|
|
Fyziologický význam prázdného metabolického cyklu mezi lipolýzou a reesterifikací mastných kyselin v bílé tukové tkáni
Funda, Jiří ; Flachs, Pavel (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
ČJ Práce se věnuje otázce prázdného metabolického cyklování, konkrétně cyklu, který zahrnuje lipolýzu a reesterifikaci mastných kyselin a probíhá v bílé tukové tkáni. Tento cyklus zastává v organizmu řadu podstatných funkcí, reguluje důležité dráhy metabolizmu lipidů a má určitý vliv i na celkový energetický metabolizmus organizmu. První část práce se zabývá obecnými vlastnostmi prázdných metabolických cyklů a uvádí příklady úloh, které hrají v organizmu. V následující části jsou detailně popsány jednotlivé kroky tvořící prázdný cyklus lipolýza/reesterifikace. Značná část se zabývá regulací aktivity prázdného cyklu. Tímto způsobem lze umocnit dopad prázdného cyklování na procesy, které jsou jím ovlivňovány. Fyziologický význam prázdného metabolického cyklu mezi lipolýzou a reesterifikací mastných kyselin v bílé tukové tkáni byl popsán v mnoha studiích, jejichž výsledky jsou v této práci uvedeny za účelem poskytnutí uceleného náhledu na funkci této soustavy ve fyziologii savců. Klíčová slova prázdný metabolický cyklus, lipolýza, reesterifikace, mastné kyseliny, tuková tkáň
|
|
|
Faktory ovlivňující metabolismus glukózy a zánětlivou reakci u kriticky nemocných pacientů
Kotulák, Tomáš ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Maruna, Pavel (oponent) ; Šenolt, Ladislav (oponent)
SOUHRN Hyperglykémie kritických stavů byla považována za adaptivní metabolickou reakci organizmu na stresovou situaci, která souvisí s kritickým stavem jak u pacientů s diagnózou diabetu, tak u pacientů bez této diagnózy. Hyperglykémie je vyvolána především periferní inzulínovou rezistencí navozenou faktory působícími kontraregulačně vůči inzulínu na úrovni postreceptorové inzulínové signální kaskády. Samotná hyperglykémie pak může potencovat zvýšení hladin pro-zánětlivých cytokinů, jako je tumor necrosis factor alpha (TNF-α), interleukin-6 (Il-6), interleukin-8 (Il-8) a další. Kromě místa uložení energie je bílá tuková tkáň také velmi aktivním endokrinním orgánem, reguluje řadu metabolických procesů a také významně ovlivňuje regulaci zánětu. V kritických stavech mění tuková tkáň svou morfologii, adipocyty se zmenšují a dochází k hojné infiltraci makrofágy. Paradoxně mají kriticky nemocní pacienti s nadváhou a obezitou nižší mortalitu než pacienti s podváhou, normální váhou a morbidní obezitou. V našich studiích jsme zvolili jako vhodný model stresového stavu pacienty podstupující elektivní kardiochirurgický výkon s použitím mimotělního oběhu a s peroperačně dobře přístupnými zkoumanými tkáněmi k odběru vzorků. Sledovali jsme expresi mRNA u_ dvou nedávno objevených faktorů s významnou úlohou v regulaci...
|
|
|
Úloha imunitního systému v rozvoji obezity a jejích metabolických komplikací
Jindrová, Simona ; Bardová, Kristina (vedoucí práce) ; Cinkajzlová, Anna (oponent)
Obezita je chronické onemocnění, vznikající v důsledku nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Důležitým zdrojem energie v těle je tuk, který se ve formě triacylglycerolů ukládá do buněk tukové tkáně. Tuková tkáň nemá pouze zásobní funkci, ale představuje mimo jiné také endokrinní orgán se schopností sekretovat cytokiny a adipokiny - molekuly, účastnící se řady metabolických procesů. Následkem zvýšeného příjmu tuků dochází ke zvětšování tukových buněk a v souvislosti s tím i ke změně v produkci adipokinů a cytokinů, z nichž řada disponuje prozánětlivou funkcí. V tukové tkáni je tak indukován zánět, v důsledku něhož jsou aktivovány složky imunitního systému, zejména makrofágy. Souhrou těchto a dalších aspektů, včetně vysoké koncentrace mastných kyselin, která taktéž souvisí s poruchou metabolizmu v důsledku obezity, může v těle docházet k rozvoji inzulínové rezistence, stavu necitlivosti tkání vůči inzulínu. Klíčová slova: obezita, adipokiny, cytokiny, imunitní systém, tuková tkáň, inzulínová rezistence
|
|
|
Role tukové tkáně v patofyziologii obezity a mentální anorexie
Kratochvílová, Helena ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Pavlišová, Jana (oponent)
Pohled vědců na tukovou tkáň a její význam doznal v posledních desetiletích výrazné proměny. Ukázalo se, že tuková tkáň není pouze neaktivní úložiště tuku a energie, ale že se aktivně podílí na regulaci celotělové homeostázy jako endokrinní orgán produkující řadu hormonů a jiných biologicky aktivních látek působících endokrinně, parakrinně i autokrinně a ovlivňujících další orgány v těle. Správná regulace procesů v tukové tkáni hraje významnou roli v udržení celistvosti organizmu a její odchylky mají za následek vznik nejrůznějších onemocnění. Tato práce se zaměřuje především na význam tukové tkáně v patogenezi obezity a mentální anorexie. Výskyt obezity v posledních letech rapidně stoupá, což jí spolu s přidruženými komplikacemi řadí mezi celosvětově nejvýznamnější zdravotní problémy. Obezita je spojena s poruchou endokrinní funkce tukové tkáně charakterizovanou změněnou produkcí hormonů a adipokinů a vedoucí k rozvoji četných onemocnění jako např. diabetes mellitus 2. typu nebo kardiovaskulární nemoci. Opačný extrém, u kterého však tuková tkáň, respektive její absence, hraje také důležitou roli, představuje mentální anorexie (MA) definovaná jako porucha příjmu potravy s extrémní restrikcí kalorického příjmu, který je značně převýšen energetickým výdejem. Bohužel i množství nemocných s MA se v...
|
|
| |
|
|
Stres endoplazmatického retikula a jeho význam pro rozvoj zánětu tukové tkáně
Zemánková, Kateřina ; Rossmeislová, Lenka (vedoucí práce) ; Janovská, Petra (oponent)
Endoplazmatické retikulum (ER) je buněčnou organelou, kde dochází ke skládání proteinů, které jsou poté transportovány do různých míst v buňce nebo sekretovány. Je také zodpovědné za syntézu triglyceridů. Porucha metabolické rovnováhy vede ke stresu ER a k následnému spuštění signální dráhy, která se nazývá unfolded-protein response (UPR). Cílem této dráhy je zmírnit stres endoplazmatického retikula, obnovit přirozenou homeostázu a předejít buněčné smrti. Současně ale dochází k aktivaci stresových kináz a dalších faktorů, které mohou způsobit poruchy inzulinové signalizace a zvýšit expresi prozánětlivých cytokinů. Tyto jevy jsou charakteristické pro lidskou obezitu, která je spojena se sníženou citlivostí tkání k inzulinu a je považována za onemocnění s nízkou hladinou zánětu. Nedávné studie označily za původce zánětu stresované adipocyty a makrofágy infiltrované do tukové tkáně, které produkují převážně zánětlivé cytokiny. Skutečně bylo prokázáno, že stres endoplazmatického retikula je výrazně zvýšen v tukové tkáni obézních jedinců. Pokles váhy daný zmenšením tukové tkáně tento stres snižuje za současného snížení produkce prozánětlivých cytokinů i inzulinové rezistence. Předkládaná práce má za cíl shromáždit a diskutovat tyto nové poznatky, které poukazují na to, že stres ER by mohl mít zásadní...
|
|
|
Nové regulační metabolické faktory u pacientů s obezitou a DM 2. typu
Matějková, Mirka ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Flachs, Pavel (oponent)
Fibroblastové růstové faktory jsou proteiny, které plní různorodé biologické funkce v metabolismu, regeneraci, diferenciaci buněk a ve vývoji. Lidská FGF genová rodina zahrnuje 22 členů. FGF 19 podrodina obsahuje FGF 19, FGF 21 a FGF 23. Tyto proteiny působí v organismu endokrinním způsobem. Podrodina FGF 19 pro svoje působení vyžaduje klotho protein fungující jako kofaktor. FGF 19 je produkován střevem, ale působí převážně v játrech, kde skrze FGFR4 receptor inhibuje syntézu žlučových a mastných kyselin. FGF 21 produkovaný játry je zapojen do metabolismu sacharidů a lipidů. Sérové hladiny FGF 21 jsou zvýšené u pacientů s obezitou a diabetes mellitus 2. typu, u kterých může působit jako metabolický regulátor utilizace glukózy v adipocytech. Sérové hladiny FGF 19 jsou naopak u obézních pacientů s diabetes mellitus 2. typu snížené a pravděpodobně závisejí spíše na celkovém nutričním stavu organizmu než na metabolismu glukózy a na inzulínové senzitivitě. Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, FGF 19, FGF 21, obezita, tuková tkáň
|
|
|
Acipimox during Short-Term Exercise Exerts A Negative Feedback of Growth Hormone on Ghrelin Secretion in Patients with Bulimia Nervosa and in Healthy Women: The Role of Lipolysis
Smitka, Kvido ; Nedvídková, Jara (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Čáp, Jan (oponent)
Název: Perorální podání acipimoxu během fyzické zátěže způsobuje negativní zpětnovazebný mechanismus růstového hormonu na sekreci ghrelinu u pacientek s mentální bulimií a zdravých žen: Úloha lipolýzy Úvod: Poruchy příjmu potravy, ke kterým patří mentální bulimie (MB) a mentální anorexie, jsou charakterizovány abnormálním jídelním chováním. Hlavními rysy u MB jsou opakované záchvaty přejídání a nepřiměřené kompenzační způsoby ve snaze zabránit váhovému přírůstku. Orexigenní peptid ghrelin produkovaný žaludkem působí jako sekretagog růstového hormonu (STH). Potenciální zpětnovazebný mechanismus STH a ghrelinu mezi žaludkem a hypofýzou byl nedávno zaznamenán. Acipimox (Aci), analog kyseliny nikotinové, inhibuje lipolýzu v tukové tkáni (TT) a tím snižuje plazmatické hladiny glycerolu a volných mastných kyselin. Fyzická zátěž a Aci jsou stimulátory sekrece STH. Předpokládáme, že negativní zpětnovazebný mechanismus ze zvýšených hladin STH během zátěže může způsobovat snížené hladiny ghrelinu. Domníváme se, že u pacientek s MB odlišná funkce sympatické nervové aktivity za bazálních podmínek a po fyzické zátěži může přispívat ke zvýšené lipolýze, metabolickému rozvratu a abnormálnímu metabolismu TT. Porušená signalizace mezi trávicí soustavou, centrálním nervovým systémem a TT se může podílet na...
|
|
|
Vliv živé hmotnosti prasat na histologii tukové tkáně
Žalmánková, Nikola ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Cílem této práce bylo vyhodnotit vliv živé hmotnosti prasat na kvantitu a kvalitu hřbetního tuku a na histologii tukové tkáně. Celkem bylo do pokusu zařazeno 40 ks prasat genotypu PIC, vyrovnaného pohlaví, rozdělených do 4 skupin dle živé hmotnosti
(první = do 104,9 kg, druhá = od 105 do 109,9 kg, třetí = od 110 do 114,9 kg a čtvrtá = nad 115 kg).
Byly sledovány ukazatele výkrmnosti: průměrná denní spotřeba krmiva, spotřeba krmiva za týden, průměrný denní přírůstek a konverze krmiva. Statisticky průkazný vliv byl zjištěn pouze u průměrného denního přírůstku, který rostl s přibývající živou hmotností. Nejnižší průměrný denní přírůstek (990,14 g) měla prasata do 104,9 kg živé hmotnosti, která
vykazovala zároveň nejvyšší konverzi krmiva (2,61 kg.kg-1). Naopak prasata s živou hmotností nad 115 kg a s nejvyšším denním přírůstkem (1159,11 g) měla nejnižší konverzi krmiva (2,49. kg.kg-1).
Dále byl sonograficky sledován růst hřbetního tuku od 4 do 10 týdne věku, a to v bodech A, B a C. Z výsledků měření bylo potvrzeno, že výška hřbetního tuku úzce koreluje
s nárůstem živé hmotnosti.
U fyzikálních ukazatelů sledovaných u hřbetního tuku nebyl nalezen trend v závislosti na živé hmotnosti. Z výsledků měření je zřejmé, že se barva tuku statisticky neprůkazně zvyšovala pouze do živé hmotnosti 114,9 kg. Pokud se týká perforace hřbetního tuku, nejnižší hodnoty byly naměřeny u horního tuku (74,31 N) a dolního tuku (59,61 N) u skupiny s živou hmotností od 105 do 109,9 kg.
Nebyl prokázán významný vliv živé hmotnosti na histologii tukových buněk. Z výsledků měření je však patrný rozdíl mezi horní a dolní částí řezu hřbetního tuku, kdy v horní části řezu byl nejvyšší počet tukových buněk v 1 mm2 (60,27) zjištěn s nejmenší průměrnou plochou tukových buněk u prasat s živou hmotností od 105 do 109,9 kg. V dolní části řezu byl monitorován nejvyšší počet tukových buněk v 1 mm2 (63,80) současně
s nejmenší průměrnou plochou tukových buněk u prasat s živou hmotností
do 104,9 kg.
Ostatní sledované ukazatele nebyly statisticky významné.
|
|
|
Porovnání profilu mastných kyselin v tukové tkáni prasat s ohledem na rozdílně obohacené krmivo o nenasycené mastné kyseliny
Homolková, Dana ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Tato práce se zabývá porovnáním profilu mastných kyselin v tukové tkáni prasat s ohledem na rozdílně obohacené krmivo o nenasycené mastné kyseliny.
V teoretické části je tato problematika zpracována pomocí odborné literatury a doplněná o kapitoly pojednávající o trávicí soustavě a trávení.
V rámci praktické části byl prováděn pokus, který probíhal na testační stanici Ploskov u Lán. Do experimentu bylo zařazeno 72 kusů jatečných prasat vyrovnaného pohlaví (36 vepříků a 36 prasniček) finální hybridní kombinace DanBred. V práci je uvedena metodika, na jejímž základě byl test prováděn. Prasata byla zařazena do testu při průměrné živé hmotnosti 29,2 kg a v průměrném věku 70 dní od narození. Krmení prasat bylo prováděno kompletní krmnou směsí. Prasata byla v závislosti na výživě rozdělena na 6 pokusných skupin s doplňkem 4 % oleje (řepkový a sójový) a jednu kontrolní skupinu bez přídavku oleje. U pokusných skupin byl do krmné směsi zakomponován olej, a to po dobu 6, 4 a 2 týdny před porážkou. Věk a průměrná porážková hmotnost prasat při ukončení výkrmu byla 152 dnů a 115,8 kg.
Z výsledků měření lze konstatovat, že výsledná interakce mezi dobou používání a typem používaného přídavku oleje byla nalezena u kyseliny palmitové, kyseliny linolové a kyseliny alfa linolenové, obsahu n3 PUFA a n6 PUFA a poměru n3 a n6 PUFA a také u oxidační stability prováděné ihned po rozmrazení.
Závěrem je možné říci, že profil mastných kyselin obsažených v krmivu se promítne do profilu mastných kyselin v tukové tkáni. Při zkrmování řepkového oleje vzrůstá obsah MUFA a při zkrmování sójového oleje se zvyšuje obsah PUFA v tukové tkáni. Doba zkrmování neměla na obsah mastných kyselin velký vliv. Z ekonomického hlediska se tedy jako nejlepší varianta jeví přídavek sójového oleje v krmné směsi dva týdny před porážkou.
|
host ::
RSS.