|
|
Pojetí právní subjektivity v římském právu
Bayer, Tomáš ; Falada, David (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Závěr Ač teoretický koncept právní subjektivity v dobách rozkvětu římské říše ještě zdaleka rozpracován nebyl, téma právní subjektivity, se prolíná značnou částí římského práva. Prakticky celé římské právo osob je nerozlučně spojeno s jejich caput, neboli s jejich subjektivitou. Římští právníci a právotvorci, ač nechtěli koncept právní subjektivity teoreticky tříbit, museli se v praxi samozřejmě vypořádat s právními instituty jako je občanství, osobní svoboda, a instituty rodinného práva, potřebné pro chod státu. Všechny tyto instituty s právní subjektivitou úzce souvisejí. Až novodobí romanisté o nich ovšem ve svých učebnicích uvažují v souvislosti s konceptem právní subjektivity tak, jak jej známe dnes. Občanství, svoboda, rodina a způsobilost k právnímu jednání jsou nicméně tak podstatná odvětví římského práva, že se zákonitě promítla do učebnic a článků snad každého romanisty, stejně tak jako do kompilací Justiniánových právníků, či do učebnic právníků římských. S tím souvisí nepřeberné množství pramenů, ze kterých se při tvorbě této práce dalo čerpat. České římskoprávní učebnice se vesměs faktograficky shodují s asi nejobsáhlejší učebnicí prof. Heyrovského, který nastolil svou učebnicí Dějiny a systém soukromého práva římského velmi vysoký standard. Zahraničních prací a literatury bylo napsáno bezpočet...
|
|
|
Procesní lhůty v římském právu
Škeříková, Jana ; Bělovský, Petr (oponent) ; Falada, David (oponent)
- 102 - 10 Závěr V předešlém textu je předložen souhrnný přehled vývoje římského práva v zásadních periodách římských dějin ve vztahu k právním lhůtám. Tak, jako se v různých obdobích měnily a vyvíjely jednotlivé právní instituce a s nimi se přetvářel právní systém, byly inovovány právní normy. Od strnulého, ryze formálního vzoru, se přecházelo k propracovanějším a účinnějším formám práva. Tento vývoj s sebou přinášel i nové právní dokumenty. Jejich společným rysem však vždy bylo (a vždy i bude), že zaváděly časové lhůty. Čas je jednou z mála konstant lidského světa. A i když byl v minulosti počítán a měřen jinak než dnes, jeho tok je po věky neměnný a každému člověku je jej dáno jen omezené množství. Proto i když římské právo za období, které přesahuje celé tisíciletí, přistoupilo a opět upustilo od mnoha právních institucí, zavedlo a opět zrušilo velký počet druhů soudních řízení, lhůty (byť různě dlouhé) byly, jsou a budou používány od počátku právní historie v nezměněné podobě. Moderní právní věda nachází své kořeny v římském právu, a právě lhůty jsou jedním ze svorníků mezi minulostí a současností. Dnes již v některých případech není zcela zřejmé, co mělo po uplynutí té které lhůty nastat a jak dlouhá byla, ale z dochovaných pramenů je patrné, že co se jednotlivých lhůt - časových úseků týká, byly...
|
|
|
Římské republikánské magistratury
Lacman, Jiří ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Římské republikánské magistratury Abstrakt Tato diplomová práce byla vytvořena za účelem podání uceleného náhledu na problematiku římských úřadů z období republiky. Vedle samotného výčtu jednotlivých republikánských úřadů a jejich pravomocí, které tvoří ústřední část této práce, se tato práce dále zabývá mnoha otázkami, které s pojmem římských republikánských magistratur úzce souvisí včetně otázek sociopolitických a právních. Důraz je kladen také na historické a společenské okolnosti vzniku jednotlivých úřadů, pravidel jejich zastávání, nabývání a skládání stejně tak jako na vztah mezi jednotlivými magistraturami navzájem v rámci systému úředního postupu. Úvodní kapitola se věnuje samotnému pojmu římské magistratury. Dále také jednotlivým zásadám, kterými se úřady řídily a dělení úřadů do jednotlivých skupin na základě určitých kritérií. Důležitou částí je rovněž systém římského úředního postupu - cursus honorum a dále úřední odznaky a výsady, kterých římští magistráti na rozdíl od obyčejných občanů užívali a požívali. Následující dvě části jsou věnované nejprve problematice kandidatury do úřadu, vedení volební kampaně a také kritériím, které musel každý kandidát pro úspěšné zvolení splňovat; a poté samotnému nabývání úřadu a jeho skládání. Čtvrtá a pátá kapitola se věnuje již jednotlivým republikánským...
|
|
|
Lex Aquilia a římský delikt damnum iniuria datum
Svátek, Jan ; Falada, David (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
I Lex Aquilia a římský delikt damnum iniuria datum Abstrakt Tématem práce je římský Aquiliův zákon a v něm obsažený delikt protiprávně způsobené škody (damnum iniuria datum). Cílem práce je komplexní rozbor lex Aquilia jako jednoho z nejvýznamnějších římských zákonů a představení deliktu v něm obsaženého jako deliktu univerzálního pro případy nárokování náhrady škody v širokém spektru případů zabití zvířat či otroků, poškození majetku nebo úplného zničení věcí. První část práce slouží jako objasnění klíčových pojmů z obecného hlediska, které jsou nezbytné k uchopení tématu. Uváděny jsou pojmy závazku a závazku z deliktu, římského dělení deliktů na soukromé delikty a crimeny a role žalob a žalobní legitimace v římském právu. Dále jsou představovány prameny úpravy deliktního práva, prameny poznání včetně Corpusu iuris civilis a také stručně někteří autoři v čele s římským právníkem Ulpianem. Cíle práce je v druhé části práce dosahováno rozborem provázaných dílčích institutů, ať už se jedná o konkrétní žalobní typy z Aquiliova zákona, analýzu jednotlivých rozličných způsobů spáchání tohoto deliktu zabitím (occidere), poškozením věci spálením, zlomením či zničením, nebo o objasnění mechanismu následku spáchání deliktu, zejm. nároku na náhradu škody ve všech jeho součástech. Pracováno je s původními prameny...
|
|
|
Římské právo v neprávních antických památkách - Reformy státní správy za vlády císaře Augusta
Saturka, Milan ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Reforma státní správy za vlády císaře Augusta Římské právo v neprávních antických památkách Abstrakt Období pozdní republiky a raného principátu bylo dobou mnoha politických, společenských i právních proměn římského státu. V relativně krátkém časovém období došlo ke zhroucení původních státně právních institutů a jejich zásadní obměně, nebo přímo nahrazení instituty novými. Tato práce se věnuje právě problematice proměn vybraných oblastí veřejného práva, a to konkrétně oblasti státní správy, daňové správy a finanční správy. V oblasti státní správy je pozornost věnována jednak reformě uspořádání provincií, které bylo třeba přizpůsobit novému ústavnímu uspořádání státu, ve kterém měl dominantní postavení princeps, a dále pak počátkům ústředních orgánů římské říše, jejichž základy položil právě Augustus ve snaze centralizovat státní správu a konsolidovat svou moc, a které se v letech vlády jeho nástupců dále jen formalizovaly a rozrůstaly do podoby značně specializovaných byrokratických orgánů. V oblasti daňové správy je pozornost věnována jak obtížím daňové soustavy pozdní republiky, tak jejímu srovnání s daňovou soustavou Augustova principátu, přičemž je pozornost věnována jak způsobu výběru daní, tak jednotlivým nově zavedeným daním ve vztahu k potřebám reformované finanční správy římské říše, která více...
|
|
|
Analýza recepce vybraných principů římského dědického práva ve střední Evropě
Macek, Dominik ; Šejdl, Jan (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Analýza recepce vybraných principů římského dědického práva ve střední Evropě Abstrakt Diplomová práce se zabývá analýzou vybraných principů římského dědického práva a jejich recepcí v právních řádech střední Evropy, konkrétně v rakouském Všeobecném zákoníku občanském z roku 1811 a českém občanském zákoníku z roku 2012, a to prostřednictvím studia antických právních pramenů, novodobé romanistické literatury, moderní zákonné úpravy a příslušné komentářové literatury. Pro komparaci uplatnění římskoprávních principů v moderním právu byl vybrán princip povinného dílu a princip nemo pro parte testatus, pro parte intestatus decedere potest. Jelikož delační důvody a principy k nim náležející představují jeden z pilířů teoretické stavby dědického práva, je vhodné připomenutí jejich římskoprávních kořenů. Důvodem tohoto zkoumání je dále fakt, že v nejedné moderní kodifikaci občanského práva je právo římské vyzdvihováno jako ideální vzor, a proto je nutno zkoumat, zda je moderní právní úprava římským právem skutečně ovlivněna a zda nejde jen o líbivou proklamaci zákonodárce. V diplomové práci je rozebrán vývoj zmíněných principů v římských dějinách a též výjimky z těchto zásad, a to posloupnost proti testamentu a tzv. vojenský testament. Cílem principu povinného dílu je zabezpečit nejbližší členy zůstavitelovy rodiny...
|
|
|
Magistratury v antickém Římě za období principátu
Marek, Richard ; Falada, David (vedoucí práce) ; Skřejpek, Michal (oponent)
Název práce: Magistratury v antickém Římě za období principátu Cílem této práce bylo podat systematický přehled podoby císařské administrativy a dvorských kanceláří Římské říše za období principátu, tedy necelých prvních tří století po Kristu. Jejich výčet, pravomoci a úřední agenda byly podány chronologicky podle presumovaného a doloženého období vzniku v rámci vlád jednotlivých císařů a dynastií, spolu s nejvýznamnější administrativní politikou a reformami jednotlivých vládců. Popis císařského kabinetu a jeho vývoje byl zasazen do základního dobového kontextu, který osvětluje případnou motivaci a impulsy k vytvoření či zrušení té které kanceláře či zavedení příslušné reformy od nástupu císaře Octaviana na trůn, až po přehled zásadních změn na poli státní správy za vlády císaře Diocletiana. Císařská administrativa hrála za období principátu výraznou roli. Ačkoliv k její oficiální institucionalizaci došel až císař Claudius a její podoba a organizace se ustálila až za vlády císaře Hadriana během druhého století, již od počátku principátního období se císařské magistratury přičinily o rozvoj Říše jako nezbytné podpory vlády jednotlivých panovníků. Zejména velké kanceláře ab epistulis, a rationibus, a libellis a později i a memoria měly značný vliv na poli domácí politiky a jejich vedoucí pak v...
|
|
|
Majetkové poměry manželů v době císařů Augusta a Justiniána I.
Juklíčková, Klára ; Falada, David (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Majetkové poměry manželů v době císařů Augusta a Justiniána I. Abstrakt Tématem diplomové práce jsou majetkové poměry manželů v římském právu za dob vlády císařů Augusta a Justiniána I. Manželství je obecně důležitým právním institutem, na který lze nahlédnout z různých úhlů pohledu. Právní úpravu manželství obsahovalo i římské právo, a protože bylo římské manželství velmi specifické, docházelo poměrně často k jeho větším či menším reformám. Práce si klade za cíl rozebrat majetkové poměry manželů v době vlády císařů Augusta a Justiniána I. Císař Augustus k moci nastupuje v roce 27 př. n. l., tedy v době, kdy institut manželství a rodiny upadal na významu a celá římská společnost se ocitla v krizi. Oproti tomu nábožensky smýšlející Justinián se k moci dostává v roce 527 n. l. Státním náboženstvím je v té době křesťanství. Práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol. První kapitola podává obecný pohled na institut manželství a ve své druhé polovině se zaměřuje na římské manželství. Druhá kapitola vysvětluje základní právní instituty manželského majetkového práva. Třetí kapitola se zabývá historickým vývojem Římské říše. Zakončena je pojednáním o nástupu císaře Augusta, jelikož jeho nástup k moci je považován za přechod římské republiky na principát. Jednou ze stěžejních kapitol je pak kapitola čtvrtá, která...
|
|
|
Crimen falsi a příbuzné skutkové podstaty
Ullmann, Jan ; Falada, David (oponent)
Název práce: Crimen falsi a příbuzné skutkové podstaty Tato práce, jejímž názvem je "Crimen falsi a příbuzné skutkové podstaty", představuje komplexní rozbor vývoje právní úpravy čtyř vzájemně velmi úzce souvisejících zločinů - crimen falsi (zločinu podvodu), crimen repetundarum (zločinu zneužití pravomoci úřední osoby k vlastnímu obohacení), peculatus (zločin krádeže veřejného či posvátného majetku) a stellionatus (zbytková skutková podstata, zahrnující jakékoli další podvodné jednání), tedy tří zločinů veřejnoprávních a jednoho mimořádného, který nelze zařadit ani mezi crimina, ani mezi delicta. Práce začíná rozborem vývoje římského trestního práva v době královské, kde se autor věnuje zkoumání počátků trestního procesu a právní úpravy zločinů, které lze označit za předchůdce uvedených zločinů. V dobách zrodu Římské republiky a vytvoření Zákona dvanácti desek je výzkum počátků zkoumaných zločinů podložen i rozborem záznamů jednotlivých trestních procesů, v nichž byly řešeny zločiny, které později tvořily součást skutkových podstat zkoumaných zločinů. Zásadní část práce tvoří rozbor právní úpravy zkoumaných zločinů v dobách územního a mocenského rozvoje Římské republiky, a to především v prvním století před naším letopočtem, kdy byly v rámci Sullových reforem přijaty zákony, upravující crimen...
|
|
|
Německý ústavní vývoj v 19. století
Janoušek, Martin ; Seltenreich, Radim (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Resumé Německý ústavní vývoj 19. století Diplomová práce se zabývá německým ústavním vývojem 19. století. Jejím cílem je představit vývoj ústavního zřízení a ústavních institucí německých zemí a popsat ústavní základy sjednocení německých zemí v 19. století. Práce se člení do sedmi kapitol. V první kapitole je ve dvou podkapitolách stručně popsáno ústavní zřízení Svaté říše římské národa německého na konci 18. století a ústavní zřízení v jejích teritoriích, které bylo výchozím stavem pro další vývoj. Druhá kapitola se člení na pět podkapitol, v nichž je pozornost věnována událostem, které následovaly v důsledku vypuknutí francouzské revoluce, Závěrečnému usnesení říšské deputace, zániku Svaté říše římské, ústavní charakteristice Rýnského spolku a z hlediska ústavního vývoje významným reformám, které proběhly v Prusku na počátku 19. století. Třetí kapitola se skládá ze dvou rozsáhlejších částí. V první části je popisováno ústavní zřízení Německého spolku, jeho instituce, způsob, jakým ovlivňoval ústavní zřízení německých zemí a represivní právní předpisy, které přijímal v reakci na sílící národně liberální hnutí. Druhá část třetí kapitoly je naopak věnována liberálním tendencím v ústavním vývoji první poloviny 19. století. Stručně je v ní zmíněna hambašská slavnost, která měla význam pro šířící se národně...
|
host ::
RSS.