|
| |
|
|
Dítě a dětství v literární činnosti Boženy Němcové
Machková, Klára ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na pojetí dítěte a dětství v literární činnosti Boženy Němcové a sleduje dva cíle: výskyt tématu dětství v prózách Němcové a jejích etnografických pracích a určení významotvorné funkce tohoto tématu ve vybraných textech, především v Babičce, s přihlédnutím na neliterární reflexi dětství v korespondenci Boženy Němcové. Cílem práce je rovněž sledovat momenty, které ve čtenáři evokují vzpomínky na vlastní dětství.
|
|
|
Sémiotická specifika postmoderní tvorby
Fronková, Markéta ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Málek, Petr (oponent)
Je zřejmé, že slova postmoderní a postmoderna i jejich deriváty v současnosti nezadržitelně pronikají do všech oblastí umění a vědy, a silně se prosazují také jejich přesahy, například do sféry životního stylu. S menší určitostí lze ovšem tyto pojmy uchopit či definovat. Od této sémantické rozostřenosti se potom mohou odvíjet debaty o jejich kontroverznosti či případné vyprázdněnosti. Samotný pojem postmodernismus se blíží častokrát spíše emblému než přísně vymezenému konceptu. Cílem práce tedy nemůže být striktní definice, nýbrž otevřená klasifikace, zde zpracovaná z pohledu sémiotiky. Materiálovou základnu studie tvoří vybraná díla tvůrců české i světové literatury, analýze však byla podrobena i některá díla výtvarná, a to z důvodu výrazné sémiotické vazby vyvstávající mezi těmito oblastmi. Jedna z klíčových otázek uvažování o postmoderním umění se odvíjí od změněného postoje umělců k tradici. Je podnětné se proto zaměřit na problematiku posunu či přímo destrukce estetické normy. Je v postmoderních dimenzích přínosné o estetických normách ještě vůbec uvažovat, jsou estetické aspekty pro postmoderní dílo podstatnou složkou? Vzhledem k tomu, že estetická funkce je kategorií subjektivní, tato studie neaspiruje na rozřešení dané otázky. Za podstatnou však lze považovat reflexi vztahů, které se k této...
|
|
|
Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století
Soukup, Daniel ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Mgr. Daniel Soukup Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století (abstrakt) Práce analyzuje postavy "cikánů" v české literatuře 19. století jakožto nemimetické výtvory. Opačný přístup, jenž pokládá "cikány" za zkreslená zobrazení skutečných Romů, je kriticky rozebrán v kap. 1.3. Další kapitoly se zaměřují na koncepty "konstruované cizosti", marginality a numinózna (1.4); rozličné kulturní vrstvy, jež utvářejí cikánský stereotyp (1.5); a sémantiku tohoto stereotypu (1.6). Na tento teoretický nástin navazují interpretace čtyř literárních děl (kap. 1.7-1.10), která zastupují archaickou (démonizující), romantickou a moderní (ironickou) vrstvu cikánství. Zvěda Zatrána vystupujícího v Lindově historickém dramatu Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům lze pokládat za příklad démonizovaného cikána. Máchovi Cikáni a Heydukovy "Cigánské melodie" zpodobují romantickou touhu po identifikaci s cikánstvím i nemožnost jejího dosažení. Čechova povídka "Cikánka" představuje ironickou dekonstrukci cikánského stereotypu. Druhá část práce zahrnuje šíře pojaté kontextuální interpretace cikánství ve vesnických prózách V. Hálka, K. Světlé a J. Holečka. V těchto kapitolách po zevrubném rozboru zobrazení "české vesnice" v díle daného autora následuje podrobné čtení povídky (Hálek: "Bajrama", Světlá:...
|
|
|
Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa
Činátl, Kamil ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Vašíček, Zdeněk (oponent)
Hlavní téma disertační práce představuje vyprávění o dějinách a jeho kulturotvorný potenciál - tedy schopnost utvářet společenství představ. V popředí zájmu stojí velké historiografické syntézy národních dějin (Michelet, Palacký, Lelewel aj.), které nově vznikaly zejména v 19. století a v nichž důležitou roli hrály nejen osvícenský kriticismus a heuristika, ale též tradiční imaginativní síla vyprávění. V detailu tento model "nové" národní historiografie zastupují především Palackého Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Podrobná naratologická analýza textu, jenž byl pro moderní české historické povědomí v mnoha ohledech zakládající, by měla osvětlit podíl historické obraznosti na konstituování moderní představy národa. Proto se analýza zaměřuje nejen na samotné Palackého Dějiny, ale též na přilehlé gravitační pole historiografických i uměleckých reprezentací národních dějin. Z naratologické perspektivy je podroben analýze též vzájemný vztah mezi historiografickým vyprávěním a historickou fikcí (historickým románem). Nezřetelnost epistemologického předělu mezi dějepisectvím a historickým románem se přitom zdá být pro situaci "národních obrození" v mnoha ohledech typická, což nutně obrací pozornost k bližší analýze recepční situace textů, které vypráví o dějinách národa. Dílčí naratologický rozbor...
|
|
|
Dílo Karoliny Světlé v diskurzu literární kritiky druhé poloviny devatenáctého století (možnosti četby národní literatury)
Říha, Ivo ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
V předkládané disertační práci interpretujeme dílo Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny devatenáctého století. Soustředíme se na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřujeme se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevíráme otázku, v jaké míře mohla tato "společenská objednávka" ovlivňovat individuální umělecký rukopis. Zajímá nás problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky-výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápeme jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů (přičemž součástí tohoto dědictví je též víra v nezastupitelnou moc národního písemnictví, jehož úkolem je probouzet duševní život národa a střežit jeho svébytnost a jedinečnost). Chápeme jej jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu - pohybu, který v rámci všeobecně akceptovaného vlastenecky-výchovného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou. Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledáme...
|
|
|
Vznešenost přírody Miloty Zdirada Poláka
Ibrahim, Robert ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Vznešenost přírody (1819), lyrická báseň o šesti zpěvech a s více než 1800 verši českého básníka a rakouského důstojníka Miloty Zdirada Poláka (1788-1856), byla v době svého vzniku oslavována jako nejvýznamnější česká báseň, její autor byl označen za génia a přirovnáván k nejlepším evropským básníkům 18. století. V následujících desetiletích ovšem Polákovo jméno postupně upadlo do zapomnění, literární historikové přelomu 19. a 20. století dokonce Vznešenost přírody považovali za dílo, které se nedá číst, a jejího autora za ne-básníka. Takový stav vydržel po celé 20. století, v posledních letech se však nezávisle na sobě objevily pokusy vrátit Vznešenost přírody do širšího čtenářského a odborného povědomí. Následující práce se k těmto snahám připojuje. Cíl této práce nespočívá v hodnocení autora a jeho díla, je pokusem o interpretaci textu vycházející jednak ze srovnání obou verzí skladby (časopisecké a knižní) a jednak z literárněhistorického zařazení analyzovaného textu. Vznešenost přírody se sice objevuje v přechodové době vyznačující se synkretismem, tato práce se ale přesto snaží Polákovu skladbu vztáhnout ke kontextu (klasicistní) poetiky a estetiky 18. století a v případě nejasných jevů vždy hledat takové vysvětlení, které by Vznešenost přírody zařazovalo do kontextu, který jí předcházel, než do...
|
host ::
RSS.