAE, jejichž technika byla prověřena i ve válkách v Iráku a Afghánistánu. Nákupy v zahraničí může AČR uskutečňovat skrze veřejné tendry nebo za pomoci agentur pro společné nákupy spadajících pod NATO či EU. Výhodou takových nákupů může být nižší cena a pořízení velmi kvalitních produktů. V minulosti však byly tyto nákupy často provázeny korupčními skandály.
Plný text:  PDF
|
host ::
RSS.