|
|
Migrace a patogenita neurotropních helmintů
Pech, Václav ; Chanová, Marta (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Neurotropismus helmintů lze pozorovat v jejich mezihostitelích, paratenických a definitivních hostitelích. Tito helminti využívají nervovou soustavu k migraci tělem hostitele, mohou zde také dospívat a rozmnožovat se. Neurotropní helminty lze najít jak mezi motolicemi (Diplostomum baeri, D. phoxini, Ornithodiplostomum ptychocheilus, Trichobilharzia regenti) a tasemnicemi (Taenia multiceps, T. solium), tak hlísticemi (Angiostrongylus cantonensis, Elaphostrongylus cervi, Parelaphostronglus tenuis, Baylisascaris procyonis). Přítomnost těchto helmintů v NS způsobuje (často s podílem imunitního systému hostitele) neurologické či jiné patologické změny. Nakažení hostitelé pak často hynou. Někteří neurotropní helminti (A. cantonensis, B. procyonis, T. solium, T. multiceps) mohou nakazit i člověka.
|
|
|
Úloha humorálních (plasmových) faktorů při infekcích plžů schistosomami
Košťáková, Monika ; Dvořák, Jiří (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Motolice třídy Digenea, jako Schistosoma mansoni, využívají měkkýše, téměř vždy plže, ve svém životním cyklu jako mezihostitele. Obranný systém plžů je složen z imunitních buněk zvaných hemocyty, které jsou hlavními efektory a spolupracují s rozpustnými komponentami. Tyto rozpustné (humorální) faktory mohou ovlivnit přímo larvální stádium parazita i aktivitu hemocytů a také se účastnit při rozpoznávaní parazita. Za hlavní složku humorální imunity jsou považovány lektiny, které mají primární roli v "non-self recognition". Lektinovou aktivitu vykazují také proteiny příbuzné brinogenům objevené u Biomphalaria glabrata. Jejich unikátní struktura zahrnuje brinogenovou a imunoglobulinům-podobnou doménu. Důležitou úlohu v obraně by mohly mít i molekuly podobné cytokinům. V hemolymfě plže je přítomno mnoho různých molekul, jejichž hladiny se mění v průběhu infekce. Odpověď na parazitaci je tudíž velmi komplexní a čeká na další objasnění.
|
|
|
Parazitární onemocnění australských druhů papoušků
Rasochová, Karolína ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Husák, Tomáš (oponent)
Australské druhy papoušků mohou být hostiteli mnoha druhů parazitů. Parazitární onemocnění postihuje papoušky chované v lidské péči i papoušky ve volné přírodě. Tato práce zpracována formou literární rešerše slouží jako přehled většiny parazitů, jejichž výskyt byl u australských druhů papoušků potvrzen. Mnoho druhů parazitů bylo u papoušků objeveno teprve nadávno. Výskyt některých nových druhů je potvrzen i v chovech australských papoušků ve střední Evropě (kokcidie Sarcocystis calchasi) a na území České Republiky (prvok Leucocytozoon spp., škrkavka Ascaridia platyceri).
Parazitární infekce mohou být detekovány vyšetřením vzorků (trusu, krve, tkáňe) u žijicích papoušků nebo pitvou u uhynulých jedinců (histopatologie). U papoušků se setkáváme s protozoálními infekcemi způsobené prvoky (kmen Metamonada a Apicomlexa), mezi nejčastěji se vyskytující patří giardióza, kokcidióza, kryptosporidióza
a krevní parazité (Plasmodium spp., Leucocytozoon spp., Haemoproteus spp.). Australské druhy papoušků jsou nejčastějšími hostiteli hlístic, především škrkavek (Ascaridia spp.) a kapilárií (Capillaria spp.). Z kmene hub (Fungi) je u papoušků potvrzený výskyt Encephalitozoon hellem způsobující mikrosporidiózu, která se primárně vyskytuje u lidí se získanou imunodeficiencí. Jedná se tak o potencionálně zoonotické onemocnění.
Z ektoparazitů jsou uvedeny nejvýznamnější zástupci z mnoha parazitujících druhů roztočů a hmyzu. U jednotlivých parazitů je popsán jejich životní cyklus, patogenita, cesty přenosu, klinické příznaky u infikovaných jedinců, diagnóza, možnosti prevence a léčby.
|
|
|
Helminti vydry říční
Seemannová, Kateřina ; Vadlejch, Jaroslav (vedoucí práce) ; Lukáš, Lukáš (oponent)
Cílem této práce bylo zmapovat distribuci a prevalenci parazitických helmintů v populaci volně žijících vyder říčních na území České republiky. Pro tento účel poskytla organizace ALKA wildlife o.p.s. 15 kadáverů těchto zvířat. Takto získaný experimentální materiál byl následně podroben detailnímu parazitologickému zkoumání. Všechna vyšetření a analýzy byly provedeny v laboratoři parazitologie na Katedře zoologie, na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na České zemědělské univerzitě v Praze. Parazitologická pitva kadaverů vyder prokázala výskyt motolic rodu Metorchis. Prevalence infekce tímto parazotem byla u sledovaných vzorků 13,33 % (dva pozitivní jedinci z patnácti vyšetřovaných. U první pozitivní vydry bylo nalezeno 17 motolic, u druhé pak 11. Obě parazitované vydry byly nalezeny v Jihočeském kraji. Přítomnost očekávaných zástupců tasemnic, hlístic a vrtejšů nebyla potvrzena. Výsledky nemusejí odpovídat skutečné situaci v přírodě z důvodu nízkého počtu vyšetřovaného materiálu. Získání většího množství biologického materiálu je však problematické, jelikož je vydra říční chráněna zákonem.
Ze získaných výsledků tedy vyplývá, že se v populaci volně žijících vyder říčních vyskytují motolice rodu Metorchis. Jelikož je toto první zmínka o jejich výskytu v České republice, bylo by vhodné se této problematice dále věnovat pro dosažení přesnějších výsledků.
|
|
|
Trematodes of family Opecoelidae in Central Part of Svalbard
OTÁHAL, Ondřej
This study provides results of morphological analyses of material from the fish species Myoxocephalus scorpius and Gymnocanthus tricuspis from Svalbard. Adults of Podocotyle atomon were studied using carmine stain (inner structures) and scanning electron microscopy for viewing surface structures. Experimental infection of an intermediate host (Amphipoda) in the natural environment was documented during a field trip to Svalbard. Based on these findings, the life cycle of Podocotyle atomon was complemented.
|
|
|
Manipulační hypotéza: kritická revize publikovaných prací o parazitických bezobratlých
TRÁVNÍČKOVÁ, Jana
Manipulační hypotéza je zajímavým tématem pro mnoho vědců a v současné době je zdokumentována pro široké spektrum parazitů. V posledním třicetiletí se však objevila řada parazitů, u nichž bylo zjištěno, že se svým hostitelem, narozdíl od předchozích studijí, ve skutečnosti nemanipulují. Hlavním účelem této studie je testovat věrohodnost hypotézy o parazitické manipulaci. Analyzováno bylo 55 punlikací 4 taxonomický skupin helmintů a to vrtejšů, tasemnic, motolic a strunovců.
|
|
| |
|
|
Is there a soldier cast in freshwater echinostome trematodes?
ROHÁČOVÁ, Jana
Novel data on the morphology and size of the daughter rediae of the echinostomatid trematode, Echinostoma spiniferum, is provided and their distributions within the first intermediate snail host, Planorbarius corneus, is analysed to test some of the hypotheses of Hechinger et al. (2010) for the existence of social organisation in trematodes.
|
|
|
Složení a struktura společenstev larválních stádií motolic v modelových druzích sladkovodních plžů v eutrofních prostředích ve střední Evropě
SOLDÁNOVÁ, Miroslava
Práce se zabývá hodnocením složení, struktury a proměnlivosti společenstev larválních stádií motolic tří druhů vodních plžů (Lymnaea stagnalis, Planorbarius corneus a Radix auricularia) v eutrofních prostředích ve střední Evropě, a to na dvou úrovních uspořádání společenstev. Byly využity komparativní metody a moderní metoda sběru vzorků (mark-release-recapture method). Faktory podmiňující míru přenosu parazitů, infekci a strukturu společenstev byly hodnoceny pomocí analýzy nulových modelů, logistické regrese a multivariační randomizace. Dosažené výsledky přispěly k objasnění vlivu proměnlivosti prostředí v čase a mezi studovanými lokalitami, které ovlivňují uspořádání společenstev motolic ve sladkovodních plicnatých měkkýších.
|
|
|
Výskyt motolice velké Fasciolodies magna u jelenovitých v jižních Čechách
VERNEROVÁ, Kateřina
Motolice velká Fascioloides magna je největším zástupcem motolic v České republice. Tento původně severoamerický parazit byl do Evropy dovezen s jeleny wapiti v 60. letech 19. století. Od té doby F. magna značně rozšířila areál svého výskytu i hostitelské spektrum. Na území České republiky byl výskyt tohoto parazita poprvé zaznamenán v roce 1930 u daňka evropského uloveného ve středních Čechách. Začátkem 60. let však začal stoupat počet pozitivních nálezů u spárkaté zvěře. V posledním desetiletí bylo pozorováno rozšíření oblastí výskytu této motolice v jižních Čechách. Proto jsem se rozhodla provést od března 2009 do ledna 2010 vyšetření s cílem zhodnotit současný výskyt F. magna u jelenovitých v jižních Čechách. Celkem bylo nasbíráno a vyšetřeno 74 vzorků trusu jelena lesního ze třech různých lokalit, z Českobudějovicka, Třeboňska a Národního parku Šumava, přičemž pouze u jednoho vzorku, a to z NP Šumava byla prokázána vajíčka F. magna. Dále jsem vyšetřila játra 11 jelenů lesních ulovených v oblasti NP Šumava, která vykazovala makroskopické patologické změny. Ve všech vyšetřených játrech byla zjištěna motolice F. magna v počtech od 1 do 72. Z dosažených výsledků vyplývá, že problematika výskytu F. magna je u nás stále aktuální a do budoucna je třeba počítat s rozšiřujícím se areálem výskytu tohoto parazita. Osvěta mezi mysliveckou veřejností a využití informací od proškolených osob, které provádějí prvotní vyšetření zvěře po ulovení, jsou možnými způsoby, jak podchytit výskyt a šíření tohoto závažného parazita u spárkaté zvěře.
|
host ::
RSS.