|
|
Úspěchy a neúspěchy krajní pravice ve Skandinávii
Košatková, Iva ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problematikou skandinávských krajn pravicových stran a jejich úspchy, resp. neúspchy bhem dosavadních témtyiceti let jejich psobení. Širší teoretický rámec poskytuje podklad pro rozbor okolností vzniku a vývoje souasné krajní pravice v západní Evrop a pro definici této ideologické rodiny. Práce na základ vývojového konceptu tí vln poválené krajní pravice sleduje ideov-politický a programový vývoj skandinávských krajn pravicových stran - dánské Strany pokroku (FrPd) a jejího úspšného odštpku Dánské lidové strany (DFP), norské Strany pokroku (FrPn) a švédské Nové demokracie (NyD). Závrená ást práce analyzuje faktory relevantní pro vznik a následnou úspšnou konsolidaci nové krajn pravicové strany v daném politickém systému prostednictvím komparace tí pípad skandinávských stranických systém, v jejichž rámci více i mén úspšn operují nebo operovaly krajn pravicové strany. Na základ porovnání dánské a norské krajní pravice se specifickým pípadem Švédska, kde žádná krajn pravicová strana v dlouhodobém kontextu dosud neuspla, práce dochází k závru, že pro vznik a následnou konsolidaci krajn pravicových stran ve Skandinávii je píznivá zejména prosperující ekonomika s nízkou úrovní nezamstnanosti v rovin politického systému a charismatické vdcovství se siln centralizovanou stranickou...
|
|
| |
|
|
Jednání a postupy vedoucí k rozdělení ČSFR
Vodsloň, Ondřej ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Tématem této diplomové práce byly jednání a postupy vedoucí k rozdělení federace. Úvodem se práce zabývá společnou historií Československa do roku 1989. V rámci této části práce je kladen důraz především na problémy soužití ve společném státě. Je zde v krátkosti analyzována i národnostní politika ČSR vůči třetím subjektům. Druhá část úvodu se zabývá politickou situací do voleb roku 1992. V rámci této části jsou detailně popsány největší třecí plochy mezi oběma národy, hlavně pak je věnována pozornost takzvané pomlčkové válce, sporu o kompetence republik a federace a jednání státní smlouvě a ústavách. Z úvodní analýzy vyplývá, že až do voleb 1992 bylo hledání česko-slovenského kompromisu těžkou, ale uskutečnitelnou cestou. V dalším oddílu práce je rozebíráno hlavní téma práce, kterým jsou vlastní jednání vedoucí k rozdělené ČSFR po červnových volbách roku 1992. Na detailní analýze jednotlivých kol jednání je objasňována role jednotlivých aktérů rozdělení, od nešťastné role Václava Havla, který nechtěně k rozdělení významně přispěl, přes nekompromisní postoj Václava Klause a vyhýbavý, taktizující a často nekorektní postup Vladimíra Mečiara. Z popisu jednání vyplývá, že po volbách stála česká strana před plně rozvinutým požadavkem mezinárodní subjektivity Slovenska, dle ODS nekompatibilním se zachováním...
|
|
|
Transformace KSČ/M po roce 1989
Roleček, Hynek ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Proces transformace KSČ a její nástupkyně KSČM po listopadu 1989 je jedinečným příkladem nedokončené přeměny komunistické strany ve stranu nekomunistickou. Jádrem tohoto procesu se stal vývoj KSČ(S) a KSČM v letech 1989-1996. Strana se po změně politického systému zachraňuje v prvních svobodných volbách v roce 1990. Hledá možnosti změny, což vyvrcholí vnitrostranickým referendem z přelomu let 1991-1992, kdy se většina rozhodne pro zachování stávajícího označení. Rozhodujícím bodem celého procesu se stává prostějovský sjezd v červnu 1993, kdy vítězí křídlo, jež se radikální změně brání a stranu konzervuje. I přes silné stranické štěpení, v němž vzniká mnoho nekomunistických stranických subjektů, se strana ve volebním roce 1996 může opřít o pevné voličské jádro. Pro stranu je to signál, že nastoupený trend pozice KSČM nejen upevnil, ale nabídl i další možnosti pro její posílení.
|
|
|
Komparace současných španělských nacionalismů: nebezpečný separatismus nebo ideál evropského regionalismu?
Brož, Filip ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Bureš, Jan (oponent)
Španělsko není tvořeno pouze jedním národem, nýbrž se jedná o tzv. multinacionální stát, jenž je tedy logickou domovinou mnoha nacionalismů a s nimi spojených problémů. V první části této práce se věnuji historickým přičinám vzniku těchto nacionalismů u Baskicka, Katalánska a Galície. Mezi ně patří španělská regionalistická tradice, přičemž každý z těchto regionů sází i na vlastní, jedinečné vlastnosti, ať už ekonomická síla, jazyk, kultura a historická zkušenost s vlastní vládou u Katalánska, odlišná "rasa" a vábivá mytologie u Basků nebo opět jazyková a kulturní svébytnost u Galícijců, podepřena keltským původem. V druhé části se věnuji přechodu k demokracii z nacionalistického hlediska: španělská ústava z roku 1978 umožnila decentralizaci a vybudování tzv. státu autonomií, což nacionalismy částečně uspokojuje, objevují se ovšem problémy nové. Ve třetí části se věnuji nacionalismům ze stranického hlediska: ve všech třech zmíněných regionech existují umírněně nacionalistické proudy, jež tvoří jedny z nejsilnějších regionálních stran, byť jejich umírněnost je čistě pragmatická a byť v případě Katalánska a hlavně Baskicka existují i relevantní radikálně nacionalistické strany. V závěru hájím tezi, že přes veškeré historické a ideologické příčiny vzniku nacionalismů je hlavní vysvětlení jejich trvající...
|
|
|
From failed states to failed cities? Slums and stability in urbanizing world
Eckhardt, Ivan ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Slačálek, Ondřej (oponent)
This text aims to examine the relation between booming urbanization in the developing world on the one hand and the issue of state stability and global security on the other hand. More concretely, it tests a hypothesis that overcrowded slums inhabited by millions of slum-dwellers deprived of basic needs constitute a serious destabilizing factor for states and regions they live in. To test this hypothesis, the failed state concept is used. Both the hypotheses and the theoretical background used to test it necessitate that the whole problematic is simplified in two major ways. First, it might appear strange that the failed state concept is applied on cities. As written above, this text tests a hypothesis that slums in the developing world threaten state stability. This assumption is based on the fact that social factors typical for failed states, such as demographic pressure, unemployment, economic inequality, poverty, or poor public services are at the same time typical for social environment of slums. The text presupposes that factors proved to have destabilizing effects on a state-level should have similar effect on a city-level too. Second, regional differences need to be omitted in order to enable comparison of mega cities in different parts of the developing world. The main aim of this article is to...
|
|
|
Charakteristika režimu Slobodana Miloševiče v Srbsku
Lazarevič, Uroš ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Koncem 80. a začátkem 90. let minulého století, v souvislostí s politickou a ekonomickou krizí Sovětského svazu, došlo ve komunistických státech střední a východní Evropy k dramatickým změnám, které ve většině případu vedly k pádům komunistických vlád a nastolení demokracie. V nových podmínkách, které často provázel chaos, stejně tak jako politické a ekonomické vakuum po pádu komunistického režimu, si však většina někdejších evropských satelitů Sovětského bloku našla svou cestu k nastolení demokracie, vlády zákona a ekonomickému rozvoji. V některých případech to byla cesta velmi tmtitá, plná hledání a omylů, v konečném důsledku však vedla k úspěšné transformaci komunistických společností v moderní evropské demokratické státy. Dramatický rozpad Jugoslávie a občanská válka v Chorvatsku a Bosně však zavedla většinu bývalých jugoslávských republik na zcela jinou cestu. Pád komunismu, se všemi politickými a ekonomickými důsledky, a znovuzrození nacionalistických vášní vedly, především v Srbsku a Chorvatsku, k vzestupu nových vůdců, Slobodana Miloševiče a Franjy Tudjmana. Ti se stali otci zakladateli zvláštních a přitom sobě velmi podobných režimů, které byly, dle rozdělení Juana Linze, kombinací autoritářství, některých prvků sultanismu, a demokracie. Právě režim Slobodana Miloševiče se v době bombardování...
|
|
|
Selhání státu v subsaharské Africe: případ Somálska
Kubařová, Petra ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Diplomová práce se zabývala selháním státu v subsaharské Africe a konkrétně se v případové studii zaměřila na Somálsko. Cílem diplomové práce bylo prověřit pět formulovaných hypotéz, které zkoumaly příčiny selhání států v subsaharské Africe, dopad selhání státu na občany a mezinárodní bezpečnost, dále efektivitu a možnosti humanitární intervence jako prostředku k zabránění násilí proti civilnímu obyvatelstvu a jeho eskalaci do sousedních zemí. Za hlavní příčinu selhání státu v subsaharské Africe byl označen postkoloniální způsob vládnutí ovlivněný procesem dekolonizace, probíhající studenou válkou a nastavením mezinárodních norem. V práci bylo zjištěno, že rozpadající se a rozpadlé státy nejsou schopny zajistit svým obyvatelům primární potřebu bezpečnosti a představují zdroj nebezpečí pro své obyvatele. Nicméně na základě studia situace v Somálsku bylo ukázáno, že mohou v rozpadajícím se státě vzniknout struktury, které jsou obyvatelům schopny bezpečnost zajistit. Po 11. září 2001 byly rozpadající se a rozpadlé státy označeny za bezpečnostní hrozbu pro Spojené státy americké a mezinárodní bezpečnost. Selhání státu, které nejčastěji postihuje právě africký kontinent, tedy zásadním způsobem ovlivnilo vnímání klíčových otázek mezinárodní bezpečnosti. Definování humanitární intervence představuje důležitý posun...
|
|
|
Proces změn uvnitř Komunistické strany Československa v letech 1987-1989
Štefek, Martin ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Změny uvnitř Komunistické strany Československa v letech 1987-1989. Časové vymezení práce není a ani nemůže být striktní. Přesněji by se mělo jednat o situaci v KSČ v druhé polovině osmdesátých let, tedy v období, kdy v zemích východního bloku počaly hospodářské a politické změny, které neminuly ani ČSSR. Protože se chci zabývat především programovými a zejména personálními změnami ve vedení KSČ, stanovil jsem v názvu práce hraniční roky 1987-1989. Právě v roce 1987 došlo ve vedení strany k výměně na postu nejvyšším, kdy post generálního tajemníka ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) opustil prezident republiky Gustáv Husák. Počínaje listopadem toho roku výměny na postech v předsednictvu ústředního výboru (PÚV) pokračovaly dále. Během dvanácti měsíců se jedenáctičlenné PÚV (jehož členové až na výjimky straně vládli od roku 1969 resp. 1971) proměnilo téměř k nepoznání. Personální a programové změny se děly na pozadí událostí předešlých, nebudeme se tedy omezovat přísně rokem 1987. Přesně naopak by tomu mělo být v případě druhého hraničního letopočtu - roku 1989. Je jasné, že jsem si toto badatelské téma nezvolil náhodně pouze k technické analýze pohybu funkcionářů v rámci struktur politické strany. Popisovaná perioda je obdobím, ve kterém dochází k zajímavému vnitropolitickému i mezinárodnímu pohybu. Moje práce...
|
|
|
Proměna politického systému v Ekvádoru podle venezuelského vzoru
Drahokoupil, Štěpán ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Němec, Jan (oponent)
Ekvádor a Venezuela jsou země Latinské Ameriky, které prošly zcela odlišným politickým vývojem v druhé polovině 20. století, Venezuela byla pokládána za ostrůvek demokracie ve značně nestabilním regionu a Ekvádor byl a je příkladem kombinací mnoha negativních charakteristik způsobujících špatné fungování jeho polity. I když se historické tradice těchto dvou zemí liší, cílem této práce je poukázat na značně podobný vývoj ve Venezuele po zvolení Huga Cháveze v roce 1998 a v Ekvádoru po zvolení Rafaela Correi v roce 2006 a to za použití teoretických konceptů významných pro Latinskou Ameriku. Pro plnohodnotnou komparaci obou případů proměny politických systémů Ekvádoru a Venezuely je nutné popsat základní společné rysy obou zemí a i Latinské Ameriky jako celku. S ohledem na rozsah práce byly vybrány tři okruhy témat, jenž tvoří první teoretickou část práce a jsou jimi prezidentský systém, populismus a levicový obrat v Latinské Americe. Prezidencialismus společně s populismem tvoří neodmyslitelné a významné součásti politické tradice regionu, kdy prezidentský způsob vlády byl zvolen pro latinskoamerické země již v 19. století po válkách za jejich nezávislost a populismus se objevil v 30. letech 20. století a dodnes má zde silný vliv. Oproti prvním dvěma okruhům je téma levicového obratu otázkou posledního...
|
host ::
RSS.