|
Jedenáct tváří Jana Gogoly ml.
Rendl, Jan ; RŮŽIČKOVÁ, Alice (vedoucí práce) ; KUBICA, Petr (oponent)
Práce obsahuje jedenáct kapitol, kde každá nějakým způsobem charakterizuje Jana Gogolu ml. a každá zvlášť nějak určuje jeho tvůrčí ideje. Děje se to skrze metaforu fotbalového utkání, kdy Jan Gogola je se svými postavami, filmy, jak sám sobě spoluhráčem, tak také protihráčem. Dává góly se svými situacemi stejně, jako občas okopává svým protivníkům kotníky.
Jan Gogola ml. tak ztělesňuje jednu etapu Katedry dokumentárního filmu na FAMU, kdy častokrát stojí jako odrazová plocha mezi pedagogickou činností profesora Karla Vachka a mezi studenty, na které při svých seminářích uplatňuje psychologickou metodu toho, že každé dílo musí být svébytně spjaté s autorem filmu.
|
|
Globální rozměr Rawlsovy teorie spravedlnosti
Ottingerová, Lucie ; Šimsa, Martin (vedoucí práce) ; Kučera, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá jednou z nejaktuálnějších debat na poli moderní politické filozofie, a to konkrétně diskuzí o existenci, podobě a rozsahu spravedlnosti v kontextu současného vysoce globalizovaného světa. Spor o existenci globální spravedlnosti, v této práci označován jako spor mezi kosmopolity a internacionalisty, však není pojímán v celé jeho rozsáhlé šíři. Konkrétním úkolem této práce je představit danou polemiku na pozadí kontextu jednoho z velkých filozofických děl 20. století, které se významně zasadilo o vymezení pojmu "spravedlnost" v moderní liberální tradici a kterým je Teorie spravedlnosti Johna Rawlse. Toto dílo vyvolalo nadšenou reakci ze strany skupiny kosmopolitních teoretiků, mezi něž patří především Charles Beitz a Thomas Pogge, která v ní viděla jasný pokus o extenzi liberálních představ a principů nad rámec národních států. Jejich pozornost upoutal především Rawlsův distributivní princip rozdílnosti jako vhodný prostředek realizace sociální spravedlnosti na globální úrovni. Rawls však závěry svých kosmopolitních přívrženců zavrhl. Jelikož si tato práce klade za cíl porozumět důvodům, které jej k tomuto kroku vedly, bude nutné věnovat se Rawlsově filozofii jako celku, a tedy nikoli pouze Teorii spravedlnosti, ale i jeho pozdější tvorbě. Prostor bude věnován i představení...
|
| |
|
Příběh inženýra lidských duší jako pars pro toto díla Josefa Škovreckého
Hladík, Filip ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Tato práce pojímá dílo Josefa Škvoreckého jako celek. V jeho rámci pak definujeme konkrétní dějové složky, vyprávěcí postupy, opakující se motivy atp. Zároveň se nám odkrývají vztahy mezi jednotlivými texty. Každým svým literárním útvarem autor nabízí možný fikční svět. Na rovině určitých textů však dochází k propojení jejich perspektiv. Autor záměrně asociuje v konkrétním textu události známé ze svých předešlých děl. Apeluje tak na schopnost čtenáře propojit si společné prvky jednotlivých fikčních světů. Používáním totožných nebo velmi podobných jednotlivin se vytváří jakýsi "intertextový literární svět", svébytný makrokosmos, v jehož rámci se autor snaží o maximální možnou homogenitu. Děj dosazuje do konstantních prostředí, operuje s týmiž postavami, variuje podobné tematické posloupnosti apod. Škvorecký se tedy snaží o homogenní makrokosmos vznikající nad jeho texty. Zároveň však vnímáme každé jeho dílo jako svébytný fikční svět. V práci to demonstrujeme mimo jiné na motivu Kostelce coby rodného města postav pojmenovaných Danny Smiřický. Každý Danny je specifickou jednotlivinou, ve fikčních světech jednotlivých textů můžeme sledovat jeho odlišné perspektivy. Některé linie vývoje této postavy jsou si bližší, sledujeme úzký vztah světů Zbabělců, Prima sezóny a Příběhu inženýra lidských duší. (Naproti tomu...
|
|
Teologické vymezení ikony v učení Pravoslavné církve se zřetelem na VII. všeobecný sněm
Kout, Vít ; Luptáková, Marina (vedoucí práce) ; Milko, Pavel (oponent)
Zadání mé práce se pokouší postihnout co nejucelenější obraz teologického významu ikony v Pravoslavné církvi. Cílem je v specificky českém prostředí, kterému stále chybí velké množství základní věroučné literatury, alespoň malou měrou přispět k rozšíření povědomí o ikoně, jako nositeli dogmatického sdělení. Dílo stanoví vymezení pojmu ikona a pokračuje vysvětlením její mystické úlohy pramenící ze stvoření člověka podle obrazu a podobenství Božího. Stálou přítomností užití ikonografického výrazu v liturgickém dějství Církve starozákonní i novozákonní je podle mne plně ospravedlněno základní kritérium obrazu - jeho prvek Boží inspirace odpovídající adekvátní míře aktuální Boží ekonomie, která plně vrcholí v padesátnici. K objasnění mystického a posvěcujícího charakteru ikony přikládám výklad filosofického systému křesťansko-novoplatónské tradice chápání přítomnosti archetypu v obrazu na základě prvku podobnosti. Nastíněním základních témat průběhu VII. všeobecného sněmu, rozborem sporného užití pojmů latreia a proskynese v koncilních aktech, se otvírá otázka nutného požadavku chápat tradici Církve především na základě její sborovosti a apostolicity jako kritérií jejího svátostného charakteru. Nechybí ani základní vymezení argumentačních východisek ikonoklastů - neadekvátní smíšení pojmů substance a kvality...
|
|
Únik ze zajetí smyslu: k subverzivní síle textů F. M. Dostojevského, F. Kafky a W. Gombrowicze
Jirsa, Tomáš ; Málek, Petr (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Zdá se, že otázka smyslu v literatuře vyvstává, sotva se pustíme do čtení. Čteme, procházíme místy, jež nám smysl textu scelují, či naopak narážíme na rýhy, hiáty a trhliny, jež četbu vyrušují, komplikují, mění její směr a pohyb. Potřeba smyslu jakéhokoli počínání je bytostná, stěží by bylo potýkání se s uměním výjimkou. Je ale smysl skutečně conditio sine qua non uměleckého díla? A pokud ano, není potom právě smysl svého druhu diktátem či dokonce spoutáním? Je-li naší jedinou možností potýkání se s literaturou četba a v jejích stopách vždy jdoucí interpretace, která ve své podstatě asociální dílo překládá vždy do obecnějšího a srozumitelnějšího kódu, než je autonomní jazyk psaní, je pak nasnadě, že se najdou díla, která se tomuto zploštění brání. Nejde o to, vytvářet další opozice a stavět proti sobě díla "přátelská", "srozumitelná" a díla radikální, asociální. To by nebylo k ničemu. Jde o to, naznačit sílu literatury, jež má moc smyslu i jeho rekonstrukcím unikat, sílu, která by se právě vzhledem ke své zatvrzelosti útočící na interpretační touhu po syntéze, systematizaci a zvýznamňování četby dala nazvat subverzivní.
|
|
Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga
Lašťovková, Lucie ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
V diplomové práci "Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga" jsme se zabývali vztahem filmové a literární techniky v románu Nejhezčí tango. Cílem této práce bylo především zodpovědět na otázku, do jaké míry a jakým způsobem se tyto dvě formy uměleckého ztvárnění v díle prolínají a ovlivňují. V úvodní části práce jsme se pokusili charakterizovat vztah literatury a filmu jakožto dvou svébytných uměleckých forem, které využívají k zobrazení daných jevů odlišné výrazové prostředky. Nastínili jsme, jaké prostředky to jsou a zda se filmový a literární jazyk skutečně výrazněji liší. V této části jsme se dále zabývali vlivem filmového umění na tvorbu Manuela Puiga obecně. Zmínili jsme názory kritiků i spisovatele na přítomnost či nepřítomnost prvků filmového jazyka v jeho románech, a to jak prvků v oblasti formy (vypravěč, charakteristika postav, dialog), tak tematické stránky (sentimentální motivy, melodrama). V hlavní části diplomové práce jsme se zaměřili na Puigův román Nejhezčí tango a přítomnost jednotlivých uměleckých postupů a prvků, které byly představeny v části předchozí. Charakterizovali jsme formu tohoto díla, a to především s ohledem na titul, kompoziční členění románu, vypravěče a s tím související způsob popisu postav. Konstatovali jsme, že pozice vypravěče je pro toto dílo klíčová,...
|
|
Dialektika divočiny a civilizace: způsoby konceptualizace a reprezentace indiánů v díle Alberta Vojtěcha Friče
Hodač, Tomáš ; Korecká, Zuzana (oponent) ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce)
Práce pojednává o způsobech pojetí odlišnosti a jejích konceptech v díle českého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče. Rozebírá komplexnost vztahu mezi evropskou civilizací a jejími protějšky, které jsou klasifikovány jako jiné a odlišné. Práce se soustředí na oblast amerického kontinentu jako exotické lokality, která přitahuje pozornost Evropanů, a na původní obyvatele Ameriky, kteří podněcují evropskou imaginaci. Úvodní kapitoly tematizují evropské diskurzy o divoších od doby prvních zaoceánských expedic až do konce 19. století za účelem popsání základních konceptuálních praktik při reprezentaci amerických indiánů. Nastiňuje též způsoby reprezentace indiánů v české beletristické a publicistické literatuře 19. století a soustředí se při tom na dílo Josefa Václava Sládka. Hlavní část práce se zaměřuje na metody popisu, zachycení a zastupování indiánů v textových výstupech A. V. Friče. Krátce shrnuje jeho kariéru cestovatele a botanika a stručně rekonstruuje jednotlivé expedice do Jižní Ameriky. Snaží se identifikovat termíny, prostřednictvím kterých Frič pojednává o druhých, a určit kategorie, které používá pro interpretaci odlišnosti. Zvláštní zřetel je přikládán termínům civilizace a divošství, které Fričovi slouží jako hlavní klasifikátory identity. Práce dává v závěru též prostor netextovým metodám...
|
|
Aby Warburg a symbol hada jako archiv lidské paměti
Martinkovičová, Tereza ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Všestrannost Abyho Warburga a jeho zájem o široký kulturní kontext uměleckého díla způsobily, že jeho jméno nalezneme nejen v publikacích o dějinách umění a antropologii, ale i ve slovnících religionistiky. I Považoval umělecká díla za dokumenty sociální paměti lidstva? Díval se na ně nejen očima historika umění, ale i etnografa, religionisty a psychologa. Srovnával umělecká díla různých kultur a období. Na rozdíl od svých současníků, kteří zdůrazňovali autonomii dějin umění, považoval každé umělecké dílo za neoddělitelnou součást doby, v níž vzniklo. "lt was one oj Warburg's basic convinctions that any attempt to detach the image from Us relation to religion and poetry, to cult and drama, is like cutting oif Us lifeblood." 3 Přestože nenapsal žádné teoretické dílo, je možné z jeho studií vyvodit, jakou měl představu o významu symbolu v sociální paměti lidstva. Warburgův koncept sociální paměti lidstva, který vyústil do založení knihovny s názvem Mnémosyné (paměť), bude tématem první kapitoly. V ní poukážu na jedinečnost Warburgova přístupu v souvislosti s dobovou a současnou teorií dějin umění a lingvistikou. Zmíním se i o Warburgově disertaci a jeho důrazu na studium pramenů. V druhé kapitole se zaměřím na Warburgův zájem o antropologii a religionistiku, který se stal podnětem pro jeho rozhodnutí strávit...
|
|
Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga
Lašťovková, Lucie ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V diplomové práci "Prolínání literatury a filmu v románu Manuela Puiga" jsme se zabývali vztahem filmové a literární techniky v románu Nejhezčí tango. Cílem této práce bylo především zodpovědět na otázku, do jaké míry a jakým způsobem se tyto dvě formy uměleckého ztvárnění v díle prolínají a ovlivňují. V úvodní části práce jsme se pokusili charakterizovat vztah literatury a filmu jakožto dvou svébytných uměleckých forem, které využívají k zobrazení daných jevů odlišné výrazové prostředky. Nastínili jsme, jaké prostředky to jsou a zda se filmový a literární jazyk skutečně výrazněji liší. V této části jsme se dále zabývali vlivem filmového umění na tvorbu Manuela Puiga obecně. Zmínili jsme názory kritiků i spisovatele na přítomnost či nepřítomnost prvků filmového jazyka v jeho románech, a to jak prvků v oblasti formy (vypravěč, charakteristika postav, dialog), tak tematické stránky (sentimentální motivy, melodrama). V hlavní části diplomové práce jsme se zaměřili na Puigův román Nejhezčí tango a přítomnost jednotlivých uměleckých postupů a prvků, které byly představeny v části předchozí. Charakterizovali jsme formu tohoto díla, a to především s ohledem na titul, kompoziční členění románu, vypravěče a s tím související způsob popisu postav. Konstatovali jsme, že pozice vypravěče je pro toto dílo klíčová,...
|
host ::
