Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 28,989 záznamů.  začátekpředchozí41 - 50dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 1.61 vteřin. 

Klinické biochemické ukazatele používané k diagnostice onemocnění u koní
Puldová, Doubravka ; Ptáčková, Zuzana (vedoucí práce) ; Krejčířová, Romana (oponent)
Bakalářská práce má za cíl zpracovat přehled hlavních biochemických ukazatelů důležitých pro diagnostiku onemocnění v equinní medicíně. Klinická biochemie je lékařský obor, který s využitím biochemie a patobiochemie stanovuje diagnózu na základě změn aktivit sledovaných analytů, biochemických ukazatelů. Laboratorní vyšetření analytů má tři fáze: preanalytickou (příprava pacienta k odběru, samotný odběr vzorku, skladování a přeprava vzorku), analytickou (vlastní analýza) a postanalytickou (vyhodnocování výsledků, na kterém se podílí také lékař). Preanalytická fáze má z vyšetření největší časový podíl a také se v ní může stát nejvíce chyb, například špatná příprava pacienta, poškození vzorku při odběru, skladování či přepravě. Pro biochemická vyšetření jsou hlavními vyšetřovanými biologickými materiály krev, moč a likvor. Biochemické ukazatele jsou látky v organismu, na jejichž metabolismus mají vliv mimo jiné i onemocnění a proto je možné je použít k diagnostice. Mezi ukazatele dusíkatého metabolismu patří bílkoviny, močovina, kreatinin nebo amoniak. Enzymy (aminotransferázy, gama-glutamyltransferáza, glutamátdehydrogenáza, laktátdehydrogenáza, alkalická fosfatáza, kreatinkináza a sorbitoldehydrogenáza), jsou nejčastěji ukazatelé jaterních funkcí (podílí se zde na metabolismu jiných látek), případně trénovanosti koně. Glukóza a laktát monitorují energetický metabolismus, ukazatelé lipidového metabolismu jsou cholesterol a triacylglyceroly. Ukazatelé metabolismu vody a elektrolytů jsou sodík, draslík a chloridy, k minerálnímu profilu patří vápník, hořčík a fosfor. Výsledek stanovení analytů se porovná s referenčními hodnotami, které jsou specifické nejen druhově, ale mohou na ně mít vliv i pohlaví nebo věk. Tyto hodnoty představují rozmezí koncentrace dané látky v dané tělní tekutině za fyziologických podmínek. Výsledky je vždy nutné brát v kontextu s klinickými příznaky. Ne všechny ukazatele, které jsou obvykle stanovované v humánní medicíně nebo u určitých druhů zvířat, se hodí i pro diagnostiku onemocnění koní. Velká část ukazatelů diagnostikuje onemocnění u koní vzácná (například diabetes mellitus, nebo hepatitida), ale jako důležitá se ukázala stanovení svalových enzymů a laktátu, které odhalují trénovanost koně.

Monitoring aktivity psíka mývalovitého na Opavsku
Staněk, Petr ; Kušta, Tomáš (vedoucí práce) ; Ježek, Miloš (oponent)
Práce se zabývá invazivní psovitou šelmou psíkem mývalovitým (Nyctereutes procyonoides). Jedná se o ucelenou práci skládající se jak z informací o jeho historii a pozdějším rozšířením do celého světa, jeho ekologii a etologii, tak z vlastních poznatků sesbíraných na základě tisíců snímků a stovek videí z fotopasti umístěné u přírodní nory na Opavsku v honitbě mysliveckého spolku v Hlavnici. Důraz je zde kladen hlavně na průběh denní a noční aktivity v průběhu roku, potravní preference, soužití s jinými druhy šelem a způsobů řešení stresových situací. Během pozorování byla zjištěno, že vrchol jeho aktivity se váže k období těsně před východem slunce a poté až několik hodin po jeho západu, možné soužití s jezevcem bylo rovněž prokázáno. Potravní preference zjištěna nebyla, neboť vždy bez problémů pozřel všechny předložené atraktanty.

Vliv brassinosteroidu a přípravku Atonik na růst a vývoj cibule kuchyňské v různých vláhových podmínkách
Pařízková, Lada ; Doležalová, Jitka (vedoucí práce) ; Augustinová, Ludmila (oponent)
Souhrn Cílem této práce bylo sledovat působení syntetického brassinolidu a Atoniku, jako růstového stimulátoru podporujícího růst a vývoj rostliny, která byla pěstována v různých vláhových podmínkách. K pokusu byly použity dvě odrůdy cibule ('Alice'a 'Lusy'), které byly ošetřeny během růstu roztokem syntetického brassinolidu v koncentracích 1.10-9 mol.l-1 a 1.10-11 mol.l-1 a roztokem přípravku Atonik o koncentraci 0,1 %. Jako kontrola byla vysetá neošetřená varianta. Během pokusu byla sledována a zaznamenávána průměrná výška rostliny a později i průměr krčku. Výsledky ukázaly, že přípravek Atonik měl u obou variant pozitivní vliv na růst rostliny v deficitních vláhových podmínkách. Později jeho účinky byly neprokazatelné nebo inhibiční. Brassinosteroid měl u 'Lusy' pozitivní účinky na růst v optimálních vláhových podmínkách a u 'Alice' ve stresových vláhových podmínkách. U průměru krčku převažoval v účinnosti brassinostreroid na rozdíl od přípravku Atonik. Na průměrný výnos měl v optimálních vláhových podmínkách u obou variant pozitivnější účinek brassinosteroid, V deficitních vláhových podmínkách měl pozitivní účinek na výnos cibule u obou variant přípravek Atonik. Pro ověření výsledků je nutné pokus opakovat několikrát.

Kontrola užitkovosti masného stáda charolais
Jelínek, Petr ; Toušová, Renata (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Souhrn V diplomové práci jsem se zabýval kontrolou užitkovosti masného stáda plemene charolais na farmě Chov Charolais spol. s r. o. Slabce. Mým cílem bylo vyhodnotit růstové schopnosti býčků a jaloviček plemene charolais od narození do odstavu v závislosti na pohlaví, pořadí otelení, počtu narozených telat při jednom otelení, měsíce a roku narození na vybrané farmě. Hodnotil jsem kontrolní roky 2012-2015. V tomto období se narodilo 324 zvířat, z nich bylo živě narozeno 162 býčků, 153 jaloviček a 9 mrtvě narozených telat. Hodnocení růstových schopností se týkalo průměrné porodní hmotnosti, průměrného přírůstku od narození do 120 dnů věku, průměrné hmotnosti ve věku 120 a 210 dnů. Podklady pro zpracování byly použity z dat Kontroly užitkovosti masného skotu (KUMP) za stanovené období. Růstové parametry v závislosti na vybraných činitelích byly zpracovány za použití statistického programu SAS 9.3 (SAS 9.3, 2011). Průměrná hmotnost při narození býčků byla 33,58 kg a jaloviček 32,99 kg. Ve 120 dnech věku dosáhli býčci průměrně 183,66 kg a jalovičky 175,58 kg, což bylo prokázáno jako statisticky průkazné (P < 0,01). Hmotnost u býčků ve 210 dnech věku byla v průměru 288,28kg tedy opět vyšší oproti jalovičkám, které vážily v průměru 264,21 kg (P < 0,05). Byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl vlivu pohlaví ve prospěch býčků. Po srovnání průměrné hmotnosti při narození, ve 120 dnech a ve 210 dnech věku u dvojčat a u jedináčků je zjevné a také statisticky průkazné (P < 0,01), že námi pozorovaná dvojčata se v průměru rodí menší a pomaleji rostou. Průměrná hmotnost při narození je u jedináčků o 4,48 kg vyšší než u dvojčat. Následná průměrná hmotnost ve 120 dnech věku je u jedináčků o 38,68 kg vyšší než u dvojčat. A konečně průměrná hmotnost ve 210 dnech věku je u jedináčků vyšší o 58,26 kg. Vliv pořadí otelení na průměrnou porodní hmotnost, stejně tak na hmotnost ve 210 dnech věku nebyl prokázán. Jediná statistická průkaznost byla shledaná mezi pořadím otelení a průměrné hmotnosti ve 120 dnech věku na 1.,2.,5.,7.,10. pořadí otelení (P < 0,05). Dále jsem zjistil, že telata s pořadím otelení 1. mají významně odlišnou (z dat plyne, že podstatně nižší) průměrnou hmotnost ve 120 dnech, než telata s pořadím otelení 2., 5., 7. či 10. Průměrná hmotnost u telat ve 120 dnech věku od prvotelek je o 9,29 kg nižší než u telat od plemenic na 2. pořadí otelení. Na 5. pořadí otelení je o 18,37 kg průměrná hmotnost telat ve 120 dnech věku vyšší než u telat od prvotelek. Při 7. pořadí otelení jsem zjistil, že je průměrná hmotnost telat ve 120 dnech věku o 13,63 kg vyšší než u telat od prvotelek. A také při 10. pořadí otelení je přírůstek telat ve 120 dnech věku vyšší než u plemenic při 1. otelení a to o 15,78 kg. U sledování roku narození byla prokázána statisticky významně odlišná úroveň (P < 0,01) průměrné hmotnosti při narození v roce 2013 oproti ostatním rokům, podobně byla prokázána významně odlišná úroveň (P < 0,01) průměrného přírůstku od narození v roce 2013 oproti ostatním rokům. Průměrná porodní hmotnost v roce 2013 byla 34,91 kg. V roce 2015 byla průměrná porodní hmotnost u telat nejnižší a to 31,65 kg. V roce 2012 druhá nejvyšší 32,48 kg, což je ale pořád o 2,43 kg méně než v roce 2013. Při sledování průměrného přírůstku od narození do 120 dnů věku byl v roce 2013 pouze 1046,78 g oproti nejlepšímu roku na přírůstek telat od narození tedy 2014, který představoval 1214,37 g. Ve sledovaném stádě probíhaly porody převážně od ledna do června. U měsíce narození byl prokázán významný rozdíl (P < 0,05) v průměrné hmotnosti při narození u telat narozených v květnu 31,98 kg oproti telatům narozeným v únoru 32,55 kg či březnu 33,07 kg. Dále byl prokázán významný statistický rozdíl v průměrném přírůstku od narození u telat narozených v červnu 995,28 g oproti telatům narozeným v únoru 1197,87 g (P < 0,01) či březnu 1181,18 g (P < 0,05). Poslední statisticky významný rozdíl (P < 0,01) byl zjištěn u průměrné hmotnosti ve 210 dnech věku u telat narozených v květnu 199,55 kg a červnu 201 kg oproti telatům narozeným v lednu 282,05 kg, únoru 284,65 kg, březnu 277,21 kg a dubnu 277,76 kg. Na základě statistické analýzy, průkazných výsledků a literárních zdrojů byla potvrzena hypotéza, tzn., že vnitřní činitelé pozitivně ovlivňují růstové parametry telat.

Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů
Helebrantová, Aneta ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Pazderů, Kateřina (oponent)
Bakalářská práce byla zpracována na téma: Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů. Špenát setý (Spinacia oleracea) je jako všechna listová zelenina velmi náročná plodina na dostatek vláhy, a proto je věnována pozornost odrůdám odolným vůči vodnímu stresu. Cílem šlechtění je tedy nalézt rostliny s genotypy, které by vykazovaly odolnost vůči působení vodního deficitu. V klimaboxu katedry botaniky a fyziologie rostlin byl založen nádobový pokus se třemi genotypy špenátu: Misano F1, Monores a Matador. Rostliny byly pěstovány v nádobách o velikosti 11x11 cm. Teplotní režim byl nastaven na 21 °C ve dne a v noci na 17 °C. Světelný režim byl nastaven na 16 hodin světla a 8 hodin tmy. Maximální osvětlení v klimaboxu bylo 800 mikromolů. Rostliny byly pěstovány ve 4 opakováních, kdy schéma pokusu zahrnovalo dvě varianty, kontrolní a stresovanou. Rostliny z kontrolních podmínek byly pěstovány v substrátu, který byl po celou dobu pokusu zavlažován cca 250 ml zálivky.U rostlin stresovaných byla zálivka přerušena na dobu 10 dnů, kdy byl substrát ponechán přirozenému vysychání. Po 10 dnech byla u stresovaných rostlin opět obnovena zálivka (rehydratace) na úroveň kontrolních rostlin. U pokusných rostlin byla ve dvoudenním intervalu sledována rychlost výměny plynů (fotosyntéza a transpirace). Rychlost výměny plynů byla měřena na listech rostlin gazometricky infračerveným přenosným analyzátorem plynů Lpro+ (ADC Bioscientific, Hodeson, Velká Británie). Měření probíhalo vždy v dopoledních hodinách. Z naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE). Ze získaných výsledků vyplývá, že u kontrolních rostlin nejvyšší průměrnou rychlost fotosyntézy vykazovala odrůda Monores (12,10 mikromolů CO2.m-2.s-1) a nejnižší u odrůdy Misano (11,58 mikromolů CO2.m-2.s-1). U rostlin stresovaných byla nejvyšší průměrná rychlost fotosyntézy naměřena u odrůdy Matador (9,43 mikromolů CO2.m-2.s-1) a naopak nejnižší u odrůdy Monores (8,76 mikromolů CO2.m-2.s-1). U všech sledovaných odrůd byl zaznamenán pokles fotosyntézy v době působení vodního deficitu. Nejvyšší průměrné hodnoty transpirace dosáhla stresovaná rostlina odrůdy Monores (1,97 mmol H2O.m-2.s-1), nejnižší odrůda Matador (1,68 mmol H2O.m-2.s-1). Stresované rostliny odrůdy Misano měly rychlost fotosyntézy ve výši 1,82 mmol H2O.m-2.s-1. U kontrolních rostlin odrůdy Matador dosahovala rychlost transpirace hodnoty 1,54 mmol H2O.m-2.s-1 a odrůdy Monores 1,85 mmol H2O.m-2.s-1. Rostliny kontrolní (1,85 mmol H2O.m-2.s-1) i stresované (1,82 mmol H2O.m-2.s-1) odrůdy Misano dosahovaly podobných hodnot. Nejcitlivěji na stres reagovala odrůda Monores, jejíž efektivita využití vody byla 4,43 (10-3). Naopak nejlépe si při navození stresu vedla odrůda Matador, efektivita využití vody u této odrůdy byla 5,60 (10-3). Získané výsledky potvrdily navrhované hypotézy, že existují genotypové rozdíly v reakci na vodní deficit a zároveň, že mezi odrůdami jsou rozdíly v rychlosti výměny plynů a WUE u kontrolních a pokusných rostlin.

Reakce travního porostu na aplikaci tekutého hnojiva DAM 390
Netřebová, Lucie ; Hrevušová, Zuzana (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Tato diplomová práce shrnuje výsledky získané na základě studia jednoleté pokusné plochy trvalého travního porostu, která byla založena ve Vítězné - Záboří v roce 2015. Na luční ploše byly sledovány čtyři varianty hnojení dusíkem (nehnojeno, 30 kg N.ha-1, 60 kg N.ha-1 a 90 kg N.ha-1) a jeho vliv na produkci nadzemní biomasy. Dalším hodnoceným faktorem byl vliv dusíku na změnu druhové skladby, a to pomocí váhového podílu zastoupení jednotlivých agrobotanických skupin v porostu (trávy, jeteloviny, ostatní byliny). Výsledky pokusu byly značně ovlivněny nepříznivým průběhem počasí ve sledovaném roce. Na paměti je třeba mít také krátkou dobu trvání výzkumu. Zaznamenán byl kladný, ale neprůkazný vliv dusíku na vyšší produkci objemu nadzemní píce, a to především v dávkách 30 kg N.ha-1 a 60 kg N.ha-1. Výjimku tvoří výsledky varianty s použitím 90 kg N.ha-1, u kterých jsou hodnoty výnosů značně nevyrovnané. Z pohledu vlivu dusíku na změnu druhové skladby se zvyšování dávek hnojení projevilo především v nárůstu zastoupení trav za současného ustupování bylinných druhů v druhové skladbě sledovaného porostu. Výsledky však nejsou statisticky průkazné. V případě jetelovin nelze z výsledků pokusu potvrdit studie uvádějící úbytek jejich zastoupení v porostu v důsledku hnojení dusíkem.

Dokumentace naučné stezky Pevnost Dobrošov
Kopecký, Tomáš ; Skalický, Milan (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Naučná stezka Pevnost Dobrošov leží ve stejnojmenné obci. Jedná se o předem určenou označenou trasu, která vede po stopách pohraničního opevnění z roku 1935 - 1938. Délka trasy je přibližně 4 km a návštěvníky seznamuje především s historickými zajímavostmi okolí a děním před druhou světovou válkou. Historické události jsou prezentovány na jednotlivých stanovištích formou informačních panelů. Panely informují návštěvníky nejen o historických vojenských faktech 20. století, ale i o výstavbě pevnostního opevnění Dobrošov. Naučná stezka má 8 oficiálních zastavení. V průběhu trasy návštěvníci narazí na doplňkové tabule s popisem lehkého opevnění a dozvědí se zajímavosti z okolí. Obsahem práce je stručná charakteristika dění v Československu před II. světovou válkou. Popsán fortifikační systém opevnění té doby v Evropě a v Československu. Dále se práce zabývá obecně naučnými stezkami z hlediska funkčnosti a jejich vybavenosti. Práce poukazuje na legislativu a dokumentuje nové trendy této formy turistiky. Cílem práce byla dokumentace naučné stezky Pevnost Dobrošov, se zaměřením na historické události výstavby opevnění v Československu před druhou světovou válkou. Byla zde provedena analýza stezky a dotčených informačních panelů. Dotazníkové šetření zjistilo potřeby návštěvníků a poukázalo na užitnost této stezky. Šetření formou dotazníku mělo další významnou roli na zjištění stanovených hypotéz. Byly stanoveny čtyři vědecké hypotézy. Zdali se s přístupem do více objektů na stezce zvýší její atraktivita a návštěvnost. Zda jsou návštěvníci spokojeni s infrastrukturou naučné stezky. Dále, že informovanost o naučné stezce přispívá k její vysoké návštěvnosti a také, že místní občané i turisté uvítají rozšíření stezky, které by zároveň směřovalo k zachování okolních chátrajících objektů. Metodami k splnění cílů tak byla observace a dotazníkové šetření v lokalitě naučné stezky. Závěr poukazuje na to, že přístupem do více objektů se zvýší atraktivita a návštěvnost stezky. S infrastrukturou stezky návštěvníci spokojeni rozhodně nejsou. Informovanost naučné stezky přispívá k její vysoké návštěvnosti. A byla vyvrácena hypotéza o tom, že místní občané i turisté uvítají rozšíření stezky, které by zároveň směřovalo k zachování okolních chátrajících objektů.

Zhodnocení současného stavu výživy koní konkrétní stáje a návrh optimálních dávek podle výkonu konkrétních koní
Burcalová, Helena ; Mudřík, Zdeněk (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Tato práce se zabývá výpočtem krmné dávky pětice vybraných koní stáje Střední školy dostihového sportu a jezdectví (SŠDSaJ). Je hodnoceno také ekonomické hledisko krmení koní a jeho možná souvislost se sestavením krmné dávky, přičemž bylo vzato v úvahu specifické postavení stáje, která je zaměřena na výchovu profesionálních dostihových jezdců a dalších odborníků v chovu koní. Stájová praxe ve stáji SŠDSaJ je podřízena také přímé výuce žáků, takže je nutno spojit výuku s profesionální péčí a tréninkem. Bylo zjištěno, že ideální časy pro krmení koní se liší od reality, kde je nutno přizpůsobit se výuce žáků. Byly srovnány normy platné v anglických podmínkách s vybranými českými normami. Důraz byl kladen na období dostihové sezóny, neboť zde jsou zřejmé výsledky z dostihů, na které byly koně připravováni. Dostihové období vykazuje nejvyšší nároky na energii, kdy je ji třeba rozvrhnout na výkon i regeneraci po něm. Krmení bylo prováděno po zvážení a kalibrování odměrných nádob v přesných časových intervalech. Jako krmiva byly v dostihovém období použita oves, seno, otruby a krmná směs Spillers. Byl zjištěn negativní vliv vysokých teplot na příjem krmné dávky. Bude nutno tento aspekt v budoucnu brát v úvahu a přizpůsobit mu nejen krmení koní, ale i trénink. Bylo zjištěno, že stávající krmné dávky u dvou koní převyšují SEk a u jednoho jsou nižší než vypočtené. U dvou se však jednalo o odchylku v rámci normy a třetího koně bylo zjištěno, že v souvislosti se specifickým problémem s krmením, kdy kůň nikdy zcela nespotřebuje svoji krmnou dávku je nutno s tím počítat a navýšit dávku tak, aby dostal potřebný obsah látek. Ekonomické hledisko krmné dávky lze snížit vhodným výběrem především krmných směsí, ale v celkové ekonomické rozvaze se to neprojeví zásadním způsobem.

Vývoj početnosti vrabce domácího (Passer domesticus) a dalších druhů synantropních ptáků v malých sídlech v okolí Prahy
Řezáčová, Andrea ; Šmejdová, Lucie (vedoucí práce) ; Zasadil, Petr (oponent)
V okolí Prahy, stejně jako v mnoha dalších částech Evropy došlo v posledních letech ke sníţení početnosti populací synantropních druhů. Tyto změny početnosti jsou připisovány změně vyuţívání zemědělské krajiny, úbytku drobných chovů drůbeţe a především změně charakteru výstavby. Cílem této práce bylo zjištění početnosti vybraných druhů synantropních ptáků a porovnání jejich početností s daty získanými v roce 2012. V této studii byly také vyhodnoceny rozdíly početnosti těchto druhů v lokalitách staré a nové zástavby. Ze všech sledovaných druhů byli pro statistické zpracování výsledků vybráni 3 hlavní představitelé, a to vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus) a hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Sčítání probíhalo celkem na 40 čtvercích, z nichţ 20 se nacházelo ve staré zástavbě a 20 v zástavbě nové. Všechny lokality leţí v oblasti s vysokou mírou suburbanizace, ve středočeském kraji, v blízkém okolí Prahy. Studované plochy o rozloze 200 x 200 metrů byly navštíveny celkem dvakrát během hnízdního období na jaře roku 2015. Z výsledků vyplývá preference staré zástavby pro vrabce domácího a hrdličku zahradní. Vrabec polní byl početnější v lokalitách charakterizujících novou zástavbu. U hrdličky zahradní byl pozorován vzrůstající trend početnosti, zatímco u obou druhů vrabců byl zaznamenán její pokles. Nejpočetnějším druhem byl vrabec domácí s celkovým počtem 209 jedinců, naopak nejméně jedinců, a to 23, bylo zaznamenáno u zvonohlíka zahradního (Serinus serinus).

Zimní početnost vrabce domácího a dalších synantropních druhů ptáků v různých typech vesnické zástavby v česko - rakouském pohraničí
Oberpfalzerová, Michaela ; Zasadil, Petr (vedoucí práce) ; Šmejdová, Lucie (oponent)
Z hlediska historie České republiky za posledních 80 let lze vymezit dvě období, jež měla zásadní vliv na celkový charakter a vývoj zemědělství. První lze datovat od padesátých let minulého století, kdy docházelo k soustředění zemědělské výroby do velkochovů. Druhé započalo začátkem devadesátých let. Tehdy nastal výrazný útlum živočišné výroby a dříve soustředěná výroba se začala po znovunabytí původními majiteli rozmělňovat až do dnešní podoby soukromého zemědělství. Tato práce by měla přispět k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy, že nastíněné změny mají negativní vliv na vybrané ptačí druhy. Tyto ptačí druhy jsou reprezentovány výrazně synantropními zástupci vrabcem domácím, jež je v této studii stěžejním druhem, dále vrabcem polním a hrdličkou zahradní. Pro zdůraznění rozdílů v početnosti těchto druhů bylo vybráno celkem 30 obcí, z toho polovina po každé straně hranic České republiky a Rakouské republiky. Srovnávání počtu populací ptáků probíhalo v okolí měst Znojmo a Retz. Rakouská republika v této studii reprezentuje zemi, jež nebyla zatížena zásadním hospodářským vývojem a jež od konce II. světové války uplatňuje kontinuální tržní hospodářství. V jednotlivých čtvercích byly zaznamenávány v období zimního aspektu počty jedinců sledovaných druhů a charakteristiky prostředí. Významné rozdíly v četnosti výskytu ptáků na vybraných lokalitách byly prokázány s využitím vícefaktorové analýzy ANOVA programu STATISTICA 12. Dále byl analyzován vliv vybraných charakteristik prostředí na početnost sledovaných druhů. Bylo zjištěno, že vybrané druhy jsou závislé na zařazení do jednotlivých států, dále početnost závisela na zařazení do jednotlivých typů biotopů a v neposlední řadě byla sledována závislost na ploše stromů a keřů, podílu nové zástavby a přítomnosti drůbeže ve čtverci. Nejpočetnějším druhem v Rakouské republice byl vrabec domácí, nejpočetnějším druhem pro Českou republiku byla hrdlička zahradní. Druhem, u kterého byl zaznamenán v obou státech mírný vzestup, byla hrdlička zahradní. Vrabec polní se jako druh vyskytoval v poměrně hojném počtu, ale pouze lokálně. Bylo zjištěno, že v rakouských obcích jsou populace uvedených druhů obecně více početné. Zajímavým faktem je, že se většina v ČR pozorovaných jedinců vyskytovala oproti původním předpokladům o zemědělských areálech spíše v obytné zástavbě obcí.