|
| |
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Concept of Childhood in Fyodor Sologub's prose
Tyulkina, Maria ; Hříbková, Radka (vedoucí práce) ; Hlaváček, Antonín (oponent)
NÁZEV Koncepce dětství v próze F. K. Sologuba ABSTRAKT: Následující práce se zabývá tématem dětství v tvorbě ruského spisovatele, prozaika a pedagoga F. K. Sologuba. Práce předkládá biografii, sleduje formování spisovatelovy osobnosti, vnímání okolního světa, názory a zájmy. Soustřeďuje se taktéž na události, které určovaly šíři a význam dětské problematiky pro Sologuba. Zohledněna jsou zde i málo známá fakta ze spisovatelova dětství, která ovlivnila témata následující tvorby a v neposlední řadě i způsob jejich zobrazení v dílech samotných. Biografie je doplněna názory kritiků a Sologubových současníků, kteří se zabývali jeho dílem a formovali tak i jeho vnímání. Hlavními tématy rozboru jsou: dualistické pojetí světa, dětská smrt, víra v Boha, sváteční povídky, dětský patriotismus. Ideální dětský svět je zobrazen v románu Tvořená legenda. Práce sleduje i zákonitost v přístupu k tématu dětství u autorů 19. a 20. století ve srovnání s analýzou díla F. K. Sologuba. Vykreslen je i význam dvou literárních směrů - dekadence a symbolismu, jejich představitelem F. K. Sologub byl. Otázky, které si autor kladl, zůstávají aktuální i v dnešní době. KLÍČOVÁ SLOVA: Ruská literatura, F. K. Sologub, symbolismus, dekadence, dětství
|
|
|
"Jen barvy, které výskají a hoří": synestesie v díle Jiřího Karáska ze Lvovic z přelomu století
Grollová, Jana ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato práce by měla osvětlit, co se skrývá za fenoménem nazývaným synestesie (především z literárněvědného hlediska). V rámci výkladu vybraných uměleckých proudů druhé poloviny 19. století se snaží o zasazení daného fenoménu do literárněhistorického kontextu. S využitím různých typologií synestesie se pokouší o analýzu konkrétních případů vybraných z vybraných děl Jiřího Karáska ze Lvovic (básnická sbírka Zazděná okna, próza Román o Manfredu Macmillenovi a drama Sen o říši krásy). Analýza prokázala, že synestesie není jen fenoménem světové, ale i české literatury daného období. Zajímavým se také ukázalo srovnání výsledků s výzkumem synestetiků z roku 2001. Práce se také věnuje zkoumání barev a vidění barev ve snech. Práce Svetozra Nevoleho, která se jevila jako možný nástroj interpretace, volba Nevoleho studie se nakonec ukázala adekvátní.
|
|
|
Dualistické vidění světa v prózách milánské scapigliatury
Pletichová, Markéta ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Résumé Po dlouhém období Risorgimenta a několika pokusech o sjednocení Itálie se italský národ konečně dočkal a 4. března 1861 byl slavnostně vyhlášen Italský stát. O několik let později byla připojena i území Benátska a Říma, ne však tak hrdinským způsobem, jak Italové doufali. I přes Garibaldiho velké úsilí došlo k celkovému sjednocení až díky porážce Francouzů během prusko-francouzské války roku 1870, což hrdí Italové těžce nesli. Dalším zklamáním byla organizace a fungování nového státu, které neodpovídaly jejich vysněným ideálům. V několika městech se v uměleckých kruzích začaly vytvářet určité skupinky nespokojených intelektuálů. Jedním takovým seskupením byla právě milánská scapigliatura. Působení scapigliatury lze datovat lety 1860-1880. Jejich poetika či způsob uměleckého vyjádření byly silně svázány s jejich psychologickým rozpoložením. Vedli pochybný život, unikali ze skutečnosti pomocí alkoholu a drog. Byli ovlivněni romantismem a pozitivismem. Toužili ve svých dílech ukázat pravdu. Odmítali tradiční stereotypní formu, snažili se docílit stylistického a jazykového pokroku. Mezi hlavní představitele patří Camillo Boito (1836-1914), Iginio Ugo Tarchetti (1839-1869), Emilio Praga (1839-1875), Arrigo Boito (1842-1918) a Carlo Dossi (1849-1910). Kromě témat, jako jsou nářek, žal, prvky fantastické,...
|
|
|
Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu
Horčíková, Lucie ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Diplomová práce se snaží charakterizovat prozaické texty Jana Opolského, soustředí se přitom zejména na vystižení jejich výtvarným uměním inspirované stránky. Opolského prózy nepřesahují rozsah povídky, dějová složka v nich téměř chybí. Převažuje reflexe či popis, a to především rozsáhlé pasáže popisující světlo a barevné odstíny a jejich proměny či působení na zobrazovaný umělecký předmět. V těchto pasážích bývá soustředěna dynamika celého textu. Autor ve svých prózách rovněž uplatňuje znalosti mnoha uměleckých oborů a řemesel. Už samotným zaměřením na svět umění se řadí mezi autory dekadentní, mnohé jeho prózy a motivy v nich užité mají navíc symbolickou platnost.
|
|
|
Drama české dekadence.
HOVHANNISYAN, Lenka
Hlavním cílem této bakalářské práce je analyzovat dekadentní dramatické dílo. Nejprve jsem se ve své práci zaměřila na popis dekadence a ostatních směrů modernismu, které s ní souvisejí, například impresionismus a symbolismus. Poté jsem se věnovala popisu dekadentního směru v Čechách, ale také v jiných zemích, a to především ve Francii a Anglii. Samozřejmě jsem neopominula ani nejvýznamnější dekadentní autory v těchto zemích. Dále jsem popsala rysy dekadentního dramatu, zmínila důležité autory i jejich díla a nakonec jsem literárně rozebrala dramatická díla Jiřího Karáska ze Lvovic, Cesare Borgia a Apollonius z Tyany. Zaměřila jsem se především na dekadentní, secesní a symbolistní znaky v těchto dílech. Zahrnula jsem do tohoto rozboru popisy kulis a jejich dekadentní ladění, popisy jednotlivých postav a také jsem rozebrala jednotlivá dějství, ve kterých jsem hledala motivy dekadence.
|
|
|
NABUCCO
Song, Gi Hye ; ZÁBRODSKÁ, Dana (vedoucí práce) ; DUŠEK, Jan (oponent)
Abstrakt
Tématem mé magisterské práce je operní dílo Nabucco od Giussepe Verdiho, které bylo napsáno okolo roku 1842 v italském Miláně v La Scala theatre.
Práce je dělena na dvě hlavní části, a to na teoretickou a praktickou. V teoretické se částečně zabývám životopisem Verdiho s nahlédnutím do kulturně-historického pozadí doby vzniku Nabucca. Dále je zde popsáno historické pozadí doby, kdy skutečně došlo k babylonskému zajetí, což je hlavním tématem opery Nabucco. V závěru této kapitoly je srovnán historický aspekt Itálie s Koreou, obě totiž byly podřízeny nadvládě jiných mocností, což je důležitým faktem především pro nejslavnější árii opery Nabucco, "Va Pensiero sull' ali doroate".
Dále byl proveden rozbor tří různých světových inscenací této opery, jež mohli diváci vidět v průběhu posledních dvou let. První z nich je pojetí Royal Opera House v Covent-Garden v Londýně, jež v roce 2013 spolupracovalo s milánským Teatro alla Scala, které v sobě skloubí abstraktní moderní operu s minimalistickou scénou a kostýmy. Druhá inscenace byla zpracována Vlaamse Opera v Gripping theatre v Antwerpách v Belgii v roce 2013 a značně se svým pojetím liší od londýnské verzi Nabucca - je velice současná a moderní, dokonce vypadá jako muzikál a odráží soudobé problémy ve světě. Třetí inscenace je zpracování Washington National Opera v Kennedy Center z roku 2012, které se zcela soustředilo na klasickou historickou operu, což vyniká především ve srovnání s předchozími dvěma zcela experimentálními nastudováními. Washingtonská opera byla dostatečně dekorativní a megalomanská rozsahem rekvizit i luxusními kostýmy.
Z těchto různých tří oper by mohla být kreativně realizována tato stará historická opera Nabucco. Naštěstí dokážu o kreativním realizování této opery přemýšlet bez jakýchkoli limitů.
Ve druhé, praktické, části této práce se věnuji hlavnímu konceptu postav v opeře Nabucco. Tady jsem se inspirovala, z jakých dob a jakých stylů se v konkrétních nastudováních vychází. Navíc se toto historické pozadí odráží i na kostýmech. Nejdůležitější prvek ve srovnání s ostatními operami je ten, že proti sobě stojí dva velké národy, a to národ Židů a Babyloňanů. Snažila jsem se proto, aby byl zachován jejich specifický národní styl. A do toho byl dodán historický babylonský charakter kostýmů. Hlavní můj koncept je kombinovat staré historické prvky se současnými moderními aspekty kostýmů. U Babyloňanů se vyskytují částečně zlaté luxusní kostýmy, což je inspirováno historickými památkami. Např. Ištařinou Bránou, která se restauruje v Berlíně v muzeu Pergamon. S tím souvisí současné uniformy amerických vojáků se štítem. Hlavní postava Nabucco a jeho dvě dcery mají vypadat jako protipólné charaktery, takže Abigaile je mocná charismatická silná žena a naopak Fenena je docela skromná a puristická. A Zachariáš a Ismael reprezetují typický židovdský styl i vzhled.
Tak rozhodně všeobecný koncept Nabucco slouží současnému a historickému pohledu a nadtím dodatečně vnáší dramatický prvek do této opery.
|
|
|
Klíčová motivika české dekadentní a parnasitní lyriky
ROLNÍKOVÁ, Eliška
Předmětem této diplomové práce je charakteristika klíčových parnasistních a dekadentních motivických celků v lyrice Jaroslava Vrchlického a Jiřího Karáska ze Lvovic. Zachycuje literární, estetický i myšlenkový posun autorů z pohledu využití nejrůznějších motivů. Práce je rozdělena do pěti kapitol, z nichž každá pojednává o jednom motivickém celku. Těmi jsou: 1. Motivy ženy, těla a sexuality. 2. Motivy snu, snění a úniku. 3. Motivy umírání, choroby a tlení. 4. Motivy depresivnosti, smutku, hořkosti a zmaru. 5. Motivy přírody a krajiny. V jednotlivých kapitolách motivy porovnává, sleduje, jak s nimi autoři nakládají a jak se proměňuje jejich forma a výraz. Zaměřuje se taktéž na motivy, jež se v lyrice básníků objevují nově. V závěru předkládá krátká shrnutí jednotlivých kapitol a dokládám jej využitím frekvenčního slovníku sbírek.
|
|
|
Proměny estetiky ošklivosti v literatuře 19. století.
NAGYOVÁ, Andrea
Práce se prostřednictvím rozboru vybraných literárních děl 19. století pokusí odpovědět na otázku, zda se mezi romantismem a dekadencí nějak podstatně proměnilo využívání a pojímání motivu ošklivosti, ať se jedná o ošklivost tělesnou či ošklivost prostředí (?příroda? proti (velko)městu ap.). Východiskem bude estetika romantismu se svým využíváním ohyzdnosti a grotesknosti, pozornost bude věnována využívání různých druhů ošklivosti v literatuře naturalismu a v neposlední řadě také vyústění zmíněných ?- ismů? v literatuře fin de si?cle. Práce se pokusí zachytit proměny vztahů mezi ošklivostí a zlem, ošklivostí a chorobností či ošklivostí a (ne)přirozeností.
|
host ::
RSS.