|
| |
|
|
Úloha střevního mikrobiomu v imunitních onemocněních centrálního nervového systému
Zedníková, Barbora ; Herink, Josef (vedoucí práce) ; Semecký, Vladimír (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biologických a lékařských věd Kandidát: Bc. Barbora Zedníková Školitel: Doc. MUDr. Josef Herink, DrSc. Název diplomové práce: Úloha střevního mikrobiomu v imunitních onemocněních centrální nervové soustavy Lidské tělo osídluje velké množství mikroorganismů mezi které patří Archea, Eukarya, Bacteria a viry. Tento soubor mikroorganismů tvoří mikrobiom, který řádově desetkrát převyšuje počet lidských buněk. Nejpočetnější část mikrobiomu se nachází v trávicím systému. Současným rozvojem metod molekulární genetiky došlo k odhalení úzkého vztahu mezi intestinálním mikrobiomem a zdravím. Nejnovější studie poukázaly na spojitost mikrobiomu s patogenezí různých onemocnění. Tato diplomová práce se zabývá souvislostmi působení intestinálního mikrobiomu a imunitních onemocnění centrální nervové soustavy. Dosavadní poznatky naznačují, že změny ve složení mikrobiomu vyvolané různými vlivy vedou ke zvýšené stimulaci imunitního systému a tím k podpoře zánětlivé proliferace v nervové tkáni.
|
|
|
Imunointervenční terapie nově vzniklého autoimunitně podmíněného diabetu u NOD myší.
Vargová, Lenka ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Mráz, Miloš (oponent)
Úvod: Diabetes mellitus 1. typu je chronické metabolické onemocnění způsobené autoimunitní destrukcí beta buněk pankreatu. Aktuálně přijímaná teorie vzniku onemocnění vychází zejména ze studia průběhu onemocnění u non-obese diabetic (NOD) myší, kdy k rozvoji cukrovky dochází následkem poruchy v regulaci imunitního systému. Experimentální a klinická data ukazují, že autoimunita může být utlumena až potlačena prostřednictvím imunitní intervence. Ta, pakliže je zahájena včas, může zpomalit probíhající zánik beta buněk a zachovat zbytkovou sekreci inzulínu. K nastolení normoglykémie ale samotná imunointervence většinou nestačí. Jak prokázalo několik intervenčních studií na zvířecích modelech, je současně nutná stimulace proliferace anebo regenerace beta buněk. Cíl práce: Zjistit, zda zkombinováním látky s imunosupresivním účinkem (myší anti- thymocytární globulin (mATG), gusperimus), s látkou, která podporuje obnovu pankreatických beta buněk (sitagliptin), dojde ke zpomalení či zvrácení průběhu diabetu. A jakým mechanismem dané látky působí. Materiál a metody: K pokusům byly použity samice myšího kmene NOD/ShiLtJ (H2g7 ). U těchto myší jsme v den 0, 7, 14 a 28 stanovovali glykémie, subpopulace T-lymfocytů pomocí průtokové cytometrie, míru zánětu a přítomnost endokrinních buněk imunohistochemickým...
|
|
|
Autoprotilátky proti kalretikulinu u pacientů s dilatační a hypertrofickou kardiomyopatií.
Sánchez, Daniel ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Ca2+ vážící chaperon kalretikulin je jednou z významných molekul hrajících roli ve vývoji srdce. Kalretikulin je však současně i potenciálním autoantigenem, proti kterému se mohou tvořit autoprotilátky, jejichž úloha není doposud objasněna. Imunizace myší kalretikulinem (CRT) vede k poškození tkáně srdečního svalu. V této práci byly proto analyzovány hladiny protilátek proti CRT testem ELISA v sérech pacientů diagnostikovaných jako idiopatická dilatační kardiomyopatie a kardiomyopatie hypertrofická. U obou skupin byly prokázány zvýšené hladiny IgA (P < 0,001) a IgG (P < 0,05) protilátek proti CRT. Zvýšené hladiny IgA antikalretikulinových protilátek jsme prokázali u 12 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a u 13 z 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, zatímco zvýšené hladiny IgG protilátek proti CRT jsme detekovali u 7 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a 11 ze 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. Pouze 2 ze 79 sér kontrolní skupiny krevních dárců byly pozitivní v IgA a 1 ze 79 v IgG izotypu protilátek proti CRT. Rozvinutou protilátkovou odpověď proti CRT u vybraných testovaných pacientů s kardiomyopatiemi potvrzují nálezy IgG anti-CRT protilátek v titru 1/1600, IgA a IgA1 anti-CRT protilátek v titru 1/800 a IgA2, IgG1, IgG2, IgG3 anti-CRT...
|
|
|
Autoprotilátky proti kalretikulinu u pacientů s dilatační a hypertrofickou kardiomyopatií.
Sánchez, Daniel
Ca2+ vážící chaperon kalretikulin je jednou z významných molekul hrajících roli ve vývoji srdce. Kalretikulin je však současně i potenciálním autoantigenem, proti kterému se mohou tvořit autoprotilátky, jejichž úloha není doposud objasněna. Imunizace myší kalretikulinem (CRT) vede k poškození tkáně srdečního svalu. V této práci byly proto analyzovány hladiny protilátek proti CRT testem ELISA v sérech pacientů diagnostikovaných jako idiopatická dilatační kardiomyopatie a kardiomyopatie hypertrofická. U obou skupin byly prokázány zvýšené hladiny IgA (P < 0,001) a IgG (P < 0,05) protilátek proti CRT. Zvýšené hladiny IgA antikalretikulinových protilátek jsme prokázali u 12 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a u 13 z 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, zatímco zvýšené hladiny IgG protilátek proti CRT jsme detekovali u 7 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a 11 ze 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. Pouze 2 ze 79 sér kontrolní skupiny krevních dárců byly pozitivní v IgA a 1 ze 79 v IgG izotypu protilátek proti CRT. Rozvinutou protilátkovou odpověď proti CRT u vybraných testovaných pacientů s kardiomyopatiemi potvrzují nálezy IgG anti-CRT protilátek v titru 1/1600, IgA a IgA1 anti-CRT protilátek v titru 1/800 a IgA2, IgG1, IgG2, IgG3 anti-CRT...
|
|
|
Imunogenetické a hormonální predispoziční markery systémových revmatických onemocnění,zejména systémového lupus erythematodu
Fojtíková, Markéta ; Pavelka, Karel (vedoucí práce) ; Hrnčíř, Zbyněk (oponent) ; Rovenský, Jozef (oponent)
Fojtikova2011 ÚVOD: V multifaktoriální etiopatogenezi systémových revmatických chorob je nezbytná genetická vnímavost. PRL je účinný imunomodulátor, který podporuje rozvoj autoimunity. CÍLE PRÁCE: 1. Zjistit imunogenetický background, HLA II. a I. třídy a alely mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části exonu 5 genu MIC-A (dále MIC-A), u SLE a PsA. 2. Zjistit, zda PRL v séru a synoviální tekutině ovlivňuje klinický a laboratorní průběh RA. 3. Zjistit, zda se funkční polymorfismus -1149 G/T SNP mimohypofyzárního promotoru PRL genu podílí na rozvoji a fenotypu SLE, RA, PsA, SSc a zánětlivých myopatií. METODIKA: Genetické analýzy u souborů nemocných se SLE (n=156), RA (n=173), PsA (n=100), SSc (n=75), PM (n=47) a DM (n=68) a 123 zdravých jedinců: PCR-SSP (HLA I. a II. třídy), PCR-fragmentační analýza (MIC-A) a PCR-RFLP (-1149 G/T SNP PRL). Detekce PRL v séru a synoviální tekutině u 29 RA a 26 OA pomocí radioimunometrické analýzy. VÝSLEDKY: 1. Rizikové imunogenetické markery SLE v české populaci jsou alela HLA-DRB1*03 (pc = 0.008; OR 2.5) a haplotyp HLA-DRB1 *03-DQB1*0201 (pc <0.001;OR 4.54). Frekvence MIC-A5.1 je vyšší u SLE než u zdravých (pc =0.005; OR 1.88). MIC-A5.1 spolu s HLA-DRB1*03 výrazně zvyšuje riziko SLE, pc <0.000001; OR 9.71. Alela HLA-Cw*0602 je častější u PsA s psoriázu I....
|
|
|
Genetické rizikové faktory systémových autoimunitních onemocnění
Bičíková, Adéla ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Novota, Peter (oponent)
Jednou z charakteristických vlastností systémových autoimunitních onemocnění je produkce autoprotilátek proti vlastním antigenům. Genetická predispozice je nesena HLA geny II. třídy DRB a DQB, které však tvoří pouze okolo 40 % rizika. V posledních několika dekádách zaznamenal výzkum dalších genetických rizikových faktorů velký pokrok. Existuje nespočet predispozičních genů, jež jsou systémovými chorobami sdílené. Sem patří např. geny PTPN22, STAT4, IRF5, TNFAIP3, TNFSF4, BANK1, BLK, CTLA4, geny pro Fcγ receptory, FAS a další. Jejich přítomnost nasvědčuje existenci stejných či podobných mechanismů zapojených v patogenezi těchto autoimunitních chorob. A naopak, mnoho genetických faktorů predisponujících k rozvoji nemoci je specifických pro jednotlivá systémová onemocnění. Často kódují proteiny zapojené ve fungování imunitního systému, ať už to jsou geny, jejichž funkce má za následek produkci autoantigenů (PADI4 a TREX1), či zodpovídá za selhání selekce autoreaktivních T lymfocytů v brzlíku (např. PTPN22), prezentace antigenu CD4+ T buňkám nebo způsobí aktivaci autoreaktivních B buněk (BANK1, IRF5, BLK).
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.