|
|
In vitro test buněčné imunitní odpovědi pro diagnostiku Lymeské boreliózy
Prokopová, Tereza ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Melter, Oto (oponent)
Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění postihující kůži, klouby, srdce a centrální nervovou soustavu. Onemocnění způsobují spirochéty patřící do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Tyto bakterie jsou přenášené klíšťaty rodu Ixodes. V roce 2016 bylo v České republice evidováno téměř 4000 nově nakažených osob. Současná sérologická diagnostika Lymeské boreliózy není dostatečně senzitivní ani specifická a nekoreluje s patologií onemocnění v časné ani v pozdní fázi. Pro správnou diagnostiku onemocnění je nezbytné detekovat patogena spolu s jeho genotypem. Z tohoto důvodu jsme se zaměřili na dva cíle. Metodou digital droplet PCR (ddPCR) jsme detekovali boreliovou DNA spolu s boreliovým genotypem. Byl stanoven detekční limit detekce boreliové DNA ve vzorcích gDNA izolovaných z klíšťat. Detekční limit se při počátečním množství 1 ng gDNA v reakci pohybuje v řádu 10-17 g specifické boreliální DNA. Boreliová koinfekce byla detekována v 5 z 12 testovaných vzorků. Nejvíce zastoupeným druhem byla B. garinii, jejíž přítomnost jsme detekovali v 5 vzorcích. Na základě publikovaných sekvencí genů pro virulentní faktory byly navrženy specifické primery do konzervovaných úseků genů pro PCR tak, abychom amplifikovali jejich variabilní segmenty. Genová variabilita bude následně monitorována pomocí...
|
|
|
Metody diagnostiky klíšťové encefalitidy: současnost a trendy
Hustedová, Anna ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Klíšťová encefalitida je nejzávažnější klíšťetem přenášená neuroinfekce v Evropě a v Asii. Tato práce se zabývá jejím původcem, virem klíšťové encefalitidy (TBEV). Pro diagnostiku infekce lze využít detekci anti-TBEV protilátek v séru pacienta pomocí metody ELISA. Protilátky vznikající v průběhu infekce však často zkříženě reagují s protilátkami proti jiným flavivirům. Jako antigen využívají ELISA testy nejčastěji inaktivovaný virus, jehož výroba je omezena na laboratoře s BSL 3. Tato práce se proto zaměřila na hledání možností přípravy specifických antigenů pro sérologickou diagnostiku TBEV infekce pomocí heterologních expresních systémů. Jako nové antigeny byly využity části glykoproteinu E a subvirové částice. Výroba antigenu ve formě subvirových částic se zdá být jako vhodná alternativa k inaktivovanému viru.
|
|
|
New regulatory mechanisms of microtubule nucleation
Černohorská, Markéta ; Dráber, Pavel (vedoucí práce) ; Binarová, Pavla (oponent) ; Hašek, Jiří (oponent)
SOUHRN Mikrotubuly jsou dynamické cytoskeletální polymery, které jsou nepostradatelné pro základní buněčné aktivity, jako je udržení buněčného tvaru, dělení, prostorová distribuce organel, migrace a transport váčků. Přestože je nukleace mikrotubulů z komplexů -tubulinu základním krokem ve formaci mikrotubulárního cytoskeletu, signální dráhy regulující nukleaci z centrosomů, jsou u interfázních buněk neznámé. V odborných studiích jsem se koncentrovali na tyto regulační mechanismy. V savčích buňkách je -tubulin kódován dvěma geny. Ukázali jsme, že -tubulin 2 je schopen zastoupit -tubulin 1 v nukleaci mikrotubulů. Navíc jsme zjistili, že -tubuliny jsou různě exprimovány během časné embryogeneze a v dospělých tkáních u myší. Na základě těchto nálezů navrhujeme, že savčí -tubuliny jsou v otázce nukleace mikrotubulů funkčně rovnocenné. Aktivace žírných buněk vede k formaci protruzí, které jsou tvořeny mikrotubuly v závilosti na vápníku. Objevili jsme dva signální proteiny, PIX a GIT1, které interagují s -tubulinem a lokalizují se na centrozomu. GIT1 je fosforylován na tyrosinu u aktivovaných žírných buněk a interaguje s -tubulinem v závilosti na vápníku. Navrhujeme novou signální dráhu pro reorganizaci mikrotubulů u žírných buněk, ve které na tyrozinech-aktivované GIT1 a PIX spolupracují s vápníkovou...
|
|
|
Exkrečně-sekreční proteiny obratlovčích stádií schistosom v kontextu jejich biologie
Konečný, Lukáš ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Krevní motolice čeledi Schistosomatidae jsou původci vážného onemocnění lidí i teplokrevných zvířat. Lidská schistosomóza postihuje přes 258 miliónů lidí. Nejzásadnější patologické projevy tohoto onemocnění nejsou způsobeny dospělými červy, ale reakcemi na antigeny vajíček, která zůstávají uvězněna v tkáních. Všechna stádia těchto parazitů uvolňují tzv. exkrečně-sekreční produkty, jejichž podstatnou část tvoří proteiny a složení těchto produktů je do jisté míry druhově a stádiově specifické. Tyto látky mají mnoho funkcí, které hrají roli pro úspěšný přenos parazita a ovlivňují jeho interakce s hostitelem. Různé přístupy ke sběru a analýze těchto molekul nemusí vždy přesně odrážet sekreční procesy in vivo, jelikož vždy využívají in vitro technik. Výzkumem těchto vylučovaných látek bylo odhaleno mnoho mechanismů, jakými parazit úspěšně moduluje imunitní systém hostitele a uniká před ním. Přesto, že bylo mnoho těchto molekul označeno za potenciální kandidáty na vývoj vakcíny, dostatečně účinná vakcína stále nebyla vyvinuta. S obrovskými technologickými pokroky pro identifikaci těchto proteinů je toto téma stále aktuálnější. Tato práce se věnuje složení exkrečně-sekrečních produktů obratlovčích stádií schistosom a významu jednotlivých složek pro jejich biologii. Klíčová slova: Schistosoma,...
|
|
|
Protilátková odpověď specifických hostitelů vůči antigenům ptačích schistosom
Turjanicová, Libuše ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kolářová, Libuše (oponent)
Tato práce zaměřená na humorální odpověď specifických hostitelů proti antigenům různých vývojových stadií ptačích schistosom T. regenti a T. szidati navazuje na předchozí výzkum protilátkové odpovědi u nespecifických hostitelů (myš, člověk). Pomocí metod ELISA a na western blotu byla testována séra experimentálně nakažených kachen a séra z ulovených divokých kachen. Séra byla odebírána v předem určených intervalech. Výsledky ELISA testu ukazují průběh humorální odpovědi po infekci ptačími schistosomami. Po infekci T. regenti se 20. d.p.i. (den po infekci) signifikantně zvýšila hladina specifických protilátek IgY proti homogenátu cerkárií T. regenti. U kachen nakažených druhem T. szidati nebyl podobný vývoj zaznamenán. Změny hladiny specifických IgM proti homogenátu cerkárií T. szidati byly zaznamenány pouze u kachen nakažených v době plné imunokompetence a u opakovaně infikovaných kachen. Jednalo se o mírné zvýšení hladiny IgM 10. d.p.i. U ulovených kachen nebyla při celkovém vyšetření prokázána infekce ptačími schistosomami, což potvrzují i výsledky ELISA. Protilátky IgY z sér kachen infikovaných T. regenti na imunoblotu silně rozpoznávaly 2 antigeny v oblasti 49-47 kDa a 47-45 kDa. Objevily se i další reakce, které však nebyly zaznamenány u všech jedinců. Western blot, při němž jako antigen...
|
|
|
Zdravotní efekt imunitního tréninku u žen
CHLAŇOVÁ, Radka
Bakalářská práce se věnuje tématu imunitního systému, jeho komplexitě a zejména faktorům, které mají na jeho funkci dopad. V teoretické části se zabývá vymezením a fungováním imunitního systému. Nejprve jej představuje z biologického hlediska, kdy přibližuje, jak pracuje, jeho buňky a primární orgány, a také jak je rozdělen. Dále se zabývá důležitými faktory, které mají na jeho funkci zásadní význam. Tyto faktory jsou rozděleny na pozitivně ovlivňující, a negativně ovlivňující a v každé kapitole jsou popsány specifické dopady, jakým způsobem ovlivňuje jejich přemíra, nebo případně nedostatek, zdraví člověka. V praktické části se práce zaměřuje na plnění těchto aktivit v praxi, konkrétně pomocí imunitního tréninku, který byl sestaven doktorem Hermannem Geesingem. Plnění tohoto tréninku se věnuje po dobu pěti měsíců šest žen ve středním věku a výsledky jejich plnění jsou zaznamenány vzhledem k jejich subjektivnímu hodnocení pocitů po dobu, kdy se drží navrženého tréninkového plánu. Tyto výsledky jsou uvedeny v tabulkách a grafech po každý měsíc u každé osoby a nadále hodnoceny a rozvedeny v diskuzi a závěru na základě hodnocení jejich psychického a fyzického stavu na začátku a na konci, spolu s vymezením aktivit, které bylo snadné, případně problematické plnit.
|
|
|
Laboratorní diagnostika Clostridium difficile
JANDOVÁ, Romana
Clostridium difficile s produkcí toxinů je nejčastějším původcem nozokomiálních střevních infekcí. Způsobuje zánětlivé onemocnění tračníku nazývané Clostridium difficile infection (CDI) různé závažnosti - od banálního průjmu až po život ohrožující stav jako je paralytický ileus a toxické megakolon. C. difficile stále ještě uniká pozornosti laické veřejnosti a stojí v pozadí za jinými bakteriemi, jako je např. MRSA. Clostridium difficile je striktně anaerobní bakterie. Je to grampozitivní tyčinka tvořící oválné subterminální spóry. C. difficile může produkovat dva typy toxinů - a to toxin A (enterotoxin) a toxin B (cytotoxin). Vlivem toxinů dochází k poškození střevního epitelu i hlubších vrstev střevní stěny. Vznikají zánětlivé ulcerace, které se pokrývají pseudomembránami. Některé kmeny produkují ještě binární toxin, jehož přesná funkce zatím není objasněna. Předpokládá se, že potencuje účinek toxinů A a B zvyšováním jejich koncentrace. K průkazu CDI je nutné odebrat vzorek stolice do sterilní zkumavky. Na Pracovišti bakteriologie Nemocnice České Budějovice, a.s. se provádí přímý průkaz antigenu a toxinu imunochromatografickou metodou. Jedná se o membránovou enzymovou imunoanalýzu pro detekci antigenu - glutamát dehydrogenázy (GDH) a toxinu A/B. Negativní výsledek GDH vyloučí s velkou spolehlivostí klostridiovou infekci. Za potvrzenou CDI se považuje průkaz toxigenního kmene C. difficile. To je zřejmé buď přímo z výsledku imunochromatografie, kdy se prokáže zároveň antigen i toxin, nebo průkazem genu pro toxin B metodou PCR. Pokud totiž vyjde v přímém průkazu pozitivní pouze antigen, vzorek se zasílá na PCR vyšetření do Laboratoře molekulární biologie a genetiky. Nezávisle na výsledku imunochromatografie se ze stolice zhotovuje mikroskopický preparát obarvený podle Grama. V případě prokázaného toxinu C. difficile se provádí anaerobní kultivační vyšetření, které trvá dva dny. K identifikaci narostlých bakterií se používá nejčastěji latexová aglutinace. Jde o metodu, kdy se IgG protilátky navázané na latexových partikulích specificky vážou k antigenům buněčné stěny. K identifikaci bakterie lze použít též přístroj VITEK - MS, který používá metodu ionizaci laserem za přítomnosti matrice s následnou hmotnostní spektrometrií. V případě pozitivního kultivačního nálezu Clostridium difficile se z narostlé kultury stanovuje citlivost k antibiotikům pomocí E-testu a diskové difuzní metody. Za rok 2011 bylo na Pracoviště bakteriologie vyšetřeno 291 vzorků stolic. Z nich mělo v imunochromatografickém vyšetření 13,4 % pozitivní antigen i toxin; 15,1 % pozitivní antigen a negativní toxin a 71,5 % bylo negativních. U 74 vzorků byl prokázán toxin C. difficile. U těchto vzorků bylo následně provedeno i kultivační vyšetření - pozitivní bylo v 62,2 %. Nejvíce pozitivních vzorků bylo odesláno z Infekčního oddělení. V počtu vyšetřených pacientů převažovaly ženy, bylo jich 53,6 % a mužů 46,4 %. Procentuální zastoupení toxigenních kmenů bylo u obou pohlaví prakticky totožné - 25 %. Všechny kmeny byly citlivé k vankomycinu a pouze jeden kmen byl rezistentní k metronidazolu.
|
|
|
Molecular and biochemical characterization of serine protease SmSP1 in \kur{Schistosoma mansoni}
OPAVSKÝ, David
SmSP1 is a chimerical serine protease consisted of three domains (cub, LDLa and trypsin-like) and found in Schistosoma mansoni. Its characterization was performed by molecular techniques such as PCR screen, qRT-PCR and RNA interference (RNAi) to gain information about expression profile, level expression and susceptibility to RNAi. Further, protein expression was carried out to gain an antigen for immunization and recombinant for biochemical studies. Results of PCR screen and qRT-PCR suggested possible function of SmSP1 in egg and adult stages but SmSP1 gene was not found susceptible to RNAi in NTS. Recombinant from E. coli was successfully used for immunization. Active recombinant was likely expressed in Pichia pastoris but expression conditions are unstable and expression optimization is necessary.
|
|
|
Předtransfuzní vyšetření, klinicky významné protilátky proti antigenům erytrocytů a vyhledávání kompatibilních erytrocytů u pacientů s aloimunizací.
EBROVÁ, Jana
Tématem práce jsou postupy předtransfuzního vyšetření se zaměřením na transfuze erytrocytů, klinicky významné protilátky a postupy vyhledávání kompatibilních erytrocytů u pacientů s aloimunizací. Cílem práce je shrnout současné vědomosti o problematice aloimunizace v moderním transfuzním lékařství, vypracovat přehled klinicky významných protilátek a zjistit frekvenci výskytu aloprotilátek u krevních vzorků pro předtransfuzní vyšetření pacientů Nemocnice České Budějovice, a.s. Práce informuje o postupu provedení předtransfuzního vyšetření, jeho náležitostech a doporučeních pro laboratorní praxi. Dále se práce věnuje imunohematologickým laboratorním metodám, které se využívají u předtransfuzního vyšetření. Následuje přehled skupinových systémů s jejich stručným popisem a výčtem klinicky významných nepravidelných protilátek. Přehled současného stavu problematiky je ukončen vysvětlením pojmu aloimunizace, uvedením příčin jejího vzniku, jejích následků a souhrnem doporučení pro výběr fenotypově vhodných erytrocytárních transfuzních přípravků pro aloimunizované pacienty. U vzorků od pacientů před transfuzí přípravků obsahujících erytrocyty bylo provedeno předtransfuzní vyšetření, tzn. vyšetření krevní skupiny v AB0/RhD, screening nepravidelných protilátek proti antigenům erytrocytů a zkouška kompatibility. Při pozitivním screeningu protilátek byla provedena jejich identifikace a případně doplňující vyšetření erytrocytárních antigenů. Pro provedení těchto testů byla využita metoda sloupcové (gelové) aglutinace a metody ve zkumavce. 7 % vzorků bylo pozitivní na přítomnost nepravidelných protilátek. Z nich více než 50 % pocházelo od žen. Aloprotilátky byly nalezeny u 57,6 % pozitivních vzorků. Celkem bylo identifikováno 52 aloprotilátek: anti-E (23,08 %) > anti-D, -CW (13,46 %) > anti-c, -K, -Kpa (9,62 %) > anti-C, -Wra, -Jka, -S, -e, -Fyb, -P1 (1,92 %). Nejvíce nalezených aloprotilátek pocházelo ze systému Rh (68 %) a Kell (19 %). Vzájemné kombinace byly nejčastěji nalezeny mezi aloprotilátkami Rh a/nebo Kell systému. Na základě zjištěných výsledků lze pro polytransfundované pacienty a ženy ve fertilním věku doporučit tento ideální algoritmus výběru transfuzních přípravků obsahujících erytrocyty: v rámci předtransfuzního vyšetření vyšetřit antigeny Rh systému a systému Kell a příjemcům podávat transfuzní přípravky s maximální shodou erytrocytárních antigenů ve výše uvedených systémech.
|
|
| |
host ::
RSS.