|
|
Biology, ecology and invasion characteristics of Campylopus introflexus in the Czech Republic
Mikulášková, Eva ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Tribsch, Andreas (oponent) ; Kučera, Jan (oponent)
A B S T R A K T ( I N C Z E C H ) Ekologický a ekonomický dopad invazních rostlin na přirozené ekosystémy je předmětem mnoha studií, avšak invazní mechorosty jsou studovány pouze okrajově. Campylopus introflexus (Hedw.) Brid. je nejvýznamnější invazní druh mechorostu v Evropě. Pochází z jižní polokoule a v Evropě byl poprvé zaz- namenán v roce 1941 na Britských ostrovech, odkud se postupně šíří směrem na východ. První údaj z České republiky pochází z roku 1988. V rámci této práce bylo zjištěno, že v roce 2006 bylo v České republice známo přes 70 lokalit, v roce 2011 už bylo známo více než 100 lokalit. Dále je ukazováno, že Česká republika byla kolonizována opakovaně pomocí gener- ativních spor, všechny populace mají unikátní genotyp. Populace mají malou genetickou variabilitu, genetická diverzita v rámci České republiky není ko- relována s geografickou pozicí ani s žádnou ze sledovaných proměnných prostředí. V rámci jemného měřítka jedné dílčí lokality se rozšiřuje pomocí vegetativních diaspor, zatímco pro šíření na větší vzdálenosti využívá gener- ativní spory. Ve střední Evropě C. introflexus preferuje jehličnaté prosvětlené lesy, zvláště monokultury smrku či borovice. Druh kolonizuje paseky, břehy cest, okraje porostů a narušená rašeliniště. Na těchto místech může tvořit...
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
|
| |
|
|
Population biology of the pine needle pathogen Lecanosticta acicola (Thüm.) Syd. (Capnodiales, Ascomycota)
Janoušek, Josef
Lecanosticta acicola je vřeckovýtrusá heterotalická houba, která způsobuje hnědou sypavku borového jehličí na původních i nepůvodních borovicích v mnoha oblastech světa. Cílem této dizertační práce bylo objasnění původu populací L. acicola v Evropě a zjištění způsobu rozmnožování tohoto patogenu v zasažených oblastech. Jedenáct polymorfních mikrosatelitových markérů bylo vyvinuto pro jejich použití v populační genetice. 'Mating type' markéry, které amplifikují obě 'mating type' idiomorfy (MAT1-1 and MAT1-2), byly také navrženy a protokol pro jejich aplikaci byl optimalizován. Infikované jehlice byly získány ze 17 druhů borovic z Asie, Evropy a Ameriky. V součtu, 201 izolátů L. acicola bylo získáno z infikovaných jehlic borovic. Všechny izoláty byly charakterizovány pomocí mikrosatelitových markérů a 'mating type' idiomorfa byla určena pomocí 'mating type' markérů. Část Translation Elongation Factor 1-alfa genu byla sekvenována u 87 jedinců. Izoláty ze Střední Ameriky byly jedinečné, velmi různorodé a velmi pravděpodobně představují kryptické druhy. Izoláty z východní Asie vytvořili oddělenou skupinu. Dvě odlišné populace byly zjištěny jak v Severní Americe, tak v Evropě. Analýzy využívající koncept 'approximate Bayesian computation' zřetelně ukázaly, že v minulosti došlo k nezávislým introdukcím obou populací ze Severní Ameriky do Evropy. Z dat získaných z mikrosatelitů a 'mating type' markérů bylo zjištěno, že k pohlavnímu rozmnožování dochází jak v Severní Americe, tak v Evropě. Výsledky této dizertační práce ukázaly, že evropské populace L. acicola mají původ v Severní Americe. Toto je první studie populací L. acicola v globálním měřítku.
|
|
| |
|
| |
|
|
Populačně genetická struktura pstruha obecného jako základ úspěšného obhospodařování lososových vod ve střední Evropě
KOHOUT, Jan
Za účelem vyhodnocení dopadu rybářského hospodaření na populace pstruha ve střední Evropě byla analyzována genetická struktura 25 divokých populací a pěti populací odebraných na líhních v České republice a na Slovensku. K tomu byly použity markery mitochondriální (kontrolní oblast) a jaderné (mikrosatelity, LDH-C1*) DNA. Z výsledků je patrné, že vysazování ryb různého původu způsobilo rozsáhlé křížení populací atlantického a dunajského původu a vedlo ke ztrátě variability mezi populacemi v povodí středního Dunaje na Moravě a na Slovensku. Změny genetické variability v důsledku vysazování byly zaznamenány také v populacích povodí horního Dunaje, Visly, Odry a Labe. Nicméně, populace v povodí Labe mají zachovaný určitý stupeň genetické odlišnosti a zdají se být mnohem méně ovlivněny rybářským obhospodařováním než populace dunajské. Dále byly analyzovány populace z dolních částí dunajského povodí za použití stejných mitochondriálních a mikrosatelitových markerů. Zahrnuty byly také populace z egejského úmoří, aby bylo možné vyhodnotit dopad rybářského hospodaření a porovnat jej s výsledky ze střední Evropy. Byla zjištěna pouze nízká úroveň introgrese z atlantických a jiných populací pstruha. Genetická diferenciace mezi populacemi východního Balkánu byla v porovnání s populacemi ze střední Evropy značně vyšší. Na základě mikrosatelitů byly analyzovány také populace z horních přítoků řeky Otavy a populace z líhně Borová Lada s cílem ověřit původ divokých populací v oblasti Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Analyzované populace byly geneticky odlišitelné od dříve analyzovaných populací z povodí Labe a byly také vzájemně diferencované v důsledku geografické vzdálenosti a přítomnosti migračních bariér. Vysazování pstruha z líhně v Borových Ladech však mohlo také ovlivnit genetickou variabilitu analyzovaných populací. Populace z této líhně se vyznačuje vyšší genetickou proměnlivostí a je geneticky odlišná od populací z horních přítoků Otavy, což by mohlo být způsobeno jejím nejednotným původem. Porovnání analyzovaných populací s výsledky z jiných oblastí naznačuje, že mitochondriální haplotypy nalezené v populacích dolní části Dunajského povodí a jižní části úmoří Černého moře jsou značně odlišné od statisticky podpořené skupiny haplotypů z horního a středního Dunaje, povodí Kaspického moře a Aralského jezera. To dokazuje složitou evoluční historii pstruha v jižní a západní části úmoří Černého moře.
|
|
|
Genetická variabilita v populacích chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea L).
KÁVOVÁ, Tereza
Šíření invazních druhů rostlin v přírodních stanovištích je všudypřítomný celosvětový problém s negativními ekologickými i ekonomickými dopady. Zvyšující se počet invazivních organismů je odpovědný za vymírání druhů, neúrody, snížení zásobování vodou a poškození průmyslových infrastruktur (KERCHER et al., 2007). Chrastice rákosovitá, Phalaris arundinacea L. je rozšířena po celém světě, s výjimkou Antarktidy a Grónska. Centrum rozmanitosti tohoto rodu je ve Středomoří. Zástupci rodu Phalaris se vyskytují na vlhkých stanovištích od nižších poloh až do vysokohorských nadmořských výšek (ANDERSSON, 1997). Chrastice má nepřeberné množství využití. Mezi nejfrekventovanější patří použití v kořenových čističkách odpadních vod, pěstuje se jako krmivo pro hospodářská zvířata a je využívána i jako okrasná tráva. V poslední době se začíná zvažovat její pěstování jako zdroje biomasy. V posledních letech došlo k masivnímu šíření P. arundinacea po celé Severní Americe a v současné době se vyskytuje ve 43 státech USA a Kanady (KERCHER & ZEDLER, 2004). Phalaris představuje významnou hrozbu pro původní mokřadní vegetaci a je klasifikována jako škodlivý činitel v devíti státech USA (LAVERGNE & MOLOFSKY, 2004). Předpokládá se, že tyto agresivní populace pocházejí z Evropy (nebo jsou evropského původu).
|
|
|
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.
|
|
|
Genetická variabilita a diferenciace eurasijských populací rákosníka obecného\kur{(Acrocephalus scirpaceus)}
FAINOVÁ, Drahomíra
Rákosník obecný je dálkový migrant hnízdící v rákosinách západní Palearktidy. Odlišné směry tahu, různá zimoviště a dva uznávané poddruhy naznačují možnost genetické diferenciace populací tohoto druhu napříč hnízdním areálem. S využitím fragmentační analýzy 10 polymorfních mikrosatelitových lokusů jsme studovali genetickou variabilitu 496 jedinců z 36 hnízdních lokalit. Párová porovnání ukázala signifikantní odlišnosti ve frekvenci alel a genotypů i fixačních indexů mezi populacemi z Blízkého Východu, Pyrenejského poloostrova, Finska a zbytkem studovaných populací. Celkový fixační index byl sice statisticky významný, ale velmi nízký (FST = 0,018). Analýza molekulární variance (AMOVA) ukázala, že 98 % variability frekvence alel lze přičíst na vrub rozdílům v rámci populací, kdežto rozdíly mezi populacemi přispívají celkové variabilitě pouhými 2 %. Komplexní analýza pomocí bayesovských shlukovacích procedur v programu STRUCTURE 2.2 nedetegovala významnou genetickou strukturu populací. Relativně nízké genetické rozrůznění studovaných populací naznačuje velký disperzní potenciál rákosníka obecného, kdy genový tok účinně zabraňuje diferenciaci populací bez ohledu na rozsáhlý hnízdní areál a vysokou tahovou konektivitu mezi hnízdišti a zimovišti.
|
host ::
RSS.