|
|
Analýza vybraných genetických markerů u pacientů po transplantaci srdce
Petříková, Nikola ; Hubáček, Jaroslav (vedoucí práce) ; Vrablík, Michal (oponent)
Transplantace srdce (TS) je prováděna u pacientů v terminální fázi srdečního selhání, u kterých všechny ostatní léčebné metody selhaly. Nejčastějšími p íčinami takto závažného srdečního selhání jsou dilatační kardiomyopatie (DKMP) a ischemická choroba srdeční (ICHS). Osud pacientů po transplantaci srdce je velice variabilní. Predikce dlouhodobého p ežívání pacientů není v současné době uspokojující a dosud nebyl nalezen spolehlivý marker. ada pacientů zem e po transplantaci srdce v důsledku kardiovaskulárního onemocnění (KVO). Tato práce je zamě ena na molekulárně genetickou a následně statistickou analýzu 4 jednonukleotidových polymorfismů (SNPs), konkrétně rs17Ř1744ř (16q12.2; gen FTO), rs2943634 (2q36.3; intergenová oblast), rs6922269 (6q25.1; gen MTHFD1L), a rs10757274 (řp21.3; intergenová oblast), u kterých byla na základě celogenomových asociačních studií (GWASs) odhalena p íčinná souvislost s KVO nezávislá na tradičních rizikových faktorech. Genotypizovali jsme vzorky DNA 364 dárců a 364 p íjemců srdce. Výsledky byly analyzovány pomocí odds ratio (OR) a Pearsonova χ2 testu. Jako kontrolní soubor byly použity vzorky jedinců z populační studie MONICA. Zkoumali jsme zastoupení genotypů u pacientů, kterým selhalo srdce v důsledku dilatační kardiomyopatie či ischemické choroby srdeční, dále u pacientů s...
|
|
|
Problémy pacientů s dlouhodobou srdeční podporou
Ondráčková, Lucie ; Pavlíková, Pavla (vedoucí práce) ; Černá, Alena (oponent)
Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část je věnována srdečnímu selhání, vzhledem k tomu, že právě pacientům v terminálním stádiu srdečního selhání je dlouhodobá srdeční podpora zaváděna. Dále je popsána chirurgická léčba srdečního selhání a jednotlivé srdeční podpory. Samostatná část je věnována dlouhodobé srdeční podpoře - Heart Mate II. Závěr teoretické části je věnován specifikům léčby pacientů se zavedenou dlouhodobou srdeční podporou. Empirická část práce mapuje problémy pacientů se zavedenou dlouhodobou srdeční podporou. Metodou použitou k realizaci průzkumu byl dotazník. Zkoumaný soubor tvořilo 21 pacientů se zavedenou dlouhodobou srdeční podporou v ambulantní péči. Průzkumné šetření probíhalo v ambulanci Oddělení srdečního selhání IKEM v Praze. Z práce vyplývá, že ačkoli je zavedení srdeční podpory pro pacienty psychicky náročné a ovlivňuje jejich běžný život, většina z nich cítí zlepšení svého zdravotního stavu a zavedenou srdeční podporu vnímají jako šanci dočkat se transplantace srdce.
|
|
|
Allooimmunosensitization in left ventricular assist device recipients and impact on post-transplantation outcome
Urban, Marián ; Netuka, Ivan (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Mrázek, František (oponent)
Úvod: V posledním desetiletí se mechanické srdeční podpory staly nedílnou součástí léčby pacientů v terminálním stádiu chronického srdečního selhání v rámci tzv. přemostění k transplantaci srdce. Jedním z popisovaných vedlejších účinků dlouhodobé mechanické srdeční podpory je zvýšená tvorba autoprotilátek, které mohou na podkladě komplexních imunologických interakcí negativně ovlivnit výsledek následné transplantace. Cíl: Hlavním cílem naší experimentální prospektivní studie bylo posoudit účinek pozitivity autoprotilátek vůči novějším typům sledovaných receptorů na výsledky chirurgické léčby pokročilého srdečního selhání (implantace mechanické podpory a navazující transplantace srdce). Metodika: Úvodní část práce tvoří literární přehled současných poznatků o možných mechanismech vedoucích k tvorbě protilátek u pacientů po implantaci mechanické podpory, nové metody detekce protilátek a nejnovější publikace pojednávající o možném negativním vlivu těchto protilátek na výsledky transplantace. Součástí experimentální práce bylo zavedení a praktické osvojení nové metodiky detekce autoprotilátek (Luminex). V první části experimentu jsme nejdříve stanovovali hladiny protilátek proti Angiotensin II Typ 1 Receptoru (AT1R) u 96 pacientů, kterým byla implantována dlouhodobá mechanická srdeční podpora Heart...
|
|
| |
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienty s transplantací srdce.
VINKLEROVÁ, Petra
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské péče o pacienty s transplantací srdce. První srdeční transplantace v České republice byla provedena roku 1984 v pražském IKEMu. V České republice je celkem sedm transplantačních center, ale transplantaci srdce provádí pouze centra v Praze a Brně. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou, přičemž v teoretické části je i anatomie, historie a charakteristika transplantací. Transplantace srdce se provádí u nemocných, kteří mají srdeční onemocnění ve stádiu terminálního srdečního selhání. Aby mohla být provedena transplantace, musí příjemce splňovat určité podmínky. Musí být zařazen do registru na čekací listině, s dárcem mít stejnou krevní skupinu, podobnou váhu a věk do padesáti pěti let. Nezbytné je, aby se našel vhodný dárce pro transplantaci. Další důležitou podmínkou k transplantaci je, že musí být splněny všechny body v zákoně č. 285/2002 Sb. v platném znění. Dále se vyloučí, že zemřelý není v evidenci národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem orgánů a tkání a musí se prokázat jeho identita. Než je nemocný zařazený na čekací listinu, provedou se mu podrobná vyšetření a podle výsledků vyšetření je zařazen dle naléhavosti na čekací listinu. Jelikož je transplantace brána jako akutní operační zákrok, tak se při nalezení vhodného dárce příjemci provádí pouze bezprostřední tělesná příprava před operací. Dalšími body v teoretické části jsou popis odběru srdce od dárce a operační postup i technika při transplantaci srdce. Dnes máme tři techniky odstraňování srdce. Největší důraz je věnován pooperační péči. Do ní patří endomyokardiální biopsie, která se provádí v pravidelných intervalech, také kontrolní návštěvy a podávání imunosupresivních léků. Dále sem řadíme komplikace po transplantaci srdce, které mohou vzniknout v časném nebo pozdějším pooperačním období. Do pooperační péče ještě spadá edukace o pooperačním režimu. Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat specifika ošetřovatelské péče u pacientů po transplantaci srdce a to před i po operaci. Dílčím cílem je zjistit, jakým způsobem jsou pacientům poskytovány informace o pooperačním režimu po transplantaci srdce. Snahou této práce je vyzkoumat rozdíl mezi poskytovanou ošetřovatelskou péčí u pacientů po transplantaci srdce a po kardiochirurgické operaci. V empirické části práce bylo provedeno kvalitativní šetření, pro které byly stanoveny výzkumné otázky. Výzkumný soubor tvořilo sedm sester. Čtyři sestry byly z Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a tři z kardiochirurgie v Českých Budějovicích. Výzkumné šetření probíhalo formou nestandardizovaného rozhovoru na denní místnosti sester a jeden v domácím prostředí. Výsledky vycházejí z provedených rozhovorů a byly zpracovány pomocí kategorizovaných skupin. Z výsledků vyplývá, že se ošetřovatelská péče o pacienty s transplantací srdce zásadně neliší od péče o pacienty po kardiochirurgické operaci. Rozdíly jsou ve vyšetření pacienta před transplantací srdce. Můžeme je vidět při nejdůležitějších předoperačních vyšetřeních. K nim patří speciální náběry protilátek, protože určují sílu podávaných imunosupresivních léků. V pooperační péči je rozdílnost v pravidelných kontrolách u lékaře. V sociálních kontaktech mezi pacienty a jejich okolím jsou veliké rozdíly. Důležitou součástí ošetřovatelské péče je podrobná informovanost pacienta. Informace by se měly podávat jak v předoperační péči, tak i v pooperační péči. Ostatní oblasti se shodují. Práce by měla být prospěšná těm sestrám, které se starají o pacienty po transplantaci srdce, ale také lidem, kteří se rozhodují, zda podstoupit transplantaci srdce a nebo se o problematikou transplantací blíže zajímají.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.