|
|
Neúprosné rovnoběžky: Železnice v evropské literatuře 1830-1914
Špína, Michal ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Burget, Eduard (oponent)
Neúprosné rovnoběžky: Železnice v evropské literatuře 1830-1914 (Mgr. Michal Špína) Abstrakt Disertační práce se zabývá dosud málo probádaným tématem raných literárních obrazů železnice a na beletristických textech zkoumá kulturní dopady nového, mechanizovaného způsobu dopravy. V úvodu je zdůvodněno geografické zaměření na Evropu (oproti odlišnému společenskému kontextu severoamerických a koloniálních železnic), časové omezení na období let 1830-1914 (po němž železnice začíná ztrácet výsadní pozici) a tematické zaměření na "pohledy zvnějšku" (tedy nikoliv na samotné cestování či interiéry nádraží a vlaků). V návaznosti na Wolfganga Schivelbusche a Wojciecha Tomasika je zde železnice chápána jako prvořadý činitel industrializace a modernizace. Důraz je kladen také na prostorové vztahy a fenomén infrastruktury. Čtyři následující kapitoly se věnují vždy dvěma propojeným tématům: stavbě železnic a jejich lineárnosti, obrazům zániku idyly v souvislosti s hlukem železnic, toposu strážního domku ve spojení s představami osudovosti a nakonec rozvinutému železničnímu systému, který v povídkovém souboru Mugby Junction Charlese Dickense a především v románu Lidská bestie Émila Zoly nabývá funkce svébytného prostředí. V jednotlivých kapitolách se zároveň ukazuje, jak témata spojená s železnicí postupně pronikají do...
|
|
| |
|
| |
|
|
Příběh a jeho "co" a "o čem"
Špína, Michal ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Diplomová práce pojednává o otázce interpretace fikčních narativních literárních děl s ohledem na to, k čemu jejich text odkazuje a co se zpravidla označuje jako reference. U tří autorů odlišného zaměření (Frege, Ortega y Gasset, Šklovskij) sleduje odsouvání reference jako věc v umění nedůležitou či nemožnou. Ve strukturalismu, rozvíjejícím se zejména ve Francii po roce 1960, jsou tyto otázky potlačeny ve prospěch zkoumání "literárnosti" literárního díla a jeho vnitřních vztahů, které umožnily vznik naratologie. Paul Ricoeur se následně snaží o fúzi strukturalismu s hermeneutikou; v pojetí literárního díla jako diskursu rozlišuje "co" a "o čem" díla, a to v návaznosti na Fregeho rozlišení smyslu a reference (významu); reference v díle ovšem není deskriptivní. V Čase a vyprávění pak již namísto o referenci hovoří o refiguraci a zdůrazňuje časové aspekty literárního díla a jeho recepce. Práci uzavírá krátká interpretace románu Chica Buarqua Budapešť (2003).
|
host ::
RSS.