|
|
Kavalíři na cestě Evropou i časem. Cestovatelské reflexe tří šlechticů z českých zemí od počátku 17. do počátku 18. století
Kubíčková, Irena ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Martin (oponent)
Vlastním tématem této bakalářské práce nazvané Kavalíři na cestě Evropou i časem. Cestovatelské reflexe tří šlechticů z českých zemí od počátku 17. do počátku 18. století je nahléd do života a způsobu myšlení tří raně novověkých šlechticů-cestovatelů z českých zemí (Bedřich z Donína, Lev Vilém z Kounic a Kryštof Václav z Nostic) prostřednictvím jejich písemných svědectví, které nám o svých cestách zanechali. Stěžejním pramenem pro tuto práci se staly tři dobové cestopisy, resp. cestovní deníky zpřístupněné širší badatelské veřejnosti formou edice. Hlavním předmětem mého zkoumání je zobrazení a analýza myšlenkového světa šlechticů- cestovatelů na základě některých specifických kategorií a aspektů charakteristických pro jejich literární díla (společenské postavení, víra, věk, charakter a trasa cesty, reprezentativní doprovod, hlavní oblasti jejich zájmu a pozornosti, ustálená forma jazyka a stylistika, kompozice, atd.) Předkladaná práce si rovněž klade za cíl předvést mnohostranné využití cestovních deníků a poukázat na tento specifický druh dokumentů jako na svébytný historický pramen. Klíčová slova: raný novověk, cestování, cestopisy a cestovní deníky, české země, šlechta
|
|
|
Král Mor a jeho divadlo Praha. Morové epidemie v raně novověké Praze.
Jarošová, Eva ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Roku 1348 vstoupil do Evropy mor, který zde zůstal až do 18. století. České země nebyly výjimkou, ačkoli o pravidelně se opakujících morových epidemiích zde mluvíme až po roce 1348. Onemocnění zvané mor má formu bubonickou, plicní a septickou a je způsobeno bakterií yersinia pestis, jehož významnou přenašečkou je krysa obecná. Největší morová pandemie nastala v letech 1348-1351 a je známa jako Černá Smrt. V Praze a v Čechách je ale významným rokem vstupu infekce až rok 1380. Krize společnosti, která se váže na Černou Smrt, se odráží ve výtvarném umění, speciálně ve fenoménech tzv. Tanců a Triumfů Smrti. Pro české prostředí jsou pak v umění typické morové sloupy s nimiž je do jisté míry spojen i kult protimorových světců. Obecně se oblibě těší Panna Marie, vyloženě protimorovými patrony jsou sv. Šebestián, sv. Roch či sv. Rozálie. V jednotlivých zemích k nim přistupují ještě zemští patroni, v Čechách tedy nejčastěji sv. Václav. Typickou dobou moru v Čechách je spíše novověk než středověk. Tehdy epidemie přicházejí s periodictitou zhruba dvanácti let. Pro její zastavení se vydávají Infekční řády, tedy dokumenty úřední provenience obsahující nařízení ohledně karantény (uzavření hranic, měst), zajištění zdravotní péče (zakládání lazaretů) či hygienických požadavků. Dalšími prameny jsou protimorové...
|
|
|
Sebeprezentace Polyxeny Lobkovické z Pernštejna na základě její korespondence se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic
Tůmová, Ludmila ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá sebeprezentací významné renesanční šlechtičny Polyxeny Lobkovická z Pernštejna (15661642), a to především na základě korespondence, kterou si tato žena vyměňovala se svým manželem, nejvyšším kancléřem Českého království Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic. Prostřednictvím těchto text se nám Polyxena představuje v rzných sociálních rolích, tedy jako manželka, matka, šlechtična, vrchnost, nemocná a strádající žena a věřící. A právě snaha popsat, jak se konkrétně ona na základě porovnání se svými současnicemi stylizuje do té či oné role se stala hlavním předmětem této práce.
|
|
|
Jan Šembera z Boskovic, velmož moravské renesance
Dufková, Kateřina ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Martin (oponent)
Práce je koncipována jako krátká biografie Jana Šembery Černohorského z Boskovic, posledního mužského potomka starého panského rodu pán z Boskovic. Tento moravský aristokrat, který žil ve druhé polovině 16. století, vynikal nevšedním bohatstvím, ale hlavně svým životním stylem renesančního bonvivána. Práce zachycuje jeho osudy od dětství až do smrti, které zařazuje do kontextu doby a stavovské společnosti a končí převzetím boskovického odkazu Lichtenštejny. Na základě pramen a literatury se věnuje i vlastní šlechticově osobnosti a vyrovnává se s dědictvím legend a příběh vzniklých o Janu Šemberovi, ale i rané historiografie.
|
|
|
Kazatel a exemplum mezi učeneckou a lidovou kulturou raného novověku
Tomášek, Vojtěch ; Mikulec, Jiří (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Tato studie rozebírá dvě specifické kategorie sociální a kulturní historie, kterými jsou kazatel a exemplum. Vychází z šesti českých barokních kázání, která byla vydána v 17. a 18. století, speciálně z těch částí, které obsahují krátké mravokárné příběhy nazývané exemplum. Exempla zde analyzuje v jejich orální formě jako prostor komunikace mezi kazatelem a jeho posluchači a v širším kontextu i jako prostor komunikace mezi lidovou a učeneckou kulturou. Exempla obsažená v kázáních zde prezentuje jako specifické raně novověké médium. Snahou této práce je poukázat na některá specifika této komunikace, zejména snahu kazatele reformovat některé aspekty každodenního života venkovského lidu. V našem případě se konkrétně jedná o každodenní soužití mezi mužem a ženou a s tím související problémy pijáctví, domácího násilí, sexuality či rozdělení genderových rolí. Dále se také snažíme poukázat na dva specifické způsoby komunikace, pomocí kterých se kazatel snaží reformovat lidovou kulturu, a to bud' formou přímé satiry nebo specifického výkladu rituálu. V druhém případě se snažíme poukázat na kazatelův specifický výklad rituálu, při kterém se mění jeho pozitivní význam. Z toho vyplývá i kazatelova hlavní snaha přesvědčit své lidové posluchače o nesmyslnosti konkrétních léčebných a magických rituálů. Hlavní myšlenka...
|
|
|
Žďárští ze Žďáru. Osudy šlechtického rodu na Kladensku
Fridrich, Hynek ; Kostlán, Antonín (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Rodina Žďárských ze Žďáru příslušela až do 17. století do nižšího šlechtického stavu a nosila titul rytířů. Rytíři Žďárští vzešli ze severozápadních Čech z oblasti Doupovských hor (severovýchodně od Karlových Varů), kde byla jejich hlavním sídlem gotická tvrz a později renesanční zámek ve Žďáru nedaleko městečka Doupova. Rod patřil do velkého českého panského rozrodu Janoviců, do něhož se počítali i velice významní a mocní páni z Kolovrat, páni z Janovic, páni z Vimperka a rytířské rody Zručských z Chřenovic a Čejků či Dvořeckých z Olbramovic. První písemné prameny o Žďárských se objevují již v roce 1295, kdy je v jedné listině připomínán jako svědek "Stanizlaus de Zar". Je však jisté, že rodina byla ještě starší. Ve 14. a 15. století se rod značně rozrostl, ale nadále žil převážně v oblasti Doupovska, kde většinou sídlil na několika tvrzích. Během 15. století se vytvořily čtyři rodové linie, z nichž jedna zašla již v 16. století, dvě vymřely v 17. století a jedna žije dodnes v Německu (Sasku) pod jménem Sahrer von Sahr von Schönberg. V první polovině 15. století rod výrazně proslavil Jan Šmikouský ze Žďáru, který byl v době husitských občanských válek na královské straně, ale v první polovině třicátých let se stal vojenským hejtmanem druhé - husitské strany. Husité jej zlákali do svých služeb, neboť Jan...
|
|
|
Nepolitický portrét Karla staršího ze Žerotína
Vilímcová, Zuzana ; Holý, Martin (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá nepolitickými aspekty života Karla staršího ze Žerotína, který na rozdíl od toho politického života není podrobn zmapován. Na základ velkého množství jeho korespondence se snažím rekonstruovat Karlv osobní a neveejný život. Zabývám se Karlovou rolí milujícího manžela, starostlivého otce, dobrého pítele a rádce, hluboce vícího esana, neustále nemocného lovka a v neposlední ad i pána svých poddaných. Snažím se hledat odpovdi na to, jaký byl Karel otec. Zda ml rád všechny své manželky. Jak na nj sobil náboženský nátlak. Kterak se vypoádal s nepravostmi na svých panstvích. Zda neváhal pomoci svým pátelm v nouzi a jak se sám vyrovnával se svými nemocemi. Odpovdi na tyto a další otázky se snažím vyhledat v Žerotínových dopisech a ve vybrané korespondenci osob z jeho nejbližšího okolí. Celý obraz pak dokresluji srovnáním se zjištními starší historiografie.
|
|
|
Henyk z Valdštejna. Profil šlechtického intelektuála předbělohorské doby
Bažant, Petr ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Předbělohorská doba, jedno z nejzajímavějších a pro historiky nejpřitažlivějších období českých dějin, se zapsala do historie především tím, že si Prahu za své sídlo zvolil Rudolf II. Císařova rezidence nad řekou Vltavou se svým majestátním hradem shlížela na město, které se rázem stalo jednou z nejvýznamnějších metropolí v Evropě. Do Prahy se od roku 1583 stěhovali císařovi úředníci a cizí diplomaté, bohatí kupci a zdatní řemeslníci a umělci. Nebývalý ruch postupně zbavoval město jeho provinčního rázu a přinášel mu prosperitu. 1 Vzestup města uvítala i česká šlechta. Praha pro ni již dávno představovala politické a společenské centrum, stavěla si zde nádherné paláce a v souvislosti s panovníkovým pobytem zde trávila i mnohem více času.2 Společenské ovzduší města nabízelo pestřejší způsob života a rafinovanější druhy zábavy, pobízelo však také českou šlechtu k přijímání prvků kosmopolitního rázu. Renesance se v české prostředí s konečnou platností prosadila až od poloviny 16. století3 a přítomnost císařského dvora vybízela k trvalejšímu uplatnění pozdně renesančních či manýristických myšlenek.
|
|
|
Výchova a vzdělávání české a moravské šlechty (1500-1620)
Holý, Martin ; Pánek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (oponent)
V úvodu své studie o rožmberských sirotcích na jindřichohradeckém a českokrumlovském zámku z roku 1989 vyslovil Jaroslav Pánek následující tezi: .. 0 výchově a vzdělávánífeudální aristokracie ... víme zatímjen velmi málo." 1 I když v polistopadovém období vývoje české historiografie výzkum řady aspektů dějin zejména vyšší šlechty v předbělohorské době (méně již v následujícím období) poměrně výrazně pokroči1,2 nelze říci, že by se stav bádání o výchově a vzdělávání české a moravské nobility výrazně posunul. 3 I proto bylo toto téma zvoleno v roce 2003 pro disertační projekt, jehož výsledky nyní předkládám. Důležitost tématu je vedle jeho merita dána i jeho úzkou souvislostí s některými jinými, z hlediska dějin českých zemí raného novověku přinejmenším na první pohled závažnějšími tématy. Jedním z nich byla dosavadním bádáním již poměrně dobře osvětlená klíčová role české a moravské šlechty v politickém, náboženském i kulturním životě českého pozdně jagellonského a předbělohorského státu.Odpověděl však moderní výzkum na všechny otázky, jež souvisejí s posouzením takové úlohy nobility? Nezdá se,že by tomu tak bylo. Přinejmenším jeden její aspekt totiž příliš nezohlednil. Domnívám se, že jím je právě problém výchovy a vzdělávání urozených. Vlastním cílem jakékoli výchovy a vzdělávání jedince v době jeho...
|
|
|
Těhotenství, porod a péče o potomka v prvních letech jeho života v raněnovověké šlechtické domácnosti optikou ego-dokumentů
Mejsnarová, Zdeňka ; Velková, Alice (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce)
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila téma těhotenství a péče o děti v prvních letech života v prostředí šlechtických rodin 16. a 17. století ve světle ego-dokumentů. Pokusím se vysvětlit, proč jsem se rozhodla právě pro takovou tematiku. Dnes je těhotenství a narození dítěte věnováno mnoho pozornosti, jak ze strany samotných matek a jejich nejbližšího okolí, zejména vlastní rodiny, tak také v oblasti lékařské péče. Zdá se, že čím méně dětí se rodí, tím více společnost tuto událost "prožívá". Rodiny s jedním potomkem se stávají stále běžnější skutečností. Možná proto jsem pokládala za zajímavé pokusit se proniknout do myšlenkového světa rodin, které žily za zcela jiné společenské situace a ve zcela jiném prostředí a zjistit, do jaké míry byl jejich vztah k takovým záležitostem jiný než je ten náš. Pro ženu žijící na počátku novověku bylo těhotenství často "permanentním stavem", tzn. že porodila velký počet dětí; na druhou stranu se jich v mnoha případech až neuvěřitelně malý počet dožil dospělého věku - dětská, resp. novorozenecká úmrtnost byla z pohledu naší doby opravdu vysoká.1 Je otázkou, na kterou hledám odpověď prostřednictvím této práce, nakolik vysoká porodnost i úmrtnost ovlivnila vnímání nového lidského života v myslích tehdejších lidí. Šlechtické prostředí jsem si vybrala zejména proto, že...
|
host ::
RSS.