|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Interaction of human immune cells with ultrasmall nanoparticles
Javorová, Pavlína ; Hubálek Kalbáčová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Aplikace nanočástic v oblasti teranostiky vyžaduje znalost specifické interakce nanočástic s imunitním systémem. Jedny z prvních buněk, se kterými nanočástice po vstupu do těla interagují jsou buňky mononukleárního fagocytárního systému. Cílem diplomové práce je připravit in vitro studii, která popisuje vliv dvou druhů zlatých a tří druhů křemíkových ultramalých nanočástic na imunitní buňky. Imunitní buňky jsou prezentovány v podobě primárních PBMC izolovaných z plné krve a buňky monocytární buněčné linie THP-1 v podobě monocytů a diferencovaných makrofágů. V průběhu experimentů s primárními buňkami je kladen důraz na zachování konceptu personalizované proteinové korony. Po charakterizaci použitých imunitních buněk jsou následně buňky stimulovány ultramalými nanočásticemi a je sledován vliv těchto nanočástic na buněčný metabolismus, životnost, stupeň diferenciace a sekreci pro- a protizánětlivých cytokinů. Výsledkem analýzy je zohlednění dalšího použití testovaných nanočástic v oblasti biomedicíny. Klíčová slova: primární monocyty, buněčné linie, diferenciace, makrofágy, cytokiny, cytotoxicita
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
|
Detekce a charakterizace makrofágů v nádorech virové a nevirové etiologie
Dalewská, Natálie ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Nádory hlavy a krku jsou etiologicky spojené s kouřením a konzumací alkoholu. Část těchto nádorů je však iniciována HPV a jejich incidence v posledních letech významně roste. Pacienti s virově indukovanými nádory vykazují lepší prognózu, a to i přesto, že tyto nádory bývají diagnostikované v pokročilejším stádiu. Jedním z vysvětlení může být lepší stimulace imunitního systému virovými antigeny. Makrofágy jsou buňky vrozeného imunitního systému, které patří mezi profesionální fagocyty. Po infiltraci do nádoru jsou označovány jako TAM a představují heterogenní skupinu buněk, jejíž dva základní fenotypy jsou protinádorové M1 a pronádorové M2 makrofágy. U mnoha typů nádorů tvoří TAM hlavní složku nádorového mikroprostředí. Jedním z nich jsou i nádory hlavy a krku. Ve své práci jsem se zaměřila na imunohistochemickou detekci populací M1 a M2 makrofágů v nádorech hlavy a krku virové a nevirové etiologie a současně jsem metodou RT- qPCR analyzovala expresi makrofágových a/nebo imunosupresivních genů IDO1, ARG1, CD163, NOS2 a PTGS2. Ve studii jsem prokázala větší počet M2 makrofágů s typickými znaky CD163, ARG1 a PTGS2 u HPV negativních nádorů. Pacienti s těmito nádory mají horší prognózu onemocnění. Znaky pro odlišení jednotlivých populací TAM, které jsou charakteristické vysokou plasticitou, jsou stále...
|
|
|
Aplikace mesalazinu do peritoneální dutiny potkana
Hönigová, Kateřina
Cílem této diplomové práce bylo stanovení vlivu aplikace 5-aminosalicylové kyseliny (5-ASA, mesalazinu) do peritoneální dutiny na iniciaci a průběh zánětlivé reakce. Pro tyto účely byl jako modelové zvíře vybrán potkan, u kterého byl model intraperitoneální laváže aplikován. Peritoneální dutina potkana je snadno dostupná pro manipulaci a odráží funkce a reakce imunitního systému. Pro účely experimentu byli potkani rozděleni do 3 skupin, kdy u první skupiny byla hodnocena peritoneální dutina při fyziologickém stavu, bez předchozí aplikace látky. Druhé skupině potkanů bylo aplikováno PBS, vyhodnocení absolutních počtů buněk následovalo po 4 a po 24 hodinách za pomoci Bürkerovy komůrky a optické mikroskopie. U poslední skupiny byl aplikován mesalazin, jehož expozice byla u poloviny skupiny 4 hodiny a u druhé poloviny 24 hodin. Po těchto časových intervalech následovalo vyhodnocení absolutního počtu buněk. Pro stanovení diferenciálních počtů buněk u všech vzorků byla skla s nátěry obarvena a vyhodnocena. Největší statisticky významný rozdíl byl vyhodnocen u populace neutrofilů, kdy z 0-5% zastoupení neutrofilů u intaktní dutiny a dutiny po aplikaci PBS toto zastoupení vzrostlo až na 35 %. Populace lymfocytů byla mezi všemi experimentálními skupinami relativně stálá, zastoupení makrofágů bylo statisticky významně nižší u skupin po aplikaci mesalazinu. Z těchto výsledků je patrné, že aplikace PBS jako inertní látky nevyvolala tak bouřlivou reakci, co se týče influxu neutrofilů, jako v případě aplikace 5-ASA.
|
|
|
Adheze monocytů k endotelu a aterogeneze
Kauerová, Soňa ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Kraml, Pavel (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
Přes dostupnou a efektivní terapii hypercholesterolémií a hypertenze je v západním světě mortalita v důsledku kardiovaskulárních chorob stále velice vysoká. Zánětlivé změny v arteriální stěně, ale i v tukové tkáni hrají zásadní roli v rozvoji aterosklerózy. Makrofágy se uplatňují v procesu aterogeneze již od iniciace rozvoje, kdy ještě ve formě monocytů adherují a migrují do arteriální stěny v důsledku aktivace endotelu a stimulace prozánětlivě působícími látkami. Je známo, že tuková tkáň je významným endokrinním orgánem a součástí tukové tkáně je velké množství makrofágů schopných produkovat řadu prozánětlivě působících cytokinů a přispívat k rozvoji mírného chronického zánětu, zásadního v rozvoji aterosklerózy. Ve vzorcích subkutánní, viscerální a perivaskulární tukové tkáně (SAT, VAT, PVAT) od zdravých subjektů jsme analyzovali makrofágy a jejich polarizaci, genovou expresi prozánětlivých cytokinů a vliv látek uvolněných VAT na míru adheze monocytů k endotelu. V některých analýzách doplnili o vzorky SAT, VAT a PVAT od pacientů s angiologicky potvrzenou chorobou periferních cév (PAD). Výsledky jsme porovnávali jednak mezi skupinami zdravých a nemocných subjektů, mezi jednotlivými typy tukové tkáně v rámci skupin (SAT, VAT, PVAT) a dále jsme analyzovali případné vztahy k rizikovým faktorům...
|
|
| |
|
|
Diferenciace lidských M2 monocytů/makrofágů a jejich úloha u transplantací ledvin
Čápová, Barbora ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Mezi mononukleární fagocyty patří makrofágy, které mohou modulovat svůj fenotyp na základě signálů z prostředí. V diferenciovaném stádiu se jejich vlastnosti značně liší. M1 makrofágy, které jsou klasicky aktivované (zejména IFN-γ), se podílí na fagocytóze a produkují některé prozánětlivé cytokiny, které mohou stimulovat další imunitní buňky. Fenotypicky odlišnou buněčnou populací jsou M2 makrofágy, které vznikají alternativní cestou, hlavně působením Th2 cytokinů. M2 makrofágy produkují především protizánětlivé cytokiny IL-10 a TGF-β a účastní se reparačních procesů a hojení tkáně. Cílem této práce bylo na in vitro modelu standardizovat model diferenciace THP-1 buněk a lidských monocytů směrem k M2 fenotypu. Ten je představován zejména zvýšenou expresí molekul CD163 a CD206. Druhým cílem bylo posoudit dynamiku exprese (a koexprese) molekul CD163 a CD206 na monocytech pacientů po transplantaci ledvin. Exprese povrchových znaků byla stanovena metodou průtokové cytometrie. THP-1 buňky i lidské monocyty izolované z buffy coatu byly stimulovány IL-4, TNF-α, TGF-β a IL-10. Změny exprese znaků CD163 a CD206 byly měřeny po 1,3 a 6 dnech od stimulace. Nejvýznamnějších změn exprese bylo dosaženo stimulací monocytů izolovaných z buffy coatu pomocí IL-10. Ke zvýšení exprese znaku CD206 došlo také při...
|
|
|
Perivaskulární tuková tkáň ve zdraví a nemoci
Pasáková, Kateřina ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Janovská, Petra (oponent)
Tuková tkáň je největší endokrinní orgán v těle. Její funkce a složení je intenzivně studováno, neboť počet obyvatel s nadváhou exponenciálně roste. Buňky typické pro tukovou tkáň se nazývají adipocyty. Látky, které tyto buňky tukové tkáně produkují, se nazývají adipokiny - tedy nízkomolekulární látky sekretované adipocyty. Tuková tkáň se dá rozdělit do několika druhů a to dle složení - bílá, hnědá a přechodná béžová nebo podle umístění - viscerální, subkutánní a perivaskulární. Perivaskulární tuková tkáň se nachází kolem většiny cév v těle. Je schopna působit prozánětlivě i protizánětlivě a podílí se na regulaci cévního tonu. Patologie perivaskulární tukové tkáně mohou vést k rozvoji onemocnění, které ovlivňují přímo či nepřímo kardiovaskulární systém, a jsou tak jednou z hlavních příčin úmrtí v zemích západního světa.
|
|
|
Regulační mechanizmy ovlivňující etiopatogenezi obezity, inzulínové rezistence a diabetes mellitus 2. typu.
Cinkajzlová, Anna ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Krčma, Michal (oponent) ; Kříž, Jan (oponent)
Subklinický zánět hraje ústřední roli v rozvoji komplikací obezity včetně diabetes mellitus 2. typu, hypertenze či kardiovaskulárních onemocnění. Mezi významné činitele podílející se na jeho iniciaci a progresi v tukové tkáni patří makrofágy a řada faktorů produkovaných v tukové tkáni i mimo ni. První část dizertační práce se zaměřovala na stanovení makrofágů a studium jejich změn v kontextu metabolického zlepšení pacientů po bariatrické operaci. Bylo prokázáno, že v podkožní tukové tkáni dochází k poklesu zastoupení makrofágů bez ohledu na jejich M1 či M2 polarizaci projevující se pozitivitou na antigen CD40 a antigeny CD163 a CD206, a to 6 měsíců po bariatrickém výkonu. Makrofágy v podkožní tukové tkáni tak zřejmě vykazují smíšený fenotyp, což je v souladu s dříve publikovanými daty. Dále jsme potvrdili, že u pacientů s obezitou dochází k nárůstu populace neklasických monocytů spojovaných s kontrolou celistvosti výstelky cév a že CD163 pozitivní monocyty mají původ v populaci klasických monocytů. Solubilní forma antigenu CD163 je pak dle našich i dříve publikovaných výsledků vhodným markerem vzniku metabolických komplikací obezity. Druhá část dizertační práce byla zaměřena na stanovení proteinů podobným angiopoietinům ANGPTL6, 4 a 3 ovlivňujících glukózový, lipidový a energetický metabolizmus. V...
|
host ::
RSS.