|
|
Vztah mezi genetickými polymorfismy DNA reparačních genů a jejich expresí u zdravé populace (s výhledem na stanovení u onkologických pacientů).
Hánová, Monika ; Vodička, Pavel (vedoucí práce) ; Bencko, Vladimír (oponent) ; Černá, Marie (oponent)
Odpověď na poškození DNA je komplexní systém, odpovědný za ochranu buňky proti vnitřním a vnějším vlivům poškozujícím DNA a za udržování integrity genomu. Mnoho genů, které se účastní signálních drah reagujících na poškození DNA, je polymorfních. Genetické polymorfismy v kódujících a regulačních oblastech mohou mít vliv na funkci proteinů, které tyto geny kódují. Fenotypový efekt jednonukleotidových polymorfismů (SNPs), je předmětem zkoumání v souvislosti se schopností buňky zvládat genotoxický stres a následně ve vztahu k riziku vzniku onkologického onemocnění. Cílem této práce bylo zhodnotit vztah mezi SNPs v genech zodpovědných za opravy poškození DNA (hOGG1, XRCC1, XPC) a genech buněčného cyklu (TP53, p21CDKN1A , BCL2 a BAX) a expresí na úrovni mRNA v lymfocytech periferní krve u subjektů exponovaných styrenu v pracovním prostředí a u kontrolních subjektů. Cíl byl rozšířen na analýzu vztahu mezi expresí uvedených genů na úrovni mRNA a markery expozice styrenu (koncentrace styrenu v krvi a ve vzduchu), markery poškození DNA (jednořetězcové zlomy - SSBs; místa specifická pro endonukleázu III - Endo III místa) a kapacitou bázové excizní opravy (BER) měřené pomocí míry opravy poškození DNA způsobeného γ-zářením a schopností opravovat oxidativní poškození. Studie na skupině zdravých jedinců...
|
|
|
Studium extracelulárních nukleových kyselin v mateřské cirkulaci u patologické a fyziologické gravidity
Žejšková, Lenka ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent) ; Dvořák, Michal (oponent)
Objev fetální extracelulární DNA v mateřské cirkulaci v roce 1997 přispěl k vývoji nových metod neinvazivní prenatální diagnostiky, které patří mezi nejmodernější přístupy péče o matku a plod. Do rutinní praxe byla zavedena vyšetření pohlaví plodu u těhotenství s rizikem X-vázaných onemocnění a kongenitální adrenální hyperplazie a Rh faktoru plodu u aloimunizovaných gravidit. Tato dizertační práce se zabývá základní charakteristikou extracelulární fetální DNA a fetálních buněk v mateřské cirkulaci a jejich využitím pro neinvazivní prenatální diagnostiku, zejména u gravidit s patologickou placentací (preeklampsie, IUGR). U těchto těhotenských komplikací bylo zjištěno, že v důsledku nedostatečné transformace mateřských spirálních arterií dochází k ischemii a zvýšené apoptóze placentárního trofoblastu a následně ke zvýšenému uvolňování extracelulárních nukleových kyselin (fetálního a mateřského původu) do cirkulace. Doposud byly kvantifikační studie omezeny pouze na gravidity s mužským pohlavím plodu s využitím detekce specifických sekvencí nacházejících se na Y chromozomu (SRY, DYS-14). Vědci se proto snažili objevit tzv. "univerzální fetální marker", který by mohl být využit pro kvantifikační studie zabývající se aktuálním funkčním stavem placenty, nezávisle na pohlaví plodu. Jednou z možností je...
|
|
|
Proteiny v těhotenství - molekulárně biologická a biochemická analýza
Muravská, Alexandra ; Kalousová, Marta (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent) ; Průša, Richard (oponent)
Cílem této disertační práce bylo zavést metodiky analýzy vybraných polymorfizmů genu PAPP-A (Pregnancy-Associated Plasma Protein A) a studovat genetické pozadí genu PAPP-A a sérové koncentrace PAPP-A a PlGF (Placental Growth Factor) ve vztahu k patologickému těhotenství. Dalším cílem bylo zavést metodiku dvourozměrné (2D) elektroforézy plodové vody. Byla zavedena metoda na analýzu deseti polymorfizmů genu PAPP-A. Tyto polymorfizmy, sérové koncentrace PAPP-A a plasmatické koncentrace PlGF byly studovány u celkově 165 těhotných pacientek ve třetím trimestru gravidity s hrozícím předčasným porodem (N=98), preeklampsií (N=35), růstovou retardací plodu IUGR (N=34) a benigní těhotenskou cholestázou (N=15). 114 zdravých těhotných žen sloužilo jako kontroly. V rámci této práce byla zavedena 2D elektroforéza plodové vody. U pacientek s preeklampsií jsme nalezli signifikantně častější výskyt genotypu TT polymorfizmu Cys327Cys (C/T) genu PAPP-A v porovnání s kontrolami. Pacientky s těhotenskou cholestázou vykazovaly trend k zvýšeným hladinám PAPP-A, kdežto u pacientek s hrozícím předčasným porodem byly tyto hodnoty spíše nižší. U pacientek s těhotenskou cholestázou a hrozícím předčasným porodem se hladiny PlGF nelišily od kontrolní skupiny. Pozitivní korelace PlGF s hladinami PAPP-A byla nalezena u skupiny...
|
|
|
Význam a úloha monocytů v patogenezi diabetu - imunogenetická studie
Paukner, Karel ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené destrukcí β buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu syntetizujících inzulín. V důsledku zničení β buněk je hlavním příznakem onemocnění hyperglykémie. Monocyty hrají klíčovou roli v aktivaci T lymfocytů, jejichž působení může být protektivní (Treg ) nebo destruktivní. Prostřednictvím svých derivátů má monocyt podíl jak na ničení β buněk (makrofágy), tak na utváření self-tolerance (dendritické buňky). V posledních desetiletích meziročně vzrůstá počet diabetiků. V této práci si za cíl kladu shrnout roli monocytů v patogenezi T1D a pokusím se navrhnout možný směr dalšího bádání.
|
|
|
Molekulární aspekty kalcio-fosfátového metabolizmu u ledvinových komplikací diabetu mellitus.
Šimáková, Eva ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Zajíčková, Kateřina (oponent)
Úvod: Diplomová práce se zabývá kalcio-fosfátovým metabolismem a jeho roli při rozvoji chronických diabetických komplikací. Zkoumá kalcium sensitivní receptor, který může mít klíčový význam v ovlivnění kalciového metabolismu. Kalcium senzitivní receptor se pravděpodobně podílí na intrabuněčné signalizaci a metabolických pochodech, které vedou k proliferaci extracelulární matrix a k počátku diabetické nefropatie. Byly zkoumány 2 polymorfismy tohoto genu pro kalcium senzitivní receptor (intron 4 a codon 990). Materiál a Metody: Do studie bylo zařazeno 313 diabetických pacientů, z toho 41 pacientů s diabetem 1.typu, 106 pacientů s diabetem 2.typu, 110 pacientů diabetiků 2. typu, kteří trpěli diabetickou nefropatií a 56 pacientů s nediabetickým renálním selháním (NDRD). Dále bylo vyšetřeno 72 nediabetických pacientů s chronickým renálním selháním (CKD) a 96 zdravých dárců krve (ZK). Klasifikace jednotlivých diagnóz je uvedena v části teorie. DNA byla izolována QIAamp DNA Blood Mini Kitu a vysolovací metodou. Pomocí PCR byly amplifikovány specifické fragmenty genu pro CaSR. Pro detekci byl použit polymorfismus délky restrikčních fragmentů a TaqMan sondy. Pro určení hladiny exprese mRNA byla použita metoda real-time PCR. Výsledky: U polymorfismu "codon 990" jsme zjistili statisticky významnost ve frekvenci...
|
|
| |
|
|
Assessment of expression markers of HLA class II genes.
Zajacová, Marta ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
ÚVOD: Molekuly HLA hrajú centrálnu úlohu v imunitnej odpovedi. HLA II. triedy sa zúčastňujú selekcie T bunkového repertoáru v týmuse a prezentácie antigénnych peptidov CD4-pozitívnym T lymfocytom. HLA II. triedy fungujú ako reštrikčné prvky v prezentácii antigénov T lymfocytom a ich expresia na povrchu buniek je nutná pre spustenie imunitných odpovedí. Regulácia transkripcie génov HLA II. triedy predstavuje komplexný systém zahŕňajúci "cis-acting" DNA sekvenciu a "trans-acting" proteínové faktory. Bol publikovaný alelový polymorfizmus regulačných oblastí génov HLA II. triedy, DQA1, DQB1 a DRB1. Väčšina polymorfizmov je uchovávaná súhlasne s haplotypom. Hierarchia sekvenčnej homológie, ktorá existuje medzi štrukturálnymi génmi, však nemá obdobu medzi ich promótorovými sekvenciami. Zaujalo nás, že najviac prekvapujúci rozpor bol nájdený pre alely viazané k DR4, DQB1*0301 a DQB1*0302, ktoré boli popísané ako časté rizikové faktory pre niektoré autoimunitné choroby. Štrukturálne gény týchto dvoch aliel sú najviac príbuzné, ale ich regulačné sekvencie sú najviac odlišné v porovnaní s ostatnými DQB1 alelami. Tieto sekvenčné rozdiely zodpovedajú funkčnej variabilite: promótorová sila DQB1*0301 alely je trikrát až štyrikrát väčšia než promótorová sila DQB1*0302 alely. Funkčná rozdielnosť medzi alelami HLA...
|
|
|
Význam prolaktinu jako periferního cytokinu u dysbalance imunitního systému
Janatová, Kateřina ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Úvod: Interakce mezi neuroendokrinním a imunitním systémem hrají klíčovou roli v udržení homeostáze organismu. Tato komunikace je zprostředkována cytokiny, neurotransmitery a hormony a působí endokrinní, parakrinní a autokrinní cestou. Prolaktin (PRL), adenohypofyzární hormon, je produkován i řadou jiných tkání a také buňkami imunitního systému. Na periferii PRL působí jako cytokin. Sepse je zánětlivá odpověď organismu na těžkou infekci, zprostředkovaná Th1 imunitní odpovědí na jejíž aktivaci by se mohl podílet i PRL. Toll-like receptory (TLR) jsou klíčové pro rozpoznání bakteriálních komponent a zprostředkovávají systémovou odpověď (se sekrecí PRL) během infekce. Předpokládá se, že aktivace imunitního systému vede ke zvýšení genové exprese TLR2, TLR4 a PRL v monocytech. Zaměřili jsme se tedy na detekci hladin mRNA PRL, TLR2 a TLR4 v monocytech pacientů s celkovým zánětem. Sledovali jsme i vliv jednonukleotidového polymorfismu (SNP -1149 G/T)) v promotoru genu pro PRL, kde se v případě alely G předpokládá vliv na zvýšení exprese PRL. Materiál a Metody: Do pilotní studie bylo zahrnuto 30 pacientů s těžkou infekční epizodou. Pacientům byly krevní vzorky odebrány celkem třikrát, a to v určitých časových intervalech. V kontrolní skupině bylo 40 zdravých jedinců. Od nich bylo odebráno po jednom krevním...
|
|
|
Role proteinů tepelného šoku v patogenezi leukémie
Kopřivová, Olga ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
(Abstrakt) Některé z proteinů tepelného šoku (Hsp), např. inducibilní forma Hsp70, jsou exprimovány na povrchu nádorových buněk. Vysoká exprese Hsp se odráží ve vlastnostech nádorových buněk, jako je schopnost progrese, metastazování a odolnost vůči apoptóze. Otázkou zůstává, zda genová exprese Hsp koreluje s expresí povrchovou. Cílem mé práce bylo porovnat povrchovou a genovou expresi Hsp70 a sledovat genovou expresi některých dalších Hsp proteinů (Hsp27, Hsp60, Hsp90 a HspBP1) u leukémie. Výzkum byl proveden na buněčných liniích získaných z leukemických blastů pacientů s akutní myeloidní leukémií: UoC-M1, HL-60, OCI/AML3, THP-1, HU-3 a TF-1, které byly kultivovány in vitro. Povrchová exprese Hsp70 byla zjišť ována pomocí průtokové cytometrie a genová exprese jednotlivých Hsp byla studována pomocí RT-PCR v reálném čase. Bylo zjištěno, že vysoká povrchová exprese Hsp70 nekoreluje s expresí genovou v důsledku negativní zpětné vazby, uplatňující se při regulaci exprese Hsp. Genová exprese Hsp27 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, nejvíce pak u linie THP-1. Genová exprese Hsp60 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, mezi jednotlivými liniemi nebyly výrazné rozdíly v expresi. Genová exprese Hsp90 byla nejméně zvýšená oproti...
|
|
|
Genetické, humorální a buněčné faktory rozvoje autoimunitních chorob
Růžičková, Šárka ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Kalina, Tomáš (oponent) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Autoimunitní choroby patří v současné době k nejzávažnějším medicínským tématům, zejména díky obecně se zvyšujícímu počtu pacientů s těmito chorobami. Na jejich patogenezi se podílejí pravděpodobně z velké části dědičné faktory a dále buněčné a humorální interakce ovlivněné faktory zevního prostředí, jejichž poznání je důležité jak z hlediska diagnosticko- terapeutického a tak s ohledem na bazální imunologii. Cílem práce bylo najít vztah genetických alterací a produkce autoprotilátek, klinické manifestace onemocnění; definovat kloubní autoantigeny, dále prokázat autoreaktivní původ leukemických buněk; roli B lymfocytů v patogenezi onemocnění a konečně vypracovat metodu detekce B lymfocytů rozeznávajících definovaný autoantigen. Genetickou analýzou byly identifikovány některé predipoziční polymorfismy, jejich asociace nebyla vždy spojena s klinickými formami onemocnění ani nebyly využitelné k predikci průběhu nemoci. Navíc frekvence alel IL-1RN*2 nebo PD1.3 vykazovaly etnicko-geografické rozdíly a GWA studie odhalily kritickou roli velikosti souborů při posuzování významnosti konkrétního polymorfismu. Jako klinicky nejpřesnější a nejcitlivější marker k predikci progrese erosivní formy RA byla vytipována kombinace stanovení anti-CCP a IgM RF. V synoviální tekutině a tkáni pacientů s RA byla...
|
host ::
RSS.