|
|
Obraz lidských vášní v Histoires tragiques (1619) od Françoise de Rosseta
Kabarová, Anísa ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Ve druhé polovině 16. století se ve francouzské literatuře prosazuje nový žánr - "histoire tragique" (tragický příběh). Hlavním námětem těchto přIběhů je podrobný a realisticky vylíčený sled dramatických událostí - násilných činů, kterých se jejich hrdinové dopouštějí pod vlivem silné vášně, a tragických konců, k nimž tyto zločiny vedou. Jejich autoři se kriticky vymezují vůči rytířskému a pastorálnímu románu, ve svých výrazových prostředcích a literárních postupech však zůstávají namnoze poplatní jejich tradici. Prozaik a překladatel Franyois de Rosset (1570-1619) inovuje žánr tím, že případy odstrašujících následků slepé lásky a nezřízené ambice demonstruje na skutečných událostech své doby či nedávné minulosti. Předmětem této práce je analýza pojetí vášní v Rossetově nejslavnějším díle - Histoires tragiques (1619). V první části práce definujeme pojem vášně v dobové filozofické a literární tradici. Druhá část je věnována pojetí lásky a ambice (dvou nejsilnějších vášní podle Rosseta i dobového filozofického diskurzu) v několika vybraných tragických příbězích. V této části jsme se také zaměřili na to, jak Rossetovy příběhy odráží společenskohistorické proměny, kterými prochází Francie v 1. polovině 17. století (upevňování absolutistické monarchie a postupnou disciplinaci staré válečnické šlechty).
|
|
|
Lettrismus - akademická avantgarda
Holubová Mikolášová, Lenka ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Roku 1946 zakládá v Paříži Rumun Isidore Isou (vlastním jménem IoanIsidor Goldstein) avantgardní hnutí lettrismus. Přestože Isou, jenž byl po celou dobu jeho vůdčí osobností, před dvěma lety zemřel, hnutí se nerozpustilo a dál pokračuje ve své činnosti. I kdyby to tedy bylo jenom z titulu jeho jména a více než šedesátiletého nepřetržitého trvání, jak říká Mirella Bandini (2003: 7), můžeme mluvit o nejdéle působící avantgardní skupině po surrealismu. Tuto nominální velikost však rovněž podporuje svým rozsahem až nepřehledná produkce lettristů, a to jak konkrétně tvůrčí, tak i teoretická, která zahrnuje všechny umělecké oblasti a žánry, jako jsou literatura, hudba, výtvarná umění, film, divadlo atd., a jež významně a programově zasahuje do ostatních oborů lidského ducha: politiky, exaktních věd, ekonomie, logiky, filozofie, teologie i erotologie (nemluvě o typických průvodních jevech každé avantgardy, jako jsou skandály, veřejná vystoupení, manifesty, politický aktivismus). Přes tuto nezpochybnitelnou stopu, kterou lettrismus zanechal v novodobých dějinách evropské kultury, neexistuje doposud teoretická studie, která by celkově a kriticky popsala jeho vznik a vývoj, určila jeho specifika a zhodnotila jeho přínos na poli literatury a umění. Například disertační práce Richarda Grasshoffa Der Befreite Buchstabe....
|
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
|
|
Joseph-Arthur de Gobineau: Les Pléiades
Čermák, Břetislav ; Jamek, Václav (oponent) ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce)
Diplomová práce je věnována nejvýznamnějšímu prozaickému dílu Josepha-Arthura de Gobineau, románu Plejády. Cílem práce je podat zevrubnou charakteristiku hlavních postav, pojímaných autorem jako elita lidstva. Celá práce je rozčleněná do tří částí, v každé kapitole je otázka výjimečnosti královských synů nahlížena z jiného úhlu pohledu. S poukazem na jednotlivé roviny díla se pokoušíme najít tři různé možnosti jak definovat podstatu výjimečnosti Plejád. První kapitola se zabývá rasovými teoriemi Gobineaua. Román v ní dáváme do souvislosti s jiným autorovým dílem, pojednáním O nerovnosti lidských ras. Ukazujeme, že v rasové rovině spočívá nadřazenost Plejád v jejich vrozených dispozicích, které je řadí mezi potomky germánských králů, přičemž objasňujeme vztah pojmů urozenost a rasa. Druhá kapitola pojednává o vztahu jedince a společnosti. Zvláštní pozornost věnujeme problematice vlivu prostředí na intelektuální a citový vývoj člověka. Zaměřujeme se též na otázku konfrontace s odlišným coby prostředku k poznání sama sebe. Specifičnost Plejád spatřujeme v jejich svobodě úsudku, která jim umožňuje vyčlenit se z davu, pojímat se coby individuum. Třetí kapitola se věnuje roli, kterou v životě Plejády hrají štěstí a láska. Všímáme si jednotlivých funkcí, které štěstí a šťastná láska plní, zdůrazňujeme důležitost,...
|
|
|
Neznámý Simenon: Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů
Jilemická, Jana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Pro svoji diplomovou práci jsem si po konzultaci s katedrou Románských studií FF UK v Praze zvolila téma "Neznámý Simenon - Simenon jako novinář a autor lidových a psychologických románů." V České republice je tento autor pověstný zejména jako spisovatel detektivních románů. Je však méně známo, že ve svých počátcích působil i jako novinář, autor lidové literatury a zejména jako spisovatel psychologických románů. Cílem mé diplomové práce je seznámit s dosud neprozkoumanými oblastmi autorova díla a přispět k tomu, aby obecně vžité hodnocení osobnosti Georgese Simenona nebylo zúženo pouze na roli autora detektivních románů, ale aby byla autorova tvorba vnímána komplexně. Jsem si vědoma toho, že zvolená tematika je velmi široká, a proto se v rozsahu diplomové práce nemohu detailně věnovat všem částem autorova literárního díla. Hlavní část práce proto věnuji rozboru autorem i kritikou nejvíce ceněné tvorby- psychologickým románům - včetně analýzy jednotlivých charakteristických rysů žen, se kterými se v daných románech nejčastěji setkáváme. V úvodní části své práce shrnuji Simenonův život a dílo. Druhou a třetí kapitolu tvoří prezentace počátků jeho tvorby - období žurnalistiky a psaní lidových románů, tedy téměř neznámých oblastí autorova díla. Ačkoliv vliv těchto oblastí je na budoucí vývoj nepopiratelný, z...
|
|
|
Vztah francouzské literární kritiky k autorské biografii
Trachtová, Anna ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Položme si otázku vztahu autorské biografie a díla. Co způsobuje znalost či neznalost autorova životopisu při četbě jeho děl? Do jaké míry ovlivňují životopisná fakta interpretaci díla? Pozměňují ji kvalitativně? Umožňují nám tato fakta hlubší pochopení samotného díla, nebo od něj naopak pouze odvádějí pozornost? V různých obdobích literární kritiky byla tato problematika nazírána jinak. A leckdy je odlišnost přístupů jednotlivých kritiků a škol zásadní. Při rozboru literárních děl se pozornost pohybovala od jednoho k druhému extrému osy autor - dílo. V jistých obdobích literární kritiky se striktně vycházelo ze životopisu autora a jeho osobnosti, zásadní význam byl připisován okolnostem vzniku díla, společenské situaci a historicky daným skutečnostem. Jindy se od postavy autora zcela odhlíželo, tato fakta byla nazývána biografickým klamem, souvztažnosti mezi dílem a autorovými životními zkušenostmi byly zcela opomíjeny a pozornost byla zaměřena pouze na samotný, izolovaný text, přičemž biografické studium bylo považováno za faktografický pozůstatek pozitivismu a jeho přístupu k umění. V posledních letech upíná literární teorie svou pozornost stále častěji ke čtenáři a čtenářské kompetenci. Rovněž v literární kritice hraje svou významnou roli pro nazírání na jednotlivé texty rozšíření osy autor - dílo na...
|
|
|
Narativní strategie v románovém díle Alberta Camuse
Brýlová, Markéta ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Existuje jistě mnoho způsobů, jak přistupovat k dílu Alberta Camuse, jednoho z nejuznávanějších francouzských spisovatelů 20. století. Řada prací byla věnována přínosu jeho díla filozofického, hojné jsou studie zabývající se tématikou a imaginativní složkou jeho díla románového, nemalé úsilí bylo vynaloženo i na kvanti tati vní analýzy Camusova "slovníku" ... 1 Každá z řádek jeho díla byla opsána a okomentována nesčetněkrát. Nabízí se otázka, má-li vůbec smysl přidávat touto diplomovou prací k tunám papíru, který byl popsán ve snaze osvětlit Camusovo dílo filozofické i literární řadou fundovaných literárních kritiků, lingvistů, filozofů, psychoanalytiků, sociologů, něj aké to deko navíc. Na obhaj obu tohoto počinu uveďme alespoň dva základní důvody, proč se nám zdá být naše diplomová práce opodstatněná. Prvním důvodem je skutečnost, že se v českém prostředí věnuje tomuto autorovi menší pozornost, než by zasluhoval. Jestliže v zahraničí, především pak ve francouzském a anglofonním prostředí, doprovází Camusovo dílo neutuchající zájem, mezi jehož projevy patří i rozsáhlá publikační činnost, v Čechách, zdá se, počet studií věnovaných tomuto autorovi přece jen zůstává pozadu. Pro ilustraci uveďme prostý fakt, že za posledních 40 let byly na půdě románských studií FF UK věnovány Albertu Camusovi pouhé tři...
|
|
|
Assia Djebar: skrytý pohled, tlumený hlas. Obraz ženy v ženské intimní próze Maghrebu
Janišová, Miluše ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Postavení žen v muslimské společnosti je v současné době velmi diskutovanou otázkou. V souvislosti s událostmi na Blízkém východě, a nejen tam, se stále více otevírá a přetřásá při nejrůznějších příležitostech. Běžnému příslušníku euroamerické kultury je problém vcelku jasný - muslimské ženy jsou utiskované, šikanované a ponižované. Stává se dokonce, že pozice žen v muslimských společnostech slouží jako prostředek k odsouzení islámu jako takového. Má práce by v žádném případě neměla mít sociologický charakter, není mou ambicí islám a postoj muslimů k ženám soudit, k tomu mi chybí vzdělání, zkušenosti i osobní znalost prostředí. Na prvopočátku mého bádání stála otázka: Může existovat literární autobiografie v kultuře, která zapovídá člověku zobrazovat, mluvit o sobě a používat 1. osobu singuláru? A v případě, že ano, pak tedy za jakých podmínek? Po přečtení několika knih se můj obzor částečně rozšířil a poznatky nabyté z této četby mě vedly k rozhodnutí omezit své zkoumání pouze na ženskou část literární tvorby Maghrebu. Maghrebská literatura psaná ženami je ve srovnání s evropskou produkcí velmi mladá, datuje se teprve od konce 40. let 20. století. S tím je spojen fakt, že je také velmi málo zpracovaná. U nás je dostupná pouze publika Jeana Dejeuxe La littérature féminine de la langue fram;aise au Maghreb z...
|
|
|
The female character in the plays of Paul Claudel
Hodinová, Tereza ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Již od dětství se Paul Claudel záměrně přiklání na stranu své matky pocházející z Champagne. Citlivě vnímá a přijímá za svůj venkovský život spjatý s půdou a tradicemi, řídící se pravidelným během liturgického roku. V Paříži, kde studuje, prožívá Claudel své temné období plné hledání, zmatku a vzpoury proti jakékoliv autoritě. Postupně si utváří okruh umělců, u nichž nachází vzor a inspiraci. Vedle antických tragiků, Poea, Mal1armého, Wagnera, je to na prvním místě Rimbaud, kterého Claudel objevuje jen několik měsíců před svou konverzí. Hluboký náboženský zážitek, který mladý Claudel prožívá o vánocích 1986 v Notre-Dame, stojí na počátku jeho pronikání do neobyčejně významově i výrazově bohatého prostoru liturgie a Bible. Stává se celoživotní inspirací jeho dramatického, poetického i prozaického díla. V rámci tohoto postupného rozkrývání ho nad jiné upoutává mnohotvárná a přece vnitřně hluboce jednotná postava ženy v podobě božské Moudrosti, Panny Marie, lidské Duše a konečně Církve. Každá z ženských postav, které se objeví v Claudelově dramatu, v sobě nese tento čtverý obraz. Žádná jeho hrdinka není jen živou alegorií, je Moudrostí či Duší s celou šíří významu toho slova, v neustálém vnitřním spojení se všemi svými odkazy napříč prostorem i časem, zakotvená ve věčnosti díky absolutnímu rozměru, přítomnému...
|
|
|
Básníci Charles Cros, Tristan Corbière a Jules Laforgue v pojetí Vladimíra Holana
Valentová, Lenka ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Práce se zabývá francouzskými umělci z generace prokletých básníků Charlesem Crosem, Tristanem Corbièrem a Julesem Laforguem v pojetí českého básníka, překladatele a frankofila Vladimíra Holana. První část je věnována dlouholeté tradici česko-francouzských literárních vztahů, ve druhé části se práce zabývá literárně-teoretickým pozadím francouzské a české poezie a také pohledem literární kritiky na studované symbolistně-dekadentní básníky spolu s Holanem. Třetí část rozebírá básnická univerza a konkrétní originální znění básní, jejichž překlad Vladimírem Holanem dále analyzuje. Současně také hodnotí styčné prvky tvorby vybraných francouzských básníků s tvorbou překladatelovou a posuzuje Holanovo překladatelské počínání při transponování francouzských básní do českého jazykového prostředí.
|
host ::
RSS.