|
|
Otázky moderní orientace absolventů sochařského ateliéru AVU v letech 1896 - 1914
Baborovská, Sandra ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Šámal, Petr (oponent) ; Fišer, Marcel (oponent)
Práce se zabývá nově vzniklým ateliérem J. V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze založeným v roce 1896. Nejprve hodnotí samotnou osobnost J. V. Myslbeka a jeho umělecký vývoj od poloviny šedesátých let 19. století. Cestu do Paříže z roku 1878 a přátelství s Vojtěchem Hynaisem, které mu přineslo hlubší vhled do soudobé francouzské plastiky, zásadní pro stylové formování plastiky Hudba, na níž pracoval mezi léty 1891 až 1907 v průběhu jeho působení na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejstarší žáci Myslbeka z Uměleckoprůmyslové školy byli ovlivněni profesorovým lyrickým pojetím, generace Mařatkových spolužáků přešla se svým učitelem na nově vzniklou Akademii. Kolem roku 1900 začaly ostré konflikty mezi učitelem a žáky, které se zpětně viděno jeví jako zásadní pro jejich budoucí úspěch. Do sochařského ateliéru na AVU přicházeli absolventi hořické školy sochařsko-kamenické. Hořická průprava byla ideálním východiskem pro umělecký růst žáků Myslbeka, který dával důraz na řemeslo, jemuž se učili na pomníku sv. Václava. Myslbek se začínal střetávat s novou generací v otázkách modernosti zejména po výstavě Augusta Rodina v Praze roku 1902. Práce dále zkoumá působení českých Němců z nejsilnějšího sochařského ročníku na Akademii 1898-1902 (Karl Wilfert, ml., Alois...
|
|
|
Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války
Šámal, Petr ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Macek, Petr (oponent)
Disertační práce Výzdoba pražské obytné budovy od šedesátých let 19. století do první světové války je věnována tématu plastické a malířské výzdoby staveb, primárně sloužících obytným účelům. Obytné hledisko je v této práci zvoleno proto, aby se jím vyjádřila odlišnost od staveb veřejného určení. Místem zkoumaného vzorku staveb je město Praha, avšak nikoliv pouze ve svém dobovém rozsahu, ale ve smyslu pozdější "Velké Prahy". Jednotlivé její části byly už v době, kterou se tato práce zabývá, intenzivně propojeny po kulturní, společenské a také výtvarné stránce. Pro veřejné budovy v éře historismů, secese a moderny byla sochařská a malířská výzdoba klíčovým prvkem. Její význam byl v zásadě dvojí - výzdoba svým bohatstvím a kvalitou reprezentovala svého stavebníka, dále pak svým obsahem a symbolikou vyjadřovala ideje, význam a poselství vlastní budovy nebo její instituce. Sochařská a malířská výzdoba se ve výrazné míře pěstovala nejen na stavbách veřejných, ale i soukromých, tj. veskrze obytných. Také tyto budovy obsahovaly svá poselství ve výzdobě. Disertační práce se zaměřuje výhradně na tu část staveb, jejichž dekor obsahoval významovou složku. Ta byla buď přímo určena ke "čtení" divákem, nebo obsahovala významy natolik individuální ve vztahu k soukromého objednavateli budovy, že je nezasvěcený...
|
|
|
Zem ocele a lyr. Subjekty a ideologie v kultuře českého stalinismu (1948-1953)
Schmarc, Vít ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Bauer, Michal (oponent) ; Šámal, Petr (oponent)
Práce Zemë ocele a lyr (subjekty a ideologie v kultuře českého stalinismu (1948-1953)) je analýzou materiálu oficiální kultury z období vrcholného stalinismu z hlediska aktuálních koncepcí ideologie jako nezbytné podmínky sociální interakce individua a z hlediska teorie subjektu ideologie, jímž je každý jednotlivec žijící v politickém zřízení. Usiluje tedy o nazření materiálu socialistického realismu nikoli z hlediska striktnë hodnotícího a hodnotového, nýbrž z hlediska sémiotického a ideologicky kritického (snaha rekonstruovat mechanismy ideologie při tvorbë skutečnosti, včetnë toho, co mëlo být původnë potlačeno). Apriorním předmëtem zájmu dotyčné práce jsou díla mladých autorů, pro nëž byla 50. léta 20. století nikoli předëlem vývoje jejich poetiky a umëlecké tvorby, nýbrž mateční půdou, která formovala jejich jazyk i jejich fantazii. Cílem práce není jen hledat stejné a univerzální, ale naopak nacházet unikátní a rozličné. V souladu s novými koncepcemi socialistického realismu tak pojímá tento kulturnë-politický systém nikoli jako výhradnë statický a vnucený mocí, nýbrž jako horizont aktivního vyjednávání subjektu a ideologie. Závërem práce je řada dílčích pozorování na úrovni základních apelů ideologie - reprodukuj, transformuj, zahrň / vyluč a jejich projekce v konkrétních fikčních svëtech...
|
|
|
Výtvarné umělkyně v 19. století v Čechách
Šámal, Petr ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Jadro diplomove prace se samostatne zabYva dvema Uzce souvisejicimi tematy, ktere se vztahuji k vy-chodiskfun, podminkam a charakteru tvorby - problematikou umeleckeho skoleni a umeleckeho uplatneni. Kapitola 0 pnjeti zenskeho umeni ve vy-tvame kritice pak ukazuje, jake byly zaIdadni dobove postoje k Cinnosti umelkyii; ty se take do jiste miry jejich tvorbu ovlivnovaly. VYtvame umeni zen ve sledovane dobe je mOZne rozclenit na tn hlavni proudy, podle pusobnosti a puvodu jeho predstavitelek: na tvorbu slechticen, neurozenych diletantek a profesiomilnich umelkyii. Uplatneni umelecke Cinnosti slechticen nebylo vzdy omezeno hranicemi soukrome zaliby. Mezi slechtou se vyskytovaly i zeny s verejnymi ambicemi. Slechticny byly take jedny z prvnich zen, ktere se uplatnily ve vy-stavnim zivote. V o sobnosti Jenny Salmove se urozena umelkyne stala prvnim vaZnYm predmetem vy-tvame kritiky mezi zenarni. Zastoupeni urozenych zen ve verejne sfere, ktere muzeme sledovat i v dalSich formach, se tak stalo jednim ze zpusobu, kterYm se zenske umeni uvadelo do povedomi. Svou roli v tomto ohledu sehrcily i neurozene diletantky, ktere vy-jimecne prezentovaly svou praci na verejnosti. Tyto zeny se vedle slechticen ucastnily pocatkU praiskeho vy-stavniho zivota a zastupovaly tak postupne se prosazujici zenske umeni. Pokud byla...
|
|
|
Kapitoly z budovatelské literární kultury
Šámal, Petr ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Bauer, Michal (oponent)
Dne 7. dubna 1949 byl literární vedec a estetik Jan Mukarovský uveden do funkce rektora Univerzity Karlovy. Tradice žádala, aby svuj nástup doprovodil reprezentativní prednáškou presahující hranice jednoho oboru. Slavnostní proslov vydaný pozdeji pod názvem Socialistická stranickost ve vede o umení uvádela teze, podle níž stojí pred tehdejší vedou jeden základní úkol: uvést svuj stav v soulad se zásadne zmenenými výrobními vztahy a s celkovou prestavbou spolecnosti.! Pripomínka faktu, že nekdejší zakladatel literárnevedného strukturalismu stanul v cele nejvýznamnejší soudobé kulturní instituce práve v dobe pocínajícího stalinismu a že v této chvíli manifestacne zavrhl své drívejší teorie, nestojí v úvodu predkládané práce náhodou. Budovatelská literární kultura, která je predmetem našeho zájmu a jíž rozumíme celek literárních aktivit odehrávajících se na prelomu ctyricátých a padesátých let 20. století v rámci uzavreného komunikacního prostoru vymezeného novou státní mocí, je totiž cástí soudobé ceské literární historie a historiografie vnímána jako pokus o zpretrhání veškerých dosavadních tradic a vazeb ceské kultury a o její maximální pripodobnení cizímu, totiž sovetskému vzoru (napr. BAUER 2003, KNAPÍK 2004, PEšEK 1998). A práve prípad Jana Mukarovského, vedce, jehož teorie se formovaly v tesném kontaktu...
|
|
|
Kapitoly z budovatelské literární kultury
Šámal, Petr ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Bauer, Michal (oponent)
Dne 7. dubna 1949 byl literární vedec a estetik Jan Mukarovský uveden do funkce rektora Univerzity Karlovy. Tradice žádala, aby svuj nástup doprovodil reprezentativní prednáškou presahující hranice jednoho oboru. Slavnostní proslov vydaný pozdeji pod názvem Socialistická stranickost ve vede o umení uvádela teze, podle níž stojí pred tehdejší vedou jeden základní úkol: uvést svuj stav v soulad se zásadne zmenenými výrobními vztahy a s celkovou prestavbou spolecnosti.! Pripomínka faktu, že nekdejší zakladatel literárnevedného strukturalismu stanul v cele nejvýznamnejší soudobé kulturní instituce práve v dobe pocínajícího stalinismu a že v této chvíli manifestacne zavrhl své drívejší teorie, nestojí v úvodu predkládané práce náhodou. Budovatelská literární kultura, která je predmetem našeho zájmu a jíž rozumíme celek literárních aktivit odehrávajících se na prelomu ctyricátých a padesátých let 20. století v rámci uzavreného komunikacního prostoru vymezeného novou státní mocí, je totiž cástí soudobé ceské literární historie a historiografie vnímána jako pokus o zpretrhání veškerých dosavadních tradic a vazeb ceské kultury a o její maximální pripodobnení cizímu, totiž sovetskému vzoru (napr. BAUER 2003, KNAPÍK 2004, PEšEK 1998). A práve prípad Jana Mukarovského, vedce, jehož teorie se formovaly v tesném kontaktu...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.