|
|
Radioaktivně značené protilátky - perspektiva pro diagnostiku a terapii
Mejtská, Jana ; Bárta, Pavel (vedoucí práce) ; Ramos Mandíková, Jana (oponent)
1 UNIVERZITA KARLOVA FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOFYZIKY A FYZIKÁLNÍ CHEMIE DIPLOMOVÁ PRÁCE RADIOAKTIVNĚ ZNAČENÉ PROTILÁTKY - PERSPEKTIVA PRO DIAGNOSTIKU A TERAPII Vedoucí diplomové práce: Mgr. PAVEL BÁRTA, Ph.D. HRADEC KRÁLOVÉ, 2017 Bc. JANA MEJTSKÁ 2 ABSTRAKT CZ Různé typy tkání mají svou charakteristickou morfologii buněk. Každá buňka pak má na svém povrchu typické molekuly, které mohou být fyziologického nebo patologického typu. Přítomnost těchto povrchových struktur se pak může jevit zajímavou z hlediska případného odlišení specifické populace buněk od buněk okolních. Využití této vlastnosti je pak podstatné zejména v případě nádorových buněk. Cílení nádorově speciálních struktur buněk zahrnuje využití receptorově specifických peptidů anebo monoklonálních protilátek. Objev přípravy monoklonálních protilátek otevřel novou kapitolu v terapii a diagnostice mnohých nejenom nádorových onemocnění. Výhoda monoklonálních protilátek spočívá v jejich vysoké specificitě a také mnohdy vysoké afinitě k danému typu cílové buněčné struktury. Předkládaná diplomová práce je zaměřena na souhrn monoklonálních protilátek, které jsou v současné době aplikovány v terapii nebo diagnostice zejména nádorových onemocnění. Dále jsou v této práci uvedeny i protilátky, které jsou ve stádiu vývoje pro...
|
|
| |
|
|
Purifikace monoklonálních protilátek a příprava nosiče pro izolaci glutamátkarboxypeptidasy II z biologického materiálu
Parolek, Jan ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Bořek Dohalská, Lucie (oponent)
K léčbě benigních i maligních nádorových onemocnění je žádoucí hledat specifičtější, méně zatěžující druhy léčby. Jedním z cílů vylepšení metod léčby neoperovatelných nádorů je co nejmenší poškození okolních zdravých tkání při likvidaci nádoru. Značný pokrok nastal při výzkumu a aplikaci protilátek, jež mohou buňky exprimující určité struktury nejen označit, ale i přímo likvidovat. Nádorové buňky se však od těch zdravých liší jen velmi málo. Tento fakt představuje hlavní problém při léčbě, protože většina látek toxických pro nádor v různé míře negativně ovlivňuje celý organismus. Z tohoto důvodu je nutné hledat nové markery pro léčbu rakovinných onemocnění. Monoklonální protilátky je možné spojit s molekulou léčiva (cytotoxická substance, radionuklid aj.). Vzniklé konjugáty jsou z hlediska léčby nádorů velmi perspektivní, protože protilátka vyhledá cílovou strukturu s velkou specifitou a léčivo může být dodáno lokálně, s minimální zátěží pro organismus pacienta. Jedním ze specifických markerů nádorových onemocnění prostaty se stala glutamátkarboxypeptidasa II (GCPII), integrální membránový protein vysoce exprimovaný epiteliálními buňkami karcinomu prostaty. K dalšímu zkoumání GCPII je nutné mít k dispozici dostatečně čisté protilátky. Monoklonální protilátky proti GCPII s označením GCPII-05,...
|
|
|
Nové směry ve vakcinaci proti HIV
Dobiášová, Julie ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Strachotová, Dita (oponent)
A B S T R A K T Většina dosavadních vakcín je založena na podání usmrceného viru do těla hostitele. Po vytvoření imunitní odpovědi a imunitní paměti je organismus schopen se s případnou infekcí patogenem lépe vyrovnat. V případě HIV se ovšem nedaří vyrobit vakcínu, která by byla schopna očkovaného jedince před následnou infekcí ochránit. Virus HIV napadá CD4+ buňky a ničí imunitní systém. Rychlost jeho replikace je vysoká a odolává všem dosavadním antivirotikům a také buňkám, zprostředkující imunitní odpověď. Navíc virus perzistuje v buňkách v podobě provirové DNA. Pro úspěšnou vakcinaci proti HIV je vytvářena celá řada nových vakcín a vakcinačních postupů. Jednou z možností je využití rekombinantních virových glykoproteinů, které jsou včleněny do membrány viru HIV, které by měly vyvolat v očkovaném organismu tvorbu neutralizačních protilátek. Některé nové modely vakcín se zaměřují ne na virus samotný ale na omezení HIV infekce tím, že ničí infikované buňky prostřednictvím apoptózy, nebo vylučováním cytokinů. Použití plazmidové DNA spolu s rekombinantním vektorem se zdá jako neperspektivnější možnost pro vývoj vakcíny proti HIV. Bohužel tradiční ani nové modely vakcín prozatím nezajistili kompetitivní odpověď imunitního systému proti viru HIV.
|
|
|
Možnosti studia (charakterizace) hemocytů měkkýšů
Jindrová, Zuzana ; Skála, Vladimír (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Hemocyty jsou hlavní imunitní buňky bezobratlých organismů, tedy i měkkýšů. Liší se mezi sebou jak v morfologii, tak i ve svých funkcích. Dva základní všeobecně uznávané morfologické typy, granulocyty a hyalinocyty, se odlišují mírou fagocytózy a enkapsulace, produkcí kyslíkových radikálů a oxidu dusnatého nebo přítomností některých enzymů. Existuje řada metod, pomocí kterých se hemocyty charakterizují. Mikroskopie slouží primárně ke studiu jejich morfologie. Jemné detaily v antigenním složení povrchových struktur je možné rozeznat monoklonálními protilátkami nebo lektinovými sondami. Na základě granularity a velikosti buňky se hemocyty dělí pomocí gradientové centrifugace nebo průtokové cytometrie. Produkce oxidu dusnatého a kyslíkových radikálů se sleduje dodáním vhodného substrátu, který po reakci s radikálem mění své vlastnosti. Může začít fluorescenčně zářit, změnit absorbanci roztoku nebo vytvořit viditelnou sraženinu. Další možností je využití chemiluminiscence. Cílem studia hemocytů je objasnit interakci mezi měkkýšem a jeho patogenem. 1
|
|
|
Příprava monoklonálních protilátek proti antigenům borelie
ŠVEJDOVÁ, Veronika
Ve své bakalářské práci se zaměřuji na přípravu monoklonálních protilátek proti antigenům borelie. V teoretické části bakalářské práce popisuji druhy rodu Borrelia a protilátky. V úvodu práce je pojednáno o historii objevu spirochéty způsobující onemocnění lymeská borelióza, dále o vektorech tohoto onemocnění a rozdělení borelií podle geografického výskytu. Následuje taxonomické zařazení a popis bakterie, který je zaměřený na bičíky, uspořádání genetického materiálu a na vnější povrchové antigeny důležité pro tyto bakterie. V další části popisuji vztah borelie, vektora a hostitele a průběh imunitní odpovědi při onemocnění. Podrobněji jsou popsány kožní příznaky onemocnění lymeská borelióza a pár slov o relabující horečce. Tato kapitola je zakončena popsáním laboratorní diagnostiky původce lymeské boreliózy Borrelia burgdorferi. Dále se zaměřuji na vznik protilátek přirozenou cestou a na přípravu monoklonálních protilátek hybridomovou technologií. Stručně popisuji jejich rozdělení a využití. Praktická část bakalářské práce byla uskutečněna v laboratořích Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Zde jsem pomocí hybridomové technologie fúzí spojila myelomovou buňku se splenocytem imunizované myši za vzniku hybridomu. Tyto hybridomy jsem následně klonovala a kultivovala v mediu, které jsem testovala metodou ELISA na výskyt protilátek. Hybridomy s vysokou produktivitou byly zálohovány zmrazením v tekutém dusíku. Monoklonální protilátky jsem přečistila, zkoncentrovala a otestovala jejich titr.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.