|
|
Pohlavní dimorfismus obličeje a jeho změny při stárnutí
Mydlová, Miriama ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Blažek, Vladimír (oponent)
Lidský obličej v průběhu života kontinuálně mění svůj tvar, což neustává ani po zastavení růstu jedince (Hennessy a Moss, 2001; Williams a Slice, 2010). Předkládaná práce aplikuje metodu geometrické morfometrie na studium pohlavního dimorfismu lidského obličeje v průběhu stárnutí. Pohlavní dimorfismus může být definován jako systematická odlišnost ve formě mezi jedinci odlišného pohlaví stejného druhu (Samal et al., 2007). Morfologické změny, související s procesem stárnutí lidského obličeje, byly analyzovány na základě dat, získaných z povrchových 3D modelů lidských obličejů metodami geometrické morfometrie (Dense Correspondence Analysis, Principal Component Analysis, Shell-to-Shell Deviation) a vícerozměrné statistiky (Scree Plot, Hotellingův Tš-test, permutační test, MANOVA). Z výsledků práce je zřejmé, že forma (velikost včetně tvaru) a tvar obličeje mužů i žen se během stárnutí signifikantně mění. Zatímco se jedinci ve věku 20-40 let odlišují formou obličeje, nejstarší muži ve věku 61-82 let jsou od žen rozlišitelní podle tvaru obličeje. Obličeje jsou nejvýrazněji pohlavně dimorfní ve střední věkové kategorii (41-60 let), kdy jsou mezi jednotlivci významné rozdíly nejen velikosti spojené s tvarem, ale také pouze diference tvarové - tj. po odstranění vlivu velikosti. Klíčová slova: forma a...
|
|
|
Ontogenetický vývoj pohlavního dimorfismu obličeje
Dadáková, Martina ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Cagáňová, Veronika (oponent)
Pohlavní dimorfismus je jedním ze základních aspektů variability lidského obličeje. Jeho projevy využíváme při identifikaci jedince, v plastické i rekonstrukční medicíně. Je jedním z nejdůležitějších paleodemografických ukazatelů a odráží se také při výběru partnera. Pohlavní dimorfismus vzniká během ontogeneze velmi brzy, už v prenatálním období. Dále se za společného působení různých faktorů vyvíjí především během dětství a adolescence, ale menší změny v podobě a rozsahu dimorfismu se vyskytují po celý život člověka. Přestože se jednotlivé oblasti kraniofaciálního komplexu během růstu navzájem ovlivňují, do značné míry se vyvíjejí nezávisle. Pohlavní dimorfismus jednotlivých morfologických struktur či oblastí je proto manifestován v odlišné míře a s různým načasováním. Tato práce poskytuje přehled základních aspektů pohlavního dimorfismu lidského obličeje během ontogeneze společně s popisem faktorů, podílejících se na jeho vzniku.
|
|
|
Digitální forenzní antropologie a pohlavní dimorfismus pánve recentní populace: implikace pro metody odhadu pohlaví.
Mesteková, Šárka ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Dobisíková, Miluše (oponent)
Diplomová práce využívá metrického hodnocení 3D modelů vytvořených z CT snímků. Materiál tvoří CT snímky pánve 51 mužů a 55 žen recentní francouzské populace, dále metrická data 10 lineárních rozměrů stejné geografické provenience z poloviny 20. století, dodané školitelem (n=113). Cílem diplomové práce je zjistit stupeň pohlavního dimorfismu současné francouzské populace a srovnat jej se stupněm pohlavního dimorfismu v této geografické oblasti v polovině minulého století. Intraindividuální chyba měření lineárních rozměrů pánve se pohybovala do 2%. Obě skupiny byly statisticky testovány. Index pohlavního dimorfismu (ISD) byl použit k hodnocení stupně pohlavního dimorfismu mezi oběma skupinami (Paříž ISD = 8,28, Marseille ISD = 6,50). Rozdíl mezi populací z pol. 20. st. a recentní populací testovaný dvouvýběrovým t-testem však nebyl statisticky signifikantní (p = 0,680). Sekulární trend byl vyjádřen pomocí z-skóre. Výsledky ukázaly, že změny na pánevní kosti mezi oběma skupinami nejsou významné, jelikož ani jeden rozměr nepřesáhl ±2 SD. Závěrem jsme ověřili reliabilitu metody DSP ("Diagnose Sexuelle Probabiliste") (Murail et al., 2005) pro rozměry odečítané z 3D modelů vytvořených z CT snímků. Výsledky ukázaly správnost přiřazení pohlaví u mužů v 93,14%, u žen pak 95,45%, chyba byla nižší než 1%....
|
|
|
Genomický imprinting a evoluce pohlavně dimorfních znaků
Farkačová, Klára ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Munclinger, Pavel (oponent)
Genomický imprinting je proces, při kterém se liší exprese alely v závislosti na tom, od jakého rodiče je zděděna. Může se týkat genů na autosomech i na pohlavních chromosomech. Mezi základní hypotézy vzniku genomického imprintingu patří hypotéza pohlavního konfliktu. Existují dva principiálně odlišné typy pohlavního konfliktu: interlokusový a intralokusový pohlavní konflikt. Pod interlokusový pohlavní konflikt můžeme zařadit hypotézy rodičovského konfliktu a konfliktu rodičů s potomky. Tyto teorie byly historicky navrženy pro první dvě taxonomické skupiny, u kterých byl genomický imprinting nalezen, a to pro krytosemenné rostliny a placentální savce. Teorie rodičovského konfliktu říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že paternálně zděděné alely v embryu jsou sobečtější k matce, než jsou maternálně zděděné alely. Teorie konfliktu rodičů s potomky říká, že se genomický imprinting vyvinul proto, že se matčiny geny snaží regulovat požadavky paternálně zděděných alel embryí, které se snaží získat pro každé embryo co nejvíce maternálních zdrojů. Následně byl imprinting nalezen i u jiných taxonů a i u alel, které nesouvisejí se získáváním zdrojů z mateřského organismu, proto bylo zřejmé, že všechny případy genomického imprintingu nelze vysvětlit interlokusovým pohlavním konfliktem. Hypotéza...
|
|
|
Tvar, velikost a proporce dlouhých kostí dolních končetin u lidských populací od pozdní doby kamenné po novověk.
Šídová, Markéta ; Velemínský, Petr (vedoucí práce) ; Brůžek, Jaroslav (oponent)
Rozdíly v životním stylu různých populací mohou podmiňovat změny tvaru dlouhých kostí končetin. Jde o reakci na stupeň mechanické a environmentální zátěže, která na tyto kosti působí. Naše práce sleduje změny tvaru, proporcí a velikosti dlouhých kostí dolní končetiny (kost stehenní, kost holenní) v průběhu posledních zhruba pěti tisíc let, přesněji od pozdní fáze mladší doby kamenné do 20. století. Studovali jsme celkem kosti stehenní a holenní 520 dospělých jedinců − 313 mužů a 207 žen − ze sedmi odlišných období, resp. archeologických kultur. Hodnocení bylo založeno na vnějších, lineárních rozměrech studovaných kostí. Biologické proměnné byly hodnoceny s ohledem na pohlavní dimorfismus a stranovou asymetrii. Zvláštní pozornost jsme věnovali míře oploštění proximální třetiny těla kosti stehenní a holenní. Pohlavní dimorfismus se liší v jednotlivých populacích. Nejméně statisticky signifikantně pohlavně dimorfních proměnných nalézáme v nejstarších, eneolitických souborech, naopak obě pohlaví se lišila v nejvíce proměnných v období raného středověku. Stranová asymetrie byla nejčastěji prokázána u šířkových rozměrů diafýz femuru i tibie, což je plně v souladu s dřívějšími výzkumy. Větší stranové rozdíly byly prokázány u rozměrů kosti stehenní. S výjimkou šířkových rozměrů femuru u žen byly vyšší...
|
|
|
Ontogeneze excesivních struktur u vrubounovitých brouků (Coleoptera: Scarabaeinae)
Žídek, Radim ; Hanus, Robert (oponent) ; Šípek, Petr (vedoucí práce)
A b s t r a k t Rohy vrubounovitých brouků jsou sekundárním pohlavním znakem vyskytujícím se většinou u samců, kterým slouží jako zbraně v soubojích o přístup k samicím. U mnoha druhů se vyskytují dvě diskrétní formy samců, s rohy a bez rohů, které využívají rozdílné reprodukční strategie. Velikost těla dospělce i morfologie rohů jsou určeny nutričními podmínkami, za nichž probíhá vývoj larev. Přepínání mezi alternativními vývojovými drahami je zajištěno hladinou juvenilního hormonu (JH), která odráží velikost těla, a k němu geneticky určenou prahovou hodnotou citlivosti. Při překročení kritické velikosti těla dochází k vývoji rohů, pokud překročena není, puls ekdysonu reprogramuje vývoj a vzniká dospělec s bezrohou morfologií. Reprogramování vývoje zahrnuje modifikace dráhy insulinového receptoru a domén exprese genů specifikujících proximodistální osu vznikajícího rohu. Vývoj rohů se morfologicky podobá vývoji ostatních hmyzích přívěsků, s nimž sdílí expresi genů tvořících regulační kaskádu vedoucí ke vzniku výrůstku kutikuly. Některé z nich jsou exprimovány v rozsáhlých oblastech epidermis a ke vzniku funkční kaskády a nového výrůstku v těchto částech těla chybí pouze exprese genu Distal-less. Rovněž exprese genů wingless a decapentaplegic, které zahajují celou potřebnou autonomní kaskádu molekulárních...
|
|
|
Srovnání vybraných etologických aspektů vybraných druhů suchozemských želv
BLAŽEK, David
V práci byli zkoumáni zástupci 4 chovaných druhů suchozemských želv rodu Testudo (T. hermanni, T. graeca, T. horsfieldi a T. marginata) v chovu ZOO Hluboká nad Vltavou. V rámci studia jejich biologie byly sledovány jejich morfologické parametry, míry, indexy a hmotnosti, a jak tyto zobrazují uváděný pohlavní dimorfismus, zjištěný u volně žijících populací. Dále byly sledované jejich preference potravy, jsou li tyto závislé na pohlaví a způsobu chovu, a to předkládáním 4 druhů potravy (červené zelí, listy pampelišky, a jetele, kořen mrkve) želvám jednotlivě a ve skupině. Pohlavní dimorfismus v rozdílných proporcích těla nejvýraznější u druhu Testudo hermanni. U chovaných Testudo horsfieldi a T. graeca byl zjištěn v méně znacích. Zkoumané samice Testudo ze ZOO Hluboká nad Vltavou byly v průměrných i minimálních a maximálních naměřených hodnotách větší a těžší než samci téhož druhu, což odpovídá literárním údajům z volně žijících populací. Samci se dostanou a počnou konzumovat předloženou potravu dříve než samice. Samci preferovali více zelí a mrkev, samice jetel a pampelišku. Velikost rozdílů změn potravních preferencí mezi individuálními a skupinovými pokusy nebyly závislé na pohlaví, velikosti ani druhu jedince. Při krmení nebyla zjištěna žádná patrná uplatňování převahy silnějších či rychlejších jedinců.
|
|
|
Pohlavní velikostní dimorfismus ocasatých obojživelníků čeledi Salamandridae a jeho vztah k vybraným faktorům
ŠIMROVÁ, Lenka
Obojživelníci jsou důležitou a zajímavou skupinou živočichů. Velmi známou čeledí jsou Salamandridae ze skupiny ocasatých obojživelníků. U této skupiny můžeme najít pohlavní velikostní dimorfismus ve třech formách: samice větší než samec, samec větší než samice a žádný rozdíl ve velikosti. Tento fakt byl i podnět pro moji bakalářskou práci, kde se zabývám pohlavním velikostním dimorfismem u této čeledi a cílem této práce bylo zjistit, do jaké formy pohlavního velikostního dimorfismu patří jednotlivé druhy a jak to může souviset s dalším vybranými faktory. Pro tuto skupinu obojživelníků platí, že u více jak poloviny jedinců je samice větší než samec, u čtvrtiny jedinců není pohlavní velikostní dimorfismus žádný a u zbytku jedinců je větší samec než samice. Statistická analýza ukázala významný vztah mezi velikostním pohlavním dimorfismem a námluvami, a typem amplexu.
|
|
|
Reprodukční systémy a ekologické nároky čeledi Rallidae
VRÁNA, Jakub
Korelace mezi ekologickými faktory a reprodukčními systémy Rallidae byla analyzována. Testovanými faktory byly: Socialita, nelétavost, pohlavní dimorfismus ve zbarvení, pohlavní dimorfismus ve hmotnosti, výskyt v semiakvatických a akvatických biotopech a výskyt v terestrických biotopech. Data byla získáná z odborných článků a knih.
|
|
|
Kognitivní predispozice dané mírou maskulinity a femininity mozku
PIXA, David
Diplomová práce se zabývá problematikou kognitivních predispozic v závislosti na pohlaví a individuální míře maskulinity / femininity. Studie vychází z hypotézy, že ženy a muži [analogicky femininí a maskulinní jedinci], zpracovávají informace různým způsobem a užívají odlišných kognitivních strategií {--} jinak myslí, vnímají, řeší úkoly a rozhodují se.
|
host ::
RSS.