|
| |
|
|
Podoby současné post-dramatické tvorby mladých umělců-performerů
Špačková, Lucie ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá především porovnáním dvou historických etap umělecké činnosti na pomezí divadla a výtvarného umění na území České Republiky. Snaží se nalézt konotace mezi tvorbou vybraných pražských umělců ze 60. a 70. let a současnou tvorbou umělecké skupiny Rafani, která soustavně tvoří od roku 2000. Zároveň však upozorňuje na specifika, která jsou spojena s historickým obdobím, v němž umělci tvoří, a naznačuje jejich tendence k tvorbě. Práce je členěna podle jednotlivých pojmů, které jsou vymezeny v úzkém vztahu k činnosti jednotlivých umělců - body art, happening, performance. Druhá část je pak věnována skupině Rafani, jejíž tvorba je pro lepší orientaci rozdělena do dvou etap. V každé jsou představeny zásadní projekty, které skupina uskutečnila, a zároveň je také přiblíženo jejich současné téma umělecké tvorby bez použití textu.
|
|
|
Jitka Smutná, Jan Vlasák - herecká a pedagogická metoda
Balonová, Izabela ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Tato práce je studií zabývající se hereckou a pedagogickou metodou dvou významných českých herců, Jitky Smutné a Jana Vlasáka. Na základě vybraných rolí jsem se pokusila dospět k tomu, jakým způsobem oba herci přistupují ke svým rolím a jak je jejich výkon vnímán kritickou obcí, abych mohla definovat to, co je na jejich hře a herectví typické. V kapitole ONI pak dále bádám, jak Smutná a Vlasák přistupují ke svým žákům - jakým způsobem je formují a co považují ve výuce herectví za důležité.
|
|
|
Libor Vaculík: od baletu k tanečnímu muzikálu
Řezáčová, Tereza ; Pšenička, Martin (oponent) ; Etlík, Jaroslav (vedoucí práce)
Bakalářská práce pojednává především o původu ,,tanečního muzikálu" jako specifické divadelní formy, kterou pojmenoval choreograf a režisér Libor Vaculík, aniž by jí v oblasti terminologie přikládal větší význam. Cílem práce je objasnit význam Vaculíkova hudebně-tanečního termínu, jenž není výjimečný formou pojetí, v němž tanec tvoří hlavní osu vyprávění, nýbrž způsobem zpracování, které se více než tančenému muzikálu podobá zpívanému baletu. Práce je členěna do tří částí - historické, výzkumné a analytické. V první z nich se zabývám vznikem a vývojem baletu a muzikálu jako základních žánrů, z nichž vychází Vaculíkovo označení pro tento hraniční útvar. Ve druhé části se věnuji problematice ,,tanečního muzikálu" v rámci světového hudebního divadla, kde na vybraných příkladech dokládám možné cesty vývoje této nové formy. V posledním, analytickém úseku spojeném s Vaculíkovou tvorbou, se zaměřuji na rozbor dvou ,,tanečních muzikálů" podle Freytagova modelu stavby dramatu.
|
|
|
Činoherní klub 1990-2007 (Poetika hereckého divadla)
Kadlecová, Klára ; Etlík, Jaroslav (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá tvorbou jednoho z nejvýznamnějších pražských divadel, Činoherního klubu, v letech 1990 až 2007, tedy jeho porevoluční podobou. Protože je takto široce časově vymezena, soustředí se především na hledání a specifikování hereckého stylu a jeho proměny ve srovnání se zakladatelskou poetikou divadla z šedesátých let. Největší důraz je kladen na hledání konkrétních hereckých témat, kterým se zabýval ve své diplomové práci z roku 1969 František Knopp.
|
|
|
Černé divadlo Jiřího Srnce od svého vzniku do součanosti
Goščíková, Romana ; Pšenička, Martin (oponent) ; Etlík, Jaroslav (vedoucí práce)
Jako téma své diplomové práce jsem zvolila historii Černého divadla Jiřího Srnce, kterou hodlám zmapovat od založení divadla v roce 1961 až po současnost. Srncovo divadlo jsem si vybrala z několika důvodů. Jeho zakladatel Jiří Srnec je tvůrcem a průkopníkem nové divadelní formy, která tvoří významný fenomén české kultury známý po celém světě. Navíc jsem se chtěla ve své diplomové práci zabývat něčím, s čím mám osobní praktickou zkušenost. To, že jsem v letech 2005 a 2006 byla členkou souboru, mi umožnilo poznat technické principy černého divadla i fungování jeho provozu, čehož při psaní v hojné míře využívám. A v neposlední řadě je již v úvodu třeba poznamenat, že, ač se Černé divadlo Jiřího Srnce blíží k oslavám půlstoletí své existence, dosud tomuto svébytnému jevištnímu tvaru nebyla věnována žádná ucelená odborná práce, přesněji řečeno taková, která by komplexně shrnovala jeho inscenační principy a vývoj. Existují jen slovníková hesla, kusé zmínky v publikacích věnovaných Laterně Magice1, tanci, českému divadlu, loutkovému divadlu, dále jednotlivé statě a studie v časopisech Loutkář, Acta Scaenographica, Divadelních novinách, aj., programy k některým inscenacím a recenze, či zprávy o pořádaných představeních v českém a zahraničním tisku. Má práce si klade za cíl tuto mezeru alespoň částečně vyplnit....
|
|
|
Faustovský mýtus u Jana Švankmajera v divadle a ve filmu
Marešová, Petra ; Etlík, Jaroslav (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Práce dokumentuje i kriticky hodnotí divadelní a filmovou tvorbu známého režiséra a scénáristy Jana Švankmajera, a to z hlediska jeho zpracování faustovského mýtu. Práce se zabývá především jeho třemi ranými divadelními inscenacemi z počátku šedesátých let v divadle Semafor (dvě z nich - Johanes doktor Faust a Sběratel stínů - mají přímou vazbu na faustovský mýtus) a Švankmajerovým druhým celovečerním filmem Lekce Faust, který je vlastně shrnutím předešlých faustovských motivů i jejich osobitou interpretací. Úvodní kapitola se podrobně věnuje vývoji faustovského mýtu a jeho hlavním atributům. Jejich znalost je pak nutná pro další výklad a rozbor Švankmajerových pokusů o zpracování tohoto tématu.
|
|
|
Vývoj slovenskej činohry v 20.-70.rokoch 20.storočia a jej dialóg s českým divadlom
Kyselová, Eva ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Predkladaná dizertačná práca sa zaoberá vývojom slovenského činoherného divadla z hľadiska vzťahu k českému divadlu v období 1920-1970, teda v časovom rozhraní približne šesťdesiatich rokov 20.storočia. Cieľom práce je preskúmať, do akej miery mohlo mať a malo české divadlo vplyv na formovanie slovenskej divadelnej kultúry (s dôrazom na činohernú réžiu) v spoločnom štátnom útvare a to s ohľadom na ojedinelú príbuznosť oboch národov a kultúr. Práca je rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje zvolenej metodológii, predstaví koncept literárnej komparatistiky a možnosti aplikácie na teatrologický výskum, vykladá základné termíny komparatistiky, súvislosti vzniku českého a slovenského národa v kontexte idey národného divadla a stanovuje vlastnú periodizáciu. V druhej časti sa komparatívna analýza aplikuje na konkrétnom pramennom historickom materiáli, analyzuje jednotlivé periódy na príkladoch divadelnej tvorby slovenských režisérskych osobností v daných historicko-politických kontextoch a konfrontuje ich so stavom českého divadla. V tomto priestore sa uplatňujú nástroje komparatívnej analýzy ? typologické súvislosti alebo geneticko-kontaktové vzťahy dvoch divadelných kultúr Východiskovou hypotézou práce je zdôrazniť, že napriek spoločnému historickému a politickému kontextu a výraznej jazykovej a kultúrnej príbuznosti, sa od roku 1920 vyvíjajú paralelne dve individuálne divadelné kultúry, ktoré spolu vedú kontinuálny tvorivý ale meniaci sa dialóg.
|
|
|
Dokumentární divadlo
Součková, Kateřina ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Magisterská práce Dokumentární divadlo, dokumentárnost a divadelní dílo se zabývá kontradikcí obsaženou ve spojení slov "dokumentární" a "divadlo".
Práce zkoumá fungování "dokumentárnosti" usilující přímo doložit jistou reálně existující problematiku v rámci divadelního díla, které je dílem uměleckým, a tudíž je podstaty prvotně umělé a znakové. Zaměřuje se na typ dokumentárního divadla využívající tzv. experty všedního dne, které nahrazením profesionálních herců "svědky" dokumentované problematiky provádí výraznou změnu v klíčovém komponentu divadelního média a dovádí takto princip "přivádění reality na scénu" k jistému vrcholu.
V první části této práce si vymezujeme pole zkoumání a nahlížíme ho z perspektivy jistých směrů (realismu, dokumentárního filmu a orální historie), které nám pomáhají lépe uchopit jeho charakter. V druhé části naší práce analyzujeme dvě současné české dokumentární insceace Vadí/nevadí režisérky Jany Svobodové a 4. svět Terezy Durdilové, které od své práce s "experty všedního dne" svou dokumentárnost odvozují. Na pozadí těchto analýz se potom ve třetí části naší práce snažíme uchopit dané téma ve vztahu k problematice originálu a znaku na scéně, jak ji nahlíží česká divadelní teorie reprezentovaná Otakarem Zichem, Janem Císařem, Ivem Osolsobě a Jaroslavem Etlíkem.
|
|
|
Pervazivnost v uměních živé interakce
Brychta, Lukáš ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; PŠENIČKA, Martin (oponent)
Cílem práce je nabídnout uplatnění konceptu pervazivity pro oblast umění živé interakce. První kapitola představuje koncept, jak byl formulován v prostředí herních studií, především badateli sdruženými kolem tamperské školy. K tomuto účelu využívá terminologický aparát pocházející především ze sociálních věd. Druhá kapitola nastiňuje vztah hry a divadla, odvozuje společné i odlišné aspekty těchto jevů a díky nim poté adaptuje model pervazivity pro oblast divadelního umění. Třetí kapitola nabízí možné podoby aplikace modelu na třech případech přístupu díla ke každodennosti: skrze akcentaci, fabrikaci a konstrukci. Závěr poté shrnuje možné podoby pervazivních aspektů uplatněných ve zkoumaných dílech.
|
host ::
RSS.