|
Intraday Dynamics of Euro Area Sovereign Credit Risk Contagion
Komárek, Luboš ; Ters, Kristyna ; Urban, Jörg
Práce se zaměřuje na zkoumání role trhu CDS a dluhopisového trhu jako transmisních kanálů nákazy kreditním rizikem mezi svrchovanými entitami během současné krize svrchovaného dluhu zemí eurozóny a před ní. Analyzujeme mezidenní údaje pro země skupiny GIIPS, Německo, Francii a středoevropské země. Naše výsledky ukazují, že před krizí byl trh CDS a dluhopisový trh podobně významný v rámci transmise šoku finanční nákazy, ale následně během krize významnost dluhopisového trhu slábla. V práci ukazujeme, že efekt „útěku ke kvalitě“ během krize na německém dluhopisovém trhu nebyl v předkrizovém období přítomný. Námi odhadnuté riziko svrchované nákazy bylo vyšší během krize s průměrnou odezvou relevantních informací v délce mezi jednou až dvěma hodinami pro země skupiny GIIPS. Aplikací exogenních makroekonomických informací majících charakter šoku ukazujeme, že během krizového období vzrostlo kreditní riziko, které však nebylo v souladu s vývojem fundamentálních proměnných. Dále ukazujeme, že středoevropské země nebyly dotčeny nákazou svrchovaného kreditního rizika bez závislosti na úrovni jejich veřejného dluhu a na jejich měně.
Plný text:  PDF
|
|
Od Radioartu k hudebnímu divadlu
Jiřička, Lukáš ; KLÍMA, Miloslav (vedoucí práce) ; NOVOTNÝ, Pavel (oponent)
Dizertační práce s názvem Od radioartu k hudebnímu divadlu si klade za cíl ukázat spojnice mezi zdánlivě disparátními oblastmi, a to převážně zvukově-dramatickým rozhlasovým uměním, pro něž se v německojazyčné oblasti ustavil příhodný termín Hörspiel a hudebním divadlem. Ve své dizertaci se pokouším definovat, čím se vyznačují a jaké jsou principy fungování specifik textu, prostoru, zvuku, hlasu, herectví, hudby a těla v těchto transdisciplinárních formách a žánrech, které so od svých počátků nevykazují žádnou stylovou čistotou v tradičním slova smyslu V rámci své doktorské práce jsem v rámci analytické a historické úvodní studie představil a rozvíjel reflexi zdánlivě nespojitých oblastí, a to: hudebního nebo zvukového divadla v jeho obecné i konkrétní rovině a jeho vzájemnou provázanost se zvukovou instalací, performance, radioartem v podobě Hörspielu, hudební kompozicí a zvukovým uměním, abych v dalších kapitolách na příkladu několika určujících osobností z německojazyčného okruhu věnujících se jak hudební kompozici, tak i dramaturgii a režii demonstroval např. vliv hudební struktury na skladbu a ráz dalších performativních činností anebo vztah dramatické či prozaické předlohy ke scénografickému řešení. Celou problematiku vztahu vzdálených uměleckých forem demonstruji na příkladu několika tvůrců ? režírujících skladatelů, kteří tyto spoje vytvářejí díky svému působení v několika oblastech najednou s tím, že strukturně, motivicky a dramaturgicky propojují hudební a performativní světy. Tvůrci těchto heterogenních uměleckých děl využívající strategie tzv. negativní dramaturgie jsou bytostně dvojdomé osoby - Heiner Goebbels, Helmut Oehring, Olga Neuwirth a Andreas Ammer. Jak Goebbels, tak i Oehring, Neuwirth a Ammer dokáží zúročit své zkušenosti s hudební kompozicí, prací v rozhlase také při tvorbě hudebních inscenací s tím, že nechávají simultánně ovlivňovat jednotlivé kompoziční a inscenační postupy zkušenostmi z jiných oblastí. Kromě zmíněné čtveřice jsou zde uvedení další podstatní tvůrci 20. a 21. století, kteří se dotkli rozhlasové umění, hudební kompozice, metod koláže a montáže, performance a hudebního divadla ? Bertolt Brecht, Dziga Vertov, Emil František Burian, Walter Ruttmann, John Cage, Karlheinz Stockhausen, Dieter Schnebel, Georg Katzer, Friedrich Schenker, FM Einheit či Laurie Anderson a Georges Aperghis. Bez vlivu radioartu posledních padesáti let by oblast hudebního divadla jistě nebyla natolik výraznou odnoží alternativního divadelnictví a performativních uměn vůbec, a to hlavně v současnosti, kdy díky emancipaci a zdůraznění zvukové složky na úkor herecké buduje hudební divadlo nový divadelní jazyk a vstupuje do málo probádané oblasti tzv. postspektakulárního či mechanického divadla bez herců.
|
|
Strategie zvládání strachu a bolesti u dětí v souvislosti s ošetřovatelskou péčí
PROCHÁZKOVÁ, Zuzana
Pro sestru pečující o dětské pacienty jsou důležité nejen znalosti z pediatrického ošetřovatelství, osobnostní a sociální předpoklady, ale i teoretické a praktické poznání metod a technik sloužících k identifikaci a efektivnímu ovlivňování bolesti a strachu. Tato diplomová práce si kladla za cíl identifikovat základní zdroje strachu u hospitalizovaných dětí předškolního a mladšího školního věku a zjistit účinné metody a zásady spolupráce s dítětem, případně s jeho doprovodem za účelem zmírnění strachu u dětského pacienta. Dále pak zmapovat diagnostiku a hodnocení bolesti u dětí sestrami a předložit, jaké způsoby nefarmakologického tlumení bolesti u dětí jsou v souvislosti s ošetřovatelskou péči nejčastěji využívané. Empirická část byla zpracována formou kvalitativní analýzy dat, pro jejich sběr byla zvolena technika polostrukturovaného rozhovoru. První výzkumný soubor byl tvořen 12 sestrami, druhý výzkumný soubor pak tvořilo 12 dětských pacientů předškolního a mladšího školního věku. Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že většina dotázaných sester se domnívá, že se dětští pacienti nejvíce bojí cizího prostředí, dále pak očekávané bolesti a samoty bez rodičů. Odpovědi dětských respondentů na tuto otázku se však lišily - nejvíce dotázaných dětí uvedlo, že se bojí bolesti, dále pak cizího prostředí, omezení svých potřeb, nepřátelského přístupu zdravotníku a spolupacientů, smrti a tmy. Nejvíce oslovených sester se domnívá, že nejúčinnějším způsobem, jak řešit strach u dětských pacientů je přátelský přístup zdravotníků, jako další účinnou metodu pak uvedly možnost odvedení pozornosti od strachu a přítomnost doprovázejícího rodiče. Při konfrontaci odpovědí sester s odpověďmi dětských pacientů v této oblasti došlo ke shodě u dvou nejčastějších zmíněných metod, kterými byly "přátelský přístup zdravotníků" a "odvedení pozornosti od strachu". Dále pak dětští pacienti zmínili ke zmírnění strachu dodržování navyklých specifik při usínání a požadavek, aby se o ně starala během hospitalizace stejná sestra, resp. menší počet stejných sester. Kromě uvedených metod, všech 12 dotázaných dětí uvedlo jako zásadní faktor pro snížení pociťovaného strachu z nemocničního prostředí pobyt rodičů na oddělení. Co se týče oblasti zásad spolupráce, sestrami byla uvedena důležitost jednotného postupu mezi zdravotníky a dítětem, kladly důraz především na vhodnou formu informací. Dále byl uveden význam poskytnutí psychické a emoční podpory, navození atmosféry důvěry a přínos dobře provedené edukace, byla zmíněna i potřeba klidu a zbytečného nevyrušování. Na rozdíl od sester, děti se svými doprovody v oblasti zásad spolupráce kladou na první místo poskytnutí psychické a emoční podpory, dále pak uvedly stejně jako oslovené sestry význam dostatku poskytnutých informací. 4. výzkumná otázka se zabývala metodami, které sestry využívají k monitoraci bolesti u hospitalizovaného dítěte. Většina sester uvedla jako hlavní metodu rozhovor s dětským pacientem či jeho doprovodem s využitím cílených dotazů na bolest. Dětské odpovědi tvrzení sester potvrdily. 5. výzkumná otázka zněla: Jaké způsoby nefarmakologického tlumení bolesti v souvislosti s ošetřovatelskou péčí jsou u dětí nejčastěji používané? Většina dotázaných sester uvedla techniku odvedení pozornosti od bolestivého stimulu, dále pak význam využití fyzikálních metod, vhodnou úlevovou polohu a přípravu na nepříjemný výkon se zapojením doprovázející osoby dítěte. Děti potvrdily jako přínosné odvedení pozornosti od bolesti, dále pak uvedly přátelský přístup sester, ledování bolestivého místa a úlevovou polohu. Při prožívání akutní bolesti bylo požadováno zejména zajištění klidu a soukromí. Všechny děti zdůraznily význam rodičovské přítomnosti. Teoretická část diplomové práce, stejně jako výsledky empirické výzkumné fáze, jsou vhodné ke zpřístupnění sestrám pečujícím o dětské pacienty a mohou přispět ke zkvalitnění péče na dětských lůžkových odděleních.
|
|
Management ošetřovatelské péče u nemocných po intrapleurální chemické pleurodéze
KIESEWETTEROVÁ, Renáta
Pleurodéza je způsob léčby nemocných se symptomatickým maligním pleurálním výpotkem. Cílem pleurodézy je uzavření pleurálního prostoru spojením viscerální a parietální pleury a zredukovat či zastavit tak tvorbu pleurálního výpotku. Celosvětově je v praxi nejvíce používané agens sterilní práškový talek. Ten se po parenterální analgetické léčbě aplikuje do pleurální dutiny hrudním drénem ve formě suspenze, popřípadě se talkovým práškem přímo popráší předtím chirurgicky (abrazí, dekortikací) ošetřený pleurální prostor během torakoskopie či torakotomie. Diplomová práce je zaměřena na léčebnou techniku v podobě bedside talkopleurodézy cestou hrudního drénu. Sestra má nezastupitelnou úlohu od samotného počátku přípravy pacienta před pleurodézou, přes asistenci při intrapleurální aplikaci, k sledování pacienta po výkonu a psychické podpoře pacienta při vzniku možných komplikací. Cílem práce bylo zjistit prioritní oblasti ošetřovatelské péče u pacientů po intrapleurální terapii a zjistit, zda pacienti potřebují zvýšenou péči sestry po provedeném výkonu. Pro výzkumné šetření byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu s využitím polostrukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Paralelně byly tvořeny kasuistiky jako metoda popisu a následného rozboru pomocí adaptačního modelu Callisty Roy. Výzkumný soubor byl tvořen pacienty zvolenými záměrným výběrem s ohledem na zaměření výzkumného problému. Prostřednictvím analýzy reakcí respondentů jsme stanovili dva základní fokální stimuly na základě, kterých jsme stanovili prioritní oblasti ošetřovatelské péče u pacientů po bedside pleurodéze. Za ohnisko ošetřovatelské péče jsme definovali potřebu být bez bolesti a zajištění bezpečí a jistoty, mezi vedlejší oblasti ošetřovatelské péče jsme dále určili narušení spánku, omezení hybnosti vedoucí k snížení sebepéče v oblasti oblékání, hygieny a vyprazdňování. V rámci druhého cíle jsme porovnávali ošetřovatelské intervencí dle adaptačního modelu Roy před a po bedside talkopleurodéze. Zjištěním bylo, že intenzita ošetřovatelské péče před a po zákroku je identická. Dochází však do určité míry k modifikaci příčin ošetřovatelských intervencí. Hlavním záměrem diplomové práce bylo zmapovat požadavky na kvalitní ošetřovatelskou péči v souvislosti s bedside talkopleurodézou cestou hrudního drénu a rozšířit tak teoretickou základnu určenou sestrám nejen v klinické praxi.
|
|
Průkaz kryptosporidiových nákaz u lidí a zvířat
BLÁHOVEC, Ondřej
Reprezentanti rodu Cryptosporidium jsou jedním z původců gastrointestinálního onemocnění traktu člověka i zvířat. U zvířat se může stát hostitelem i respiratorní aparát. Onemocnění je nazvané kryptosproridióza.V majoritním počtu případů se toto infekční napadení obejde bez závažných problémů, avšak u imunosuprimovaných jedinců mohou znamenat závažné zdravotní problémy. Vývojový cyklus kryptosporidií je monoxenní, což v podstatě znamená, že celý vývojový cyklus probíhá v jednom hostiteli. Exogenní stadium je reprezentováno oocystami, které jsou při gastrointestinálním onemocnění vylučovány výkaly. Při respiratorním onemocnění odchází oocysty do vnějšího prostředí respiračními či nasálními sekrety. Tím dochází ke kontaminaci prostředí nebo vody. V obecné rovině se předpokládá, že izoláty kryptosporidií, které jsou přítomny u jedné třídy obratlovců, nejsou infekční pro nespecifické hostitele z dalších tříd. Zároveň se předpokládá, že kryptosporidie mají nízkou hostitelskou specifitu. To však nevylučuje to, že některé druhy svou specifitu postupně rozšířily i na více druhů. Dále je patrné, že se kryptosporidové infekce vyskytují běžně u zvířat ve vnějším prostředí, je tedy touto zoonózou ohrožený i člověk, ačkoliv výskyt v České republice je nízký. Důvodem však může být to, že se parazitologické vyšetření neprovádí tak často, tudíž předpokládaný výskyt v lidské populaci je zřejmě mnohem vyšší. Proto by bylo vhodné pro odhalení původce tohoto onemocnění, kdyby se při prvním výskytu potíží u osob, které jsou ve styku se zvířaty, uvažovalo o provedení parazitologického vyšetření, a tím byla vyloučena nebo prokázána kryptosporidiová infekce.
|
|
Nové postupy biomonitoringu cizorodých látek ve vodním prostředí
ČERVENÝ, Daniel
V rámci disertační práce byly studovány a hodnoceny různé přístupy biomonitoringu. Metoda hodnocení zdravotních rizik byla v minulosti dobře popsána a používá se k hodnocení složek potravy v lidské výživě. V rámci této práce byla metoda aplikována na hodnocení rizik spojených s konzumací masa volně žijících ryb ve významných rybářských revírech v České republice. Tato studie byla zaměřena na skupinu populace věnující se sportovnímu rybolovu, která často ryby z volných vod konzumuje. Z tohoto důvodu nebyly výsledky práce publikovány pouze ve vědeckém časopise, ale také byly zájemcům z řad rybářů distribuovány ve formě brožury prostřednictvím Českého rybářského svazu. Zdravotní rizika spojená s konzumací ryb z volných vod závisí na druhu ryby a lokalitě. Zatímco zcela bez rizik je na všech sledovaných lokalitách konzumace masa kapra obecného (Cyprinus carpio), častou konzumaci většího množství masa dravých ryb nelze na některých lokalitách doporučit. Použití pasivních vzorkovačů se stává v posledních dvou desetiletích stále atraktivnější. Vzhledem k tomu, že tyto zařízení dokáží napodobit absorpci kontaminantů, která probíhá v živých organismech, mají v rutinních programech monitorujících výskyt cizorodých látek značný potenciál, neboť jsou schopné nahradit ryby jako bioindikátory znečištění. V rámci naší práce byla tato teorie potvrzena v případě PFASs, kdy koncentrace těchto polutantů byly na vybraných lokalitách porovnány v tkáních ryb a v extraktech z pasivních vzorkovačů. V porovnání s živými organizmy neprobíhá v pasivních vzorkovačích metabolická přeměna kontaminantů vyskytujících se ve vodním prostředí, a proto výsledky analýz lépe odpovídají reálné situaci na dané lokalitě. Použití pasivních vzorkovačů navíc naplňuje mezinárodně uznávané principy Replacement, Reduction, Refinement (3R). Dalším slibným přístupem se jeví použití juvenilních (tohoročních) ryb jako bioindikátorů znečištění. Směsné vícedruhové vzorky homogenátu ryb této věkové kategorie byly v rámci práce vyhodnoceny jako lepší indikátor širokého spektra polutantů, než dospělé ryby jednoho druhu odlovené ve stejné lokalitě. Vzhledem k tomu, že homogenát tvořený celými těly vzorkovaných jedinců obsahuje veškeré vnitřní orgány, je možné v těchto vzorcích detekovat širší spektrum kontaminantů, než ve svalovině dospělců. Kromě nižších hodnot limitů detekce a kvantifikace přináší tato metoda značné praktické a ekonomické výhody. Využití juvenilních ryb částečně naplňuje principy 3R, protože odlovem této věkové kategorie dochází k menšímu ovlivnění rybích populací, než při využití ryb v reprodukčním věku. V případě rtuti, která je limitujícím kontaminantem pro konzumaci ryb z volných vod v ČR, je možné pro posouzení kontaminace vodního prostředí použít metodu založenou na analýze ústřižků ploutví, která nevyžaduje usmrcení vzorkovaných jedinců. Kromě monitoringu výskytu rtuti na monitorovaných lokalitách, je možné tento přístup využít také k odhadu koncentrace rtuti ve svalovině ryb. Rozdíl mezi skutečnou a odhadnutou průměrnou koncentrací rtuti ve svalovině ryb činil při použití námi optimalizované metody na většině posuzovaných lokalit méně než 10%. Přesto, že bentos představuje významný článek potravního řetězce ve vodním prostředí, informace ohledně kontaminace cizorodými látkami jsou značně omezené. V další studii zařazené do této práce se podařilo poprvé prokázat kumulaci některých léčiv v bentických organismech, které jsou významnou složkou potravních řetězců ve vodním prostředí. Ačkoliv léčiva jsou obecně považována za látky, které se nekumulují v organismech, naše studie prokázala, že u některá farmaka mají bioakumulační potenciál a tedy existuje i reálné riziko kontaminace vyšších organismů (ryb) prostřednictvím přijímané potravy.
|
|
Iniciace pohybu byčíku, signalizace a regulace pohyblivosti spermií ryb: fyzikální a biochemické řízení
PROKOPCHUK, Galina
Tato studie se pokouší vrhnout světlo na regulační procesy a uspořádání odezvy rybích spermií v průběhu zrání a iniciace motility. Prvním záměrem této studie bylo zlepšit porozumění mechanismům odpovědných za akvizici potenciálu pro motilitu spermatu u jeseterů. Fyziologické procesy, kterým podléhá dozrávání spermatu, nebyly dosud vůbec u tohoto druhu popsány. Naše výsledky ukazují, že dozrávání spermatu u jesetera nastává mimo testes kvůli zředění spermatu močí a zahrnuje účast sloučenin s vysokou molekulární hmotností stejně jako přítomnost iontů vápníku v seminální tekutině a/nebo moči. Druhým cílem této práce studium vyrovnávacího mechanismu u rybího spermatu s osmotickým a iontovým modem aktivace, stejně jako u spermatu euryhalinních druhů ryb, při různých podmínkách prostředí. Ukázali jsme, že změna osmolality prostředí může ovlivnit rybí sperma různými způsoby, což závisí na druhu ryby a módu aktivace motility spermatu - buď osmotickém či iontovém. V odpovědi na osmotický stres způsobený hypotonicitou, sperma kapra reguluje tok vody napříč buněčnou membránou a zvyšuje svůj cytoplasmatický objem během své krátké periody motility. V kontrastu, nebyla pozorována žádná indikace změn v objemu ani u jesetera malého ani u sivena amerického, oba mající iontový mód aktivace motility. V této studii jsme se zabývali mechanismem, kterým lze přizpůsobit spuštění motility spermatu euryhalinních ryb v odlišném rozsahu salinity prostředí. Naše výsledky ukazují, že sperma euryhalinní tilápie (Sarotherodon melanotheron heudelotii) odchované v sladké, slané i hypersalinní vodě může být aktivováno v hypotonickém, isotonickém i hypertonickém prostředí za předpokladu, že ionty Ca2+ jsou přítomny na různých úrovních. Bylo zjištěno, že čím vyšší salinita při odchovu ryb nebo čím hypertoničtější okolní medium při aktivaci spermatu, tím vyšší extracelulární koncentrace iontů Ca2+ je vyžadována. Zjistili jsme také, že bez ohledu na salinitu při odchovu ryb, mechanismus aktivace spermatu u této euryhalinní tilápie zůstává stejný. Výsledky získané v této studii umožňují domněnku, že osmolalita není hlavní faktor inhibující motilitu uvnitř testes u S. melanotheron heudelotii. Třetím cílem této studie bylo zjištění iniciačního procesu regulace motility a popis iniciace pohybu bičíku u spermatu chrupavčitých ryb. U lososovitých a jeseterů, regulace aktivace motility spermatu je zejména přičítána snížení extracelulární koncentrace K+ při přechodu spermatu ze seminální tekutiny do sladké vody, kde osmolalita stejně jako koncentrace K+ je mnohem nižší. Zjistili jsme, že u spermatu jesetera inhibice K+ může být překlenuta díky pre-expozici buněk spermatu vyššímu osmotickému šoku před jeho přechodem do K+ bohatého prostředí plavacího media. Navíc, po tomto ošetření, motilita spermatu jesetera se stává necitlivá k vysoké koncentraci extracelulárního K+. Proto se domníváme, že sperma jesetera může být aktivováno užitím neočekáváné signální dráhy, nezávisle na pravidelné stimulaci iontů. Postupné aktivační kroky u spermatu jesetera byly zaznamenávány vysokorychlostní kamerou s užitím specifické experimentální situace, kdy iniciace motility spermatu byla zpožděna v čase až o několik sekund. Při iniciaci motility, prvních pár vlnění vznikajících v bazálním regionu se začíná šířit i směrem ke špičce bičíku, ale postupně slábne směrem ke středu bičíku. Toto chování se několikrát opakuje až do stavu, kde amplitudy vlnění postupně dosáhnou podobných hodnot, což eventuálně vede k progresivnímu posunu spermie. Celkový čas potřebný pro přechod bičíku z imobilního stavu s rigidním tvarem do plné aktivity s pravidelně šířeným vlněním se pohybuje v rozmezí 0.4 až 1.2 sek. Závěrem, výsledky této studie přinášejí cenné kousky informací do obecného porozumění procesu dozrávání rybího spermatu, jeho schopnosti přizpůsobit se rozdílným fyzikálním a biochemickým okolnostem, extra i intra celulární signalizaci stejně jako regulačním mechanismům aktivace motility rybího spermatu
|
|
Odolnosť ľudského pachu voči chemickým detergentom
Čajágiová, Martina ; Vyplelová, Petra (vedoucí práce) ; Jaroslav, Jaroslav (oponent)
V časti práce literárna rešerš sa bližšie zoznamujeme s ľudským pachom, teóriami jeho vzniku, jeho definíciou, anatómiou koze a tvorbou pachu, zložením individuálneho ľudského pachu, vylučovaním pachu. Približujeme si aj témy pachový absorbent a jeho využitie vo svete, prenos pachu na pachové snímače a zaisťovanie stôp. Táto časť práce pojednáva aj o odolnosti a prežiteľnosti pachu, metóde pachovej identifikácie a jej histórii, o organických kyselinách, definícii a práci detergentov a ultrazvukovej čističky.
Našim cieľom v danej práci bolo overiť, relevantnosť využívania chemických detergentov v čistiacom procese pri pachových prácach. Overiť schopnosť detergentov degradovať ľudský pach na pachových absorbentoch tak, aby ho špeciálne vycvičený psi neboli schopný stotožniť.
Experiment sa riadil presne stanovenou metodikou. Odoberané boli najskôr vzorky od cieľových osôb na pachový nosič - kovový valec z ruky (načuchávací pach), jednou osobou. V druhej fázy sa odoberali vzorky na pachový nosič textilný z tela, inou osobou. Kovové nosiče s pachom boli následne spracované, časť z nich bola ponechaná bez úpravy (konrola) a časť sme vystavili pôsobeniu chemických detergentov s a bez ultrazvukovej čističky.
V experimente na stotožňovanie pachových vzoriek bolo použitých šesť súk Nemeckého ovčiaka, špeciálne vycvičených na metódu pachovej identifikácie. Každá suka stotožňovala trikrát cieľový pach s pachom vystaveným detergentom a tri krát s pachom nevystaveným detergentom. Cieľový pach bol náhodne ukladaný medzi ďalšími vzorkami a menila se jeho pozícia, tak aby psovod túto pozíciu nepoznal a neovplyvnil tak suku pri práci. Ukazovateľom stotožnenia bolo označenie vzorky sukou, naučeným spôsobom - zasadnutím alebo zaľahnutím.
Ani jedna suka nebola schopná stotožniť pach vystavený chemickým detergentom a zároveň všetky stotožnili kontrolné pachy nevystavené chemickým detergentom.
Experiment preukázal, že využívanie chemických detergentov v čistiacom procese pri pachových prácach je relevantné pri degradácii individuálneho ľudského pachu.
|
|
Rozptyl slunečního záření na mikročásticích v uzavřeném objemu vodní lázně
Jelínek, Marek ; Pecen, Josef (vedoucí práce) ; Zeman, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá alternativní technologií sloužící k osvětlení prostor bez přístupu denního světla. Technologie využívá především rozptylu a dále odrazu a lomu slunečního světla v optickém prostředí PET láhve s vodou a mikročásticemi. Základ technologie tvoří plastová lahev naplněná vodou s mikročásticemi a umístěná tak, že vertikálně prostupuje střechou interiéru. Efekt rozptylu slunečního světla v láhvi je zesilován využitím vhodného materiálu mikročástic.
Literární rešerše se zabývá problematikou oblastí, kterým je technologie primárně určena a aktuálním stavem jejího rozšíření. Dále je zde objasněn princip fungování technologie a faktory ovlivňující její účinnost.
Cílem experimentální části práce bylo omezené testování a výběr vhodného materiálu mikročástic a jejich koncentrace pro možnost praktického využití v rámci popsané technologie. Bylo provedeno několik měření poměru intenzity dopadajícího a rozptýleného světla za použití vybraných materiálů mikročástic o různých koncentracích. Na základě získaných hodnot a jejich porovnání byl roztok obsahující 0,5 g vápence na 1,5 l vody vybrán jako nejvhodnější optické prostředí pro řešení.
|
|
Benefity zelených ploch
Těťálová, Zuzana ; Souček, Josef (vedoucí práce) ; Marek, Marek (oponent)
Tato diplomová práce na téma Benefity zelených ploch se zabývá problematikou benefitů zeleně a jejich hodnotou.
Hlavní část práce je literární rešerší na téma benefitů zeleně a metod jejich hodnocení. První část rešerše se věnuje zejména identifikaci funkcí vegetace v městském prostředí a bližší seznámení s jejími účinky, prospěšností a fungováním. V této části jsou také rozebrány dopady jevů, které v urbanizovaném prostředí vznikají a které jsou díky zeleni potlačeny. Druhá část rešerše se poté věnuje významu hodnocení zeleně a jejích benefitů a dále metodikám, které jsou podrobně rozebrány.
V následující části jsou metodiky hodnocení zeleně porovnány a jsou identifikovány jejich kladná a kritická místa. Tato část je také věnuje rozřazením metodik dle relevantnosti pro české prostředí, které je specifické a metodiky vyvinuté v anglosaském kontextu v něm nelze bez úpravy aplikovat. V této kapitole jsou také porovnány zdroje dat potřebné pro sestavení metodiky pro ohodnocení benefitů zeleně.
V páté kapitole diplomové práce je na základě poznatků získaných v literární rešerši sestavena metodika výpočtu ekonomické hodnoty benefitů zelených ploch ve městě. Metodika kombinuje metody z různých zdrojů a upravuje je pro český kontext. Také se zabývá zdrojovými daty, potřebnými k sestavení celé rozvahy.
V šesté části práce, která se zabývá diskuzí, jsou shrnuta data, která ze sestavené metodiky vyplývají a porovnává je s literaturou a aplikací obdobných metodik na jiných územích.
Závěrečná kapitola vyhodnocuje výsledky výzkumu a navrhuje další využití získaných informací.
|
host ::
