|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s laterální epikondylitidou humeru
Kieslingová, Anna ; Křížková, Štěpánka (vedoucí práce) ; Reckziegelová, Petra (oponent)
1 Souhrn Název: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s laterální epikondylitidou humeru Cíl práce: Cílem práce je popsat problematiku laterální epikondylitidy humeru jak po teoretické tak i praktické stránce formou zpracování jedné kazuistiky pacienta s touto diagnózou vytvořené během konání souvislé odborné praxe. Abstrakt: Obecná část bakalářské práce obsahuje teoretické poznatky o laterální epikondylitidě humeru, čili o enetezopatiích a jejich způsob diagnostiky a možnosti léčby. Speciální část bakalářské práce je vypracována formou kazuistiky vybraného pacienta s diagnózou laterální epikondylitida humeru. Podklady pro vypracování bakalářské práce byly získány v rámci měsíčního absolvování odborné souvislé praxe v Oblastní nemocnici Kladno. Klíčová slova: Tenisový loket, přetížení, konzervativní léčba, prevence
|
|
|
Aspekty při léčbě idiopatické skoliózy > vedoucí práce
Mundilová, Věra ; Černý, Pavel (vedoucí práce) ; Půlpán, Rudolf (oponent)
Název práce: Aspekty při léčbě idiopatické skoliózy Cíle práce: Cílem práce je podat ucelenou formou základní informace o způsobech a možnostech léčby idiopatické skoliózy se zaměřením na konzervativní léčbu trupovými ortézami a zachytit problematiku onemocnění, nejen z pohledu diagnostiky, ale také přiblížit aspekty přijetí hendikepu a následně ortotické pomůcky pacientem. Metoda: Pro vytvoření práce byl použit kvalitativní výzkum metodou sběru dat a sekundární analýzy dat z odborných článků, časopisů a publikací. Tyto informace byly následně zhodnoceny a prokonzultovány s odborníkem v oblasti ortotiky. Výsledky: Indikace noční hyperkorekční ortézy je pro pacienty z mnoha hledisek přijatelnější a více se dodržuje předepsaný režim aplikace, než je tomu u ortéz 23hodinových. Klíčová slova: skolióza, idiopatická, ortotika, trupové ortézy, korzety, konzervativní terapie, operace, páteř, obratle.
|
|
|
Kazuistika pacienta s diagnózou onemocnění lumbálních a jiných meziobratolových plotének s radikulopatií
Hrdlička, Vít ; Malá, Jitka (vedoucí práce) ; Hlavičková, Růžena (oponent)
Název bakalářské práce: Kazuistika pacienta s diagnózou onemocnění lumbálních a jiných meziobratlových plotének s radikulopatií. Cíle: Cílem této práce je popsat problematiku fyzioterapeutických postupů u pacientky s diagnózou onemocnění lumbálních a jiných meziobratlových plotének s radikulopatií. Obecná část této práce je teoretická a je zpracována formou rešerše. Je zde popsána definice onemocnění, etiologie, klinický obraz, diagnostika a konzervativní terapie, kterou lze při léčbě této diagnózy využít. Dále je zde popsána klasifikace spondylolistéz, zobrazovací metody. Ve speciální části je zpracována formou kazuistika pacientku se zmíněnou diagnózou. V této části je popsáno dvanáct terapií, které byly provedeny na lůžkovém oddělení rehabilitace Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. V závěru práce je uvedeno zhodnocení efektu terapie. Metody: Při vyšetření a terapii byly použity metody dle Jandy, Véleho, Lewita, Pavlů a Koláře. Výsledky: Podařilo se uvolnit jizvu po operaci, podařilo se protáhnout pravý m. triceps surae soleus, upravit stereotyp dýchání, zaktivovat břišní svalstvo, zmenšit inspirační postavení žeber. Klíčová slova: Spondylolistéza, stabilizační systém, konzervativní terapie
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s úrazem hrudní páteře (bez poškození míchy) v časném období po úrazu
KREJČÍŘOVÁ, Hana
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou traumatického poranění páteře (bez léze míšní) se zaměřením na hrudní oblast. Ke zlomeninám hrudních obratlů dochází nejčastěji při dopravních a cyklistických nehodách či pádech z výšky. Velký vliv má také osteoporóza (především ženy po menopauze). Po zhodnocení ošetřujícího lékaře se dále přistupuje ke konzervativní nebo operativní léčbě a následné rehabilitaci. Teoretická část tvoří souhrn znalostí týkajících se této problematiky. Jsou zde objasněny základní anatomické struktury, stabilita páteře, definice a dělení úrazů, zlomenin, diagnostika fraktur a typy jejich terapie. Nejsou opomenuty ani následky hojení fraktur. Dále je zaměřena na fyzioterapeutické metody, jichž je možno využít při léčbě zlomenin hrudních obratlů. Efektivní fyzioterapie je na místě, patří sem např. nácvik správného držení těla, fyziologického dýchání, obnova pohybových stereotypů, instruktáž péče o jizvu, autorelaxace či automobilizace oblasti hrudní páteře. Pro praktickou část byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Jsou zde popsány fyzioterapeutické postupy u tří pacientů se zlomeninami hrudních obratlů. Při úvodním setkání byla odebrána anamnéza formou strukturovaného rozhovoru a provedeno vstupní kineziologické vyšetření. To zahrnovalo statické vyšetření všech respondentů aspekcí zepředu, zezadu a z boku, dynamické vyšetření dechové vlny a vyšetření chůze. Dále proběhlo měření distancí na páteři. Následovalo vyšetření posturální stabilizace a posturální reaktibility, pro které byly vybrány tři testy brániční test, testy flexe a extense trupu dle Koláře. Terapie probíhala po dobu osmi týdnů a to individuálně u pacientů doma. Cílem práce bylo zmapování možností fyzioterapeutických postupů používaných u pacientů s poraněním hrudní páteře (bez poškození míchy). Dále navržení a uskutečnění krátkodobého terapeutického plánu u konkrétních pacientů a porovnání jejich stavu na počátku a po ukončení výzkumu v souvislosti s jejich mírou afinity vůči aktivnímu tělesnému cvičení. Terapie byla uzavřena výstupním kineziologickým rozborem. S probandy byl též proveden nestrukturovaný rozhovor, při němž každý sdělil své subjektivní hodnocení průběhu výzkumu. Bakalářská práce by mohla sloužit jako studijní materiál pro studenty nebo zdravotníky a ke zvýšení informovanosti laické veřejnosti o vlivu fyzioterapie na zmírnění bolesti a zvýšení rozsahu pohybu v oblasti hrudní páteře u pacientů se zlomeninami hrudních obratlů. Neméně podstatným účelem je zlepšení povědomí pacientů o možnostech jejich léčby.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku
PRINCOVÁ, Pavlína
Bakalářská práce se zabývá tematikou fyzioterapie u pacientů se zlomeninou kosti stehenní v krčku. Kost stehenní je nejsilnější a nejdelší kostí v lidském těle, jež zajišťuje jeho stabilitu. Rizikové místo zlomeniny krčku je místo zúžení a přechodu dlouhé kosti stehenní v kloubní hlavici zapadající do kyčelního kloubu. Vlivem vysoko-energetického působení na kost, nejčastěji při sportech a autonehodách, dochází ke vzniku zlomenin u mladších lidí. Častější se však zlomeniny vyskytují u starších jedinců, spíše u žen, a to v souvislosti s vlivem postmenopauzální osteoporózy. Celostátní statistiky ukazují, že tímto poraněním ročně trpí kolem 10 000 lidí, a to hlavně ženy. Pravděpodobnost pádu u 20% žen ve věku 60-65 let je nejméně jedenkrát za rok. Ve věku 80-84 let se pravděpodobnost pádu týká každé třetí ženy (Trča, Kudrna, Hořejší, 2008). V teoretické části bakalářské práce je popsána anatomie kosti stehenní a kosti pánevní, které se společně podílí na stavbě kyčelního kloubu. Dále se v práci zabývám biomechanikou kyčelního kloubu, a to včetně etiologie, klasifikace a diagnostiky kosti stehenní spolu s možností léčby operativní a konzervativní. Samostatnou kapitolu tvoří fyzioterapie u zlomeniny kosti stehenní v krčku. V praktické části je využito metody kvalitativního výzkumu s využitím pozorování a rozhovoru. Z metod pozorování byly vybrány: aspekce, palpace, goniometrické a antropometrické vyšetření, vyšetření chůze, zkrácených svalů a svalové síly, které je porovnáno během zahájení a ukončení terapie. Pro výzkum byli vybráni pacienti z pracoviště traumatologického oddělení České Budějovice, a.s. V práci jsou zkoumány dvě skupiny. První skupinu tvoří muž léčený cestou konzervativní a žena po 1,5 roce staré zlomenině kosti stehenní, původně léčená osteosyntézou, ale z důvodu nekrózy indikována k TEP. Oba tito pacienti byli sledováni po dobu šesti týdnů. U druhé skupiny probíhala terapie po dobu osmi dní v raném stádiu po operaci. Tvořila ji žena léčená osteosyntézou, hřebem PFN a muž po TEP. Před zahájením terapie byli všichni pacienti seznámeni s postupem a cílem terapie.Cílem práce je zmapovat fyzioterapeutické postupy používané při léčbě u pacientů po zlomenině kosti stehenní v krčku zahrnující plán krátkodobý i dlouhodobý. Krátkodobý plán je zaměřen především na ústup otoku a bolesti, na obnovení svalové síly a pohyblivosti a na nácvik chůze o dvou francouzských berlích. Cílem dlouhodobého plánu je snaha přiblížit se stejné kvalitě životě, jaká byla před úrazem, a to především díky zajištění lepší stability jako prevence proti pádu.U všech zkoumaných pacientů došlo relativně brzy ke zlepšení otoku a zmenšení bolesti, a to především u pacientů operativně léčených. Další důležitou součástí terapie je vertikalizace pacienta, která je v konzervativní léčbě dovolena nejdříve po šesti týdnech upoutání na lůžku. V porovnání s tímto typem léčby je léčba operativní výhodnější, neboť dovoluje rychlejší sestup z lůžka, čímž se většinou pacient vyhne komplikacím jako jsou tromboembolická nemoc, pneumonie či proleženiny. Smyslem mé práce je zmapování a připomenutí používaných prostředků fyzioterapie, nikoliv zhodnocení účinnějšího typu léčby pro daný typ, neboť nelze tento stav na tak úzkém vzorku pacientů posoudit.
|
|
|
Kompenzační terapie u pacientů s hallux valgus
DUŠKOVÁ, Šárka
Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku nejčastější získané deformity přednoží ? hallux valgus. Toto onemocnění je charakteristické valgózním postavením palce nohy s rotací v metatarsofalangeálním skloubení, varózním postavením a prominencí hlavičky I. metatarsu. Etiologie vzniku hallux valgus je multifaktoriální. Rizikové faktory pro vznik valgózního postavení palců nohou se dělí na vrozené predisponující faktory, přímé vlivy a nepřímé vlivy. Deformita je často spojována s podélným a příčným plochonožím. Deformita způsobuje pacientům značné potíže. Především se jedná o pozátěžové bolesti, otlaky a puchýře. Rozvinutá deformita může zapříčinit vznik kladívkových prstů na ostatních prstech nohy. V neposlední řadě deformita a její komplikace výrazně omezují výběr vhodné obuvi. Hlavním cílem této bakalářské práce je shrnout informace o rizikových faktorech pro vznik hallux valgus a shromáždit moderní přístupy ve fyzioterapii při léčbě této deformity. Dalším cílem je aplikace komplexní terapie a zhodnocení její efektivnosti. V moderní kineziologii nemůže být onemocnění hallux valgus bráno pouze jako problém nohy, jedná se o komplexní pohybovou poruchu. Terapie byla aplikována symptomatologicky na celé tělo, respektovala kompenzační reakce pohybového systému. Terapie se skládala ze sestavení vhodných přístupů pro tuto problematiku. V teoretické části jsou objasněny základní pojmy týkající se problematiky hallux valgus. Přiblížena je kineziologie nohy, fylogenetický a ontogenetický vývoj. Je popsán objektivní nález při onemocnění a klasifikace deformity dle intermetatarsálního úhlu. Největší část je věnována rizikovým faktorům vzniku hallux valgus a konzervativní terapii. Konzervativní terapie vycházela z důkladného odebrání anamnestických dat a důsledného kineziologického rozboru. Při výběru a aplikaci fyzioterapeutických postupů se postupovalo symptomatologicky dle nálezu. Terapie probíhala individuálně dle současného stavu, věku a celkové kondice pacientů, kdy cílem bylo odstranění svalových dysbalancí, korekce postury, nácvik správného stereotypu chůze, edukace a režimová opatření. Výzkumná část byla zpracována metodou kvalitativního výzkumu. Byla realizována formou kazuistik tří pacientů s klinickým nálezem hallux valgus, kteří nepodstoupili chirurgickou léčbu. Každá kazuistika obsahuje anamnestické údaje, kineziologický rozbor, popis terapie a návrh dlouhodobého fyzioterapeutického plánu. Výzkumný soubor byl tvořen třemi pacienty ze soukromé rehabilitační ordinace Olgy Polákové v Jihlavě. Na začátku terapie byly pacientky seznámeny s průběhem a cíli terapie. Terapie probíhala po dobu 8 týdnů. Výsledky terapie jsou zhodnoceny v diskusi a závěru. U všech pacientek došlo ke zlepšení pozátěžových bolestí nohou a k celkovému zlepšení kineziologické funkce nohy. Výsledky výzkumné části prokazují, že terapie byla zvolena vhodně, čímž byl cíl výzkumné práce splněn. Bakalářská práce může být použita pro zvýšení informovanosti o konzervativní léčbě hallux valgus a může být použita v klinické praxi fyzioterapeutů.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s rupturou ligamentum cruciatum anterius (LCA) při chirurgické a konzervativní terapii
PÍCHA, Radek
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius - LCA). Přední zkřížený vaz je důležitým stabilizátorem kolenního kloubu. Při lézi LCA dochází k závažným biomechanickým změnám kolene. K poškození LCA nejčastěji dochází násilnou hyperextenzí nebo rotací kolenního kloubu. Poranění LCA je dnes poměrně častým zraněním. Ve sportovní medicíně se u pacientů ve věku 16-45 let vyskytuje s incidencí 1 na 1750 obyvatel. V současné době je terapie poškozeného LCA velmi účinná, a to především díky moderním přístupům v medicíně a následné rehabilitaci. Součástí této práce je rozbor anatomie a biomechaniky kolenního kloubu, v další části jsou popsány mechanismy poranění LCA, vyšetřovací metody a možnosti následné terapie. Část této práce je věnována porovnání konzervativní a chirurgické terapie. V této kapitole jsou zmíněny okolnosti, podle kterých se rozhoduje mezi konzervativní a chirurgickou terapií. Pro výběr vhodné terapie jsou nejdůležitější individuální potřeby pacienta. Hlavním cílem této práce bylo porovnání efektivity léčebných postupů u konkrétních pacientů a sestavení krátkodobého a dlouhodobého léčebného plánu. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byli zkoumáni 3 probandi po operativní a 2 po konzervativní terapii. Sledování a terapie u chirurgicky léčených pacientů probíhalo mezi 2. a 6. pooperačním týdnem, výzkum u konzervativních pacientů probíhal po dobu 6 týdnů. Pacienti byli převážně sportovci ve věku 18 až 24 let. Bylo u nich provedeno vstupní a výstupní kineziologické vyšetření, rehabilitační léčba a hodnocení úspěšnosti léčby pomocí Lysholmova bodového skóre. Toto skóre vyjadřuje funkčnost kolenního kloubu. Celkové skóre se určí na základě bodového hodnocení stability kolenního kloubu, bolesti, otoku aj. Vstupní hodnocení Lysholmova bodového skóre se u operativně léčených pacientů pohybovalo v rozmezí 32-34 bodů, při výstupním hodnocení skóre vzrostlo na 48-75 bodů. Vstupní hodnocení se u konzervativně léčených pacientů pohybovalo mezi 73-76 body, při výstupním vyšetření hodnocení vzrostlo na 76-81 bodů. K většímu bodovému nárůstu došlo u operovaných pacientů. U pacientů po plastice LCA je při kvalitně provedené rehabilitaci možný nárůst hodnocení až na plných 100 bodů (hodnocení excelentní). U konzervativní terapie je šance k dosažení této hranice podstatně menší. Dalším důležitým údajem v této práci jsou výsledky antropometrie. Ukázalo se, že mezi vstupním a výstupním měřením došlo k velmi podobnému nárůstu svalové hmoty u všech pacientů. Nárůst obvodu quadriceps femoris se pohyboval okolo 1,5cm a tricepsu surae okolo 1cm. Při výstupním vyšetření se ukázalo, že u většiny pacientů stále chybí minimálně 1cm v obvodu quadriceps femoris oproti zdravé noze. Podobný ukazatel se objevil také u testování svalové síly. Vyšetření bylo zaměřeno převážně na testování extenzorů a flexorů kolenních kloubů. U všech pacientů došlo k nárůstu svalové síly. U operovaných pacientů bylo maximálně dosaženo svalové síly 4+. Rozsah flexe kolenního kloubu se u operovaných pacientů zvýšil během terapie přibližně o 40% (odpovídá nárůstu 50° mezi vstupním a výstupním vyšetřením). Průměrná flexe kolene v 6. týdnu po operaci byla 100°. Krátkodobý rehabilitační plán se prvotně zaměřuje na odstranění otoku a bolesti. Dále je pozornost věnována nácviku chůze o francouzských holích a obnovení rozsahu pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilizaci. Cílem dlouhodobého rehabilitačního plánu je postupný návrat ke společenským a sportovním aktivitám. V popředí dlouhodobého léčebného plánu je důležitý kvalitní svalový trénink. Závěrem je důležité sdělit, že se nedá jednoznačně určit, zda je vhodnější či účinnější chirurgická nebo konzervativní terapie. Pro rozhodování se musí vzít v potaz individuální potřeby pacienta. Práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů ke zkvalitnění péče o pacienta s diagnózou rpt. LCA.
|
|
|
Korzetoterapie u pacientů se skoliózou
ČERMÁKOVÁ, Michaela
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila téma ?Korzetoterapie u pacientů se skoliózou?. Skolióza je definována jako trojrozměrná deformita páteře, kde dochází ke stranovému vybočení současně v rovině frontální, sagitální i transversální. Skoliotickou křivku provází deformace obratlů, změny na žebrech, lopatce a mění se i postavení crista iliaca. Jednou z možností konzervativní léčby skoliózy je právě korzetoterapie. Cílem korzetoterapie je pozitivní ovlivnění křivky, ale především zabránění jejímu dalšímu rozvoji v růstovém období jedince. Korzetoterapie je do jisté míry kontroverzní metodou, neb na léčbu trupovými ortézami existuje velké množství rozličných názorů ať už z řad lékařů, ortopedů či fyzioterapeutů. V teoretické části práce se věnuji shrnutí poznatků týkajících se skoliózy včetně anatomických struktur, které jsou při skolióze ovlivňovány. Informuji o základní terminologii, klasifikaci skolióz, diagnostice a možnostech léčby. Zabývám se především léčbou konzervativní, ale informuji i o možnostech léčby chirurgické. Podrobněji se věnuji seznámení s problematikou korzetoterapiie. Nastíněna je historie, druhy korzetů, výroba i principy působení trupových ortéz. Praktická část práce zahrnuje cíle, popis metodiky, charakteristiku souboru a především zpracované výsledky formou kazuistik. Data byla získávána na podkladě kvalitativního výzkumu. Výzkum probíhal na dvou pacientkách trpících idiopatickou skoliózou s indikovanou korzetoterapií v prostorách Rehabilitačního oddělení Nemocnice České Budějovice. Dívky byly vybrány na základě diagnózy a indikace korzetu. U probandů byla odebrána anamnéza a zpracován vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Rozbor se skládal ze statického a dynamického vyšetření aspekcí, vyšetření palpací, hodnocení dle olovnice, vyšetření hypermobility, chůze a mechanismu dechu. U obou pacientek bylo provedeno měření délek dolních končetin. Výzkum probíhající po dobu tří měsíců byl zaměřen na zpracování fyzioterapeutického postupu u jednotlivých pacientů a nastínění vlivu využití korzetoterapie na celkovou efektivitu terapie. Výzkum potvrdil nutnost individuálního přístupu k jednotlivým pacientům trpících skoliózou. Zdánlivě podobné křivky mohou mít naprosto jiný průběh a vyžadují tedy jiný terapeutický přístup. Z výzkumu vyplývá, že nejlepších výsledků lze u pacientů dosáhnout, pokud zvolíme kombinaci několika různých metodik. V rámci mého výzkumu se zvláště osvědčila autokorekce před zrcadlem, Vojtova reflexní lokomoce a derotační dýchání. Autokorekce před zrcadlem před začátkem terapie a po jejím ukončení se jevila jako zvlášť přínosná, neboť pacientky mohly samy na sobě pozorovat, jaké změny během terapie v držení jejich těla nastaly. Využití Vojtovy reflexní lokomoce mi vždy posloužilo jako skvělá příprava na další cvičení, neboť dojde k zaktivování břišní stěny, autochtonního svalstva, žeber a upraví se i dechová vlna. Jelikož obě pacientky trpí skoliózou s výraznou rotační složkou, velmi vhodná se ukázala aplikace derotačního dýchání, které u obou pacientek přineslo viditelné výsledky při každé terapii. Korzetoterapie má na efektivitu terapie vliv hlavně v tom ohledu, že pacientovi nedovolí setrvávat celý den v patologickém držení těla. Tato skutečnost usnadňuje práci s pacientem a má vliv i na pacientovu autokorekci. Bakalářská práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů. Práci lze využít také jako edukační materiál pro pacienty.
|
|
|
Specifika ve výživě pacientů s chronickým selháváním ledvin v predialyzačním a dialyzačním programu.
PAVLÍKOVÁ, Andrea
Chronická renální insuficience, často i přes nastavenou adekvátní léčbu, má tendenci se postupně zhoršovat až dospěje do stavu ledvinného selhání. Toto období nefrologické dispenzarizace může trvat různě dlouho. Ledviny během desítky let ztrácí svoji očišťovací schopnost, což vede k hromadění odpadních látek metabolismu v těle. Pokud primární renální onemocnění vygraduje do konečného stádia, je pacient odkázán na náhradní ledvinnou terapii v podobě hemodialýzy, peritoneální dialýzy nebo transplantace. Léčba ledvinného selhávání se odvíjí od stupně postižení renálních funkcí. S tímto faktem úzce souvisí i úprava stravovacích návyků. V první etapě nedostatečnosti se dieta nijak zvlášť neodlišuje od běžných zásad zdravého stravování. Teprve posléze dochází k postupnému omezování v příjmu jednotlivých nutrientů. Cílem této teoretické bakalářské práce bylo zmapování specifických nároků na výživu u pacientů, kteří se potýkají s chronickým selháváním ledvin a ještě nejsou zařazeny do dialyzačního programu, oproti jedincům, kteří již navštěvují dialyzační středisko a pravidelně podstupují očistu krve. K získání potřebných informací pro sestavení odpovídajícího jídelníčku bylo zapotřebí prostudování velkého množství naučné literatury. Čerpáno bylo jednak z vědeckých bibliografických publikací předních českých i zahraničních autorů. Dále bylo nutné hledat nejnovější poznatky, které pramení z randomizovaných multicentrických studií v odborných časopisech zaměřených na ledvinné nemoci a výživu. V neposlední řadě se vycházelo z Guidelines mezinárodních nadací, které se zabývají touto problematikou. Na základě zjištěných informací byla pro pacienty s chronickým selhávání ledvin vytvořena výživová doporučení, která jsou rozdělena na nízkobílkovinnou dietu při konzervativní terapii a na omezení v příjmu živin u pacientů zařazených do hemodialyzačního programu.
|
|
|
Odlišnosti v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
ADAMČÍKOVÁ, Hana
Současný stav: Úrazy pánve jsou zpravidla způsobeny vysokoenergetickými mechanismy. U poranění pánve dochází často k poranění blízkých struktur, jako vývodné cesty močové, orgány dutiny břišní, poranění nervového systému a velkých cév. V historii byla známá jenom konzervativní léčba zlomenin pánve, kde hrozilo riziko imobilizačního syndromu. V dnešní době se přistupuje i k chirurgické léčbě, která je rychlejší, není u ní riziko imobilizačního syndromu. Konzervativní léčba vyžaduje dlouhé léčení a přísný klid na lůžku až několik týdnů. Chirurgická léčba je rychlejší, ale hrozí zde riziko infekce, pokud není dodržen aseptický přístup. Proto by měly sestry znát ošetřovatelskou péči, její zásady a odlišnosti. Cíl: Cíl 1: Zjisti, zda sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Cíl 2: Zjisti, zda sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotézy: Hypotéza 1: Sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotéza 2: Sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Druh výzkumu: Bude provedeno kvantitativní a kvalitativní šetření. Sběr dat formou dotazníku, které bude doplněno pozorováním. Výzkumný vzorek: Sestry na traumatologickém, chirurgickém, ortopedickém, anesteziologicko resuscitačním oddělení a jednotce intenzivní péče nemocnic České Budějovice a Prachatice. Doporučení pro praxi: Seznámit sestry na seminářích s výsledky šetření a tím zkvalitnit ošetřovatelskou péči o klienty po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
|
host ::
RSS.