|
|
Kalendář a jeho vizuální aspekty v českých zemích 19. století
Holečková, Kateřina ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Vondráček, Radim (oponent)
Tématem diplomové práce je uměleckohistorický vývoj nástěnných kalendářů v českých zemích v 19. století s přesahem do 20. století. Práce srovnává nástěnný kalendář s kalendářem knižním a také s plakátem, tedy s nejbližšími typy užité grafiky. Podává vizuální vývoj nástěnného kalendáře a zabývá se jednotlivými umělci, tiskaři a nakladateli. Mezi nimi se zaměřuje hlavně na pražskou Haaseho tiskárnu a umělce, které zaměstnávala.
|
|
|
Osobnost Celdy Kloučka a jeho dílo
Teichmanová, Jana ; Vondráček, Radim (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Osobnost a dilo Celdy Kloucka obsazene v teto pnici, predstavuje umelce ve sve podstate jako "renesancni" postavu mnoha zajmu, zabyvajici se Cinnostmi nejen umelecky-mi. Nasledne zhodnoceni Klouckova prinosu v oblasti ceskeho dekorativniho socharstvi prinasi alespon hruby nastin znacneho vy-znamu tohoto sochare, ktery dosud nebyl dostatecne docenen. Zabyval se nejen dekorativni vy-zdobou fasad, kterou si ziskaval nejvice kladnych ohlasu diky jejich verejne povaze, ale take umeleckoremeslnou tvorbou, vicemene spojenou s jeho skolnim atelierem na Umelecko-prumyslove skole. Volbou tvaru, jasnosti kompozice i uzitim sveho specifickeho ornamentu vystupovaly predmety vysle z jeho skolniho atelieru z prumeru tehdejsi prazske manufakturni vy-roby. Klouckova invence nesla zretelne stopy individualismu, aplikoval ji v ruznem materiaIu, aniz by se omezoval velikosti plochy. Tento sochaf se dokazal vymanit z tehdy bezneho proudu stereotypu dekorativnich vzorU a vytvarel si sve vlastni na zaklade pilneho studia, zpocMku hlavne historizujicich stylu. Ackoliv prevzal mnohe ornamentaIni prvky minulych epoch, promenil je v kazdodennich kresbach ve specificke formy charakterizujici jeho duraz na kompozici ve vsech oborech umeleckeho prumyslu. Touha po srozumitelnosti plasticke linie vedla Kloucka k rytmicke dekorativnosti...
|
|
|
Výtvarné umělkyně ve druhé polovině 19. století
Kuthanová, Kateřina ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
V teto pnici jsem se zamefila z nekolika hledisek na dosud nezmapovanou tvorbu umelecky vy-raznych zen malirek zasahujicich svou tvorbou do druhe poloviny devatemicteho stoleti. Jejich umelecka produkce byla do 16to doby nepravem opomijena, avsak na zaklade toho, ze byla objevena nekteni jejich do sud neznama dila, snaZlm se dokazat malifskou vy-Iucnost a umeleckou profesionalitu techto vy-jimecnych umelkyii. Z pohledu soucasne, jiz pIne emancipovane zeny pusobi umelkyne 19. stoleti jako zjeveni. Byly to ony, ktere nastoupily temer objevitelskou cestu. Nikoliv snad pouze vYtvamou, ale predevsim socialni, kultume spolecenskou a hluboce lidskou. I pres ztizene podminky se jim podafilo umelecky obohatit vYtvame obory, rozsifit malifske zanry a podilet se na vyzdvihnuti umelecko-remeslne produkce mezi vysoka umeni. Rada zde zmiiiovanych umelkyii se svou vYtvamou tvorbou podilela na sirokem a kontinualnim yYvoji zenskeho umeni, souznejiclm v ramci momosti s dobovYmi vlivy. Jejich touha po profesionalnim uplatneni skrze zahranicni studia vedla k prolinam evropskYch umeleckych vlivii do ceskeho prostredi. Pokud bych chtela svou praci rozsifit, pak se otvira pohled na srovnam s produkci zahranicnich vYtvamic, jejichZ cesta za umeleckYm prosazenim, jak zde jiz bylo receno, byla neporovnatelne snazsi. V ceskem...
|
|
|
Antonín Karč, cizelér a šperkař 1879-1952
Horáková, Ilona ; Křížová, Alena (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
V literatuře zabývající se šperkařstvím první poloviny 20. století jméno šperkaře Antonína Karče vedle význačných osobností, které se mimo jiné věnovaly navrhování šperků, jako byl Josef Ladislav Němec, Franta Anýž, Marie Křivánková nebo Rudolf Stockar, nesetkáme, přestože se Karč navrhování šperků intenzivně věnoval přes 30 let, v rozmezí let 1902 -1939. Tento fakt je dán pravděpodobně skutečností, že se samostatně svojí šperkařskou tvorbou prezentoval poměrně krátce.! Zatímco do počátku první světové války se ještě aktivně účastnil pod svým jménem soutěží vypisovaných Obchodní živnostenskou komorou při UměleckoprLlmyslovém muzeu v Praze, tak po roce 1914 je jeho návrhářská tvorba výhradně spjatá s působením na Odborné škole pro broušení drahokamů a zlatnictví v Turnově kam nastoupil jako učitel dekorativního kreslení a uměleckého tvaroznalectví na přelomu školního roku 1907/1908 a setrval zde až do roku 1938.2 V souvislosti s odbornou literaturou pojednávající o turnovské odborné škole se sice Karčovo jméno ve vývojových přehledech objevuje, je však s podivem, že ačkoli Karč zde jako výtvarník působil od svého nástupu v roce 1908 až po odchod do důchodu v roce 1939 téměř 40 let, jeho umělecký vývoj a vliv je například v katalogu vydaném k výročí školy v roce 2002 Janou Hornekovou datován pouze do 20. let...
|
|
|
Vnitřek lesa a lesní charaktery (Krajinomalba Julia Edvarda Mařáka)
Matoušek, Alexander ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Julius Mařák patří k předním osobnostem české krajinomalby. Je připomínán, občas oceňován, k plnějšímu pochopení jeho díla máme přesto daleko. Hlubšímu porozumění brání rozkolísaná hlediska pro posuzování kvality uměleckých děl i mechanicky přebíraná vývojová klišé. V samém základě těchto 1 obtíží leží ale podivná nechuť zabývat se tím, co dílo sděluje. Namísto úsilí představit dílo na půdorysu jeho vlastních vnitřních pohnutek a směřování, se stále hojně setkáváme jen s povšechnými úvahami o cestě romantismu k realismu, či o možných vztazích k hnutí barbizonskému případně impresionistickému. Aby mohly mít takovéto úvahy váhu, musely by být daleko důkladnější a přesnější. Nezbytným předpokladem je ale vždy důvěrné poznání toho, co míníme porovnávat.Mařákovo dílo mohlo být ve své době chápáno a přijímáno snadněji než je tomu dnes. Případy, kdy kvalitní dílo umí lépe pochopit až doba pozdější, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Jakkoli byla doba vnitřně rozporná a nepřehledná, současníci mohli daleko snáze sdílet východiska, ze kterých Mařákova práce vyrůstala. Chápali snadněji ono bezvýhradné zaujetí pro přírodní krásu i přesvědčení o její očistné moci. Sdostatek o tom svědčí těch několik zasvěcených hlasů, které tehdy o Mařákově práci referovaly. Nepochopení a intriky na které si umělec po návratu do Čech...
|
|
|
Výtvarné umělkyně v 19. století v Čechách
Šámal, Petr ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Jadro diplomove prace se samostatne zabYva dvema Uzce souvisejicimi tematy, ktere se vztahuji k vy-chodiskfun, podminkam a charakteru tvorby - problematikou umeleckeho skoleni a umeleckeho uplatneni. Kapitola 0 pnjeti zenskeho umeni ve vy-tvame kritice pak ukazuje, jake byly zaIdadni dobove postoje k Cinnosti umelkyii; ty se take do jiste miry jejich tvorbu ovlivnovaly. VYtvame umeni zen ve sledovane dobe je mOZne rozclenit na tn hlavni proudy, podle pusobnosti a puvodu jeho predstavitelek: na tvorbu slechticen, neurozenych diletantek a profesiomilnich umelkyii. Uplatneni umelecke Cinnosti slechticen nebylo vzdy omezeno hranicemi soukrome zaliby. Mezi slechtou se vyskytovaly i zeny s verejnymi ambicemi. Slechticny byly take jedny z prvnich zen, ktere se uplatnily ve vy-stavnim zivote. V o sobnosti Jenny Salmove se urozena umelkyne stala prvnim vaZnYm predmetem vy-tvame kritiky mezi zenarni. Zastoupeni urozenych zen ve verejne sfere, ktere muzeme sledovat i v dalSich formach, se tak stalo jednim ze zpusobu, kterYm se zenske umeni uvadelo do povedomi. Svou roli v tomto ohledu sehrcily i neurozene diletantky, ktere vy-jimecne prezentovaly svou praci na verejnosti. Tyto zeny se vedle slechticen ucastnily pocatkU praiskeho vy-stavniho zivota a zastupovaly tak postupne se prosazujici zenske umeni. Pokud byla...
|
|
|
Dekorativní plastika Stanislava Suchardy
Jonáková, Ivana ; Prahl, Roman (oponent) ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
Sochařství přelomu 19. a 20. století udávají směr mnozí z žáků Josefa Václava Myslbeka, mezi něž patří i Stanislav Sucharda. Zatímco Suchardově medailérské tvorbě a pomníkovým pracím byla již v literatuře věnována pozornost, dekorativní plastika, která byla neodmyslitelnou součástí sochařovy práce, stojí tradičně poněkud v pozadí. Už od dob studia na Uměleckoprůmyslové škole se Sucharda věnoval dekorativní plastice, kterou soudobá architektura vyžadovala. Od prvních zakázek v rámci novorenesanční architektury lze pozorovat stylové proměny směrem k novobaroku, přes secesi, až k novoklasicismu. Během svého života spolupracoval s řadou významných architektů převážně z okruhu Uměleckoprůmyslové školy, kde sám působil. Nejintenzivněji pak s Janem Kotěrou v jeho prvním tvůrčím období nazývaném jako jarní, lyrické. Vzhledem k postavení, jaké zaujímá Jan Kotěra v české moderní architektuře, a jehož si byli vědomi i jeho současníci, je jeho dHo poměrně dobře zdokumentováno, a je stále předmětem zájmu. K sochařské výzdobě jeho staveb lze tedy většinou dohledat základní informace, výjimku tvoří drobnější zakázky typu soukromých vil.
|
|
|
Adolf Liebscher 1857-1919
Dlábková, Markéta ; Slavická, Milena (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Úkolem této práce bude znovu představit umělce, za jehož jméno byla v průběhu století kladena růmá "ale" - podílel se sice na výzdobě Národního divadla, jeho umělecká východiska však nespočívala na mánesovské tradici. ale v prostředí Vídně, cizím českému charakteru; zobrazoval sice výjevy z české historie a z českého venkova, v jeho pracích se však vždy nalézalo příliš sladké idyly a málo drsné pravdy; patřil sice k vyhledávaným umělcům, tato popularita však byla vykoupena kolísající kvalitou jeho děl, upadajících někdy až na hranici kýče.
|
|
| |
|
|
Proč (ne)vystavovali Češi v Praze 19. století?
Prahl, Roman
Na výstavách umění v praze 19. století cizí umělci kvantitativně i kvalitativně převládali nad domácími. Výstavy umění se s růstem národního hnutí staly předmětem trvalé kritiky. Pro spolky českých umělců bylo snazší soutěžit s pořadatelem oficiálních výstav v oblasti výročních grafických prémií. Článek analyzuje grafiky-členské prémie spolků, včetně projektů Josefa Mánesa, jako prostředek komunikace umělců se širším publikem.
|
host ::
RSS.