|
|
Básnické psaní jako „střetávání (se)“ s českou minulostí i přítomností. Exilová básnická skladba Ivana Diviše Odchod z Čech
Flanderka, Jakub
Pro básníka, který se na základě politických okolností rozhodl emigrovat, neznamená samotný fakt odchodu do exilu pouze fyzický odchod z rodné země do jiné (cizí) země, ale také opuštění prostoru rodného jazyka. Básnická tvorba, psaná mateřským jazykem a vznikající ve vnějším exilu, se pro autora stává i prostorem vnitřního exilu, jehož prostřednictvím zůstává v intenzivním kontaktu s mateřským jazykem, resp. s rodnou řečí. Příspěvek se zaměří na básnickou skladbu Ivana Diviše Odchod z Čech, jež je koncipována jako stylizované „střetávání se“ básnického subjektu s vně-textovým světem. V tomto „střetávání se“ patří ke stěžejním tématům odchod do emigrace, život v exilu a obzvlášť silné téma pro Diviše představuje soudobé normalizační Československo – a přemítání básnického subjektu o jeho vztahu k rodné zemi. Odchod do exilu jakožto řešení mezní životní situace, kdy se jedinec dostal (již po několikáté za svůj život) do přímého „střetu“ s „velkými dějinami“, se tedy pro Ivana Diviše stal rovněž příležitostí pro přehodnocování tématu české národní identity a (mezníků) českých dějin prostřednictvím básnické tvorby.
|
|
|
Pražské pověsti v básnickém díle Šebestiána Hněvkovského
Vítová, Andrea
Poutavý děj staropražských pověstí, ozvláštněný působením nadpřirozených sil a doprovázený moralizujícím naučením, poskytl baladickému dílu osvícenského básníka Šebestiána Hněvkovského vhodný materiál pro travestující pojetí, v němž se autor satirickými výpady obracel ke svým současníkům. Pověst o kněžně Drahomíře nebo o vyšehradském „čertově“ sloupu se v Hněvkovského zpracování z doby puchmajerových almanachů na začátku 19. století obracela k městskému lidovému prostředí. Obsahová spojitost s obecně známými příběhy a jednoduchý způsob podání, parodující jarmareční zpěv, umožňovaly básníkovi naplnit jeho záměr, jímž bylo oslovit a pobavit co nejširší čtenářské publikum. V pozdější tvorbě z let čtyřicátých inklinoval Hněvkovský spíše k žánru historické pověsti a romantizujícímu pojetí látek pražských pověstí. Ani v takto koncipovaných básních (Šemík nebo Podvyšehradská hlubina) se však zcela neoprostil od postupů a motivů charakteristických pro hrůzostrašné historie z počátku století a slibujících čtenářskou odezvu.
|
|
|
Návrh obsahu volitelného literárního semináře pro gymnázia zaměřeného na rozšíření literárně teoretických znalostí a interpretačních dovedností s využitím tvorby generace českých básníků debutujících po roce 1989
Roldánová, Šárka ; Hník, Ondřej (vedoucí práce) ; Zimová, Lucie (oponent)
Práce formou volitelného literárního semináře zpracovává učivo, jež v současnosti často zůstává na okraji zájmu učitelů i žáků, a snaží se ho tvůrčím způsobem využít tak, aby byl v žácích podporován pozitivní vztah k literatuře, zejména k poezii. V souboru několika podrobně zpracovaných příprav si klade za cíl představit současnou českou poezii a v souladu se zásadami Rámcového vzdělávacího programu práci s básnickými texty pojmout takovou formou, která v žácích bude probouzet zájem o toto odvětví literatury a přirozeně proaktivní přístup při její interpretaci. Zároveň systematicky rozšiřuje znalosti žáků v oblasti literární teorie a to s důrazem na schopnosti jejich praktické aplikace. Posledním úkolem práce je přispět k prolomení tabu, které o poezii panuje mezi učiteli, a dát jim inspiraci pro výuku tohoto učiva.
|
|
|
Sondy do české poezie 90. let 20. století
Manová, Vilma ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá zkoumáním poetiky básníků, kteří oficiálně vstoupili na českou literární scénu v 90. letech 20. století, tedy v době po listopadové revoluci, kdy se zcela změnil charakter českého literárního života. Mapuje tvorbu autorů narozených v 60. a na počátku 70. let minulého století, a to Petra Borkovce, Martina Langera, Pavla Kolmačky a Petra Hrušky. Soustředí se na analýzu jejich prvních dvou samostatných sbírek vydaných mezi lety 1990-1998. Důležitou roli hraje nezatíženost spisovatelů zkušeností s kulturní politikou uplatňovanou před listopadem 1989. Práce nejprve nastiňuje dění na české literární scéně po revolučním převratu. Následují sondy do tvorby jednotlivých básníků. Jejich součástí je představení dobové kritické reflexe, jádrem potom vlastní interpretace básnického díla. Prostřednictvím analytického čtení práce sleduje zásadní motivické konstanty a zohledňuje i další výrazné složky rané autorské poetiky. Cílem práce je poukázat na tendence v mladé české poezii v době náhlé mnohosti možností a doložit či vyvrátit přítomnost tradičních poetik. Klíčová slova: česká poezie, 90. léta 20. století, básnický debut, Petr Borkovec, Martin Langer, Pavel Kolmačka, Petr Hruška
|
|
|
Mýtus a paměť v poezii Karla Šiktance
Svatoňová, Eva ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Bakalářská práce se zabývá poezií Karla Šiktance vydanou v období mezi druhou polovinou šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jejím cílem je pokus o interpretaci čtyř v této době vzniklých sbírek (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Český orloj, Tanec smrti aneb Pámbu ještě neumřel) se zřetelem k tématům a otázkám, jež jsou všem interpretovaným dílům společná. Jako stěžejní téma vybraných básnických cyklů bylo v této práci zvoleno Šiktancovo pojetí člověka souvisejícího, tzn. člověka pevně zakořeněného ve společnosti i prostoru a spjatého s jejich minulostí. Práce si klade ambici vyložit způsob, jakým v básníkově poezii vzniká celistvý obraz lidského jedince, jehož bytí je předurčeno společenstvím, do něhož během svého života vrůstá, přijímá jeho řeč, paměť a dějiny, které mají svůj počátek až v samotné mytické minulosti, a pokračuje v jeho velkém příběhu.
|
|
|
Básnická tvorba Ludvíka Kundery
Hubená, Ester ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Předmětem této diplomové práce je básnická tvorba Ludvíka Kundery. Práce sleduje chronologii vzniku děl a představuje autorovu tvorbu v dobovém literárně-historickém kontextu. Analýza a interpretace raných básní často odkazuje k válečné době. Autorova další tvorba se vztahuje především k jazyku, jeho možnostem. Kunderova poetika je charakterizována v souvislosti s avantgardními směry moderní poezie: surrealismem, dadaismem a expresionismem. V práci je též zkoumán vliv Brechtovy poetiky na Kunderovo dílo. Představena je i osobnost umělce, který významně spoluutvářel český literární život druhé poloviny dvacátého století. Kunderova poezie vyrůstá z blízkých kontaktů s českými i zahraničními umělci a jejich díly. Jeho básně jsou založeny na intertextuálním přístupu, ale čerpají také ze všedních příležitostí. K poetice Ludvíka Kundery neodmyslitelně patří experimentování, jazyková hra, lyrický humor a ironie.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.