|
|
Ideál rytíře a rytířství v dílech české rytířské epiky 14. století
Janošík, Milan ; Škarpová, Marie (vedoucí práce) ; Jaluška, Matouš (oponent)
Práce se věnuje zkoumání ideálu rytířství a rytířských ctností zpodobených ve staročeských literárních dílech O Jetřichovi Berúnském, Tandariáš a Floribella a Vévoda Arnošt. Pomocí analýzy tří veršovaných epických skladeb podává tato práce základní přehled rytířských ctností, které měly vliv na utváření literárního obrazu ideálního rytíře ve vrcholném a pozdním středověku. Zabývá se jednak pojetím osobních rytířových kvalit a jeho charakterem, jednak distinktivními rysy a aktivitami, kterými rytíř dával najevo příslušnost ke svému stavu i k ostatním příslušníkům stejné třídy. Práce poskytuje především bližší zpracování tématu věrnosti, štědrosti a pomoci druhému, neboť tyto prvky rytířského ideálu jsou v dílech velmi frekventované. Dále se zabývá také otázkou cti, milosrdenství, statečnosti a bezelstnosti jako dalších ctností rytíře, prezentovaných ve zkoumaných dílech. Zvláštní kapitola je pak věnována turnajům, které tehdy byly nepostradatelnou součástí rytířského života.
|
|
|
Teoretická reflexe staročeské milostné lyriky
Kinter, Vojtěch ; Jaluška, Matouš (vedoucí práce) ; Škarpová, Marie (oponent)
Cílem práce je postihnout vývoj, který se na půdě české literární medievistiky odehrál ve vztahu ke korpusu staročeské milostné poezie od druhé světové války dodnes. Vzhledem ke své filosofické orientaci se student při práci soustředí na různé podoby vztahu mezi českou milostnou poezií a jejími západoevropskými předobrazy či sourozenci, tak jak je pojímali nejrůznější badatelé - zejména Václav Černý. Určitý vztah mezi vrcholně středověkými filosofickými koncepty a okcitánskou, francouzskou či německou poezií bývá totiž vnímán jako samozřejmost, zatímco v případě poezie staročeské u vědců obvykle převládá opatrnost. Zjištěné skutečnosti budou podány v diachronní perspektivě. Předběžné závěry o pohybu literárněvědného myšlení o české středověké lyrice pomohou odhalit možné slepé skvrny bádání a studentovi samému pomohou vybudovat pevný podklad pro další bádání v tomto oboru. V závěru práce bude naznačeno, jaké současné teoretické přístupy by při práci se staročeskou milostnou lyrikou mohly nést ovoce.
|
|
|
Nebeský klid. Role světecké intervence ve staročeské rytířské epice
Jaluška, Matouš
Studie se inspiruje dvěma současnými obraty v humanitních vědách, obratem k prostoru a obratem k náboženství, a zkoumá roli prostoru a jeho zabezpečení ve dvou staročeských rytířských romá-nech adaptovaných ze středohornoněmeckých originálů. Prvním z nich je Tristram, zahájený výpo-vědí o nebezpečí, které od cornwallského krále Marka hrozí králi, do jehož panství náleží mimo jiné rovněž „slovanská země“. Právě během této války se seznámí rodiče titulního hrdiny a tento je po-čat, jeho život sám o sobě je tedy produktem agrese vůči domovu čtenářů románu. Tragický konec příběhu o lásce Tristrama a Izaldy pak ztrácí část své pochmurnosti, neboť se ukazuje, že s Tristra-movou smrtí končí ohrožení pro domov. Konec vlády krále Marka a trvalost míru je totiž zajištěna vybudováním kláštera zasvěceného Panně Marii, kde jsou oba milenci pohřbeni a král Marek skládá sliby mnicha, odkázav dříve všechny své země mírumilovnému Kurvenalovi. Titulní hrdina druhého románu, Vévody Arnošta, začíná jako úspěšný mladý šlechtic pod ochranou císaře, který se oženil s Arnoštovou ovdovělou matkou. Žárlivost jej však dožene k vraždě a k pokání za ni. To má podobu dobrodružné cesty do Svaté země, kde se nakonec Arnoštovi spolu s družinou lidských monster podaří porazit babylonského krále ohrožujícího místní křesťanské krále. Příběh je vsunut mezi dva divotvorné hroby mocných žen, zesnulé císařovny Diany a svaté Ryngaty střežící Arnoštův hrob, na rozdíl od Tristrama tu však světecká moc neslouží jako prostředek k uzemnění nevhodných či ne-bezpečných sil, ale jako připomínka neustále přítomné moci Boží, k níž se lze vztáhnout v modlitbě a titulní hrdina se během svých cest projevuje především jako velmi výkonný modlitebník. Změny v českých textech ve srovnání s jejich německými předlohami vedou k vyššímu stupni náboženského angažmá, práce s tímto jejich rysem nám pak může lépe objasnit jejich roli v období „podzimu stře-dověku“ a vzedmuté religiozity 15. století.
|
|
|
Dvorná láska v kontextu herních aspektů dvorské kultury (Cantigas de Santa Maria a trubadúrský zpěvník R)
Jaluška, Matouš ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
1./1 Dvorná láska v kontextu herních aspektů dvorské kultury (Cantigas de Santa Maria a trubadúrský zpěvník R) Matouš Jaluška Abstrakt Disertační práce Dvorná láska v kontextu herních aspektů dvorské kultury (Cantigas de Santa Maria a trubadúrský zpěvník R) precizuje obvykle užívané prohlášení, že středověká dvorská poezie je v jistém smyslu hrou s ohledem na tradici myšlení o hře, která se odvíjí od eseje Ho- mo ludens nizozemského kulturologa Johana Huizingy a pokračuje přes práce Rogera Cailloise, Jacquesa Henriota a Eugena Finka až k současným game studies. Z podrobného čtení jmeno- vaných autorit v úvodní kapitole vyplývá, jak důležitou úlohu v jejich uvažování zastává před- stava diskontinuity či ruptury za kterou či okolo které se hra ustavuje obvykle jako činnost nezávazná vůči okolnímu světu a bezpečná. Pojetí trubadúrské poetické tvorby jakožto bez- pečné činnosti je ve druhé kapitole prozkoumáno na základě děl dvou zakládajících postav trubadúrské tradice, Guilhema de Peitieu ("hraběte z Poitiers") a Marcabruna. Ze srovnání vyplývá, nakolik je problematika ohrožení v trubadúrské poezie spojena s představou závazné či nezávazné řeči. Závazná řeč se přitom silně váže k obrazu ženské moci a ke schopnosti žen plodit potomstvo a tak udržovat rody "sponzorů" dvorské poezie v bezpečí před vymřením....
|
|
| |
|
|
Román Robert Ďábel jako historický pramen
Jauernig, Jakub ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Jaluška, Matouš (oponent)
Bakalářská práce Středověký román Robert Ďábel jako historický pramen představuje českému prostředí stejnojmenné dílo z přelomu 12. a 13. století, jako jedinečný typ pramene. Jedná se o dílo neznámého autora, který používá motivy rytířského románu, jeho sdělení je duchovnější, než je obvyklé u chanson de geste.
|
|
|
Intimita a samota v díle Chrétiena de Troyes a v dvorském románu českém
Šorm, Martin ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Jaluška, Matouš (oponent)
(česky) Intimita a samota v díle Chrétiena de Troyes a v dvorském románu českém Diplomová práce se zabývá literárními obrazy niternosti, myšlenkové a citové hloubky, samoty a potřeby soukromí, jak jsou zachyceny v románech Chrétiena de Troyes a v dílech jeho pokračovatelů, zvláště v románech napojených na tradici tristanovskou. Interpretuje je jako projev úsilí středověkých literátů působit na publikum, kultivovat je a v rouchu fikčního příběhu zobrazovat palčivé otázky a předkládat zajímavá témata k diskuzi. Výrazná jsou líčení nerovnováhy mezi samotou a společenskými povinnostmi, pozitivní či negativní hodnocení lidské samoty vždy v závislosti na ideovém záměru pisatele, či využívání symbolických objektů z intimní sféry jako zjevných prostředků politické reprezentace. Martin Šorm
|
|
| |
|
|
Cantigas de Santa Maria jako prostředek sebeprezentace krále Alfonse X. Učeného
Jaluška, Matouš ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Práce zkoumá metodu sebeprezentace kastilského krále Alfonse X. Učeného (†1284), jak se projevuje ve sbírce mariánských písní Cantigas de Santa María, jež vznikla v jeho dvorním skriptoriu. Panovník v této sbírce dvorným způsobem opěvuje Pannu Marii, prohlašuje ji za svoji dámu a tak na sebe bere roli krále-trubadúra. V ohnisku pozornosti se v první části práce nachází první polovina řečené role a je představen alfonsinský koncept vladaře jako rozumějící hlavy poddaných. Druhá část se zaměřuje na královo trubadúrství a ukazuje na vazby a podobnosti mezi pojetím trubadúra jako umělce vypovídajícího o světě a alfonsinským králem učitelem, jemuž trubadúrský vztah k Panně Marii umožňuje mimo jiné rovněž vnést do svého úřadu prvek svatosti nezávislý na Římu i na sekulární tradici kastilské monarchie.
|
|
|
Jan Hus, husitství a husitské války
Soukup, Daniel ; Jaluška, Matouš
Soubor textů, které se v rámci 600. výročí upálení Jana Husa v Kostnici zaměřují na ohlas jeho učení a celého husitského hnutí v kultuře 15. věku, ale i následujících staletí, přináší interdisciplinární přesahy a kombinuje medievistická témata se studiem druhého života Jana Husa a jeho následovníků.
|
host ::
RSS.