|
|
Molekulární mechanismy vzniku drogových závislostí
Pallag, Gergely ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nerandžič, Vladimír (oponent)
Užívání drog je součástí lidského života už od starověku. Vedle jejich rekreačního užívání může dlouhodobé zneužívání těchto látek vést k vývoji drogové závislosti zejména u náchylných jedinců a působit tak vážné zdravotní a sociální problémy. Cílem této práce je stručně představit mozkové struktury, které jsou místem účinků návykových látek, dále popsat některé mechanismy a molekuly přispívající ke vzniku závislosti. Důležitý systém v CNS spojený s intoxikací je systém odměny s hlavním neuropřenašečem dopaminem. V neuronech tohoto systému se po opakovaném užívání drog hromadí určité molekuly a epigenetické změny, které podporují chronickou povahu závislosti. Zvláště významná je vysoce stabilní transkripční faktor ΔFosB, který ve spolupráci s dalšími molekulami podporuje recidivu po několik měsíců nebo i let po posledním užívání drog. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Klasifikace, struktura a funkce α-adrenergních receptorů.
Makarova, Anna-Marie ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Adrenergní receptory jsou v současnosti jedny z neintenzivněji zkoumaných receptorů. Přenos signálu aktivací adrenergních receptorů je zapojen do stresové odpovědi. Při stresu dochází k aktivaci sympatoadrenální osy vegetativního nervového systému. Pochopení účinků této aktivace na přenos signálu adrenergními receptory je významný z hlediska ovlivnění reakce "útok nebo útěk". Ovlivnění aktivity sympatického nervstva představuje možnost působení léčiv, čehož se ve farmakologii široce využívá. Tato práce se zabývá skupinou α-adrenergních receptorů a jejími subtypy. Část je věnována jejich struktuře, která je předmětem mnoha studií zejména v poslední době. Další kapitola se zaměřuje na přenos signálu zprostředkovaným α-adrenergními receptory. Poslední část poukazuje na množství a různorodost fyziologických funkcí vyvolaných těmito receptory. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Postnatal development of GABAb-receptors in the frontal rat brain cortex
Kagan, Dmytro ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Mareš, Pavel (oponent)
SHRNUTÍ Byla provedena detailní analýza spřažení GABAB-R s G proteinem během prenatálního a postnatálního vývoje mozkové kůry potkana, která ukázala významnou vnitřní účinnost GABAB-R hned po narození (1. a 2. den). Následně byla zjištěna stimulovaná funkční aktivita G proteinů baclofenem i SKF97541 (agonisté GABAB-R), která byla měřena pomocí vazby [35 S] GTPγS, jejíž nejvyšší hodnota byla detekována během 14. a 15. dne postnatálního vývoje. Účinnost, tj. maximální odpověď baclofenem a SKF97541 stimulované vazby [35 S] GTPγS, se u starších potkanů stále snižovala tak, že její hodnota měřená u devadesátidenních potkanů se nelišila od hodnot u novorezených zvířat. Velikost odpovědi G proteinů na stimulaci baclofenem (vyjádřena jako EC50) byla také zvýšena po narození a během dalšího vývoje se neměnila. Na rozdíl od baclofenu se síla odpovědi SKF97541 zmenšovala (při porovnání dvoudenních mláďat a dospělých potkanů). Nejvyšší zastoupení GABAB-R v plazmatické membráně stanovené pomocí saturačních vazebných pokusů s použitím specifického antagonisty [3 H] CGP54626AA bylo detekováno u jednodenních zvířat. Další vývoj byl charakterizován snížením počtu receptorů. Ve srovnání s novorozenými potkany byla hladina u dospělých jedinců 3x nižší. Ontogenetický vývoj Na+ /K+ -ATPázy (která slouží jako standard celkového...
|
|
|
Cholinergní muskarinová transmise a Alzheimerova choroba
Janíčková, Helena ; Doležal, Vladimír (vedoucí práce) ; Blahoš, Jaroslav (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Souhrn Poškození cholinergního neurotransmiterového systému se pravidelně objevuje u zvířecích modelů Alzheimerovy choroby stejně tak jako v mozku pacientů s tímto onemocněním. Kromě toho některé výsledky ukazují, že aktivace jednotlivých podtypů mAChR specificky ovlivňuje štěpení APP, které může probíhat amyloidogenním či neamyloidogenním způsobem a určuje tak množství vytvořeného neurotoxického β-amyloidu. Ve své práci jsem studovala vliv akutního a dlouhodobého působení Aβ1-42 na mAChR, které tvoří významnou součást cholinergního systému. Z výsledků mé práce vyplývá, že Aβ1-42 dlouhodobě přítomný v kultivačním médiu s rostoucími buňkami exprimujícími jednotlivé podtypy mAChR negativně ovlivňuje vazebné i funkční vlastnosti některých lichých podtypů mAChR (především M1, méně M3). Podobné poškození funkce mAChR jsem zaznamenala také v mozkové kůře transgenních myší APPswe/PS1dE9, které jsou jedním z běžně používaných zvířecích modelů Alzheimerovy choroby. Postižení muskarinové transmise se u myšího modelu Alzheimerovy choroby objevuje během postupného zvyšování koncentrace rozpustného β-amyloidu (zejména fragmentu Aβ1-42), tj. dříve než typická patologie nebo behaviorální poruchy, a lze ho napodobit in vitro působením nízké koncentrace Aβ1-42. Tato pozorování podporují představu časného postižení...
|
|
|
Evoluce olfaktorických receptorů
Klempt, Petr ; Stopka, Pavel (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o největší genové rodině savců, která kóduje olfaktorické receptory. Olfaktorické receptory náleží do podrodiny rhodopsin-like GPCRs, staré 600 až 800 milionů let. Minimálně od této doby hrají olfaktorické receptory, součást jednoho z nejstarších smyslů (čich), zásadní roli v detekci chemických látek ať už ve vodě, nebo ve vzduchu. Ohromný repertoár olfaktorických receptorů a jeho změny v průběhu evoluce u důležitých taxonů živočichů je v práci zmapován s důrazem na množství a podíl funkčních a nefunkčních genů pro olfaktorické receptory. Tyto hodnoty jsou totiž jedním z kritérií hodnocení olfaktorických schopností zvířat. Olfaktorické receptory jsou umístěny typicky na povrchu senzorického neuronu čichového epitelu, kde váží různé odoranty a spouští signalizační kaskádu vedoucí k depolarizaci membrány neuronu. Přibližně polovina práce proto shrnuje poznatky o molekulární biologii olfaktorických receptorů, jako je jejich struktura, zásadní složky signalizační kaskády (Gαolf, ACIII, CNG kanál, Ca2+ dependentní Cl- kanál), stejně jako složky potřebné k návratu do stavu steady-state. Určitá úroveň exprese olfaktorických receptorů ve velkém množství non-olfaktorických tkání (svaly, sperma, mozek atd.) ukazuje na možné důležité biomedicínské role těchto receptorů.
|
|
|
Úloha metabotropních glutamátových receptorů a proteinů, které s nimi interagují, ve fyziologické signalizaci a v patologii
Kumpošt, Jiří ; Blahoš, Jaroslav (vedoucí práce) ; Dráber, Petr (oponent) ; Viklický, Vladimír (oponent)
Glutamát, který je hlavním excitačním přenašečem v mozku savců, aktivuje jak ionotropní receptory tak metabotropní glutamátové receptory. Ionotropní receptory jsou zodpovědné za rychlý synaptický přenos vedoucí k depolarizaci postsynaptické membrány a vtoku Ca2+ do buňky. Metabotropní glutamátové receptory přes heterotrimerní G-proteiny modulují glutamátovou signalizaci pomocí modulace řady signálních drah. Postsynapticky lokalizované receptory z 1. skupiny mGlu receptorů (mGluR1,5) spolu s ionotropními NMDA a AMPA receptory sdílejí společný "signalosom", tedy soubor molekul, které ovlivňují, nebo se přímo účastní signalizace glutamátových receptorů. Napojení na signalosom se liší u sestřihových variant mGluR1 včetně napojení na "scaffold" proteiny, jako je PSD-95, organizující proteiny postsynaptické denzity. Heterodimerizace mGluR1 ve smyslu sestřihových variant je ústředním tématem této práce spolu se studiem role nedávno objeveného proteinu IL1RAPL1 (interleukin-1 receptor accessory protein-like 1) v organizaci postsynaptického signalosomu. mGluR1 má u člověka minimálně dvě sestřihové varianty - mGluR1a a mGluR1b. Pomocí biochemických, imunocytochemických a funkčních testů jsme ukázali, že v heterologním expresním systému jsou heterodimery mGluR1a/1b povrchově exprimované a že tyto receptory...
|
|
|
Molekulárně-dynamické simulace biomolekul
Naništa, Ján ; Barvík, Ivan (vedoucí práce) ; Bok, Jiří (oponent)
Práce se zabývá klasickými molekulárně-dynamickými simulacemi časového vývoje biomolekulárního systému. Modelovým systémem je membránový GPCR receptor pro dopamin typu D3 obklopený buněčnou membránou a vodní obálkou s ionty. Cílem bylo postihnout vazebnou schopnost Eticlopridu do aktivního místa GPCR receptoru.
|
|
| |
|
| |
|
|
Opioidní receptory a jejich signální systém v myokardu
Ladislav, Marek ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent)
Hlavním cílem této bakalářské práce je shromáždit a systematicky seřadit poznatky o opioidních receptorech a jejich signálním systému v myokardu. Činnost srdce je však řízena především adrenergní signalizací a tato práce proto obsahuje také údaje týkající se vlastností a významu dalších důležitých receptorů. Pro lepší obecné porozumění a v rámci shrnutí lze v této práci také nalézt všeobecné základní informace o opioidním systému, především o receptorech a jejich signalizaci. O opioidních receptorech v myokardu se toho stále příliš mnoho neví, a to přesto, že především za různých patofyziologických okolností by opioidní systém mohl mít velmi důležitou úlohu. Důvodů může být několik. Možnost bližší charakterizace opioidních receptorů v myokardu je poměrně obtížná vzhledem k relativně malému množství těchto receptorů v srdeční tkáni. Situaci také poněkud komplikují určité mezidruhové rozdíly, které v modulaci funkce srdce panují. Dosud není zcela objasněn úplný mechanismus, kterým opioidní receptory působí na myokard. Především u lidí by toto poznání mohlo být klíčové, protože tyto receptory, resp. jejich ligandy, by se daly využít k lékařským účelům.
|
host ::
RSS.