|
|
Jan Hanuš - skladatelská pozůstalost
Havlík, Vojtěch ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
V predchozim zhodnoceni chronologie vzniku Hanusovych skladeb jsem se snazil naznaCit, ze Hanusovo dilo lze z tohoto hlediska rozelenit do etyr zakladnich obdobi. Prvnim z nich je obdobi od konce 30. let do konce let 40. DruM a treti obdobi maji stejne, zhruba dvacetilete trvani: druM od 50. do konce 60. let a tretf od 70. do konce 80. let. Posledni, etvrte obdobi zaCina v 90. letech a konCi Hanusovou smrti v roce 2004. K tomuto rozvrstveni lze najit paralelu co se tyee vyraznych historickych udalosti. Roky 1948, 1968 a 1989 zhruba odpovidaji vyse zminenemu easovemu rozeleneni Hanusovy tvorby. Dale jsem se snazil naznacit, ze v Hanusove dile existuji tfi vyrazne zanrove celky, kterymi jsou symfonie, mse a jevistni dila. Tyto skladby tvofi v ramci sveho zanru do jiste miry uzavreny cyklus a navle jednotlive skladby techto zanrovych celku vytvareji mezi sebou skupiny svazane nejen dobou vzniku, ale i spolecnym "myslenkovym zakladem". Obe tyto skutecnosti, tedy jak celky v ramci jednotlivych zanru, tak skupiny casove pfibuznych skladeb ruznych zanrUjsou samotnym Hanusem na ruznych mistech proklamovany. Domnivam se, ze lze hovofit 0 vylucnem postaveni, ktere maji tyto skladby v ramci celeho Hanusova dila. Vedle techto skladeb stoji v Hanusove tvorbe dye kvantitativne rozsahle zanrove skupiny skladeb - a to jsou...
|
|
|
Didaktická interpretace klavírních sonát Ludwiga van Beethovena
Kljunič, Bojana ; Herden, Jaroslav (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent) ; Hons, Miloš (oponent)
Předložená disertační práce je projevem snahy dospět určité ucelenější představě 0 problematice a možnostech interpretace Beethovenových klavírních sonát v pedagogickém kontextu. Impozantní řada dvaatřiceti klavírních sonát Ludwiga van Beethovena je dodnes výzvou předním světovým pianistům a v této souvislosti i hudebním pedagogům. Uvedený koncept tzv. didaktické interpretace Beethovenových klavírních sonát, založený na didaktické analýze tohoto díla, by se mohl stát modelem použitelným i v jiných případech, kdy půjde o dosažení optimální stylové realizace nejen tohoto souboru děl klavírní literatury - a to jak při vlastní výchově pianistů, tak i v receptivních formách hudební výchovy. Bylo zde třeba od počátku čelit nebezpečí bezbřehého shromažďování různých názorů, návodů a doporučení vygenerovaných z pohledů na jednotlivé případy nej vyšších dosažených standardů interpretačního mistrovství, obsažených v rozsáhlé zahraniční literatury. Bylo také niožné pokusit se o rámcové vymezení nej efektivnějších didaktických postupů při výchově Pianisty, které by slibovaly možnost dosažení těchto standardů. Namísto toho jsem se rozhodla opřít se o spolehlivý základ vycházející z pohledu sPíše hudebně teoretického, kdy šlo o to hledat východiska řešení interpretační problematiky 1 související problematiky didaxe v...
|
|
|
Koncertní a gramofonová dramaturgie České filharmonie v letech 1948-1968 v kontextu dobového hudebního života
Němečková, Milena ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Historická kapitola orchestru Ceské filharmonie, kterou se zabývá tato práce, zacíná už v roce 1945. V ríjnu tohoto roku podepsal Edvard Beneš Dekret prezidenta republiky c. 129 o zestátnení Ceské filharmonie. Od této chvíle hradí náklady na provoz orchestru stát a Ceské filharmonii se tak dostává stálé jistoty financního zabezpecení. K dalšímu významnému zlomu došlo v roce 1948, nekolik mesícu po únorovém komunistickém puci - tehdejší šéfdirigent Rafael Kubelík odchází do emigrace. V sezóne 1948 - 1949 se vedení ujal Václav Neumann, 20. ríjna 1950 byl na místo šéfdirigenta jmenován Karel Ancerl, který na tomto míste setrval až do roku 1968, kdy také on zvolil odchod do zahranicí. Jak je na první pohled zrejmé, historie orchestru svými mezníky do znacné míry odráží spolecensko-politický vývoj v tehdejším Ceskoslovensku a jeho zásadní prelomy. Proto má svou logiku vymezit období, které nás bude zajímat, roky 1948 - 1968. S výjimkou prvních dvou let vyplnuje tuto etapu vedení Karla Ancerla. Literatura se shoduje, že Ancerlovým hlavním prínosem bylo proniknutí orchestru na mezinárodní pódia a repertoárové oživení - predevším z okruhu skladatelu 1. poloviny 20. století, z okruhu skladatelu moderny. Dodejme, že tehdy se ve vetšine jednalo o skladatele žijící. Celá Ancerlova éra se odehrávala v dobách nejtužšího...
|
|
|
Hudební rozhledy v letech 1948-1973
Sůvová, Vladimíra ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci se budu zabývat časopisem Hudební rozhledy v letech 1948 - 1973. I když navazoval na tradici jiných hudebních periodik, měl v těchto letech monopolní funkci propagátora hudební kultury v laické i odborné veřejnosti (další významnější časopis byl založen až v roce 1969, a to Opus musicum v Brně). Proto jeho prostřednictvím lze dokumentovat i společenský vývoj a jeho dopad na kulturní dění. Z toho důvodu se ve své práci nezabývám pouze obsahovou a formální stránkou Hudebních rozhledů, ale sleduji i širší kulturně-politické souvislosti. Například přímý vliv vládnoucí politické moci na profesní organizaci skladatelů a jejím prostřednictvím i na jednotlivé tvůrce. Proto jsem považovala za nutné alespoň v základních obrysech naznačit historický vývoj vymezeného období. Je to důležité z toho důvodu, že měnící se politické podmínky měly bezprostřední vliv na hudební kulturu a přirozeně také na obsahové zaměření časopisu. V Hudebních rozhledech se dostávalo prostoru těm, kteří se přizpůsobovali a komponovali díla, jež odpovídala duchu doby. Přestože šlo ve velké míře o skladby, které zazněly třeba jen jednou a jejich autoři jsou dnes již zapomenuti, dostávalo se jim velmi příznivých hodnocení. Je zajímavé sledovat, jak se se změnami politického klimatu měnila i tvář Hudebních rozhledů a své, i...
|
|
|
František Picka, významný skladatel duchovní hudby přelomu 19. a 20.století
Drahovzalová, Dagmar ; Herden, Jaroslav (oponent) ; Douša, Eduard (vedoucí práce)
František Picka, český skladatel přelomu 19. a 20. století, varhaník, sbormistr, dirigent, ředitel kůru, korepetitor, výborný hráč z listu a vynikající doprovazeč, byl všestrannou hudební osobností, která ve své době mnoho znamenala. Jeho skladby, ať už církevní či světské, se hrály a vydávaly. Postupem doby se na něj vlivem politických a hospodářských událostí (konec 1. světové války, vznik Československé republiky) zapomnělo, a stal se tak neprávem opomenutým skladatelem. Hlavním cílem mé práce je přiblížit život, osobnost a duchovní tvorbu Františka Picky a představit jeho kompoziční styl, hudební řeč, přínos pro hudební a duchovní život minulý i současný. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
O smyčcových kvartetech č. 1-9 D. Milhauda v aspektech tradice a inovace
Solodovnikova, Tatiana ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Havlík, Jaromír (oponent) ; Douša, Eduard (oponent)
Pro úplnější a hlubší pochopení vývojového procesu v jednotlivých etapách dějin hudby - včetně hudby 20. století a jeho dílčích časových úseků - je pokaždé nutno rekonstruovat celkový obraz hudebního života, všestranně prostudovat působení a tvorbu osobností, jež vytvářejí neopakovatelný ráz příslušné epochy. Je nutno analyzovat a porovnávat obsáhlý hudební materiál, mezi jiným i materiál komorní hudby a tvorbu jednotlivých skladatelú pro smyčcový kvartet. Životem a tvorbou D. Milhauda (1892-1974), jednoho z nejvýznamnějších francouzských skladatelů 1. poloviny 20. století, se zabývá řada prací, ale celé jeho dílo nebylo dosud podrobně prostudováno. K badatelsky opomíjeným oblastem Milhaudovy tvorby patří kromě jiných také obor smyčcového kvartetu, jemuž se skladatel aktivně věnoval v letech 1912-1951 a jenž je odrazem jeho osobitého kompozičního stylu. Nedostatečný zájem o kvartetní a komorní hudbu Milhauda v dosavadní hudebně vědecké literatuře lze vysvětlit přednostní potřebou zkoumání a zhodnocení v určité etapě významu jiných ("velkých") druhů, zastoupených v jeho tvorbě, jako jsou opera, balet, kantáta nebo symfonická hudba. Hlavním tématem předložené disertace je problém tradice a inovace v Milhaudových smyčcových kvartetech, řešený na základě analýzy některých prvků kompoziční techniky v kvartetech...
|
|
|
Vlivy historické hudby v tvorbě Petra Ebena
Menoušek, Radek ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent)
Jako námět pro svou rigorózní práci jsem zvolil téma "Vl i vy historické hudby v tvorbě Petra Ebena", neboť v jeho kompozičním jazyce dochází k pozoruhodné symbióze prvků archaických s moderním vyjadřováním. Napojení hudebního myšlení Petra Ebena na rozsáhlou oblast historické hudby je sice všeobecně známou věcí, avšak dosud nebyla pojednána v odpovídající šíři a úplnosti (o problematice liturgického uplatnění citátů v jeho dílech nemluvě). Nejdříve bych rád předeslal, že jsem měl k Ebenově tvorbě jistý osobní vztah již před záměrem zpracovávat toto téma, protože jsem jednak řadu jeho děl provedl coby interpret, a také jako skladatel mám svým kompozičním stylem velice blízko k jeho hudební řeči. Trvalým zdrojem inspirace je mi také fenomén gregoriánského chorálu či historická hudba 17. - 18. století. I z tohoto hlediska je mi Ebenův kompoziční jazyk tak blízký ... Je třeba připomenout, že sice některé kapitoly již byly součástí mé diplomové práce, ale i ty jsem tu rozšířil a dále rozpracoval (zcela nově přibyly např. pasáže, týkající se gregoriánského hymnu "lam lucis orto sidere", v úvodu finální věty symfonie Noční hodiny apod.). Soustředil jsem se především detailněji na ty hudební plochy, jež jsou pro moji práci relevantní (např. partie obsahující historické prvky, techniky či citáty). V Ebenově tvorbě...
|
|
|
Česká varhanní tvorba v letech 1945-1970
Kolářová, Táňa ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá skladbami českých skladatelů pro sólové varhany v letech 1945 - 1970. Těžištěm práce jsou biografické přehledy o vybraných autorech, charakteristika jejich skladatelských profilů a vývoj jejich kompoziční práce včetně příkladů jejich děl, a poté především analýzy jejich varhanních skladeb, vybraných z výše uvedeného časového okruhu. Skladatelé jsou řazeni podle data vzniku těchto skladeb. Tam, kde jsou v rámci pojednání o jednom autorovi zahrnuty analýzy několika jeho děl, jsou řazeny chronologicky. v Jde tedy o tato díla těchto skladatelů - Dvě fantazie a Ctyři preludia Miloslava Kabeláče, Ciaccona a Passacaglia quasi toccata najméno Bach Miloše Sokoly, Fresky a Invokace Klementa Slavického, Nedělní hudba a Laudes Petra Ebena, Vigilie Bohuslava Martinů, Cesta ticha Luboše Sluky, Musica aspera Miloslava Ištvana, Relief Luboše Fišera a Hallelujah Marka Kopelenta. Jednotlivé analýzy se týkají formálního členění díla, melodiky a výběru tónů, tématickomotivické práce, harmonie, rytmické stránky, dynamického vývoje a v neposlední řadě práce s barvou zvuku. Výběr rejstříků je ponechán bez komentáře, jelikož skladby mnohdy nemají předepsané registrační údaje, nebo jsou naznačené pouze obecně a je tedy na vůli interpreta, jakou registraci zvolí. Některá z děl v sobě nesou určité...
|
|
|
Pražské soubory soudobé hudby v letech 1990-2004
Škarda, Robert ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Na soudobou vážnou hudbu je v dnešní dobe nahlíženo jako na okrajový fenomén, který vetšinová spolecnost nijak nereflektuje. Hudební život masove ovládají produkty nonartificiální hudby, které jsou rízeny tržním mechanismem nabídky a poptávky. Tato situace zpusobuje, že vážná hudba jako taková, spolecne s moderním jazzem a alternativními hudebními žánry, stojí sama o sobe v pozadí povedomí hudební verejnosti. Soudobá hudba pak predstavuje v oblasti vážné hudby další pomezí. Skladatelé v dnešní dobe komponují z vlastních vnitrních potreb spíše pro sebe a pro budoucnost než pro své bezprostrední okolí. Nové kompozice nevznikají z tlaku sociální poptávky, ale z vnitrního presvedcení skladatele. Velké symfonické, oratorní ci operní partitury nemají v dnešní koncertní praxi príliš šancí na provedení, pokud se nejedná o konkrétní objednávku urcitého telesa. Temito znaky je znacne zrelativizován vztah skladatele a nové tvorby smerem k posluchacum, nebot nove vznikající skladby, pokud se je podarí provést, nacházejí pouze omezený okruh recipientu. Práve izolovanost a omezenost možnosti zprítomnovat novou tvorbu ohrožuje soudobou hudební tvorivost nejvíce. Není divu, že si skladatelé pomáhají vlastními silami. Po roce 1989 zacínají zakládat vlastní komorní soubory, kde svou tvorbu mohou prezentovat a konfrontovat s...
|
|
|
Smyčcové kvartety Iši Krejčího
Kvasnička, Libor ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent)
Práce se snažila zachytit rozmanitost Krejčího hudebního vyjadřování a jeho původní přínos pro českou tvorbu předválečné i poválečné doby. Při zkoumání kompoziční práce se dospělo zejména k zajímavým motivickým souvislostem nejen mezi smyčcovými kvartety navzájem, ale i symfoniemi, na které dostupná literatura nepoukazuje; vidíme tedy, že Iša Krejčí dokázal vedle všeobecně zdůrazňovaného klasicizujícího nádechu, hravosti i humoru ve svých kompozicích přemýšlet a hudební materiál zkoncentrovat do pevné formové struktury. Některé otázky, na které zde už nezbyl prostor a čas, však stále zůstávají otevřeny. Jednak by bylo určitě (z důvodů některých zjištěných motivických souvislostí) zajímavé hlubší porovnání s dalšími jeho díly (zejména se symfoniemi), případně i podrobnější srovnání neoklasických impulsů u většího množství smyčcových kvartetů vzniklých v českých zemích; jednak podrobnější pohled na styčné body kompoziční práce Iši Krejčího s některými francouzskými autory (kromě některých autorů pařížské Šestky by si zasluhovalo porovnání třeba s některými díly méně známého autora Jeana Francaixe), zejména pokud jde o motivickou práci a harmonickou složku.
|
host ::
RSS.