|
|
Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy
Selucká, Alena ; Mrázek, Martin ; Štěpánek, Ivo ; Mazík, Michal ; Grossmannová, Hana ; Jirásek, Pavel ; Holman, Pavel ; Jakubec, Petr ; Fricová, Jana ; Vácha, Zdeněk ; Červenák, Jan ; Dvořák, Martin ; Němec, Václav ; Dušková, Markéta ; Fogaš, Igor ; Bačovský, Jiří
Metodika poskytuje doporučení pro správnou praxi dlouhodobého uchovávání předmětů kulturní povahy v paměťových institucích. Předkládá logickou osnovu zohledňující důležité aspekty související s budovami, jejich vnitřním prostředím, bezpečnostními kritérii a možnými riziky, spojenými se způsoby užívání předmětů kulturního dědictví. Metodika si klade za cíl též ozřejmit možnosti vyhodnocování vhodnosti stavebních objektů pro dlouhodobé ukládání předmětů kulturní povahy i ze strany jejich majitelů či provozovatelů tak, aby bylo možné predikovat jejich vliv na uložené fondy a udržitelnost provozu.
Plný text:  PDF
|
|
|
Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy
Selucká, Alena ; Mrázek, Martin ; Štěpánek, Ivo ; Mazík, Michal ; Grossmannová, Hana ; Jirásek, Pavel ; Holman, Pavel ; Jakubec, Petr ; Fricová, Jana ; Vácha, Zdeněk ; Červenák, Jan ; Dvořák, Martin ; Němec, Václav ; Dušková, Markéta ; Fogaš, Igor ; Bačovský, Jiří
Plný text: PDF
|
|
|
Průzkum Madony Cestovního oltáříku Roberta z Anjou ze sbírek Moravské galerie v Brně
Fogaš, I. ; Wörgötter, Z. ; Hradilová, J. ; Hradil, David ; Zikmund, T. ; Kaiser, J.
Mimořádné gotické dílo, cestovní Oltářík Roberta z Anjou je jedním z těch, jimiž Jan II. z Liechtenštejna obdaroval roku 1896 Františkovo museum v Brně. Nově však byly objasněny okolnosti knížecí akvizice, které vyvrátily úvahy o středoevropské provenienci oltáříku, neboť je dokladováno, že nákup byl proveden přímo ve Florencii v roce 1890. Již tehdy byl zaznamenán i fakt, že tabernákl je opatřen (poškozenou) soškou Černé Madony z kararského mramoru. Popis jejího poškození, druhotných doplňků a výstavby polychromie byl hlavním cílem výzkumu díla neinvazivními metodami (mobilní XRF, počítačová tomografie), na základě jejich výsledků pak byl uskutečněn i šetrný odběr mikrovzorků a materiálový rozbor. Bylo zjištěno především, že materiálem sochy není kararský mramor, ale alabastr, což sice není v rozporu s předpokládanou proveniencí (severní Itálie), těžko však pro svoji hmotnost a křehkost mohla být soška původní součástí Oltáříku. Rovněž analýza nejstarších vrstev polychromie prokázala, že Madona původně nebyla černá a že tato úprava byla provedena druhotně a záměrně.
|
|
|
Investigation of Madonna in the travel altar of Robert of Anjou from the collection of moravian gallery in Brno
Fogaš, I. ; Wörgötter, Z. ; Hradilová, J. ; Hradil, David ; Zikmund, T. ; Kaiser, J.
An exceptional Gothic work of art, a travel altar of Robert of Anjou, is one of those donated by John II of Liechtenstein to the Franz Museum in Brno in 1896. Light has been newly shed on the circumstances of Prince's acquisition of the altar; it refuted the thoughts about the altar's Central European provenance, because as it is being documented, the purchase took place directly in Florence in 1890. It has been recorded already back then that the Tabernacle is complemented by a (damaged) statuette of Black Madonna made of Carrara marble. The description of its damage, secondary additions and polychromy construction was the main aim of the artwork's survey by non-invasive methods (mobile XRF, computed tomography); on the basis of their results, a careful micro-sampling has been performed followed by material analysis. Most importantly, it was found out that the material of the statue is not Carrara marble, but an alabaster, which is not in disagreement with the assumed provenance (northern Italy), but due to its weight and fragility, the statuette could only hardly be an original part of the altar. Concurrently, the analysis of the oldest layers of polychromy proved that the Madonna has not been originally black and that this adjustment has been executed secondarily and intentionally.
|
|
|
Newly Found romanesque madonna of Sedes sapientiae type coming from a czech private collection with elements of west european fine arts tradition
Hradilová, J. ; Hradil, David ; Fogaš, I. ; Zmydlená, M.
On the basis of material research, the oldest preserved polychrome carving of Madonna of Sedes sapientiae type was dated using radiocarbon method 14C to the interval of 990 – 1180. During the non-destructive research, we could observe its inner structure on the CT scans and a careful sampling enabled us to determine the technological features typical for this outstanding polychromy. These features comprise, above all, the oldest siliceous ground of specific composition, which had a practical relevance. The coloured, or only coarse-grained lower ground layer, served as a check for the depth of polish of the upper white ground – the treatment, which should result in the same thickness of the ground on all places of the uneven surface. The origin of Madonna of Sedes sapientiae type can be assigned to workshops drawing on Western-European traditions.
|
|
|
Nově objevená románská madona typu Sedes sapientiae z české soukromé sbírky s prvky západoevropské výtvarné tradice
Hradilová, J. ; Hradil, David ; Fogaš, I. ; Zmydlená, M.
Na základě materiálového průzkumu byla nejstarší dochovaná polychromovaná plastika Madona typu Sedes sapientiae datována radiokarbonovou metodou 14C do rozmezí let 990–1180. V rámci nedestruktivního zkoumání jsme z CT snímků mohli sledovat její vnitřní strukturu a ze šetrného odběru vzorků zjistit technologické znaky typické pro tuto výjimečnou polychromii. K těmto znakům patří především nejstarší křemičitý podklad specifického složení, který měl svůj praktický význam. Dobarvený nebo i jen hrubozrnný spodní podklad sloužil pravděpodobně ke kontrole hloubky leštění svrchního bílého podkladu, tedy při úpravě, jejímž cílem byla stejná tloušťka podkladu ve všech místech nerovného povrchu. Původ Madony typu Sedes sapientiae je možno řadit k dílnám vycházejícím ze západoevropských výtvarných a technologických tradic.
|
|
| |
|
|
Neapolská žluť s obsahem cínu v 18.-19. století: technologická zvláštnost nebo zapomenutý pigment?
Grygar, Tomáš ; Hradil, David ; Hradilová, Janka ; Bezdička, Petr ; Fogaš, I. ; Machovič, V.
V tradičním evropském malířství se používalo několik žlutých pigmentů s obsahem olova. Postupy jejich přípravy byly pravděpodobně převzaty z postupů barvení skla a glazur, známých už od starověku. Popularita jednoho z nich, Neapolské žluti, je omezena obdobím od.17 do 19. století, a v průběhu této doby se její složení měnilo. Především její cín obsahující varieta, Pb2Sb2-xSnxO7-x/2, s jasně žlutým až citronovým odstínem, by se měla odlišovat od Neapolské žluti Pb2Sb2O7, která má tmavší, žloutkový odstín. Jejich odlyšný výskyt by mohl přispět k odhadu provenience malířského díla. Ověřujeme metody identifikace těchto dvou různých pigmentů a poprvé popisujeme použití Pb-Sb-Sn žluti ve středoevropské malbě, jednou v obraze z františkánského kostela v Kadani, a pak v polovině 19. století v obrazech dvou autorů z vídeňské Akademie.
|
host ::
RSS.