|
Parazité nutrií (Myocastor coypus)
Urbanová, Beáta ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Cílem této práce bylo zpracování literárních údajů, které se týkají parazitů nutrie říční (Myocastor coypus).
V první části práce je popsána anatomie a etologie nutrie. Nutrie je relativně velký hlodavec, pocházející z Jižní Ameriky. Žije v okolí vodních ploch v malých rodinných skupinkách, které vede stará samice. Její tělo je přizpůsobeno životu ve vodě. Nutrie je býložravec, živí se příbřežními a vodními rostlinami. Patří mezi polyestrická zvířata a rodí okolo šesti nidifugních mláďat. Nutrie je v České republice nepůvodním druhem, první dovoz nutrií proběhl v roce 1924 z Argentiny. Docházelo k únikům z farem a tím se dostala do volné přírody.
V druhé části práce jsou charakterizováni paraziti, kteří byli diagnostikováni u nutrií. Protozoární onemocnění způsobují kokcidie a Toxoplasma gondii. Kokcidie jsou parazité z rodu Eimeria a patří mezi nejnebezpečnější onemocnění u nutrií. U nutrií se dále vyskytuje motolice Fasciola hepatica, která způsobuje obturaci a destrukci jater. Z tasemnic u nutrií parazitují Anoplocephala sp., Hymenolepis octocornata a Rodentolepis avetjanae. Dále nutrie slouží jako mezihostitelé Echinococcus granulosus, Multiceps serialis, Taenia tenuicollis. Onemocnění způsobené parazitickými hlísticemi třídy Nematoda je způsobeno parazity Trichinella spiralis, Trichuris myocastoris, červy rodu Strongyloides (Strongyloides myopotami), hlísticemi z nadčeledi Trichostrongyloidae (Trichostrongylus retortaeformis, T. myocastoris). Mezi ektoparazitární onemocnění nejčastěji patří svrab (Myocoptes myocastori, Chirodiscoides caviae) a Demodex spp.
|
|
Vliv termínu desikace řepky ozimé (Brassica napus) na výnos a kvalitu semen
Rajtmajer, Stanislav ; Bečka, David (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Řepka olejka je ve světě třetí nejvýznamnější olejninou (druhou semennou). V České republice je nejpěstovanější a nejvýznamnější olejninou. Řepka ozimá dosahuje asi 90 % sklizňové plochy všech olejnin v ČR. Stále diskutovanou součástí agrotechniky řepky ozimé, je desikace porostů řepky. Jaký použít přípravek, jakou dávku, jaký termín zvolit, zda vůbec desikovat či nikoliv. Výsledky této diplomové práce by mohly přispět k částečnému objasnění této složité problematiky.
Cílem diplomové práce je sledovat vliv odlišného termínu desikace řepky ozimé
glyfosátem na výnos a kvalitu semen.
Maloparcelkové pokusy pro zkoumání vlivu termínu desikace řepky ozimé byly založeny v letech 2013/2014 a 2014/2015 na pozemcích pokusné stanice České zemědělské univerzity, Fakulty agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů v Červeném Újezdě.
V prvním pokusném roce 2013/2014 bylo založeno pět variant ve třech opakováních (včetně nedesikované kontroly). V roce 2014/2015 bylo založeno sedm variant ve čtyřech opakováních (včetně nedesikované kontroly). V prvním pokusném roce byl první termín desikace 16. 6. 2014, v druhém roce 8. 6. 2015. Následné termíny desikace byly s týdenním odstupem.
Odrůda řepky ozimé použitá pro pokusy byla hybridní odrůda Rohan. K desikaci byl použit přípravek Dominator s účinnou látkou glyphosate. Dávka 4 l/ha + 200 l H2O.
U všech vzorků obou pokusných let byl stanoven výnos, hmotnost tisíce semen a olejnatost. U desikovaných variant byly provedeny předsklizňové rozbory pro stanovení podílu sušiny v šešulích. Dále byla u všech sklizených vzorků provedena laboratorní zkouška klíčivosti semen (Stanovení energie klíčení) dle metodiky ISTA. Získané výsledky z pokusu klíčení byly statisticky vyhodnoceny metodou ANOVA analýzy variance. Rozdíly mezi průměrnými hodnotami byly hodnoceny Tukeyho testem, v počítačovém programu SAS na hladině významnosti p = 0,05.
Vliv termínu desikace řepky ozimé ovlivňuje kvalitu semen z pohledu hmotnosti tisíce semen i z pohledu olejnatosti. Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila HTS o 7 až 17 % a olejnatost o 2 až 4 % celkového průměru. Olejnatost je ze sledovaných znaků nejméně ovlivňována termínem desikace. Desikace v optimálním termínu (17 dnů před sklizní) zvýšila olejnatost o 1 až 6 %.
Vliv termínu desikace řepky ozimé také významně ovlivňuje výnos semen.
Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila výnos o 11 až 14 %. Nedesikovaná kontrola v obou letech dosáhla nejvyšších výnosů, zvýšení výnosu o 5 až 12 %. Desikace v optimálním termínu (17 dnů před sklizní) zvýšila výnos pokusů o 5 až 6 %.
Termín desikace řepky ozimé, také významně ovlivňuje vitalitu semen, kde velmi
snižuje energii klíčení v prvních klíčních dnech. Termín desikace však neovlivňuje celkovou klíčivost semen. Příliš včasná desikace (46 až 39 dnů před sklizní) snížila EK2 o 12 až 40 %, EK3 snížila o 4 až 24 %, EK4 o 3 až 4 % a prodloužila MGT o 7 až 15 %. V prvním pokusném roce byla nejvitálnější varianta nedesikovaná kontrola (EK2 = 50,4 %, EK3 = 91,3 %, EK4 = 97,9 %). V druhém pokusném roce byla nejvitálnější semena z optimálního termínu desikace,
(6. Termín, 17 dnů před sklizní) EK2 = 68,9 %, EK3 = 98,2 %, EK4 = 100 %. Vzorky semen z roku 2014/15 měly celkově vyšší vitalitu semen, než vzorky z roku 2013/14, tato celková horší vitalita je zřejmě dána rok starým, přeskladněným osivem.
Z výsledků dvouletého pokusu vyplývá, že termín desikace má vliv na kvalitu semen, výnos semen i na vitalitu semen. Předsklizňovými rozbory byl stanoven optimální podíl sušiny šešulí u desikovaných vzorků na hodnoty 40 až 50 %. Jako nejvhodnější technologie se jeví desikace v optimálním termínu (17 dní před sklizní) a agrotechnika bez desikování porostu. Jako nejméně vhodná technologie se jeví velmi časná desikace (46 až 30 dnů před sklizní).
První vědecká hypotéza: Předčasná desikace řepky snižuje výnos semen, olejnatost a HTS. Ano, tato hypotéza se potvrdila.
Druhá vědecká hypotéza: Desikace provedená ve správném termínu neovlivňuje
kvalitu semen (olejnatost a HTS). Ano, tato hypotéza se potvrdila.
|
|
Optimalizace regulace plevelů v porostech mrkve a salátu
Šuk, Jaromír ; Jursík, Miroslav (vedoucí práce) ; Kolářová, Michaela (oponent)
Hlavním cílem této práce bylo vytvoření literárního přehledu o možnostech regulace plevelů v porostech mrkve a salátu. Experimentální část byla zaměřena na optimalizaci herbicidní regulace plevelů v porostu salátu a mrkve. Maloparcelové pokusy byly založeny v roce 2015.
Literární přehled byl zaměřen na shrnutí informací o jednotlivých zkoumaných zeleninách. Dále byla zpracována dostupná literatura v oblasti regulace plevelů v těchto zeleninách, s důrazem na mechanické a chemické (herbicidní) metody regulace. Závěrečná část literárního přehledu je věnována optimalizaci ochrany proti plevelům se zaměřením na testování herbicidních látek, které nejsou ve zkoumaných zeleninách registrovány.
V salátu se sledovala herbicidní účinnost na merlík bílý, laskavec ohnutý, bažanku roční a ježatku kuří nohu a selektivita herbicidů k plodině. V mrkvi byla sledována herbicidní účinnost na laskavec ohnutý, lilek leskloplodý, merlík bílý, ježatku kuří nohu a bažanku roční a selektivita herbicidů k plodině.
Do porostu salátu byly aplikovány herbicidní kombinace s těmito účinnými látkami: před výsadbou nebo postemergentě pendimethalin, postemergentě propyzamide, postemergentě phenmediphan, postemergentě dimethenamid a postemergentě pethoxamide. Do porostu mrkve byly aplikovány herbicidní kombinace s účinnými látkami: preemergentně aclonifen, preemergentně clomazone, preemergentně dimethenamid, preemergentně pendimethalin, postemergentně linuron a postemergentně metribuzin.
V salátu byly plevele nejlépe regulovány na variantě, kde byla použita herbicidní kombinace účinných látek pendimethalin a dimethenamid. V mrkvi byly plevele nejlépe regulovány na variantě, kde byly použity účinné látky aclonifen, clomazone a dimethenamid. Avšak po vyhodnocení fytotoxického působení na plodiny bylo u obou testovaných zelenin zjištěno největší poškození právě při použití účinné látky dimethenamid.
|
|
Vývoj ruční výroby skla na Novoborsku od roku 1918 až do současnosti
Šavelková, Šárka ; Kopačka, Ludvík (vedoucí práce) ; Heřmanová, Eva (oponent)
Ručně vyráběné sklo je jednou z nejtypičtějších českých výrob, která po několik století šířila dobré jméno naší země po celém světě. Toto velmi malé odvětví, jehož podíl na zpracovatelském průmyslu činí pouze 0,1% a ve skupině skleněných výrobků 1,2%, má významný podíl na zaměstnanosti Libereckého kraje (10%). Význam tohoto oboru však nespočívá v kvantitě výroby, ale hlavně v její kvalitě. Ta je v současné době stále nesrovnatelně vyšší než ruční masová produkce z východních zemí. Pro region, jako je Novoborsko, které je historicky i v současnosti spjato právě s ruční výrobou skla, má velký význam nejen ekonomický a sociální, ale také integrační a identifikační ve smyslu sounáležitosti k regionu a příslušnosti ke sklářskému řemeslu. Krize, která postihla sklářské odvětví v roce 2008, byla důsledkem vývoje předešlých let a ukázala, že tradice, značka a jméno nejsou ve světě trvalou hodnotou. Bez dalších investic a inovací nemohou stačit pro dlouhodobé udržení a rozvoj tohoto krásného řemesla. Přežití našeho sklářství nelze zajišťovat dřívější konkurenceschopností. Jako každé řemeslo je i toto postaveno zejména na lidech, na jejich schopnostech, znalostech, zkušenostech, vztazích a hodnotách. Sklářské podniky se sice statisticky pomalu zotavují z krize, ale pokud si, stejně jako společnost, včas neuvědomí, že...
|
|
Trajektorie vývoje mokřadů v krajině nížin a pahorkatin České republiky
Richter, Pavel ; Skaloš, Jan (vedoucí práce) ; Dagmar, Dagmar (oponent)
Mokřadní biotopy plní v krajině řadu funkcí. Zejména mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze v období sucha vodu uvolňovat. V této práci byl analyzován historický vývoj mokřadů v krajinách nížin a pahorkatin ČR, se zaměřením na jejich časoprostorové změny v krajině, včetně změn struktury zastoupení různých kategorií mokřadů za posledních 180 let. Jako podklady byly použity historické mapy Stabilního katastru, současná ortofotomapa a GIS vrstvy aktuální lokalizace a klasifikace různých typů krajinného pokryvu a krajinných typů. Rozloha mokřadů dramaticky poklesla z 5 762 ha v letech 1825-1843 (více než 9,5 % řešeného území) na 54 ha v roce 2014 (0,9%). Na základě studia dostupných podkladů byly klasifikovány tři typy mokřadních biotopů: mokré louky, mokré louky s dřevinami a bažiny a močály. Zatímco převážnou část historických mokřadů tvořily mokré louky (89 %), v současnosti tvoří největší část mokřadů bažiny a močály (48 %). Polovinu plochy zmizelých mokřadů zaujala orná půda, proto lze sledované změny přičíst na vrub zejména zvyšování produkce zemědělské výroby. Z hlediska hodnocení sledovaných změn podle prediktorů bylo zjištěno, že větší tlak na degradaci mokřadů byl tam, kde byly vhodnější klimatické podmínky pro zemědělství (např. povodí Dunaje, Morava, půdní typy v nížinách, kukuřičná zemědělská výrobní oblast apod.). V těchto oblastech také bylo v řešeném území největší zastoupení bažin a močálů jako nových mokřadů v místech historické lokalizace vodních toků. V této práci byly popsány hlavní hybné síly a tlaky, které měly vliv na změny mokřadů. Získané informace lze následně využít při plánování krajiny s ohledem na ochranu a management mokřadů.
|
|
Genetická diverzita v populaci západního poddruhu antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus) chované v polozajetí v Senegalu, fylogenetické vztahy mezi západním (T. d. derbianus) a východním poddruhem antilopy Derbyho (T. d. gigas)
Zemanová, Hana ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce) ; Jarmila, Jarmila (oponent)
Zástupci čeledi Bovidae jsou předmětem mnoha výzkumů, které se zabývají jejich fylogenezí, taxonomií, časem divergence, nebo genetickou diverzitou. Taxonomie se řeší pomocí srovnání morfologických znaků nebo genetickými metodami, genetická diverzita může být zjištěna analýzou rodokmenu nebo taktéž genetickými analýzami. Tragelaphinae čítají devět druhů v rámci dvou rodů Tragelaphus sp. a Taurotragus sp. Antilopy rodu Taurotragus (T. derbianus and T. oryx) patří mezi největší antilopy světa. Antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus) má dva poddruhy, západní (T. d. derbianus) a východní (T. d. gigas), které se rozlišují na základě morfologických znaků. Západní poddruh antilopy Derbyho (T. d. derbianus) patří ke kriticky ohroženým živočichům. Jediná populace tohoto druhu, čítající méně než 200 jedinců, žije národním parku Niokolo Koba v Senegalu. Pro záchranu tohoto poddruhu byl v roce 2000 založen chov v polozajetí. Vznikl za účasti šesti zakladatelů (jednoho samce a pěti samic), u kterých předpokládáme, že nejsou příbuzní. Populace v roce 2013 čítá 95 jedinců, žijících v sedmi stádech v rezervacích Bandia a Fathala v Senegalu. Populace je spravována managementem, který se snaží minimalizovat příbuznost jedinců. V roce 2008 byla vytvořena plemenná kniha antilopy Derbyho (T. d. derbianus), která je každoročně publikována. Jedná se o malou populaci s nízkým počtem zakladatelů a bez genového toku, ohroženou inbreedingem a genetickým driftem. Genetická diverzita této populace byla zhodnocena pomocí mikrosatelitních markerů a výsledky této analýzy byly porovnány s výsledky analýzy rodokmenu. Analýza rodokmenu ukázala největší genetickou diverzitu v generaci zakladatelů (FOUNDERS). V generaci potomků zakladatelů (OFFSPRING 1; narozených v sezóně 2007/2008) genetická diverzita klesla díky tomu, že reprodukce se účastnil jediný samec. V další generaci potomků, tj. mláďat potomků zakladatelů (OFFSPRING 2; narozených v sezóně 2009/2010) diverzita vzrostla díky zapojení více jedinců do reprodukce. Pro genetickou analýzu bylo vybráno patnáct jedinců a pět polymorfních mikrosatelitních lokusů (z celkového počtu třinácti testovaných). Byly hodnoceny parametry genetické diverzity (HE a HO, Ar a odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy, a FIS a FST).Nebyly zjištěny žádné odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy. Výsledky genetické analýzy potvrdily nejvyšší genetickou diverzitu u zakladatelů (FOUNDERS: Ar = 2.79; HE = 0.664; HO = 0.750; FIS = --0.154). V obou generacích potomků hodnoty alelické bohatosti a pozorované a očekávané heterozygotnosti klesly (Ar = 2.15; HO = 0.580; HE = 0.586 u OFFSPRING 1 a Ar = 2.14; HO = 0.370; HE = 0.480 u OFFSPRING 2). Oproti výsledkům analýzy rodokmenu nebylo pozorováno žádné zlepšení v generaci OFFSPRING 2. Výsledné hodnoty parametrů genetické diverzity byly celkem uspokojivé, navzdory nízkému počtu zakladatelů a páření příbuzných jedinců.
|
|
Prostorová optimalizace mýtních těžeb
Kašpar, Jan ; Marušák, Róbert (vedoucí práce) ; Lstibůrek, Milan (oponent)
Už více než 150 let jsou na území dnešní České republiky používány pro plánování těžeb tzv. těžební ukazatelé. Se sociálními změnami, které od vzniku různých těžebních ukazatelů proběhly, ale roste význam různých funkcí lesa. Především pak z pohledu trvalé udržitelnosti jsou nejvíce problematické změny ve vlastnické struktuře lesů po roce 1989. Současné těžební ukazatelé také bohužel nezohledňují aktuální věkovou strukturu, a tak i sebemenší abiotické nebo biotické disturbance mohou naprosto znemožnit objektivní plánování. Změny vlastnické struktury lesů a nevhodnost současných těžebních ukazatelů vylučují zajištění vyrovnaných těžeb v dlouhodobějším časovém měřítku. Metody operačního výzkumu, jako je například matematické programování nebo heuristické metody, poskytují alternativu k historickým metodám plánování, protože mohou zohlednit jak věkovou strukturu, tak i prostorové vztahy mezi obnovními prvky v rámci několikaletých horizontů.
|
|
Vliv dynamiky klimatických a stanovištních podmínek na změny početnosti a migračního chováni zimujících a migrujících vodních ptáků
Adam, Matyáš ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
Vodní ptáci se svými specifickými habitatovými a potravními nároky, jež se mohou během ročního cyklu měnit (Riffell et al. 2003; Taft & Haig 2006), dokáží rapidně reagovat na změny prostředí a indikovat tak kvalitu a rozmanitost mokřadů (Delany 1999; Fernández et al. 2005; Amat & Green 2010). Výrazná přeměna krajinného pokryvu související s antropogenním využíváním krajiny a oteplování klimatu vedly v posledních desítkách let k významným změnám v rozšíření a početnosti mnoha druhů vodních ptáků napříč Evropou (Delany et al. 2006; Fox et al. 2010; Lehikoinen et al. 2013; Pavón-Jordán et al. 2015a). Abychom porozuměli dynamice migrujících ptáků v prostoru i čase a mohli hodnotit dopady jak globálního charakteru, tak lokálních podmínek jednotlivých stanovišť během celého ročního cyklu, je zapotřebí nadnárodně řízeného monitoringu a výzkumu. Od zahájení Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v roce 1967 byly v západním Palearktu dokumentovány signifikantní trendy početnosti (rostoucí i klesající) u téměř poloviny populací zimujících vodních ptáků (Delany et al. 2006; Wetlands International 2016) a odrazily se tak i na trendech v jednotlivých zemích, včetně České republiky. Mokřadní lokality na našem území, jejichž dostupnost je značně proměnlivá dle aktuálních povětrnostních podmínek, se nachází spíše na okraji zimního rozšíření vodních ptáků (Gilissen et al. 2002), přesto u nás početnost většiny druhů v posledních dekádách narůstá (Musil et al. 2011). Navíc na území České republiky nebyl v posledních dekádách zaznamenán významný nárůst zimních teplot (Klein Tank et al. 2002; Musilová et al. 2009; Dušek et al. 2013). Je proto pravděpodobné, že zde ptáci mohli začít využívat vhodná alternativní prostředí s dostupnými zdroji potravy, která úspěšně dokáží redukovat negativní dopady chladného počasí a to nejspíš i bez ohledu na ochranný status prostředí (Musilová et al. 2015). Vedle stávající územní ochrany byly na našem území za účelem ochrany migrujících ptáků vyhlášeny v roce 2004 tzv. ptačí oblasti (special protection ares; evropská směrnice o ptácích 2009/147/EC). Dosud však u nás nebyla testována efektivita a dopad zákonné ochrany na jednotlivé druhy zimujících vodních ptáků. Navíc některé zahraniční studie již poukázali na nesoulad mezi ptačími oblastmi a rozšířením druhů (López-López et al. 2007; Briggs et al. 2012; Albuquerque et al. 2013). Takové výsledky volají po dalším vědeckém výzkumu, který je potřebný jak na úrovni společenstev tak detailněji na úrovni jednotlivých druhů.
Husy velké, jimiž se zabývá druhá část disertační práce a jejichž populace v Evropě doznaly během posledních desítek let rapidního nárůstu, jsou ideálním modelovým druhem pro sledování jejich vztahu ke změnám prostředí a klimatu, ale také jejich vztahu k rušení antropogenního původu (Fox & Madsen 1997; Ramo et al. 2015). K tomu je potřebná patřičná znalost jejich distribuce, početnosti a chování. Od třicátých let, kdy začaly být husy na našem území kroužkovány, intenzita individuálního značení ptáků sice značně kolísala a odrážela se tak i v množství zpětných záznamů, v posledních deseti letech ovšem rapidně vzrostla (Podhrazský 2010). Historická data do roku 2002 (Cepák et al. 2008) společně s daty novými však dosud nebyla důkladně analyzována a ve světle současných změn tradičních zimovišť a migračního chování většiny populací hus vyžadují zvýšenou pozornost. V současné době navíc přichází na řadu také satelitní sledování jedinců, které nám dokáže prozradit detailnější informace o chování jedinců.
|
|
Dopady korupce a fiskálních úniků na vybraná odvětví ekonomiky
Rodonaia, Elizbar ; Šrédl, Karel (vedoucí práce) ; Kopecká, Lenka (oponent)
Korupční jednání je jedním z nejznámějších a současně nejzávažnějších problémů současného světa. Cílem zpracování dizertace je vytvořit aktuální charakteristiku korupce a fiskálních úniků, jak z teoretického, tak i praktického hlediska, specifikovat jejich projevy u ekonomik Česka a Gruzie v podmínkách současné globalizace, jakož i vyjádřit dopady korupce a fiskálních úniků na vybraná odvětví ekonomiky. Mezinárodní organizace Transparency International srovnává korupci v jednotlivých zemích na základě hodnot Indexu vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), jenž měří stupeň vnímání korupce ze subjektivního hlediska. Index každoročně zachycuje aktuální pohled na korupci ve veřejném sektoru a průzkumy použité k jeho sestavování obsahují otázky související se zneužíváním pravomocí veřejných činitelů k získání osobních výhod. Česká republika získala 51 bodů a nachází se na 53. místě v jejím žebříčku, hned za ní se na 54. pozici umístilo Slovensko s 50 body. Toto umístění vyjadřuje dosud značně nedobrou situaci ve státní správě, špatné fungování politických stran a nedostatečnou protikorupční politiku státu. Ze shromážděných dat a jejich časových řad byl vyvozen závěr o vysoké korelaci a vzájemném vztahu ukazatele míry korupce CPI a HDP na obyvatele v PPP. Přestože mezi nejméně zkorumpované země světa se v roce 2014 řadí rozvinuté ekonomiky jako Dánsko, Nový Zéland a Finsko, méně vyspělá Gruzie se dokázala umístit na 50. místě před Českou republikou i Slovenskem. Je to dáno tím, že s nástupem vlád prezidenta Saakashviliho a premiéra Ivanishviliho došlo k výrazné reformě státní správy včetně bezpečnostních složek. To svědčí o skutečnosti, že rozvinutost ekonomiky není zdaleka hlavním faktorem pro eliminaci vzniku korupce a fiskálních úniků v určité zemi. Snížení rozsahu daňových úniků a odchodů firem do daňových rájů má umožnit elektronická evidence tržeb a změny v systému zadávání veřejných zakázek. Mělo by být řešeno zprůhlednění rozhodování o přidělování veřejných zakázek a prováděna důsledná kontrola čerpání veřejných prostředků. K eliminaci malé (bagatelní) korupce by nepochybně přispělo omezení rozsahu vlivu úředníků ve veřejné službě. Více než o úplné odstranění korupce usilují v současnosti státy o její snižování či eliminaci jejích dopadů.
|
|
Kvantitativní a kvalitativní změny zemědělského půdního fondu ČR po roce 2000
Gebeltová, Zdeňka ; Boháčková, Ivana (vedoucí práce) ; Jarmila, Jarmila (oponent)
Hlavním cílem dizertační práce je kvantifikovat změny využití ZPF a navrhnout řešení jak snížit či kompenzovat kvantitativní i kvalitativní degradaci ZPF ČR. Data ( WTO, FAO, ČÚZK, VÚMOP, ČSÚ, FADN) jsou zpracovány metodou geografické asociace, ekologické stability, regresní a korelační analýzy a vícekriteriální analýzy. Kvalita zemědělské půdy ve významných zemědělských oblastech Jižní Moravy a středních Čech se snižuje (Voltr, MZe, 2012). Kvalita z.p se snižuje především u zemědělsky hodnotných půd, tedy u půd s vyšší průměrnou úřední cenou. Kvantitativně dochází k úbytku z.p. především v Jihomoravském a Zlínském kraji. V těchto krajích klesá rozsah zemědělsky nejhodnotnějších půd v nejvyšších třídách ochrany z.p. Z agronomického hlediska je pěstování některých plodin (pšenice, ječmen, řepka, kukuřice na zrno, víceleté pícniny, TTP) v ČR lokalizováno bez větších ohledů na produkční předpoklady půd. Homogenizace plodin na z.p. i jejich rozsah může negativně ovlivnit dlouhodobou produkční schopnost. Přestože ve sledovaných krajích existuje nadprůměrně vysoké procento propachtované zemědělské půdy, jeho vliv na změnu HRRE nebyl statisticky potvrzen. Meliorační systémy by měly ovlivňovat kvalitu z.p., nicméně výstavba nových meliorací i využitelnost existujících systémů je omezená ekonomicky i formou vlastnictví. Dotace na udržitelnost produkční schopnosti z.p. v rámci programu PRV jsou vypláceny jen jako důsledek erozních procesů ne prevence. Provedená vícekriteriální analýza obsahuje kritéria, která jsou potenciálními příčinami, a která v součinnosti mohou působit na degradaci z.p.
|
host ::
