|
|
Imunomodulační vlastnosti vitaminu D3
Urbanová, Anna ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Zajícová, Alena (oponent)
1 Abstrakt Vitamín D3 je důležitý pro udržení správné koncentrace Ca2+ v plazmě. Je proto nezbytný pro správný vývoj a růst kostí. Vitamín D3 má ale i řadu imunomodulačních účinků. Cílem naší práce bylo ohodnotit a porovnat vliv vitamínu D3 na expresi vybraných povrchových markerů (CD14, CD54, HLA-DR, CD16, CD36 a CD163) u THP-1 buněk a monocytů získaných z lidské periferní krve. Dalšími cíli bylo posouzení vlivu vitamínu D3 na životnost THP-1 buněk a změření produkce solubilní CD14 a IL-8 u THP-1 buněk pod vlivem vitamínu D3. Buňky byly stimulovány pěti různými koncentracemi vitamínu D3 po dobu 24, 48 a 72 hod. Vyšší použité koncentrace vitamínu D3, tj. 100 nM a 1000 nM výrazně zvýšily expresi CD14 u THP-1 buněk v čase 48 a 72 hod trvání stimulace. U monocytů z periferní lidské krve bylo zvýšení exprese CD14 po stimulaci vitamínem D3 fyziologicky nevýznamné. Zároveň s rostoucí koncentrací vitamínu D3 výrazně rostla produkce sCD14 u THP-1 buněk. Množství sCD14 bylo nejvyšší v čase 72 hod po stimulaci nejvyšší použitou koncentrací vitamínu D3. Se vzrůstající koncentrací vitamínu D3 rostlo množství IL-8 u THP-1 buněk. Toto množství bylo nejvyšší v čase 48 hod trvání stimulace, poté kleslo. Vyšší koncentrace vitamínu D3 zvýšily u THP-1 buněk expresi CD54. U monocytů z periferní lidské krve nikoliv. Vitamín D3...
|
|
|
Imunomodulační účinky makrolidových antibiotik
Zemánková, Jana ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Makrolidová antibiotika jsou známa nejen svými antibakteriálními účinky, ale také pro své nově objevené protizánětlivé účinky, kdy jsou schopné výrazně potlačit destruktivní a v mnohých případech život ohrožující zánět, což je žádoucí zejména u chronických zánětlivých nemocí. Podstatou jejich účinku je modulace různých komponent imunitního systému, a proto tyto vlastnosti nazýváme "imunomodulační". Pod tento pojem se dají též zařadit účinky na epiteliální buňky, jejich sekretorickou aktivitu, a také na patogeny, které u chronických zánětlivých respiračních nemocí mohou osidlovat dýchací cesty a přispívat k patogenezi i samotnému vzniku onemocnění. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější doposud objevené mechanismy, jimiž makrolidová antibiotika tyto imunomodulační účinky realizují a také jsou uvedeny příklady nemocí, u nichž má léčba největší klinický význam. Makrolidová antibiotika s těmito jedinečnými vlastnostmi jsou navíc dobře tolerována a vážné vedlejší účinky se objevují jen vzácně. Největším rizikem je vznik rezistence, a to je hlavní důvod, proč nemůže být tato léčba vždy plně doporučena. Záleží tedy na každém lékaři, aby zvážil rizika a prospěšnost léčby u daného konkrétního pacienta.
|
|
|
Modulace nádorového mikroprostředí a její vliv na imunoterapii nádorů
Musil, Jan
Modulace nádorového mikroprostředí představuje možnost, jak inhibovat růst nádorů a posílit protinádorovou imunitní odpověď. V předložené práci jsme použili pro modulaci nádorového mikroprostředí dvě strategie. Zaprvé, jsme zkonstruovali rVACV ko-exprimující tumor supresorový gen pro vazebný protein typu 3 pro růstové faktory podobné inzulinu (IGFBP-3) a gen kódující fúzní imunogen SigE7LAMP. Exprese IGFBP-3 byla řízena buď časným vakciniovým promotorem H5 nebo syntetickým časně/pozdním (E/L) promotorem. Zjistili jsme, že exprese IGFBP-3 řízená H5 promotorem vede k produkci většího množství proteinu než exprese řízená E/L promotorem. Imunizace myší rVACV P13-SigE7LAMP-H5- IGFBP-3 inhibovala růst nádorů TC-1 efektivněji než imunizace kontrolním virem P13-SigE7LAMP-TK- . Zároveň indukovala také silnější odpověď T-lymfocytů proti VACV antigenům. Pozorovali jsme, že vysoká exprese IGFBP-3 vedla ke zvýšení míry replikace viru a to jak in vitro, tak in vivo, což mělo za následek déletrvající antigenní stimulaci. Vysoká míra produkce IGFBP-3 rovněž korelovala s lepší adsorpcí viru P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 na buňky CV-1 v porovnání s P13-SigE7LAMP-TK- . Identifikovali jsme dva rozdíly ve struktuře IMV mezi viry P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 a P13-SigE7LAMP-TK- . IMV P13-SigE7LAMP-H5-IGFBP-3 do své struktury...
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Interaction of human immune cells with ultrasmall nanoparticles
Javorová, Pavlína ; Hubálek Kalbáčová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Aplikace nanočástic v oblasti teranostiky vyžaduje znalost specifické interakce nanočástic s imunitním systémem. Jedny z prvních buněk, se kterými nanočástice po vstupu do těla interagují jsou buňky mononukleárního fagocytárního systému. Cílem diplomové práce je připravit in vitro studii, která popisuje vliv dvou druhů zlatých a tří druhů křemíkových ultramalých nanočástic na imunitní buňky. Imunitní buňky jsou prezentovány v podobě primárních PBMC izolovaných z plné krve a buňky monocytární buněčné linie THP-1 v podobě monocytů a diferencovaných makrofágů. V průběhu experimentů s primárními buňkami je kladen důraz na zachování konceptu personalizované proteinové korony. Po charakterizaci použitých imunitních buněk jsou následně buňky stimulovány ultramalými nanočásticemi a je sledován vliv těchto nanočástic na buněčný metabolismus, životnost, stupeň diferenciace a sekreci pro- a protizánětlivých cytokinů. Výsledkem analýzy je zohlednění dalšího použití testovaných nanočástic v oblasti biomedicíny. Klíčová slova: primární monocyty, buněčné linie, diferenciace, makrofágy, cytokiny, cytotoxicita
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Detekce a charakterizace makrofágů v nádorech virové a nevirové etiologie
Dalewská, Natálie ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Nádory hlavy a krku jsou etiologicky spojené s kouřením a konzumací alkoholu. Část těchto nádorů je však iniciována HPV a jejich incidence v posledních letech významně roste. Pacienti s virově indukovanými nádory vykazují lepší prognózu, a to i přesto, že tyto nádory bývají diagnostikované v pokročilejším stádiu. Jedním z vysvětlení může být lepší stimulace imunitního systému virovými antigeny. Makrofágy jsou buňky vrozeného imunitního systému, které patří mezi profesionální fagocyty. Po infiltraci do nádoru jsou označovány jako TAM a představují heterogenní skupinu buněk, jejíž dva základní fenotypy jsou protinádorové M1 a pronádorové M2 makrofágy. U mnoha typů nádorů tvoří TAM hlavní složku nádorového mikroprostředí. Jedním z nich jsou i nádory hlavy a krku. Ve své práci jsem se zaměřila na imunohistochemickou detekci populací M1 a M2 makrofágů v nádorech hlavy a krku virové a nevirové etiologie a současně jsem metodou RT- qPCR analyzovala expresi makrofágových a/nebo imunosupresivních genů IDO1, ARG1, CD163, NOS2 a PTGS2. Ve studii jsem prokázala větší počet M2 makrofágů s typickými znaky CD163, ARG1 a PTGS2 u HPV negativních nádorů. Pacienti s těmito nádory mají horší prognózu onemocnění. Znaky pro odlišení jednotlivých populací TAM, které jsou charakteristické vysokou plasticitou, jsou stále...
|
|
|
Aplikace mesalazinu do peritoneální dutiny potkana
Hönigová, Kateřina
Cílem této diplomové práce bylo stanovení vlivu aplikace 5-aminosalicylové kyseliny (5-ASA, mesalazinu) do peritoneální dutiny na iniciaci a průběh zánětlivé reakce. Pro tyto účely byl jako modelové zvíře vybrán potkan, u kterého byl model intraperitoneální laváže aplikován. Peritoneální dutina potkana je snadno dostupná pro manipulaci a odráží funkce a reakce imunitního systému. Pro účely experimentu byli potkani rozděleni do 3 skupin, kdy u první skupiny byla hodnocena peritoneální dutina při fyziologickém stavu, bez předchozí aplikace látky. Druhé skupině potkanů bylo aplikováno PBS, vyhodnocení absolutních počtů buněk následovalo po 4 a po 24 hodinách za pomoci Bürkerovy komůrky a optické mikroskopie. U poslední skupiny byl aplikován mesalazin, jehož expozice byla u poloviny skupiny 4 hodiny a u druhé poloviny 24 hodin. Po těchto časových intervalech následovalo vyhodnocení absolutního počtu buněk. Pro stanovení diferenciálních počtů buněk u všech vzorků byla skla s nátěry obarvena a vyhodnocena. Největší statisticky významný rozdíl byl vyhodnocen u populace neutrofilů, kdy z 0-5% zastoupení neutrofilů u intaktní dutiny a dutiny po aplikaci PBS toto zastoupení vzrostlo až na 35 %. Populace lymfocytů byla mezi všemi experimentálními skupinami relativně stálá, zastoupení makrofágů bylo statisticky významně nižší u skupin po aplikaci mesalazinu. Z těchto výsledků je patrné, že aplikace PBS jako inertní látky nevyvolala tak bouřlivou reakci, co se týče influxu neutrofilů, jako v případě aplikace 5-ASA.
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Kraml, Pavel (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
| |
host ::
RSS.