|
|
Úloha střevního mikrobiomu v imunitních onemocněních centrálního nervového systému
Zedníková, Barbora ; Herink, Josef (vedoucí práce) ; Semecký, Vladimír (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biologických a lékařských věd Kandidát: Bc. Barbora Zedníková Školitel: Doc. MUDr. Josef Herink, DrSc. Název diplomové práce: Úloha střevního mikrobiomu v imunitních onemocněních centrální nervové soustavy Lidské tělo osídluje velké množství mikroorganismů mezi které patří Archea, Eukarya, Bacteria a viry. Tento soubor mikroorganismů tvoří mikrobiom, který řádově desetkrát převyšuje počet lidských buněk. Nejpočetnější část mikrobiomu se nachází v trávicím systému. Současným rozvojem metod molekulární genetiky došlo k odhalení úzkého vztahu mezi intestinálním mikrobiomem a zdravím. Nejnovější studie poukázaly na spojitost mikrobiomu s patogenezí různých onemocnění. Tato diplomová práce se zabývá souvislostmi působení intestinálního mikrobiomu a imunitních onemocnění centrální nervové soustavy. Dosavadní poznatky naznačují, že změny ve složení mikrobiomu vyvolané různými vlivy vedou ke zvýšené stimulaci imunitního systému a tím k podpoře zánětlivé proliferace v nervové tkáni.
|
|
|
Imunointervenční terapie nově vzniklého autoimunitně podmíněného diabetu u NOD myší.
Vargová, Lenka ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění způsobené autoimunitní destrukcí beta buněk pankreatu. Aktuálně přijímaná teorie vzniku onemocnění vychází zejména ze studia průběhu onemocnění u non-obese diabetic (NOD) myší, kdy k rozvoji cukrovky dochází následkem poruchy v regulaci imunitního systému. Experimentální a klinická data ukazují, že autoimunita může být utlumena až potlačena prostřednictvím imunitní intervence. Ta, pakliže je zahájena včas, může zpomalit probíhající zánik beta buněk a zachovat zbytkovou sekreci inzulínu. K nastolení normoglykémie ale samotná imunointervence většinou nestačí. Jak prokázalo několik intervenčních studií na zvířecích modelech, je současně nutná stimulace proliferace anebo regenerace beta buněk. Cíl práce: Zjistit, zda zkombinováním látky s imunosupresivním účinkem (myší anti- thymocytární globulin (mATG), gusperimus), s látkou, která podporuje obnovu pankreatických beta buněk (sitagliptin), dojde ke zpomalení či zvrácení průběhu diabetu. A jakým mechanismem dané látky působí. Materiál a metody: K pokusům byly použity samice myšího kmene NOD/ShiLtJ (H2g7 ). U těchto myší jsme v den 0, 7, 14 a 28 stanovovali glykémie, subpopulace T-lymfocytů pomocí průtokové cytometrie, míru zánětu a přítomnost endokrinních buněk imunohistochemickým...
|
|
|
Autoprotilátky proti kalretikulinu u pacientů s dilatační a hypertrofickou kardiomyopatií.
Sánchez, Daniel ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Ca2+ vážící chaperon kalretikulin je jednou z významných molekul hrajících roli ve vývoji srdce. Kalretikulin je však současně i potenciálním autoantigenem, proti kterému se mohou tvořit autoprotilátky, jejichž úloha není doposud objasněna. Imunizace myší kalretikulinem (CRT) vede k poškození tkáně srdečního svalu. V této práci byly proto analyzovány hladiny protilátek proti CRT testem ELISA v sérech pacientů diagnostikovaných jako idiopatická dilatační kardiomyopatie a kardiomyopatie hypertrofická. U obou skupin byly prokázány zvýšené hladiny IgA (P < 0,001) a IgG (P < 0,05) protilátek proti CRT. Zvýšené hladiny IgA antikalretikulinových protilátek jsme prokázali u 12 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a u 13 z 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, zatímco zvýšené hladiny IgG protilátek proti CRT jsme detekovali u 7 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a 11 ze 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. Pouze 2 ze 79 sér kontrolní skupiny krevních dárců byly pozitivní v IgA a 1 ze 79 v IgG izotypu protilátek proti CRT. Rozvinutou protilátkovou odpověď proti CRT u vybraných testovaných pacientů s kardiomyopatiemi potvrzují nálezy IgG anti-CRT protilátek v titru 1/1600, IgA a IgA1 anti-CRT protilátek v titru 1/800 a IgA2, IgG1, IgG2, IgG3 anti-CRT...
|
|
|
Autoprotilátky proti kalretikulinu u pacientů s dilatační a hypertrofickou kardiomyopatií.
Sánchez, Daniel
Ca2+ vážící chaperon kalretikulin je jednou z významných molekul hrajících roli ve vývoji srdce. Kalretikulin je však současně i potenciálním autoantigenem, proti kterému se mohou tvořit autoprotilátky, jejichž úloha není doposud objasněna. Imunizace myší kalretikulinem (CRT) vede k poškození tkáně srdečního svalu. V této práci byly proto analyzovány hladiny protilátek proti CRT testem ELISA v sérech pacientů diagnostikovaných jako idiopatická dilatační kardiomyopatie a kardiomyopatie hypertrofická. U obou skupin byly prokázány zvýšené hladiny IgA (P < 0,001) a IgG (P < 0,05) protilátek proti CRT. Zvýšené hladiny IgA antikalretikulinových protilátek jsme prokázali u 12 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a u 13 z 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, zatímco zvýšené hladiny IgG protilátek proti CRT jsme detekovali u 7 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a 11 ze 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. Pouze 2 ze 79 sér kontrolní skupiny krevních dárců byly pozitivní v IgA a 1 ze 79 v IgG izotypu protilátek proti CRT. Rozvinutou protilátkovou odpověď proti CRT u vybraných testovaných pacientů s kardiomyopatiemi potvrzují nálezy IgG anti-CRT protilátek v titru 1/1600, IgA a IgA1 anti-CRT protilátek v titru 1/800 a IgA2, IgG1, IgG2, IgG3 anti-CRT...
|
|
|
Aire-expressing cells in immune peripheral tissues
Vobořil, Matouš ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
6 Abstract (CZ) Tolerance k vlastním tkáním je jednou ze základních vlastností imunitního systému a její narušení může vést ke vzniku autoimunitních onemocnění. Negativní selekce autoreaktivních klonů T-buněk během jejich vývoje v thymu (centrální tolerance) je závislá na expresi tkáňově specifických antigenů medulárními epiteliálními buňkami (mTECs), která je řízena pomocí proteinu Aire. V současné době se ukazuje, že Aire protein zastává podobnou funkci také ve vzácných buněčných populacích v lymfatických uzlinách a ve slezině (periferní tolerance). Nicméně detekce, charakteristika a funkce těchto buněk exprimujících Aire v periferních tkáních imunitního systému zůstává stále nejasná. Hlavním cílem této práce bylo zjistit, zda se tyto buňky exprimující Aire vyskytují v dalších lymfatických či nelymfatických tkáních. S použitím dvou na sobě nezávislých transgenních myších modelů jsme identifikovali tyto buňky ve většině lymfatických tkání - např. v Peyerových placích, ve slezině a v kostní dřeni. Ukázalo se také, že se tyto buňky vyskytují i ve tkáních nelymfatického původu a to především ve tkáni plicní. Na základě exprese povrchových markerů B220, EpCAM a CD11c jsme ukázali, že Aire exprimující buňky tvoří pět fenotypově odlišných populací. Ukázali jsme také, že kromě buněk exprimujících Aire v plicní...
|
|
|
Imunogenetické a hormonální predispoziční markery systémových revmatických onemocnění,zejména systémového lupus erythematodu
Fojtíková, Markéta ; Pavelka, Karel (vedoucí práce) ; Hrnčíř, Zbyněk (oponent) ; Rovenský, Jozef (oponent)
Fojtikova2011 ÚVOD: V multifaktoriální etiopatogenezi systémových revmatických chorob je nezbytná genetická vnímavost. PRL je účinný imunomodulátor, který podporuje rozvoj autoimunity. CÍLE PRÁCE: 1. Zjistit imunogenetický background, HLA II. a I. třídy a alely mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části exonu 5 genu MIC-A (dále MIC-A), u SLE a PsA. 2. Zjistit, zda PRL v séru a synoviální tekutině ovlivňuje klinický a laboratorní průběh RA. 3. Zjistit, zda se funkční polymorfismus -1149 G/T SNP mimohypofyzárního promotoru PRL genu podílí na rozvoji a fenotypu SLE, RA, PsA, SSc a zánětlivých myopatií. METODIKA: Genetické analýzy u souborů nemocných se SLE (n=156), RA (n=173), PsA (n=100), SSc (n=75), PM (n=47) a DM (n=68) a 123 zdravých jedinců: PCR-SSP (HLA I. a II. třídy), PCR-fragmentační analýza (MIC-A) a PCR-RFLP (-1149 G/T SNP PRL). Detekce PRL v séru a synoviální tekutině u 29 RA a 26 OA pomocí radioimunometrické analýzy. VÝSLEDKY: 1. Rizikové imunogenetické markery SLE v české populaci jsou alela HLA-DRB1*03 (pc = 0.008; OR 2.5) a haplotyp HLA-DRB1 *03-DQB1*0201 (pc <0.001;OR 4.54). Frekvence MIC-A5.1 je vyšší u SLE než u zdravých (pc =0.005; OR 1.88). MIC-A5.1 spolu s HLA-DRB1*03 výrazně zvyšuje riziko SLE, pc <0.000001; OR 9.71. Alela HLA-Cw*0602 je častější u PsA s psoriázu I....
|
|
|
Genetické rizikové faktory systémových autoimunitních onemocnění
Bičíková, Adéla ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Novota, Peter (oponent)
Jednou z charakteristických vlastností systémových autoimunitních onemocnění je produkce autoprotilátek proti vlastním antigenům. Genetická predispozice je nesena HLA geny II. třídy DRB a DQB, které však tvoří pouze okolo 40 % rizika. V posledních několika dekádách zaznamenal výzkum dalších genetických rizikových faktorů velký pokrok. Existuje nespočet predispozičních genů, jež jsou systémovými chorobami sdílené. Sem patří např. geny PTPN22, STAT4, IRF5, TNFAIP3, TNFSF4, BANK1, BLK, CTLA4, geny pro Fcγ receptory, FAS a další. Jejich přítomnost nasvědčuje existenci stejných či podobných mechanismů zapojených v patogenezi těchto autoimunitních chorob. A naopak, mnoho genetických faktorů predisponujících k rozvoji nemoci je specifických pro jednotlivá systémová onemocnění. Často kódují proteiny zapojené ve fungování imunitního systému, ať už to jsou geny, jejichž funkce má za následek produkci autoantigenů (PADI4 a TREX1), či zodpovídá za selhání selekce autoreaktivních T lymfocytů v brzlíku (např. PTPN22), prezentace antigenu CD4+ T buňkám nebo způsobí aktivaci autoreaktivních B buněk (BANK1, IRF5, BLK).
|
|
|
Defensins and autoimmunity: emerging alpha-defensin based model to study mechanisms underpinning autoimmune processes
Neuwirth, Aleš ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Michálek, Jaroslav (oponent)
Základní vlastností imunitního systému je jeho schopnost rozlišit tělu "vlastní" tkáně od "cizích", patogenních struktur. Na zajištění tolerance vůči tělu vlastním strukturám se podílejí mechanismy jak centrální (probíhající v primárních lymfatických orgánech), tak periferní tolerance. Selhání centrální tolerance v thymu tedy poruchy odstranění autoreaktivních T- lymfocytů vede posléze k jejich uvolnění na periferii. Je známo, že tato skutečnost napomáhá vzniku celé řady autoimunit. Nezanedbatelnou součást humorální vrozené imunity tvoří α-defensiny, velmi účinné baktericidní peptidy. Jsou známy dvě skupiny α-defensinů-myeloidní, vyskytující se převážně v neutrofilech a enterické, produkované zvláštním typem střevních tzv. Panethových buněk. Prezentovaná data poukazují na spojitost defensinů a jejich buněčného zdroje s průběhem dvou autoimunitnich chorob, diabetu 1. typu a tzv. APECED syndrom (autoimmune polyendocrinopathy-candidiasis-ectodermal dystrophy). V prvním případě výsledky odhalují přítomnost transkripčně aktivních eosinofilů produkujících α-defensiny v thymu u diabetických potkanů. Aktivované eosinofily exprimující α-defensiny byly také detekovány v kapilární krvi u pacientů s diabetem, přičemž tento fenomén se netýkal eosinofilů získaných od zdravých jedinců. Dále výsledky mikročipové...
|
|
|
Evoluční význam polymorfismu receptorů vrozené imunity
Bainová, Zuzana ; Vinkler, Michal (vedoucí práce) ; Zajícová, Alena (oponent)
Interakce hostitele s jeho parazity je důležitým zdrojem evolučních změn na obou stranách. Adaptační přizpůsobení na straně hostitele vzhledem k parazitům lze nalézt především v imunitním systému a obzvláště v jeho receptorovém aparátu, který se dostává do přímého kontaktu se strukturami parazitů. Mezi receptory vrozené imunity se řadí tzv. pattern recognition receptory (pattern recognition receptors, PRRs). PRRs detekují struktury parazita (tzv. pathogen-associated molecular patterns; PAMPs, například lipopolysacharidy, flagelin, peptidoglykany) či poškozené tkáně hostitele (damage-associated molecular patterns; DAMPs, například proteiny teplotního šoku, heat shock proteins). Přestože jsou tyto molekuly značně evolučně konzervativní, ukazuje se, že se jedná o poměrně polymorfní receptory a to na mezidruhové i vnitrodruhové úrovni. I minoritní alely se mohou vyskytovat v populacích v poměrně vysokých frekvencích. Byly prokázány asociace jednotlivých alel různých PRRs s rozmanitými infekčními i autoimunitními chorobami. Právě vztah daného polymorfního receptoru k různým chorobám by mohl představovat hnací sílu evoluce těchto receptorů. Zájem o studium polymorfismu PRRs v posledních letech rychle roste. Většina prací se ale omezuje pouze na studium lidských populací, nebo na laboratorní či hospodářská...
|
|
|
Ošetřovatelská péče u pacientů se systémovým onemocněním pojiva - lupus erythematodes
KAAS, Jiří
Lupus erythematodes je chronické onemocnění, které je řazeno mezi systémové či difúzní choroby pojiva. Jedná se o zánětlivé onemocnění autoimunitní povahy, které může postihnout prakticky kterýkoli orgán lidského těla. Podstata nemoci spočívá ve zvýšené aktivitě B-lymfocytů, které produkují orgánově nespecifické autoprotilátky, reagující s různými strukturami buněčných jader. Mezi nejčastěji postižené orgány patří klouby, kůže, srdce, ledviny a CNS. Chorobu doprovází řada klinických projevů, jako únava, bolest pohybového aparátu, zvýšená tělesná teplota a další symptomy. Pro sestru stojící u lůžka nemocného s tímto onemocněním je důležitá znalost odlišných projevů choroby a připravenost poskytovat vysoce individualizovanou ošetřovatelskou péči. Cílem této bakalářské práce je zjistit specifika ošetřovatelské péče a nejčastější ošetřovatelské problémy pacientů se systémovým lupusem erythematodem. Empirická část práce byla zpracována formou kvalitativního výzkumného šetření. Technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor, který byl prakticky proveden s deseti pacienty z jihočeského a plzeňského kraje. Rozhovory s jednotlivými respondenty byly zpracovány do kazuistik. Nejzajímavější údaje byly znázorněny v podobě kategorizovaných tabulek. Výsledky výzkumného šetření potvrdily široké spektrum potíží nemocného a ukázaly nám, že choroba nepostihuje pouze fyzickou stránku nemocného, ale že zásadním způsobem zasahuje jak do stránky psychické, tak do té sociální.Na základě výsledků práce byla vytvořena brožura, která může být použita jako studijní či informační materiál jak pro studenty zdravotnických oborů, tak pro kvalifikované sestry. Měla by poskytnout ucelený pohled na pacienty trpící tímto onemocněním.
|
host ::
RSS.