|
|
Využití literárního textu v dramatickém projektu
Novotný, Michael ; Holemá, Irena (vedoucí práce) ; Ferklová, Alžběta (oponent)
Název Využití literárního textu v dramatickém projektu Abstrakt Tato práce se ve své teoretické části zabývá vymezením pojmů dramatika, prostředky, techniky a metody tvořivé dramatiky. Dále pak možnostmi využití literárního (pohádkového) textu v práci s dětmi předškolního věku V praktické části pak zpracovává projekt, který využívá pohádkového textu v dramatice při vzdělávací nabídce v mateřské škole. Aplikuje různé dramatické, pocitové, smyslové, pantomimické a jiné hry v období měsíce února. Následně vyhodnocuje tento projekt po stránce účinnosti prostředků, technik a metod tvořivé dramatiky na osobnost dětí předškolního věku. Klíčová slova Tvořivá dramatika, literární text, předškolní věk, hra, dramatizace, předškolní vzdělávání, mateřská škola.
|
|
|
Daniel Keyes: Flowers for Algernon - české překlady a dramatizace
Melicharová, Lucie ; Kalivodová, Eva (vedoucí práce) ; Špirk, Jaroslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá českým životem povídky Daniela Keyese Flowers for Algernon. Hlavním cílem je analytické srovnání všech produktů jeho receptivně-produktivního dění v českém kulturním prostředí a definování jejich invariantů. V rámci teoretické části práce je čtenář seznámen s životem a dílem autora, amerického spisovatele Daniela Keyese, následuje popis geneze zkoumaného díla, jeho charakteristika na základě stylistických a tematických dominant a nástin domácí i zahraniční recepce. Speciální pozornost je věnována recepci české, na kterou je nahlíženo skrze optiku dvou existujících překladů povídky (Černý, 1976; Markus, 2003) a tří původních dramatizací (Říhová, 1988; Hruška, 1993; Heger, 2010). Při popisu jednotlivých českých variant zkoumaného díla je kladen důraz především na širší společensko-kulturní dobový kontext a na osobnosti jejich tvůrců. O provedenou kontextualizaci se opírá následná translatologická analýza, jejímž hlavním teoretickým východiskem je deskriptivní model Gideona Touryho (1995). V souladu s ním jsou jednotlivé české texty povídky chápány jako produkty cílové kultury. Nejdříve jsou proto posouzeny z pohledu jejich přijatelnosti (acceptability) v rámci této kultury a stanovené hypotézy jsou následně ověřeny srovnáním odpovídajících segmentů cílového a výchozího...
|
|
|
Dramatizace větších epických celků určené dětskému herci
Hrnečková, Anna ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Kočí, Julie (oponent)
Diplomová práce analyzuje dramatizace větších epických celků, které se objevily na českých celostátních (popř. krajských) přehlídkách dětského divadla po roce 1989. Po charakterizaci úlohy dramatického textu v divadle hraném dětmi se práce pokouší stanovit hodnotící kritéria pro dramatizace zkoumané oblasti. S ohledem na cíle umělecké i pedagogické porovnává práce kompoziční, jazyková i tematická východiska vybraných textů. V centru pozornosti stojí zejména takové adaptační prostředky, které získávají zvláštní význam právě ve spojení s dětským hercem - způsoby vytváření dospělých postav, zobrazení vnitřního světa dětského hrdiny apod. Analýza textů má zejména za úkol zodpovědět otázku, jak daleko dokázali autoři dojít v úzkých hranicích, které dramatickému textu přináší zaměření na dětského herce do patnácti let.
|
|
| |
|
|
Pohyb v matematice
Muchová, Zuzana ; Jirotková, Darina (vedoucí práce) ; Hejný, Milan (oponent)
V této práci se zabývám využitím pohybových aktivit v hodinách matematiky. Za použití metod dotazníku a experimentu jsou zpracovány kapitoly, jež nabízí řadu pohybových aktivit. Některé z nich jsou již v současné době realizovány v hodinách matematiky u učitelů 1., 2. a 3. ročníků ZŠ, jiné jsou součástí učebnic určených pro tuto věkovou kategorii. Navíc přidávám i nabídku dalších pěti možných pohybových úloh, jež jsou evidovány a vyhodnocovány v rámci šesti experimentů. Cílem této diplomové práce je ukázat, že pohyb je neoddělitelný od života dítěte ve věku 6 - 9 let a nabídnout možné pohybové aktivity pro rozvoj matematických schopností a dovedností.
|
|
|
Dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka
Mládková, Nela ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Tématem rigorózní práce s názvem Dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhajeloupežníka je zaměřena na sekundární život Olbrachtovy prózy na českých jevištích, ve filmu i v jiných médiích. Výklad směřuje od rekapitulace okolností vzniku a prvotní recepce románu a od jeho rozboru po stránce žánrové, jazykové, stylové a kompoziční k analýzám jeho jednotlivých dramatizací, především z pera Petra Ulrycha (LP Nikola Šuhaj loupežník, 1974; Nikola Šuhaj loupežník, Ateliér 1975; Koločava, Městské divadlo Brno 2011) nebo Milana Uhdeho (Balada pro banditu, Divadlo na provázku 1975 a 2005; film 1978). Zvláštní pozornost je věnována skutečnosti, že klíčové dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka při úpravách pro divadlo pracovaly s hudbou a písněmi a využívaly je jako výrazový prostředek umocňující lyrické pasáže a umožňující transportovat poetiku literární předlohy do soudobé, jevištně působivé divadelní podoby. Cílem je ukázat, jakými cestami dramatizátoři a inscenátoři přesouvali příběh Olbrachtova románu do odlišných společenských situací (i jiných kultur), přičemž jej usilovali využít k vyslovení aktuálních problémů své doby a vyjádření životního pocitu vlastní generace.
|
|
|
Příběh (a) dramatizace
Merenus, Aleš
Studie Příběh (a) dramatizace se snaží teoreticky uchopit dva specifické koncepty literární vědy, konkrétně koncept příběhu a koncept dramatizací literárních děl. První část textu je věnovaná strukturalistickým definicím příběhu Tzvetana Todorova, Seymoura Chatmana a dalších, ale také vymezením příběhu v rámci teorie fikčních světů, s nimiž přicházejí Lubomír Doležel a Bohumil Fořt. V závěru první části je představena pracovní definice příběhu. Druhá část textu přináší několik slovníkových definic termínu dramatizace a posléze dvě nové možné kategorie dramatizací, tzv. dramatizaci v užším slova smyslu (textovou), která ošetřuje pouze transformace jazykového materiálu a dramatizaci v širším slova smyslu (inscenační), která zahrnuje proces a výsledek inscenační práce, při níž dochází k náhradě jednoho znakového systému systémem jiným (intersémiotický překlad). V závěrečné kapitole je koncept příběhu konfrontován s modelem dramatizace. Samotný dramatizační proces je teoretickým příkladem transformací jednotlivých elementů příběhu (postav, prostředí, událostí) či struktur fikčního světa (extense a intense).
|
|
|
Aktivizující metody a techniky učení v českém jazyce na základní škole
KAŠPAROVÁ, Eva
Cílem této diplomové práce je zjištění vlivu využití vybraných aktivizujících metod a technik učení na úroveň slohového projevu žáků základní školy. Teoretická část práce popisuje vybrané aktivizující metody a techniky učení v souvislosti s využitím ve výchovně-vzdělávacím procesu. V praktické části je pak proveden experiment, který ověřuje vliv využití těchto metod na vývoj slohového potenciálu žáků. Pomocí dotazníkového šetření je zkoumána obliba práce s vybranými aktivizujícími metodami a technikami učení ve výuce. Bylo zjištěno, že aktivizující metody facilitují úspěšnost žáků ve slohovém projevu. U experimentální skupiny došlo k statisticky významnému nárůstu v počtu vět a významových větných dvojic.
|
|
|
Filmový efekt v prozaických vyprávěních Karla Hynka Máchy
Koten, Jiří
Studie se zabývá obecnou charakteristikou Máchových prozaických vyprávění. Vychází z obecně známé analýzy Jana Mukařovského, který ve studii Genetika smyslu v Máchově poezii (1938) tvrdí, že Máchova díla vyvolávají dojem "filmového efektu". Mukařovský tento termín používá v souvislosti s líčením statických scén, v nichž vypravěč zastavuje vyprávěný čas, a také v souvislosti se syžetovou výstavbou, kterou přirovnává k montáži a charakterizuje ji jako řazení působivých obrazů. Autor této studie považuje pojem "filmovosti" v kontextu Máchových próz za výstižný, protože odpovídá i dalším charakteristikám Máchovy prózy: dramatické povaze vyprávění a faktu, že události tvořící dějovou linii zároveň slouží jako indicie vyvolávající působivou atmosféru. Přestože Mácha užívá polohy autorského vypravěče, fokalizace je převážně externí a motivace fikční mysli nejsou průhledné. Vyprávěcí situace se blíží technice známé jako oko kamery.
|
|
|
Geometrické etudy
Roubíček, Filip
Článek pojednává o neobvyklém způsobu reprezentace užitím prvků dramatizace. Geometrické útvary jsou ve scénkách personifikovány a rozpoznávány na základě indicií v jejich promluvách. Je uvedeno několik příkladů etud, ve kterých vystupují geoemtrická tělesa a obrazce.
|
host ::
RSS.