|
|
Tobiáš z Benešova (z Bechyně). Biskup - Hospodář - Politik
Trojan, David ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Klápště, Jan (oponent)
Krátce po sobě ztratily Čechy krále a svatovojtěšský stolec biskupa; Tobiáš z Benešova (biskupem 1278- 1296) tak na biskupský stolec po Janu III. z Dražic nastoupil za stěží záviděníhodných podmínek braniborské správy Čech. Přesto (či snad proto) se mu podařilo posunout reformu pražské diecéze nejen v záležitostech duchovní správy Čech, ale rovněž uspořádat majetkové a hospodářské záležitosti jednotlivých biskupských distriktů. Jejich poznání slouží především soubor více než dvou set formulářových kusů známý jako Formulář Tobiáše z Bechyně, ale rovněž celá řada dalších přímých a nepřímých dokladů. Tento oddíl tedy zahrnuje jednak hospodářské dějiny v užším smyslu, ale také poznatky dějin osídlení, archeologie a dalších příbuzných oborů. Jak název naznačuje, míním Tobiášovu osobnost nahlížet zejména ze tří podstatných hledisek - jednak jako správce diecéze a svatovojtěšského stolce zodpovědného za stav jemu podřízeného a svěřeného kléru, jednak jako odpovědného správce rozsáhlé majetkové domény a konečně jako politicky činnou osobu. Přičemž pozice biskupa jako hlavy místní církve se nutně odvíjela od jeho politického kapitálu především na domácí půdě, finančního zajištění a schopnosti prosadit své zájmy a pozice. Vzhledem k zaměření práce bude kladen důraz primárně na prvé dvě perspektivy. Klíčová...
|
|
|
Magdeburské právo ve městech severozápadních Čech v předhusitské době
Mareš, Jan ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Sulitková, Ludmila (oponent)
Počátky a rychlé šíření magdeburského městského práva v českých zemích ve středověku byly předmětem pozornosti historických věd již od doby vrcholného rozkvětu právní historie ve druhé polovině 19. století. Období velkého zájmu historické obce o toto téma ovšem končí v polovině minulého století a od té doby dochází spíše ke konzervaci starších stereotypně přebíraných náhledů a poznatků. Detailní pohled na již známé vývojové momenty ve spojení s využitím různých typů pramenů (od dosud dominantních normativních směrem k zatím málo využívaným dokladům právní praxe) otevírá nové možnosti snahám o hlubší poznání jednoho ze základních stavebních kamenů středověkých transformací 13. století. Magdeburské právo je fenomén překračující hranice regionů i států v rámci střední a východní Evropy, takže jeho výzkum v určité oblasti je vždy nutné zasazovat do širších souvislostí. Předkládaná práce se soustřeďuje na tři hlavní tematické okruhy z doby počátečního formování i vrcholného rozkvětu magdeburského právního okruhu ve středověkých Čechách. Nejdůležitějším městem této právní rodiny byly nejpozději od druhé poloviny 13. století severočeské Litoměřice, pozdější vrchní stolice pro všechna česká města téhož práva. Právě počátků městského práva v Litoměřicích je věnována první část studie. Východiskem úvah a zkoumání Je...
|
|
|
Hmotné zajištění českých kolegiátních kapitul do poloviny 14. století (na příkladě Staré Boleslavi, Litoměřic a Vyšehradu)
Pátrová, Karin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent) ; Bláhová, Marie (oponent)
Majetkové zázemí českých kolegiátních kapitul prodělalo od svého vzniku značné proměny. Zpočátku byl kapitulní majetek užíván společně všemi kanovníky, jak naznačují zakládací listiny nejstarších českých kolegiát, v nichž jsou donace adresovány kapitulám jako jednotné instituci. Zatímco o společném soužití kanovníků pod jednou střechou panují určité pochybnosti, svůj majetek získávala kapitula skutečně jako celek. Někdy mohl být zvýhodněn představený kap i tu ly, l když tato praxe již odporovala původním ideálům. Jak kanovníci tento společný majetek užívali, není zcela jasné (zda se scházeli u jednoho stolu, což asi v případě ženatých kanovníků nepřicházelo v úvahu, nebo zda každý kanovník dostával nějaký procentuální podíl). V průběhu 12. a 13. století dochází k výrazným změnám ve skladbě kapitulního majetku a dosud společné jmění je rozděleno mezi jednotlivé kap i tuláry, kteří si své díly sami spravují a užívají jejich výnosy. Z kapitulního zboží se vydělují prebendy jako hmotné zajištění pro jednotlivé kanovníky, vedle toho pak zůstává část zboží nadále ve společném užívání celé kapitulní korporace, které slouží k zabezpečení provozu kostela a jeho výbavě, k vyplácení příspěvku kanovníkům přítomným v kapitulním kostele při bohoslužbách, případně jsou jako tzv. obedience pronajímány jednotlivým členům...
|
|
|
Přemyslovci na přelomu 11. a 12. století. Některé chronologické a prosopografické otázky
Slouka, Vojtěch ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Izdný, Jakub (oponent)
Práce se zabývá daty narození Přemyslovců v generaci vnuků a pravnuků knížete Břetislava I. Poté, co jsou se zřetelem k dané problematice zhodnoceny relevantní prameny a literatura, upozorňuje práce na některé metodické problémy spjaté se studiem dat narození. Po vymezení obecných východisek nejprve zkoumá pořadí Přemyslovců podle data narození. Posléze přistupuje ke stanovení konkrétních dat narození. Smyslem práce je jednak rehabilitovat bádání o datech narození, jednak připravit podmínky pro další zkoumání v oblasti politických, sociálních a právních dějin středověku. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Děpoltici - vedlejší větev Přemyslovců
Ekrt, Tomáš ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Doležalová, Eva (oponent)
Anotace: Autor se v průběhu své bakalářské práce zabývá vedlejší větví Přemyslovců - Děpoltici. Nejprve nastiňuje jejich genealogii, následně pozoruje postavení jednotlivých generací v Českém knížectví na pozadí jejich osudů. Dále autor také nastiňuje, co to znamenalo spravovat úděl, jaký byl význam údělu Děpolticů, ale i jejich nešťastný osud exulantů ve Slezsku.
|
|
|
Dějiny moravské větve Žerotínů od jejího počátku do pozdního středověku
Kamler, Jiří ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Žemlička, Josef (oponent)
(česky): Původních moravských šlechtických rodů, které se v průběhu dějin zařadily mezi vysokou šlechtu není mnoho. Jedním z nich je rod Žerotínů, jehož počátkům a vývoji do počátku 15. století je věnována následující práce. První písemné zmínky o rodu pocházejí z konce 12. století, kdy je již patrná jejich vazba ať už na moravského markraběte či českého krále, v této době pro šlechtu typická. Ve 13. století pak dochází k první fázi rozšíření rodových držav a také k rozrůstání původního rodu Bludoviců do dvou větví - jičínské, vymřelé na počátku 14. století a šumvaldské, která v průběhu 14. století získala ves Žerotín, po které se rod později psal. V celém sledovaném období nepřekročil rod oblast Moravy, dokázal se však v několika případech prosadit do struktur zemské správy, ať už ve správě zeměpanských měst, nebo v oblasti soudní apod. Předci rodu Žerotínů tak nestáli stranou a z pramenů je patrný jejich kontakt s předními církevními a světskými představiteli Moravy, potažmo celého království, i když poněkud ojediněle. V průběhu 14. století se pak stále zřetelněji odděluje větev šumvaldská od žerotínské a díky moravským zemským deskám, lze také rekonstruovat nakládání rodu s majetkem, který až na několik výjimek nedosahoval velkého územního rozsahu.
|
|
|
Vývoj středověkého osídlení Českobrodska do roku 1437
Trojan, David ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Klápště, Jan (oponent)
Práce se zabývá dějinami středověkého osídlení specifického regionu Českobrodska, který leží na rozhraní několika specifických, zejména majetkových, zájmových sfér, což je také jeden z důvodů výběru a vytyčení právě tohoto celku. Ve čtyřech hlavních kapitolách nastiňuje vývojové trendy a tendence osídlení, formovaného především jen velmi obtížně zachytitelnou vnitřní kolonizací a následně procesem tzv. středověké proměny a rozvojem v průběhu 14. století, spjatým s hospodářskou a s tím spojenou mocenskou expanzí regionu a do regionu. Klíčová slova středověk - osídlení - kolonizace - německé právo - Českobrodsko - Český Brod - zázemí středověké Prahy - majetky pražského (arci)biskupství - pražští měšťané
|
|
|
Počátky a vzestup pánů z Házmburka
Gerleová, Jana ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Studium české nobility patří v současné době v historiografii k vyhledávaným tématům. Pro historický výzkum se nabízí celá řada panských a šlechtických rodů, jejichž vývoj, genealogie, majetkové poměry a vazby k panovnickému dvoru nebyly dosud podrobněji zpracovány. Právě z tohoto důvodu jsem si již jako téma své bakalářské práce vybrala rod Buziců se zaměřením na jeho valdeckou větev. Členové rodu Buziců obklopovali česká knížata a krále již od počátků českého "státu". Zmínky o nich tak nalezneme v mnoha pramenech jak diplomatické, tak vyprávěcí povahy. V diplomové práci jsem se proto rozhodla pokračovat s výzkumem historie tohoto rodu dále. Práce bude především zaměřena na další odnož tohoto rodu, a to pány ze Žebráka. I mezi nimi nalezneme mnoho významných osobností. Jednou z nich byl Zbyněk Zajíc ze Žebráka, který ve 30. letech 14. století směnil s králem Janem Lucemburským prosperující žebrácké panství za menší, ale výnosnější panství budyňské. Zbyněk od krále odkoupil i nedaleký hrad Klapý, jejž dle svého přízviska přejmenoval na Házmburk. Z pánů ze Žebráka se stali páni z Házmburka. Práce se bude zabývat počátky pánů ze Žebráka v jejich podbrdské doméně, následnou směnou panství a pokračováním rodu na Litoměřicku. Zmapována bude nejen genealogie rodu, aktivita jeho členů v rámci dvora a...
|
|
| |
|
|
Hranice a hraničení ve středověké střední Evropě
Marková, Markéta ; Bláhová, Marie (vedoucí práce) ; Žemlička, Josef (oponent) ; Lukačka, Ján (oponent)
Disertační práce se zabývá hranicí jako geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání. Zabývá se způsoby vymezování prostoru, hraničními znaky a rituály. Zkoumá průběh a pojetí hranic především ve střední Evropě ve středověku, ale přihlíží také k situaci ve starší i v novější době. Věnuje se zemským hranicím Čech a Moravy, ale i hraničení uvnitř českých zemí ve srovnání s obdobnými příklady ze střední Evropy. Práce je založena na vyhodnocení písemných i hmotných pramenů k hranicím a spojuje v sobě metody a postupy více vědních oborů: vychází z výsledků archeologických, právně historických, sídelně historických, historicko-geografických, obecně historických i pomocně-vědných studií a výzkumů.
|
host ::
RSS.