|
|
Vliv managementu na biodiverzitu lesních ekosystémů - epigeičtí brouci na vybraných biotopech Písecka
STLUKA, Petr
Společenstva epigeických brouků byla studována na třech lesních biotopech s různým managementem, v oblasti jižních Čech, okrese Písek, nedaleko obce Zátaví. Vybrané plochy se nacházely na území Zátavského lesa. Jednalo se o tyto biotopy: paseka, smrková školka (stáří 6 let) a smrkový les (stáří 50-70 let). Pro odchyt biologického materiálu byla použita metoda zemních pastí. Celkem bylo odchyceno a determinováno 1813 exemplářů a 63 druhů epigeických brouků. Nejvyšší počet druhů i jedinců byl nalezen na biotopu smrkové školky (43 druhů, 786 exemplářů), následoval smrkový les (26 druhů, 550 exemplářů) a paseka (35 druhů, 477 exemplářů). Většina druhů epigeických brouků z celkového počtu 63 druhů byla zařazena jako eurytopní. Dále bylo determinováno 15 adaptabilnějších druhů a byl také nalezen jeden druh z reliktů I. řádu. Bylo zjištěno, že smrkový les, který se zdá jako z hlediska sukcese vyspělejší než školka či paseka, neměl nejvyšší počet druhů a jedinců brouků. Naopak největší počet druhů a jedinců byl zjištěn ve smrkové školce. Index antropogenního ovlivnění prokázal poměrně silné antropogenní ovlivnění všech zkoumaných biotopů z hlediska epigeických brouků. Nejméně byla ovlivněna společenstva brouků smrkového lesa, následovaly smrková školka a paseka. Z tohoto hlediska se potvrdilo, že intenzita managementu se nejvíce projevila na společenstvech brouků paseky. Vzrostlý smrkový les měl nejmenší antropogenní ovlivnění společenstev brouků.
|
|
|
Ekologické důsledky ztráty stanovišť v krajinné matrix a vliv fragmenatace na populace a společenstva organismů
HELLEBRANTOVÁ, Adéla
Byl studován vliv fragmentace na populace epigeických brouků pomocí sběrů ze zemních pastí. Ty byly kladeny na třech stanovištích a to v lese, v biokoridoru a na louce. Všechny stanoviště se nacházeli v oblasti Čejkovic, poblíž Českých Budějovic v zemědělské krajině. Pro odchyt materiálu byla na všech stanovištích použita metoda zemních pastí naplněných ethylenglykolem. Pasti byly vybírány od května do září. Zjištěné druhy určeny a zařazeny do skupin dle míry tolerance k antropogennímu ovlivnění. Byl studován výskyt druhů brouků v závislosti na různě velkých fragmentech krajiny (od největšího k nejmenšímu ? les, louka, biokoridor). Největší množství druhů i největší aktivita brouků byla zjištěna v biokoridoru. Nejmenší výsledky byly zjištěny v lese. Množství druhů bylo ovlivněno velikostí fragmentů, kdy byl zjištěn obrácený vztah. Na stanovišti louka a biokoridor převládali expanzivní druhy (E- druhy odlesněných stanovišť silně ovlivněných činností člověka). V lese polovinu druhů tvořila RII. skupina (adaptabilnější druhy obývající stanoviště středně ovlivněná činností člověka).
|
|
|
Vojenské prostory jako zdroj biodiverzity
DEDEK, Jaromír
Byla zkoumána společenstva epigeických brouků na území bývalého vojenského prostoru Dobrá Voda a v území stále ještě fungujícího vojenského prostoru Boletice. Na každé lokalitě byla zkoumána 3 různá stanoviště ? les, louka a mokřad. Materiál byl sbírán zemními pastmi s ethylenglykolem od května do září 2012. Na lokalitě Boletice bylo odchyceno 50, na lokalitě Dobrá voda 32 druhů brouků. Větší druhová pestrost i abundance brouků byla zaznamenána na lokalitě Boletice. Na lokalitě Boletice byl zjištěn chráněný druh Carabus scheidleri. Na lokalitě Dobrá Voda se vyskytovaly další druhy rodu Carabus (Carabus auronitens auronitens, Carabus granulatus granulatus, Carabus nemoralis nemoralis, Carabus sylvestris sylvestris, Carabus violaceus violaceus). Z 60 % převládal na obou lokalitách výskyt eurytopních, běžných druhů. Podle našich výsledků se zdá, že zarůstání křovinami a lesem může snížit hodnotu opuštěných vojenských prostor jako zdroje diverzity epigeických brouků. Proto doporučuji uměle blokovat sukcesi. Sukcese může být ve stávajících vojenských prostorech nadále blokována činností armády (dopad střel a pojezd těžké techniky). Na území zaniklých výcvikových prostor doporučuji netradiční ochranářské postupy - motokros, turistika konání hudebních festivalů, nebo alespoň pastva ovcí. Naopak pro stávající lesní stanoviště doporučuji ponechat les přirozenému vývoji a nezasahovat zde.
|
|
|
Biodiverzita epigeických brouků na vybraných polních kulturách - vliv managementu na strukturu společenstev
SVOBODA, Richard
Společenstva epigeických brouků byla studována na čtyřech agroekosystémech s různými pěstovanými plodinami. Všechny čtyři agroekosystémy se nacházely v blízkém okolí Českých Budějovice (Jižní čechy). Na prvním agroekosystému se konvenčním způsobem pěstovala kukuřice. Na druhém agroekosystému se opět konvenčním způsobem pěstovala pšenice. Na třetím agroekosystému to byl ječmen a na čtvrtém trvalý travní porost. Jednotlivé lokality se lišily nejen v pěstované plodině, ale i v množství prováděných agrotechnických operaci v období odchytu. Pro odchyt materiálu byla na všech agroekosystémech použita metoda zemních pastí. Následně byly určeny druhy a byla studována míra lidského dopadu četností druhů různých ekologických skupin nalezených v daných lokalitách. Aktivita brouků byla nejvyšší na agroekosystému s kukuřicí, kde byla nalezena téměř polovina ze všech odchycených jedinců. Aktivita byla na všech agroekosystémech ovlivněna jak managementem agtrotechnických operací tak v daném roce specifickým počasím. Na všech lokalitách naprosto převládaly expanzivní druhy (E ? druhy odlesněných stanovišť silně ovlivněných činností člověka)
|
|
|
Znalostní management v řízení projektů
Klempová, Hana ; Chocholatý, Drahomír (vedoucí práce) ; Řepa, Václav (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá znalostním managementem a možnostmi jeho využití v projektovém řízení. Znalostní management přináší systematickou práci se znalostmi. Cílem znalostního managementu je nastavit takovou firemní kulturu a technologii, která motivuje zaměstnance ke sdílení a efektivnímu využívání znalostí. Znalosti jsou dnes hlavní konkurenční výhodou a organizace jsou proto silně motivované znalostní management implementovat. Velmi účinnými nástroji znalostního managementu s širokým spektrem využití jsou komunity a znalostní báze.
|
|
|
Vliv různého managementu na primární produkci a biodiverzitu epigeických a hemiedafických brouků v modelových povodích na Šumavě.
KISSOVÁ, Lucie
Společenstva epigeických brouků byla studována na dvou povodích s různým managementem v podhorské oblasti Šumavy (Jižní čechy). Mlýnský potok byl charakterizován odlesněnými lokalitami (pastviny a kosené louky), Horský potok vyšším zastoupením zalesněných lokalit a rozdílným managementem (bez managementu a kosených luk). Nadzemní biomasa (čerstvá a suchá) byla měřena na studovaných lokalitách. Metoda zemních pastí byla užívaná pro odběr brouků. Druhy brouků byly rozděleny do dvou skupin podle nároků zastínění biomasou: druhy zastínění nevyžadující a druhy vyžadující zastínění. Míra lidského dopadu byla studována nalezením četnosti druhů různých ekologických skupin. Výše uvedená čerstvá nadzemní biomasa byla asi 2x vyšší na Mlýnském potoce než na Horské potoce. Suchá nadzemní biomasa byla prakticky stejná. 57 druhů bylo nalezeno na Mlýnském potoce a 33 druhů na Horském potoce. Aktivita brouků byla asi pětkrát vyšší na Mlýnském potoce než na Horském potoce. Ubikvistické druhy převládají na Mlýnském potoce a adaptabilní druhy na Horském potoce. Stenotopní druhy byly nalezeny pouze na Mlýnském potoce. Tyto výsledky signalizují méně lidského dopadu na Horském potoce než na Mlýnském. Brouci nevyžadující zastíněné lokality mírně převládají na Mlýnském potoce ve srovnání s Horským potokem. Druhy brouků vyžadující zastíněné lokality se vyskytují spíše na Horském potoce ve srovnání s Mlýnským potokem. Zeměpisná expozice ovlivnila strukturu brouků hlavně v méně zalesněné lokalitě Mlýnského potoka. Struktura společenstev umístěných k jihu se liší od společností umístěných k severu na Mlýnském potoce. Efekt expozice je doložený na Horském potoce větším podílem zalesněných ploch.
|
|
|
Vliv různého managementu na mikroklima a biodiverzitu epigeických a hemiedafických brouků v modelových povodích na Šumavě.
CHOCOVÁ, Hana
SOUHRN Společenstva epigeických brouků byla studována na dvou povodích v podhorském pásmu Šumavy, která se liší svým managementem. Povodí Mlýnského potoka je charakterizováno vysokým zastoupením odlesněných ploch (pastviny a kosené louky). Horský potok je z větší části zastoupen lesními plochami a odlišným managementem (plochy bez managementu, kosené louky). Byly měřeny mikroklimatologické charakteristiky (průměrná teplota, průměrná vlhkost, průměrná rychlost větru, průměrná radiace). Metoda zemních pastí byla použita pro odebírání vzorků brouků. Druhy brouků byly rozděleny na dvě skupiny podle preference k vlhkosti: hygrofilní druhy a mezofilní druhy. Vliv člověka byl studován pomocí frekvence druhů z různých ekologických skupin. 57 druhů bylo nalezeno v povodí Mlýnského potoka a 33 druhů v povodí Horského potoka. Aktivita brouků byla pětkrát vyšší v povodí Mlýnského potoka (511 jednotlivých ks) než v povodí Horského potoka (114 jednotlivých ks). Všudypřítomné (nenáročné) druhy převládají v povodí Mlýnského potoka a adaptabilní druhy v povodí Horského potoka. Stenotopní druhy byly nalezeny pouze v povodí Mlýnského potoka. Tyto výsledky ukazují, že povodí Horského potoka je ovlivněno člověkem méně, než povodí Mlýnského potoka. Frekvence druhů brouků s odlišnými nároky na vlhkost vykazují dominanci mezofilních druhů v povodí Mlýnského potoka ve srovnání s Horským potokem. Frekvence hygrofilních druhů byla třikrát vyšší v povodí Horského potoka než na Mlýnském. Intenzita managementu ovlivnila strukturu brouků především v méně zalesněných plochách Mlýnského potoka. Struktura společenstev na plochách s více intenzivním managementem se liší od společenstev na plochách s nízkým managementem. V povodí Mlýnského potoka převládají na plochách s nízkým managementem druhy hygrofilní. Na Horském potoce s větším zastoupením stromů není vliv intenzivního managementu průkazný.
|
|
|
Společenstva žížal ve středoevropských bukových lesích
Pižl, Václav
Cílem studie bylo shrnout dostupné údaje o žížalách obývajících bukové lesy v České republice a srovnat faunu žížal rozdílných typů bučin. V 45 bukových lesích nalézajících se v různých částech republiky byl zjištěn výskyt celkem 30 druhů a poddruhů žížal, z nichž k nejfrekventovanějším patřily .i.Dendrobaena octaedra, D. vejdovskyi, D. illyrica, Dendrodrilus rubidus, Lumbricus rubellus, Octolasion lacteum./i.. V moderových půdách acidofilních bučin dosahovala společenstva (složená z 1-6 epigeických druhů) hustoty 3,2 - 48 jedinců/m.sup.2./sup., zatímco mulové půdy neutrofilních květnatých bučin jsou obývány bohatými společenstvy žížal (8-14 druhů, 65-211 jedinců/m.sup.2./sup.) složenými jak z epigeických, tak i endogeických a anektických druhů. Výzkum prokázal, že půdní pH je nejvýznamnějším faktorem determinujícím velikost společenstev, jejich druhová bohatost a struktura je však daleko více ovlivněna geografickou polohou porostů a přítomností specifických habitatů.
|
|
| |
|
|
Management znalostí
Jarošová, Milena ; Mládková, Ludmila (vedoucí práce) ; Cejthamr, Václav (oponent)
Teoreticko-metodologická část: Základní pojmy managementu znalostí, znalostní pracovník, proces tvorby a konverze znalostí, předpoklady a přínosy managementu znalostí. Souvislost managementu znalostí s kulturou a organizační strukturou organizace, měření výsledků managementu znalostí, učící se organizace a souvislost s managementem znalostí, nástroje řízení tacitních znalostí -- příběhy -typy, jak vytvořit úspěšný příběh, užití příběhů v praxi, komunity, učňovství. Organizace založená na hodnotách. Aplikační část: Charakteristika organizace, organizace založená na hodnotách v praxi, klasifikace příběhů vyprávěných ve firmě, firemní hodnoty, příběhy v maloobchodních prodejnách, příběhy v oddělení péče o zákazníky, příběhy v neprvoliniových odděleních. Návrhy na zlepšení řízení tacitních znalostí v organizaci -- školení zaměstnanců, vzájemné inspirování se, návštěvy prvoliniových oddělení, úprava firemních hodnot.
|
host ::
RSS.