|
|
Statika a dynamika římské rodiny
Stloukalová, Kamila ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Salák, Pavel (oponent) ; Šejdl, Jan (oponent)
Statika a dynamika římské rodiny Abstrakt: Tato práce se věnuje oblasti římského rodinného práva. Centrem výzkumu je římská rodina ve starších dobách, zejména v období republiky a počátku císařství, ovšem s přesahy jak do předcházející doby královské, tak do období dominátu a justiniánského práva v těch případech, kde to bude relevantní pro dokreslení vývoje příslušného zkoumaného institutu. V úvodu jsou vymezeny tři hlavní výzkumné cíle, jejichž dosažení je pak sledováno ve třech následujících kapitolách. Těmito cíli jsou: 1. vymezení pojmu římské rodiny; 2. propojení teorie a praxe (tzv. law in books a law in action), tedy srovnání teoretických poznatků z analyzovaných právních pramenů s jejich uplatněním v praxi, zjištěné zejména pomocí neprávních pramenů především literárního, ale také epigrafického charakteru; 3. interdisciplinární přístup, tj. využití výstupů, metod a postupů z jiných vědních oborů pro prohloubení poznání římské rodiny. V první kapitole (Rodina ve starověkém Římě) je zkoumána římská rodina z několika různých hledisek. Nejprve jsou analyzovány mnohovýznamové pojmy familia a domus. Familia má jednak význam věcný, značící soubor majetku, jednak význam osobní. V tomto druhém případě může familia označovat různé skupiny osob. Jednou z nich je familia proprio iure, sestávající z agnátsky...
|
|
|
Charakter vlastnictví v právu římském a občanském
Termerová, Veronika ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Charakter vlastnictví v právu římském a občanském Abstrakt Tato diplomová práce se zaměřuje na zkoumání a analýzu právního institutu vlastnictví, se zvláštním důrazem na jeho historické kořeny v římském právu a současné zastoupení v Občanském zákoníku 2012. Práce si klade za cíl prozkoumat a porovnat teoretické přístupy k definici vlastnictví, jak z hlediska jeho historického vývoje, tak v kontextu moderního právního řádu, zejména ve vztahu k institutům držby a detence. Současně práce analyzuje ochranu vlastnického práva z právnického hlediska a snaží se určit, jak je ochrana vlastnického práva realizována v praxi a jak je tento právní institut chráněn v případě konfliktu zájmů. V rámci této analýzy se diplomová práce zaměřuje na vybrané aspekty právního institutu vlastnictví, přičemž pro srovnání využívá jak klasické prameny římského práva, tak moderní legislativní texty, jako jsou Digesta seu Pandectae, Gaiovy Instituce a Občanský zákoník 2012. Z hlediska metodologie je práce rozdělena do tří tematických okruhů: obecný přehled a teoretické přístupy k vlastnictví, vzájemný vztah a odlišnosti institutů vlastnictví, držby a detence, a ochrana vlastnického práva z praktického hlediska. Klíčová slova: charakter vlastnictví, římské právo, dominium, ochrana vlastnického práva, komparace
|
|
|
Kupní smlouva v právu římském a soudobém
Šicnerová, Jana ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Kupní smlouva v právu římském a soudobém Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá vývojem kupní smlouvy od dob římského práva, přičemž popisuje chronologicky její vývoj od vzniku emtio venditio až po současnou právní úpravu kupní smlouvy v zákoně č. 89/2012 Sb., Občanském zákoníku. Práce je rozdělena do osmi částí; zde je nejprve pojednáno o historickém vývoji kupní smlouvy, dále je rozebrána smlouva trhová (emtio venditio) a v navazujících částech poté rozebrána kupní smlouva v zákoně č. 40/1964 Sb. Občanském zákoníku a jeho novelách, zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodním zákoníku a v aktuálně platném a účinném zákoně č. 89/2012 Sb., Občanském zákoníku. Cílem této práce bylo zjistit, do jaké míry je současná právní úprava týkající se kupní smlouvy inspirována římským právem, jakož i poskytnout ucelenou analýzu vývoje institutu kupní smlouvy a komparaci jednotlivých odlišností v rámci shora uvedených právních předpisů. V práci jsou popsány zejména podstatné náležitosti kupní smlouvy, povinnosti prodávajícího a kupujícího. Klíčová slova: římské právo, kupní smlouva, občanský zákoník.
|
|
|
Zásada superficies solo cedit v dějinném kontextu
Čižinský, David ; Šejdl, Jan (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Zásada superficies solo cedit v dějinném kontextu Abstrakt Tato diplomová práce pojednává o zásadě superficies solo cedit, vyjadřující princip, podle kterého všechny věci, zejména pak vystavěné stavby, které se nachází na pozemku a jsou pevně spojeny se zemí, náleží neoddělitelně tomuto pozemku a jsou jeho součástí. Práce má v první části nejdříve za cíl přiblížit chápání věcných práv v římském právu. Následně je zaměřena pozornost na původ této zásady a její vyjádření v jednotlivých římskoprávních pramenech a textech. U těchto pramenů je vždy stručně nastíněn jejich vznik, datace a obecná charakteristika. Římskoprávní tradice je zejména v kontinentální Evropě hluboce zakořeněna. Proto není divu, že byla superficiální zásada obsažena i ve Všeobecném zákoníku občanském z roku 1811. Český právní řád je však jedním z těch, ve kterých byla římskoprávní tradice opuštěna a superficiální zásada na desítky let popřena. Z toho důvodu se druhá část diplomové práci zaměřuje na jednotlivé občanskoprávní kodexy na území českého státu, na jejich základní charakteristiku a porovnání postoje k věcným právům, stavbě a pozemku. Třetí část práce se věnuje vzniku občanského zákoníku, návratu zásady superficies solo cedit do platného právního řádu, jejímu výkladu, pojetí věci a věcných práv. U jednotlivých pojmů souvisejících...
|
|
|
Vybrané obecné problémy služebností římského práva soukromého
Šejdl, Jan ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
ZÁVĚR Výše bylo pojednáno pouze o jedné části obecných nauk služebnostních, mnoho otázek a kapitol ještě zbývá a mělo by být odpovězeno, a proto snad není úplně jednoduché činit v dané situaci jakýchkoli závěrů. Je však možno učinit jisté shrnutí několika nejzávažnějších poznatků. Služebnosti nelze považovat za jednolitou skupinu. Rozdíly je nutno spatřovat nejen ve formě jejich dělení a na to návazné platnosti některých zásad, či naopak jejich neplatnosti, ale i v pojmové rozmazanosti samotného pojmu služebnost - servitus. Z výše uvedených důvodů také není možno považovat za úplně šťastné seskupení klasických služebností (pozemkových) a osobních užívacích práv, ač vzhledem k době vzniku této systematiky se jedná o krok do jisté míry oprávněný a pochopitelný. Skupina služebností je ve skutečnosti (a i historicky) skupinou mnoha jednotlivých oprávnění, které vzhledem ke svým více, či méně podobným vlastnostem, či snad nevysloveným zásadám, byly zařazeny pod jednotící pojem a do jisté systematiky, která z nich vychází a která se stala formou pro tvorbu později vznikajících služebností. Obecné normy pro služebnosti, či věcná břemena jsou proti tomu plodem ryze moderním. Jak samotný zákon XII tabulí svědčí, služebnosti náleží mezi jedna z nejstarších práv, jež v Římě existovala. O stejné skutečnosti také svědčí...
|
|
| |
|
|
Řečtí a římští reformátoři
Grigoryan, Hračja ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Cílem této diplomové práce na téma římští a řečtí reformátory je soustavně shrnout nejvýznamnější reformy z hlediska (ústavního) práva ve starověkém Římě a Řecku, přičemž je nutné dodat, že je zaměřena převážně na dějiny římské a tudíž se zabýva z větší části římskými reformátory. Dopady těchto reforem nazývám ústavními, jelikož měly větší či menší dopad v podstatě na celou společnost jako takovou, přičemž některé z nich fakticky společnost pozměnily - některé navždy. Tak například souboj mezi Luciem Corneliem Sullou a Gaiem Mariem měl bezpochyby velmi dalekosáhlé následky na Řím - byla prolomena řada "neprolomitelných" zásad, což pochopitelně vedlo k dalším a dalším bezprecendentním zásahům do republiky, až nakonec došlo k jejímu zániku a zrodu císařství. Při vypracování této práce byla snaha co nejvíce čerpat z primární literatury a tyto informace literaturou sekundární pouze doplňovat - nejvíce bylo čerpáno z Plútarchových Životopisů ale i jiných děl starověkých autorů, jako například Appíanových Dějin apod.
|
|
|
Služebnosti v římském právu a v novém občanském zákoníku
Heide-Hermann, Tomáš ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Předmětem této práce je srovnání ustanovení nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) týkající se služebností s vybranými ustanoveními pramenů římského práva, zejména s ustanoveními obsaženými v Justiniánových Digestech, dále pak v Justiniánových Institucích a v Gaiových Institucích. V některých případech je brán ohled na české i zahraniční civilní kodifikace, které byly ovlivněny římským právem. Relevantní ustanovení římského práva jsou v textu uvedena vždy s českým překladem (pořízeným z latinského originálu za pomoci anglického překladu) a porovnána se současným platným právem. U každého institutu je provedeno srovnání, díky němuž je patrné, nakolik je současná právní úprava odlišná od římskoprávní, zda se plně shoduje nebo jde o zcela jinak konstruovanou úpravu. Pomocí tohoto přístupu se práce snaží pojednat o nejdůležitějších otázkách souvisejících s problematikou služebností a vlastnického práva, stejně jako o otázkách, které vyvolává celkové pojetí nového občanského zákoníku.
|
|
|
Význam formalizace konceptu římského občana pro vývoj římského práva
Falada, David ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Židlická, Michaela (oponent)
Aby se mohlo římské právo vůbec vytvořit a fungovat, bylo nutné, aby se vytvořila komunita lidí, která se identifikuje ve vztahu ke svému okolí. Právní normy, které v této komunitě vznikly, a které byly na počátku jejich hypotetické existence velmi jednoduché, byly postupem času a v souvislosti s tím, jak se ona komunita vyvíjela, dále rozvíjeny. Výsledkem je pak propracovaný systém římského práva, který k nám promlouvá dodnes. Předkládaná práce se snaží vystihnout základní procesy při formování římského národa a při jeho cestě k definici římského občanství. V případě Římanů se ale nemůžeme přidržet jednoduchých definičních znaků, jako je jazyk (protože latinský jazyk sdílely i další národy starověké Itálie) nebo náboženství (protože antický polyteismus prostupoval jednotlivými kulturami dané doby) nebo teritorium. Práce tedy otevírá náhledy do průniku římské kultury s těmi starověkými kulturami, s nimiž měla mnoho příbuzného, a které ji do značné míry formovaly a věnuje se i roli náboženství při formování prvotní římské společnosti. Výsledkem je pak pokus o definici římského národa, tedy personálního prostoru pro vznik a vývoj římského práva a přiblížení interakce mezi formálním právním institutem (civitas romana) a živým sociálním organismem (populus romanus).
|
|
|
Řečtí a římští reformátoři
Hlavatý, Vadim ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent)
Resumé Cílem diplomové práce "Řečtí a římští reformátoři" je provést reprezentativní shrnutí a komparaci činů nejvýznamnějších politických osobností antického Řecka a Říma, kteří zásadně ovlivnili mocenskou strukturu společnosti, a rovněž i porovnání tehdejších politických systémů jako takových. Zaměřuje se především na konkrétní činy a legislativní, především ústavní, změny iniciované vybranými reformátory, ale věnuje se i jejich osobní motivaci a stručným biografickým údajům. Práce je rozčleněna na dvě hlavní části. První část se zabývá Řeckem, konkrétně Athénami, a sleduje příčiny, vznik, vývoj a vítězství demokracie, ale i problémy s ní spojené a hlavní aktéry tohoto procesu, jmenovitě jejího zakladatele Solona, který nebyl zcela důsledný v potlačování moci bohatých, radikálního demokrata Kleisthena a jeho rozhodné kroky k rovnosti a odstranění zbytků aristokratického režimu, a charismatického Perikla, který, ač obviňován z populismu a demagogie dal rozhodující impuls pro Athénský politický, kulturní a mocenský rozvoj a v jehož době dosáhla demokracie svého vrcholu. Druhá část se soustředí na závěrečné období a definitivní konec římské republiky, která byla navzdory svému názvu vládou oligarchie bohatých a nikoli všech občanů, osobami, které umožnili nebo přímo přispěli k jejímu pádu, konkrétně...
|
host ::
RSS.