|
Flétna v díle J.S.Bacha
Jakubcová, Anna ; PIVODA, Radomír (vedoucí práce) ; VÁLEK, Jiří (oponent)
Bakalářská práce se zabývá kompozicemi Johanna Sebastiana Bacha, ve kterých nalezneme flétnový part. Představuje souhrn těchto děl-od kantát, mší, braniborských koncertů až po nejdůležitější sonáty. Zmiňuje též skladby, které s největší pravděpodobností nejsou autentické, ale v minulosti byly Bachovi přisuzovány. Do seznamu jsou též zařazeny transkripce, které se v dnešní době hrávají na flétnu (například Suity pro sólové violoncello BWV 1007-12). Práce má sloužit k přehlednému vyhledávání informací týkajících se daných skladeb. Dle chronologického výčtu je možno určit místo vzniku a účel kompozic. Detailnější informace pak nalezneme v jednotlivých kapitolách zaměřených na určité žánry a formy. Pro přiblížení dobové interpretace je zařazena kapitola o Helmuthovi Rillingovi a jeho vnímaní děl Johanna Sebastiana Bacha.
|
| |
| |
| |
|
Johann Sebastian Bach. Kantáty s obligátním violoncellem
Mašlaň, Petr ; ERICSSON, Mikael (vedoucí práce) ; STRAŠIL, Tomáš (oponent)
Tato práce pojednává o kantátách Johanna Sebastiana Bacha, v jejichž áriích skladatel předepisuje violoncello piccolo. Je rozdfělena do čtyř kapitol. První kapitola pojednává o problematice nástroje, další kapitola je věnována historickému kontextu kantát a jejich instrumentaci v souvislosti s nástrojem violoncello piccolo. Třetí kapitola je hudební analýzou jednotlivých árií v devíti kapitolách. Čtvrtá se zabývá otázkou, na jaký nástroj lze dnes tato sóla hrát. Práce obsahuje konkrétní notové ukázky a poznámky pod čarou.
|
|
Utopia in the Works of Adalbert Stifter
Smetana, Jiří ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce) ; Weinberg, Manfred (oponent)
Jméno autora: Jiří Smetana Název diplomové práce: Utopie u Adalberta Stiftera Univerzita: Univerzita Karlova v Praze Fakulta: Filozofická fakulta Katedra: Ústav germánských studií Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Milan Tvrdík, CSc. Místo a termín vydání práce: Praha, březen 2011 Tématem této práce je utopie u Adalberta Stiftera. Cílem je nastínit její hlavní rysy a částečně popsat pohnutky, které k ní Stiftera dovedly. Práce popisuje umělecké, politické a sociální pozadí epochy biedermeieru a přibližuje Adalberta Stiftera jako jejího hlavního představitele v rakouské literatuře. Adalbert Stifter byl všeobecně nadaný, měl zálibu v přírodě a umění. Umění bylo jedním z jeho nejvěrnějších přátel. Stifterova biedermeierovská literární díla jsou originální a mají v jistém smyslu velkou hloubku. Téměř každý úsudek je v nich totiž rozumově podložen. Samolibost bychom v tomto smyslu v Stifterově pozdním díle hledali jen stěží. Toto je i názor rakouského spisovatele Petra Roseggera, který si proto více cení Adalberta Stiftera než Johanna Wolfganga von Goethe. Jak Rosegger pravdivě tvrdí, je velmi originální i Stifterův styl. Tato práce si všímá utopických rysů v některých ze Stifterových povídek a v jeho výchovném románu Pozdní léto. Stifterovu utopii jistě není možné zcela realizovat, jakkoli si to autor...
|
|
Terrassonův román Sethos a osvícenská egyptománie
MEDKOVÁ, Markéta
Předkládaná práce se věnuje poznání rané egyptománie, a to především podrobným rozborem francouzského románu Sethos. Dále se na citovaných filozofických dílech pokouší vyložit názor několika filozofů na starý Egypt. Cílem práce je analyzovat náboženství v románu a přispět k názoru, že zájem o starověký Egypt se počítá před Napoleonovu výpravu do Egypta. K tomuto náhledu se práce snaží dospět pomocí vybraných filozofických dobových děl a porovnáním rituálů svobodných zednářů a starých Egypťanů se zaměřením na takzvaný rituál čtyř elementů. Hlavní část bakalářské práce vychází z osvícenského románu kněze Jeana Terrassona Sethos. Shrnuje jeho děj a zaměřuje se na porovnání staroegyptského náboženství a rituálů v románu se skutečností. Taktéž na život autora a jeho zasazení do dobového kontextu. Ve druhé části pojednání vychází z filozofického názoru Athanasia Kirchera, Voltaira, Giambattisty Vica a Johanna Jakoba Bruckera, jejichž názory jsou v následující podkapitole porovnávány a analyzovány. Obsahem poslední kapitoly je srovnání rituálů starých Egypťanů s rituály svobodných zednářů, kterým práce věnuje i stručnou historii a pár základních údajů.
|
|
Kristus, duch a jednota církve v dějinách. Ekleziologie J. A. Möhlera
Brož, Prokop ; Pospíšil, Ctirad Václav (vedoucí práce) ; Ventura, Václav (oponent) ; Žák, Ľubomír (oponent)
Tato disertační práce pojednává o teologickém díle Johanna Adama Möhlera (1796-1838) se zvláštěním zřetelem k jeho ekleziologii. Je rozdělena do dvou částí: po nezbytné první části, která v kulturně-dějinném kontextu seznamuje s životním příběh J. A. Möhlera, je v druhé části představeno myšlenkově bohaté dílo tohoto švábského teologa. Protože zvláštním záměrem této práce je Möhlerovo pojetí církve, soustředí se druhá část na pět ekleiologicky významných Möhlerových textů: Einheit in der Kirche (1825), Athanasius (1827), Anselm (1827), Symbolik (1832) a Úvod do přednášek z církevních dějin (1837). Tyto texty jsou postupně představeny a s pomocí tří vybraných interpretů (Geiselmann, Wagner, Himes) též rozebrány. Závěr disertační práce shrnuje Möhlerovo pojetí církve do čtyř bodů. 1. Möhler byl svým zaměřením církevní historik. Proto vychází ze zásadně dějinné formy církve. Základní rozmanitost a různorodost života církve je pro něho výchozím bodem. 2. Určující charakteristikou církve je její jednota, která má svůj zdroj v působení Ducha svatého a své pole působnosti v duchovní, životem obdařené sféře stvořeného a vykoupeného světa. 3. Je-li principem jednoty církve Duch svatý, pak jejím základem je vtělené Slovo Ježíš Kristus. Proto má církev zásadně soteriologický charakter, prolíná se v ní božství...
|
|
Vývoj výchovy v rakouských šlechtických rodinách od počátku 19. století do 1. poloviny 20. století
Vašáková, Zuzana ; Županič, Jan (oponent)
Práce se zabývá výchovou v rakouských šlechtických rodinách v období 19. a 1. poloviny 20. století. Celkový obraz výchovy je tvořen dílčími vlivy - prostředím výchovy (to, zda se děti učily doma, ve škole, nebo v internátní škole) a jejím zaměření, výběrem škol. Dalším významným faktorem, který se odrazil ve výchově bylo působení rodičů, chův a domácích učitelů, ale také volba jazyka výchovy a prostředí rodinných sídel, které děti obklopovalo. V tomto období je možné nalézt některé společné rysy i odlišnosti v několika rodinách (orličtí a hlubočtí Schwarzenbergové, Sternbergové, Mensdorffové-Pouilly, Schönburg- Hartensteinové). První polovina 20. století je pro dějiny aristokracie významným obdobím. Politické změny se promítly do jejího životního stylu a částečně také do výchovy dětí. Její proměny na přelomu 19. a 20. století jsou patrné na příkladu výchovy dětí prince Johanna Schönburg-Hartensteina. Klíčová slova: aristokracie, dětství, výchova, jazyky, rodiče, chůvy, učitelé, školy, Schwarzenbergové, Schönburg-Hartensteinové, Mensdorffové-Puilly.
|
|
The comicality in Johann Nepomuk Nestroy's Der Talisman
Machaňová, Sanda ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Satirická fraška "Der Talisman" je dokladem typicky Nestroyovského poselství, podle něhož lidé nejsou ničím jiným než pouhými blázny osudu. Vše se odvíjí od předsudku vůči ryšavosti. V průběhu celé analýzy bylo možné vysledovat, jak na základě používání jazyka dochází k odhalování jednotlivých osob. Prostřednictvím jazyka se tak dostávají na povrch omezenost, nadřazená inteligence, umělé vzorce chování a další charakteristické rysy. Symbolický význam jmen postav také nebyl zvolen náhodně, což bylo názorně ukázáno při rozboru příslušných pasáží textu. I jména souvisejí s jazykovým projevem představených osob. Bylo též možné velmi dobře sledovat vývoj hlavní postavy, kterou je Titus Feuerfuchs. Nestroyova jazyková virtuozita a rafinovanost se ve frašce "Der Talisman" jen potvrzují. Komično vyplývá z nejrůznějších zápletek, které nakonec vyústí v situační komiku. Abychom byli schopni odhalit všechny jazykové finesy, které Nestroy použil, je nutno si uvědomit především polysemii některých výrazů. Analýza frašky rovněž dokládá, do jaké míry je rétorická kompozice jednotlivých výpovědí relevantní pro hravé a rozmanité zacházení s odlišnými jazykovými rovinami.
|
host ::
