|
Potravní a jiné alergie u zvířat
Kubíčková, Jana ; Kodeš, Alois (vedoucí práce) ; Hučko, Boris (oponent)
Alergie jsou v současnosti problémem nejen lidí, ale také většiny zvířat. Předmětem této bakalářské práce jsou především určité alergie, které se velmi často objevují u zvířat a projevy těchto alergií. Toto téma je zpracováno s využitím nejnovější poznatků.
V celkovém literárním rozboru jsou nejprve popsány základní pojmy týkající se alergologie. Zároveň je připomenuta podstata a vznik alergie. Alergii lze chápat jako imunitní reakci organismu na antigeny, které přicházejí z vnějšího prostředí. Tyto alergeny mohou být inhalační, kontaktní, hmyzí, či alergeny z léčiv. Známy jsou čtyři typy hypersenzitivních reakcí- reakcí přecitlivělosti. Prvním typem těchto reakcí, je reakce rané přecitlivělosti. Příznaky přicházejí ihned a projevem bývá především anafylaxe, přecitlivělost na pyl rostlin či astma. Tento typ hypersenzitivní reakce je léčen především pomocí imunoterapie nebo podáním antihistaminik. Druhým typem je reakce antigenu s danou protilátkou, což aktivuje cytotoxické buňky (fagocyty). Klinickým příznakem jsou některá autoimunitní onemocnění. Předposledním typem hypersenzitivních reakcí, je reakce zprostředkovaná imunitními komplexy. Tato reakce se projevuje tvorbou zánětu nebo nekrózy. Posledním typem těchto reakcí je reakce zprostředkovaná T - lymfocyty senzibilizovanými po kontaktu se specifickým antigenem. Příznakem probíhající reakce může být alergická kontaktní dermatitida.
Další část práce vysvětluje diagnostiku alergií, která je prováděna odlišně dle typu předpokládané alergie. Nejčastěji se využívají kožní testy a dieta bez potraviny potencionálně způsobující potravní alergii. Klinické příznaky a symptomy pomáhají odhalit formu alergie, popřípadě i konkrétní typ alergie. Mezi tyto příznaky řadíme problémy trávicího traktu, respirační obtíže či kožní projevy alergií. Dále v práci nalezneme příklady alergií, které přinášejí obtíže u zvířat a možnosti jejich léčby. Primární léčbou je odstranění zjištěného alergenu z prostředí, ve kterém zvíře žije. Pokud je tento alergen součástí běžného života a bohužel nemůže být odstraněn, veterinární lékaři přechází příkladně ke specifické alergenové terapii. Metoda je
založena na postupném vpravování zvyšujících se dávek antigenu do organismu. Tím je zajištěna dostatečná kumulativní dávka alergenu v organismu, která způsobuje zmírnění klinických příznaků, nebo dokonce úplné vymizení potíží při expozici alergenu.
Tato desenzibilizace, také označována jako hyposenzibilizace se v současnosti jeví jako nejlepší způsob léčby a to především hypersenzitivních reakcí I. typu. Metoda specifické alergenové terapie vykazuje skvělé výsledky a do budoucna bude jistě velmi využívána. Veterinární lékaři a různé firmy však pracují na nových výzkumech, týkajících se léčby alergií a tak je velmi pravděpodobné, že nejen metoda alergenové terapie, ale i jiné metody potlačení symptomů budou v budoucnu nahrazeny jinými, lepšími metodami léčby.
|
|
Detektabilita epileptogenní zóny pomocí voxel-by-voxel analýzy FDG PET
Živná, Markéta ; Bělohlávek, Otakar (vedoucí práce)
Epilepsie je jednou z nejčastějších chorob nervové soustavy. Život pacientů trpících touto nemocí je ovlivňován různě častými záchvaty, stejně tak i vedlejšími účinky antiepileptických léčiv. Navíc existuje velká skupina lidí (20 - 30 % nemocných), jejichž nemoc nelze zvládnout žádnými z dosud známých medikamentů. Této skupině se snaží pomoci neurochirurgické týmy a kde je to možné, pokouší se odstranit zónu zodpovědnou za vznik záchvatů. Před tím je však nutné, aby pacient podstoupil celé spektrum vyšetřovacích procesů, které místo vhodné pro operaci co nejspolehlivěji určí. Mozek člověka stále ještě ukrývá mnoho neznámých a jeho detailní činnost je vědcům pořád utajena. Naším úkolem je tedy snažit se o nalezení metod k poznání jeho fungování. Je nutno mít na paměti, že se při zkoumání stále jedná o lidskou bytost a je třeba nacházet metody co nejméně invazivní a pro pacienty minimálně obtěžující. Tato práce se detailněji zaměřuje na diagnostiku epileptogenní zóny u pacientů trpících temporálním typem epilepsie (TLE) pomocí metody nukleární medicíny - pozitronové emisní tomografie (PET). Jedná se o metodu neinvazivní, avšak na provoz finančně náročnou a jen omezeně dostupnou. Pomocí odlišení různých metabolických nároků tkáně epileptické, v porovnání se zdravou tkání mozku, dokáže PET lateralizovat...
|
|
Účinnost technologie ČOV České Budějovice pro eliminaci farmak
BARTOŇ, Jiří
Hlavním cílem této práce bylo sledovat účinnost čistírny odpadních vod (ČOV) krajského města České Budějovice pro eliminaci vybraných cílových farmak - karbamazepin, diklofenak, atenolol, metoprolol, sotalol, bisoprolol, valsartan, verapamil a tramadol v průběhu delšího časového období (březen 2011 až únor 2012). K posouzení účinnosti ČOV byly použity časově proporcionální denní slévané vzorky odpadní vody na přítoku a odtoku ČOV. Stanovení koncentrací farmak bylo provedeno pomocí in line SPE/LC-MS/MS analýzy. Průměrné roční koncentrace na odtoku ČOV byly v rozmezí hodnot 0,019 mikrogramug/l (verapamil) až 1,00 mikrogramu/l (atenolol). Výsledné hodnoty průměrné roční účinnosti při eliminaci farmak ČOV byly v případě karbamazepinu (-22 %), tramadolu (-15 %), sotalolu (-1 %), diklofenaku (15 %), metoprololu (16 %), verapamilu (43 %), bisoprololu (48 %) a valsartanu (85 %). Statistické porovnání účinnosti ČOV při odstranění farmak v zimním a letním období prokázalo vyšší účinnost ČOV v letním období u 5 cílových farmak (diklofenak, atenolol, valsartan, sotalol a bisoprolol). Pro další čtyři studované látky nebyl zjištěn významný rozdíl. Pravděpodobnou příčinou lepší účinnosti může být vyšší teplota čištěné vody, která ovlivňuje biodegradaci a delší doba slunečního osvitu, která může ovlivňovat odstranění farmak fotolýzou.
|
|
Význam svépomocných skupin v léčbě závislosti na návykových látkách.
SOUKALOVÁ, Veronika
Bakalářská práce se zabývá svépomocnými skupinami, a to v souvislosti s léčbou závislosti na návykových látkách. Pro praktickou část jsem zvolila kvalitativní výzkum, použila jsem metodu dotazování a techniku sběru dat polostrukturovaný rozhovor. Rozhovory jsem provedla se členy svépomocných skupin Anonymních alkoholiků ve skupinách Lepší život v Českých Budějovicích, Fénix v Brně a Radost v Ostravě a se členy svépomocné skupiny Anonymních narkomanů ve skupině NA Zázrak. Pro komplexní pohled na svépomocnou skupinu jsem ještě uskutečnila rozhovory s terapeuty. Z výzkumu také vyplývá, že léčba závislosti prostřednictvím svépomocných skupin je v České republice málo rozšířená, i když má obrovský efekt v následné péči o závislého. Ve většinovém zastoupení členové neznali vůbec žádné jiné svépomocné skupiny mimo společenství 12 kroků. Doporučila bych větší zaměření odborníků na následnou péči, která je nejdůležitější v léčbě závislosti a o rozšiřování povědomí, jak v laické, tak i v odborné veřejnosti. Právě pro tyto účely by mohla sloužit tato bakalářská práce.
|
|
Ošetřovatelské péče o pacienta s koagulopatií.
RŮŽIČKOVÁ, Ivana
Abstrakt Tato práce se zabývá ošetřovatelskou péčí o pacienta s koagulopatií. Cílem práce je zmapovat danou problematiku a vytvořit souhrn informací o daném onemocnění, jeho rozdělení, příznacích, možnostech využívaných v diagnostice léčby a následně možnostech léčby pacientů trpících tímto onemocněním. Stěžejním bodem této práce je ovšem část o ošetřovatelské péči, kde je kladen důraz na pacienta a jeho problémy spojené s onemocněním. A následně je popisováno řešení deficitu potřeb, kdy sestra je hlavní aktérkou v odstranění deficitu. Koagulopatie je souhrnný název pro onemocnění, která jsou charakteristická zvýšenou krvácivostí a nedostatkem či poruchou koagulačních faktorů nebo jejich inhibitorů. Onemocnění můžeme rozdělit do dvou základních skupin. První skupina vypovídá o koagulopatiích, které vznikly na podkladě dědičnosti. A naopak druhá skupina je vyvolána během života pacienta a je způsobena primárním onemocněním, přičemž se nejčastěji jedná o poruchu funkce jater. Vrozenou koagulopatii často najdeme v literatuře pod názvem hemofilie. Toto onemocnění můžeme dále rozdělit podle toho, který koagulační faktor je porušen. Jestliže se porucha týká koagulačního faktoru VIII, mluvíme o hemofilii typu A. Hemofilie typu B je poté charakteristická nedostatkem faktoru IX. A hemofilie C, která se v našich geografických podmínkách nevyskytuje, je označena jako deficit koagulačního faktoru číslo XI. Mezi hemofilické onemocnění můžeme zařadit také von Willebrandovu chorobu, která je specifická nedostatkem von Willebrandova faktoru v koagulační kaskádě. Získané koagulopatie vznikají jako sekundární onemocnění. Jejich příčinou vzniku jsou onemocnění funkce jater, kdy nejčastěji se jedná o jaterní cirhózu, hepatitidu, obstrukční ikterus. Koagulopatie ovšem může být zapříčiněna i otravou farmakologickými přípravky; nejčastěji jsou to kumarinové typy léků, mezi které řadíme Paralen, Warfarin, Macumar. Rozdíl v léčbě u pacientů s hemofilií a s vrozenou koagulopatií spočívá především v uvědomění si, že vrozená koagulopatie je následné onemocnění vzniklé z důvodu komplikací primárního onemocnění. V této práci se nadále dozvíme o vyšetřovacích metodách, které vedou k následné diagnostice. Důraz je v diagnostice kladen na anamnézu, fyzikální vyšetření a následné laboratorní metody, které jsou při tomto onemocnění pro nás nejdůležitější. Následně jsou důležité i zobrazovací metody, které jsou u pacientů s koagulopatií považovány za preventivní vyšetření, díky nimž pacienti trpící tímto onemocněním předcházejí vzniku komplikací. Stěžejním bodem této práce je ošetřovatelství, u něhož je pro nás důležité vědět, jak správě pečovat o pacienty s tímto onemocněním a zbavit je jejich aktuálních deficitů potřeb. Nejčastěji se jedná o deficity spojené s rizikem vzniku krvácení či s následným porušením kožní integrity či měkkých tkání. Častým problémem bývá i riziko vzniku infekce. Významným problémem v léčbě pacientů bývají i poruchy psychického stavu, nejčastěji se jedná o porušený obraz těla z důvodu tvořících se hematomů na těle pacientů či častého krvácením. Pacienti s onemocněním zvané koagulopatie by také měli být informováni o možnostech doplňování vitaminu K ze stravy. Vitamín K je nedílnou součástí léčby pacientů se získanou koagulopatií. Významným problémem pro pacienty i pro nás jako zdravotnický personál je poté deficit znalostí ohledně onemocnění a jeho následné léčby, aplikace intravenózních koncentrátů koagulačních faktorů. Pacienti s koagulopatií by měli být informováni o možnostech sdružování pacientů se stejným onemocněním. V České republice existují dvě sdružení pro takovéto pacienty. Mluvíme o sdružení Hemojunior, které je určeno dětem trpícím hemofilií. Jako další sdružení známe Český svaz hemofiliků. Pacienty s tímto onemocněním je nutné brát jako individuální jedince a také k nim takto přistupovat.
|
|
Vliv hormonů a léčiv na životní prostředí
Pospíšilová, Eliška
Bakalářská práce je zaměřena na téma "Vliv hormonů a léčiv na životní prostředí". Úvodní část popisuje základní pojmy spojené s touto problematikou (farmakologie, léčiva, hormony, environmentální polutanty či PPCPs). Část bakalářské práce je také věnována základnímu rozdělení vybraných léčiv dle účinku. V práci jsou také popsána vybraná farmaka a jejich toxický účinek na vybrané necílové organismy. Následně jsou rozebrány mechanismy, které slouží k odstranění těchto farmak ze životního prostředí. V závěrečné kapitole je uvedena statistika nejprodávanějších léčivých látek v ČR za období 2008 -- 2014.
|
|
Tolerance poškození DNA novými, biologicky aktivními komplexy platiny
Vystrčilová, Jana ; Vrána, Oldřich (oponent) ; Nováková,, Olga (vedoucí práce)
Protinádorová aktivita platinových cytostatik je spojována se schopností těchto látek interagovat s DNA. Platinové komplexy mohou změnit strukturu DNA modifikováním bází, zejména quaninů. Biologickým důsledkem takovýchto interakcí jsou změny v replikaci a transkripci. Komplex RNA polymerázy je zastaven v místě poškození DNA a tím označí lézi pro opravné proteiny, které se uplatňují v nukleotidové excizní opravě. Tento mechanismus opravy je spojován s odstraněním objemných DNA poškození z genomu. Hlavním cílem této práce bylo studovat toleranci poškození DNA způsobenými vazbou nových, biologicky aktivních komplexů platiny (II), které obsahují deriváty aromatických cytokininů jako ligandů; cis-[Pt (2-chlor-6-(4-methoxybenzylamino) - 9-isopropylpurin)2Cl2] (PR-001), cis-[Pt (2-chlor-6-(benzylamino)-9-isopropylpurin)2 Cl2 ] (PR-002) a cis-[Pt (2 - (3-hydroxypropylamino) -6 - (benzylamino)-9-isopropylpurin)2 Cl2] (PR-005). Byly připraveny konstrukty DNA, které obsahovaly jednu specifickou DNA lézi a promoterovou sekvenci pro lidskou RNA polymerázu II a bakteriofágovou T7 RNA polymerázu. Metoda přípravy konstruktu využívá polymerázové řetězové reakce (PCR) a biotin-streptavidin interakcí na paramagnetických částicích k purifikaci konečného produktu. Syntetické oligomery (75-mer, 56-mer a 15-mer) jsou ligovány na 5´-biotinovaný pCI-neo-G-less-T7 PCR fragment, kde 15-mer je buď nemodifikován nebo modifikován komlexem PR-005 a cisplatinou. Také byla studována inhibice RNA polymerázové aktivity na globálně modifikovaných plazminech pCI-neo a pUC19 novými platinovými komplexy a cisplatinou. Zjistili jsme, že bifunkční adukty komplexu PR-005 na rozdíl od aduktů PR-001 a PR-002 účinně snižují množství transkriptu plné délky syntetizovaných oběma polymerázami. Tento výsledek lze vysvětlit tím, že vnitrořetězcový můstek a velké aromatické neodstupující ligandy komplexu PR-005 tvoří pro polymerázy výraznou stérickou překážku.
|
|
Práva a postavení pacientů v rámci zásahu zdravotnické záchranné služby
ZRŮSTOVÁ, Simona
Každého pacienta je nutné považovat za jedinečný subjekt a respektovat jeho práva. To vyžaduje individuální přístup zdravotnických záchranářů. Ti by měli klientovi poskytnout pocit bezpečí, jistotu pomoci a brát ohled na to, že pacient je vystaven stresu, který může změnit jeho chování. S tím se musí zdravotnický záchranář vyrovnat,nenechat se ovlivnit, umět předcházet konfliktům a chovat se podle pravidel zdravotnické etiky. Cíli této práce bylo zmapovat úroveň znalostí pacientů v oblasti svých práv a zjistit jejich názor na přístup a chování zdravotnických záchranářů při zásahu zdravotnické záchranné služby. Znalostmi zdravotnických záchranářů o právech pacientů a jejich dodržování se zabývá třetí stanovený cíl bakalářské práce. Byly stanoveny tři výzkumné otázky. Zda je právní informovanost pacientů týkající se zásahu zdravotnické záchranné služby dostatečná a jak pacienti hodnotí přístup a chování zdravotnických záchranářů při zásahu zdravotnické záchranné služby. Ke třetímu cíli byla stanovena výzkumná otázka: jaký je názor zdravotnických záchranářů na dodržování práv pacientů v přednemocniční neodkladné péči. V teoretické části bakalářské práce jsem se zaměřila na vysvětlení základních pojmů problematiky zdravotnické etiky, její historie a vývoje. Nejpodstatnější částí práce je etika urgentní medicíny a problematika práv pacientů v přednemocniční neodkladné péči. Práce dále pojednává o etických dilematech,které zdravotničtí záchranáři během svých výjezdů řeší a neméně důležitou oblastí jsou rozebraná jednotlivá práva pacientů včetně zákonných norem, které je upravují. Výzkumnou část tvoří rozhovory se dvěma skupinami respondentů: osmi zdravotnickými záchranáři Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje a osmi pacienty, kteří využili jejich služeb. Byla použita kvalitativní výzkumná strategie. Rozhovory byly zaznamenány na diktafon a následně zpracovány do textu. Z výzkumu vyplynulo, že právní informovanost pacientů je nedostatečná. Na první pohled byli všichni pacienti s výjezdem zdravotnické záchranné služby spokojeni a neměli žádné námitky. Po cílených dotazech na dodržení jednotlivých pacientských práv jsem došla k závěru, že v některých případech nebylo dodrženo právo na soukromí a stud pacienta. Pacienti nebyli dostatečně informování o svém zdravotním stavu a výkonech, které zdravotničtí záchranáři prováděli. Žádný z dotazovaných zdravotnických záchranářů nedodržel právo pacienta znát jméno zdravotnického pracovníka, který ho ošetřuje. Sami zdravotničtí záchranáři se k problematice práv pacientů v přednemocniční neodkladné péči vyjádřili v tom smyslu, že se o jejich dodržování snaží, ale ne vždy to lze. O etickém kodexu Práv pacientů slyšeli, ale vyjmenování jeho obsahu jim činil problém. Jako nejčastější důvod pro nedodržování práv pacientů uváděli výjezdy k osobám pod vlivem alkoholu, drog nebo k pacientům s poruchami vědomí. Překvapivým výsledkem výzkumu bylo zjištění,že polovina dotazovaných zdravotnických záchranářů během své praxe použila vůči pacientovi násilí. Mezi skupiny pacientů, ke kterým jezdí respondenti výzkumu neradi, patří nejčastěji Romové, lidé bez domova a opakovaně volající pacienti. Bakalářská práce přispěje k lepší informovanosti zdravotnických záchranářů i laické veřejnosti o dodržování práv pacientů. Zdravotničtí záchranáři mohou využít postřehů pacientů a odstranit tak nedostatky, kterých se při svých výjezdech dopouštěli.
|
|
Stanovení stechiometrického poměru komplexu chelátor-železo Jobovou metodou
Staňová, Zuzana ; Mladěnka, Přemysl (vedoucí práce) ; Hašková, Pavlína (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Kandidát: Mgr. Zuzana Staňová Konzultant: PharmDr. Přemysl Mladěnka, Ph.D. Název rigorózní práce: Stanovení stechiometrického poměru chelátor-železo Jobovou metodou Železo je důležitým biogenním prvkem ovlivňujícím mnoho biochemických reakcí v organismu. Jeho nedostatek i nadbytek způsobuje patofyziologické změny v organismu. Nadbytek železa je nejčastěji důsledek podávání častých krevních transfuzí při terapii hematologických onemocnění. Dále může nastat při poruchách metabolismu železa (chronické intoxikace). Nebezpečným stavem, zejména u dětí, je akutní intoxikace po požití nadměrného množství železa. Pro odstranění přebytečného železa z organismu se používají chelátory železa. Jde o heterogenní skupinu látek schopných vázat železo. Standartním lékem této skupiny je parenterálně podávaný deferoxamin. V současné době jsou používány i perorální chelátory (deferipron, deferasirox). Další indikace těchto látek jsou dnes předmětem výzkumu, kdy se zkoumá možný přínos při terapii nádorů a akutního infarktu myokardu. V patogenezi obou těchto stavů hrají významnou roli i změny pH. V této práci byl zjišťován spektrofotometricky stechiometrický poměr komplexů vybraných chelátorů (deferoxamin, deferipron,...
|
|
Heterologní exprese NADPH:cytochrom P450 reduktasy
Stráňava, Martin ; Černá, Věra (vedoucí práce) ; Martínek, Václav (oponent)
NADPH:cytochrom P450 reduktasa (CPR) je flavoprotein o velikosti 78 kDa, který je spolu s cytochromy P450 součástí monooxygenasového systému vázaného v membráně endoplasmatického retikula. Monooxygenasový systém se účastní metabolizmu široké škály organických látek, včetně léčiv nebo různých polutantů přítomných v životním prostředí (polycyklické aromatické uhlovodíky, aromatické aminy aj.). CPR funguje jako přenašeč redukčních ekvivalentů z NADPH na příslušné cytochromy P450. Pro správnou interakci s cytochromy P450 je důležitá N-terminální hydrofobní doména kotvící protein v membráně. Odstranění této domény, např. trypsinovou proteolýzou, má za následek vznik solubilní CPR (72 kDa) a ztrátu katalytické aktivity vůči cytochromu P450. V průběhu heterologní exprese v bakteriích E. coli je proteolyticky labilní místo CPR (Lys56 - Ile57) cílem působení intracelulárních proteas s trypsinovou aktivitou, což může negativně ovlivnit výtěžky nativního 78 kDa proteinu. Předkládaná diplomová práce popisuje heterologní expresi, purifikaci a charakterizaci dvou forem potkaní CPR. Forma wtCPR představuje protein přirozeně se vyskytující v potkaním organismu (kmen Wistar), zatímco mCPR obsahuje aminokyselinovou substituci (K56Q) v místě proteolytické degradace. Výsledkem zmíněné substituce je proteolyticky...
|
host ::
