|
|
Pojetí ženy v dílech André Bretona z let 1928-1937
Veverková, Martina ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Tato práce zkoumá pojetí žen v prozaických dílech Andrého Bretona, čelního představitele francouzského surrealismu. Jedná se o díla Nadja (1928), Spojité nádoby (1932), Šílená láska (1937) a Arkán 17 (1944). Breton chápal ženy jako ty, které skrze lásku umožňují básníkovi přístup ke svobodě a surreálnu, a chtěl je milovat a uctívat. Četné kritiky naopak tvrdí, že v jeho tvorbě (a v surrealistické tvorbě obecně) je pojetí žen odtrženo od reálných žen a vyjadřuje pouze tužby a představy autora, které tak mají v podstatě adolescentní charakter a dělají z žen pasivní objekt definovaný mužem. V analytické části této práce je pak na jednotlivých ženách, které se v těchto dílech objevují, zkoumáno, zda je tato kritika výstižná, stejně jako soudržnost pojetí žen s Bretonovými teoretickými koncepty šílené lásky a konvulzivní krásy. Klíčová slova Francouzská literatura, surrealismus, André Breton, žena
|
|
|
Obraz lidských vášní v Histoires tragiques (1619) od Françoise de Rosseta
Kabarová, Anísa ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Ve druhé polovině 16. století se ve francouzské literatuře prosazuje nový žánr - "histoire tragique" (tragický příběh). Hlavním námětem těchto přIběhů je podrobný a realisticky vylíčený sled dramatických událostí - násilných činů, kterých se jejich hrdinové dopouštějí pod vlivem silné vášně, a tragických konců, k nimž tyto zločiny vedou. Jejich autoři se kriticky vymezují vůči rytířskému a pastorálnímu románu, ve svých výrazových prostředcích a literárních postupech však zůstávají namnoze poplatní jejich tradici. Prozaik a překladatel Franyois de Rosset (1570-1619) inovuje žánr tím, že případy odstrašujících následků slepé lásky a nezřízené ambice demonstruje na skutečných událostech své doby či nedávné minulosti. Předmětem této práce je analýza pojetí vášní v Rossetově nejslavnějším díle - Histoires tragiques (1619). V první části práce definujeme pojem vášně v dobové filozofické a literární tradici. Druhá část je věnována pojetí lásky a ambice (dvou nejsilnějších vášní podle Rosseta i dobového filozofického diskurzu) v několika vybraných tragických příbězích. V této části jsme se také zaměřili na to, jak Rossetovy příběhy odráží společenskohistorické proměny, kterými prochází Francie v 1. polovině 17. století (upevňování absolutistické monarchie a postupnou disciplinaci staré válečnické šlechty).
|
|
|
Les Salons: Denis Diderot jako kritik umění
Kavalová, Eva ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tématem práce je analýza Salónů Denisa Diderota, porovnání jejich jednotlivých částí a jejich vývoj. Toto dílo nadále zůstává důležitým pro porozumění umění 18. století. Navíc je také ukázkou osobitého přínosu Diderota jako kritika kombinujícího měřítka estetická, etická a filozofická. Práce věnuje pozornost podmínkám vzniku Salónů, ale především se zabývá literární kritikou jako žánrem, který filozof vytvořil a v průběhu let neustále zdokonaloval. Podstatnou část práce tvoří analýza autorova způsobu pojednání o jednotlivých malířích (konkrétně o Greuzovi, Chardinovi a Fragonardovi) a jak se v průběhu doby mnohdy proměňuje.
|
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
|
|
Čtvrtstoletí v životě Evžena Rastignaca: analýza vývoje postavy v rámci Lidské komedie
Vidímová, Sára ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Předmětem mé bakalářské práce je sledovat jednu z postav, která se objevuje v díle Honoré de Balzaka a popsat její proměnu v rámci cyklu "Lidská komedie". Charakter postavy Evžena Rastignaka se mění v závislosti na okolních postavách a prostředí. Metodologicky budu vycházet z děl dvou českých literárních teoretiků Františka Všetičky a Bohumila Fořta, kteří se zabývají typologií postav a kompoziční výstavbou románu. V práci se pokusím vybrat důležité pasáže z několika románů, na nichž proměnu postavy popíši. V závěru chci poukázat na další vývoj tématu v dílech ostatních francouzských autorů a také na aktuální užití osudu Rastignaka coby předlohy pro společenský vzestup ambiciózních mladíků.
|
|
|
Representation of Death in Legendary Tales by François-Marie Luzel, Anatole Le Braz and François Cadic
Burdová, Zuzana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Šuman, Záviš (oponent)
Tato práce zkoumá zobrazení smrti v bretaňském folkloru napříč díly tří významných bretonských folkloristů: Marie-Françoise Luzela (1824-1895), jeho žáka Anatola Le Braze (1859-1926) a abbého Françoise Cadika (1864-1929). Práce popisuje, jak se představa smrti historicky vyvíjela v rámci keltské mytologie a křesťanství. Abychom získali komplexnější obrázek bretonského folkloru, pojednáváme o jeho charakteristických rysech, popisujeme vznik a proměnu emblematické postavy Ankoua a v krátkosti představujeme svět zesnulých duší, obyčejně zvaný Anaon. Práce následně seznamuje čtenáře s životem a motivací těchto tří autorů, přičemž popisuje sociálně-kulturní kontext tehdejší Bretaně. Druhá část se v první řadě věnuje analýze několika vybraných mytologických povídek s kurtoazním románem Lancelot ou le Chevalier de la charrette (Lancelot aneb Rytíř na káře) Chrétiena de Troyes, zkoumaných z hlediska archetypálního trojúhelníku podle Daniely Hodrové a iniciační cesty hlavních hrdinů. Následně práce vysvětluje, co forma tzv. veillée v ústní literatuře představuje a jaký vztah ji pojí k tzv. récit légendaire (rozpracovaným Le Brazem), který je následně porovnán s Luzelovou povídkou. Tato část se rovněž zabývá stylem těchto dvou spisovatelů. Závěr pak nastiňuje pozici folkloru na literární scéně po druhé...
|
|
|
Renesanční pedagogické koncepce v díle François Rabelaise a Michela de Montaigne
Kasperová, Nikola ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Bakalářská práce Renesanční pedagogické koncepce v díle Françoise Rabelaise a Michela de Montaigne se věnuje pedagogickým myšlenkám v díle dvou význačných francouzských spisovatelů a myslitelů 16. století - Françoise Rablaise. Konkrétně analyzuje Rabelaisův román Gargantua et Pantagruel a Montaignovo dílo Les Essais. Na začátku práce je nejdříve charakterizováno období středověké scholastiky jakožto výchovné metody. Její kritický obraz v analyzovaných dílech je poté popsán v jednotlivých rozborech pedagogických myšlenek výše zmíněných autorů. Kromě toho jsou v práci především analyzovány pedagogické koncepce Françoise Rabelaise a Michela de Montaigne, které můžeme považovat za renesanční. Závěrem je provedeno stručné srovnání obou analyzovaných autorů, ve kterém jsou popsány hlavní styčné a rozdílné body jejich pedagogických pojetí.
|
|
|
Neznámý Simenon: Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů
Jilemická, Jana ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Pro svoji diplomovou práci jsem si po konzultaci s katedrou Románských studií FF UK v Praze zvolila téma "Neznámý Simenon - Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů." V České republice je tento autor pověstný zejména jako spisovatel detektivních románů. Je však méně známo, že ve svých počátcích působil i jako novinář, autor lidové literatury a zejména jako spisovatel psychologických románů. Cílem mé diplomové práce je seznámit s dosud neprozkoumanými oblastmi autorova díla a přispět k tomu, aby obecně vžité hodnocení osobnosti Georgese Simenona nebylo zúženo pouze na roli autora detektivních románů, ale aby byla autorova tvorba vnímána komplexně. Jsem si vědoma toho, že zvolená tematika je velmi široká, a proto se v rozsahu diplomové práce nemohu detailně věnovat všem částem autorova literárního díla. Hlavní část práce proto věnuji rozboru autorem i kritikou nejvíce ceněné tvorby- psychologickým románům - včetně analýzy jednotlivých charakteristických rysů žen, se kterými se v daných románech nejčastěji setkáváme. V úvodní části své práce shrnuji Simenonův život a dílo. Druhou a třetí kapitolu tvoří prezentace počátků jeho tvorby - období žurnalistiky a psaní lidových románů, tedy téměř neznámých oblastí autorova díla. Ačkoliv vliv těchto oblastí je na budoucí vývoj nepopiratelný, z...
|
|
|
Autorská póza Houellebecqa
Fernandez de Jesus, Eva ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Diplomová práce se zabývá charakteristikou autorské pózy současného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. V teoretické části je nastíněn vývoj konceptu autora v průběhu 20. století a charakterizována autorská póza podle švýcarského literárního teoretika Jérôma Meizoze, z jehož studií práce vychází. Další část práce je věnována životu Michela Houellebecqa a jeho dosavadní literární kariéře. Postupně jsou představena jeho jednotlivá díla spolu s ohlasy, které vyvolala na veřejnosti. Následuje popis spisovatelovy autorské image. Závěrečnou část tvoří rozbor diskurzivního éthosu Houellebecqova díla, který spočívá v analýze spisovatelovy poetiky a stylu psaní. Současně je kladen důraz na vliv osobností, které spisovatelův rukopis a celkově i jeho uměleckou pózu nejvíce ovlivnily. Práce je doplněna kompletním soupisem díla Michela Houellebecqa a ilustrativní fotografickou přílohou.
|
|
|
Dominique Vivant Denon - od cest po Itálii k Louvru. K typologii cestopisu 18. století.
Balcarová, Eva ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
DOMINIQUE VIVANT DENON - OD CEST PO ITÁLII K LOUVRU. K TYPOLOGII CESTOPISU 18. STOLETÍ. Klíčová slova: cestopis, 18. století, libertinská literatura, Itálie, Egypt, Napoleon, Louvre. Počet znaků: 121 846 (68 NS) Diplomová práce Vivant Denon - Od cest po Itálii k Louvru se člení do dvou částí. První je monografií kulturní osobnosti přelomu osmnáctého a devatenáctého století - barona Vivanta Denona, autora novely Point de lendemain, cestopisů Voyage dans la Basse et la Haute Égypte a Voyage en Sicile, především však Napoleonova poradce v oblasti umění a prvního ředitele muzea Louvre. Úvodní stránky práce se věnují recepci Denonova díla. Pro vnímání Denonovy tvorby je charakteristická určitá proměnlivost, která podněcuje řadu zajímavých témat. Jedním z nich je oblíbenost libertinské kultury předrevoluční Francie v průběhu druhé poloviny dvacátého století, která vysvětluje, že se v dnešním povědomí z rozsáhlého a všestraného Denonova díla nejvíce uchovala novela Point de lendemain. Dalším může být změna ve vnímání cestopisu jako literárního žánru v době, kdy jsou nám i nejvzdálenější lokality dostupné v řádu hodin. První část práce se také snaží nastínit důležité okamžiky v Denonově biografii; soustředí se přitom na Denonovy cesty, které se přímo odrazily nejen v jeho literárním díle, ale i v jeho...
|
host ::
RSS.