|
|
Vliv fragmentace biotopů na ekologii netopýrů
Kočí, Jakub ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Fragmentace biotopů představuje jednu z hlavních hrozeb biodiverzity. Letouni (Chiroptera) slouží jako důležitá bioindikační skupina organismů. Narušení biotopů u nich může vyvolat různé reakce, které mohou vést k dalekosáhlým následkům, zvláště pak v tropickém lese, kde letouni poskytují důležité ekosystémové funkce, jako je šíření semen a opylování rostlin. Rozdíl reakcí může být patrný mezi různými biomy: V tropickém lese s vysokým stupněm endemismu se dají očekávat vesměs negativní následky na diverzitu druhů, zatímco v oblastech mírného pásu s dlouhodobým vlivem člověka na krajinu (například většina Evropy) se mohli letouni částečně adaptovat na mozaikovitost krajiny a fragmentace by mohla mít lokálně pozitivní efekt. Cílem této práce je shrnutí současných znalostí o vlivu fragmentace na ekologii letounů se zaměřením na rozdíly mezi různými biomy. Klíčová slova: Letouni, Chiroptera, fragmentace, neotropy, paleotropy, Evropa, mírný pás
|
|
|
Škálování prostorové aktivity letounů
Křemenová, Jana ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Storch, David (oponent)
1 1. ABSTRAKT Míra prostorové aktivity, zejména pak velikost domovského okrsku je jednou ze základ- ních biologických vlastností živočichů a to zda obsahuje dostatek zdrojů je klíčové pro přežití a rozmnožení se jedince. Proto není divu, že se mnohé studie snaží objasnit vliv různých eko- logických či morfologických proměnných a vysvětlit tak variabilitu prostorové aktivity. Le- touni představují skupinu savců, pro niž v tomto směru až donedávna existovaly jen strohé in- formace. Nicméně díky miniaturizaci techniky a využití radiotelemetrických metod množství informací v posledních letech rychle přibývá. Cílem této studie bylo nashromáždění co nejkompletnějších údajů o velikosti domov- ských okrsků a vzdálenostech mezi denními úkryty a lovišti u letounů a analyzovat efekt pro- měnných, kterým mohou prostorovou aktivitu ovlivňovat. Celkem byly rešerší existující litera- tury nashromážděny údaje o 106 druzích reprezentujících 8 čeledí. Prostřednictvím fylogene- tické regrese byl analyzován vliv 6 proměnných (hmotnost, plošná zátěž křídla, aspect-ratio, potravní specializace, velikost kolonie, primární produktivita prostředí) na velikost domov- ského okrsku a průměrnou vzdálenost k potravním zdrojům. Nejlepším prediktorem velikosti domovského okrsku je primární produktivita prostředí, potravní specializace a...
|
|
|
Změny středoevropské netopýří fauny na hranici pliocen/pleistocen: rod Myotis
Trávníčková, Eva ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Wagner, Jan (oponent)
Předmětem diplomového projektu je zhodnocení přestavby středoevropské netopýří fauny na základě výsledků zpracování rozsáhlého materiálu z klíčové serie společenstev z Javoříčských jeskyní a jeskyně Urwista, které reprezentují střední až svrchní úsek pliocenu. Zhodnocením fosilního záznamu nejhojnějšího rodu Myotis práce podává přehledné srovnání populací tohoto rodu v jednotlivých souborech Javoříčko XI, VII a Urwista, porovnání s významnou typovou serií spodnopliocenního stáří Gundersheim a srovnání s poměry recentní fauny. Práce zahrnuje technickou přípravu materiálu, fotodokumentaci, měření a statistickou analýzu. Klíčová slova: netopýři, pliocen, fenotypová dynamika, struktura společenstev
|
|
|
Početnostní trendy a areálová dynamika netopýřích populací Evropy.
Žabková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
Literární rešerše sumarizuje dostupná data o početnosti netopýrů střední Evropy, zejména České republiky. Populace netopýrů jsou zpravidla dynamické, což je dáno vysokou citlivostí na změny prostředí, ve kterém žijí. Velkou část těchto změn má na svědomí člověk, a to mimo jiné svými zásahy do krajiny a intenzifikací zemědělství, či rušením netopýrů v období zimování. Další možnou příčinou rozsáhlých změn početnosti a areálové distribuce jsou klimatické změny. To je podpořeno rozšířením areálu výskytu mediteránního druhu Hypsugo savii na Moravu. V rešerši se zabývám možnými příčinami drastického úbytku druhu Rhinolophus hipposideros v 70. letech, který byl jedním z hlavních důvodů vzniku monitorovacích programů probíhajících po celé Evropě. V Československu byl k roku 1969 zahájen projekt ,,Sčítání netopýrů v zimovištích ČR", který poskytuje data významná i na evropské úrovni. Dále porovnávám různé metody monitoringu netopýrů, protože žádná metoda není vzhledem k různým behaviorálním návykům druhů univerzálně použitelná pro všechny druhy a ve všech situacích. Jako nejvýhodnější se jeví sčítání netopýrů v zimovištích, úspěšně aplikované například u Rhinolophus hipposideros, Myotis myotis či Plecotus spp. K odhadu počtu jedinců na lokalitách se využívají statistické metody, z nichž se jako nejvhodnější jeví...
|
|
|
Altitudinální migrace živočichů a možnosti jejich studia
Zenklová, Tereza ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Klvaňa, Petr (oponent)
Migrace jako odpověď na sezonalitu prostředí je obvyklá u celé řady taxonů. Výrazná fluktuace klimatu i zdrojů bývá nejčastěji spojována s oblastmi mírného pásu, obvyklá je ovšem i v tropech. Typicky je ještě výraznější ve vysokých nadmořských výškách. V takovém prostředí pak druhy mohou migrovat altitudinálně v závislosti na změně klimatických podmínek nebo potravní nabídky. Determinanty altitudinálních migrací se však od latitudinálních migrací na dlouhé vzdálenosti můžou lišit. Cílem této literární rešerše je diskuze faktorů, které ovlivňují altitudinální migrace různých taxonů (hlavně ptáků a netopýrů) a v různých biogeografických oblastech. Pokouším se hledat společné vlastnosti migrujících druhů, jako je potravní strategie nebo teplotní či srážková tolerance. Obzvláště tropické druhy navíc vykazují tzv. částečné migrace - táhne vždy jen určité procento jedinců populace. V samostatné kapitole se tedy věnuji diskusi společných vlastností jedinců, kteří se pro migrační strategii rozhodují. Součástí rešerše je i shrnutí metodických přístupů ke studiu altitudinálních migrací. Práce by měla být přednostně zaměřena na tropické oblasti.
|
|
|
Potravní ekologie netopýrů Středozemí
Žďárská, Lenka ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Gajdošík, Martin (oponent)
Práce podává základní přehled o složení potravy netopýrů ve východním Středomoří a na Blízkém východě, dále se zabývá strukturou netopýřích společenstev v jednotlivých bioregionech dané oblasti z hlediska loveckých strategií a rozdělení zdrojů a v neposlední řadě též echolokačními a morfologickými charakteristikami netopýrů ovlivňujícími složení potravy. Ač některé vzorky byly poměrně malé a je tedy třeba se dívat střízlivě na jejich výpovědní hodnotu, je i tak jejich význam nesporný. Studie totiž v některých případech přinesla úplně první poznatky týkající se složení potravy u několika druhů. Asellia arabica loví především brouky (Coleoptera: Scarabaeidae), Triaenops persicus loví motýly (Lepidoptera), ale i ploštice (Heteroptera), brouky (Coleoptera: Scarabaeidae) a rovnokřídlé (Orthoptera), naopak Triaenops parvus je specialista na lov motýlů (Lepidoptera). Rhinopoma muscatellum loví především mravence (Hymenoptera: Formicoidea), dále brouky (Coleoptera: Melolonthinae) a ploštice (Heteroptera), Rhinopoma hadramauticum loví mravence (Hymenoptera: Formicoidea). Kořistí Chaerephon nigeriae se stávají především motýly (Lepidoptera) různé velikosti, ploštice (Heteroptera) a brouci (Coleoptera). Pipistrellus hanaki má širokou potravní niku jako ostatní druhy rodu Pipistrellus. V této studii se v jeho...
|
|
|
Srovnání mikroklimatu různých typů letních úkrytů temperátních netopýrů: rešerše
Oppelová, Tereza ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Jahelková, Helena (oponent)
Letouni (Chiroptera) jsou dosud velmi málo probádaným řádem. Může za to jejich noční aktivita, skrytý způsob života a do značné míry i vlastní nepochopení a podezíravost lidí. I přes značný pokrok během posledních desetiletí, zůstává mnoho druhů stále nedostatečně prozkoumaných. Temperátní netopýři jsou vystaveni mnoha nepříznivým podmínkám. Nízké teploty, teplotní nestabilita a sezónní nedostatek potravy nutí netopýry snížit svoje energetické náklady na minimum. Nutnost přizpůsobit se těmto podmínkám vedla k vytvoření nových adaptací jako je torpor, sociální termogeneze nebo hibernace. Významnou roli ale hraje výběr vhodného úkrytu s ochranou ne jen před nepříznivým počasím a predátory, ale i s vhodným mikroklimatem, které netopýrům napomáhá s energetickým hospodařením.
|
|
|
Eko-etologické aspekty rozmnožování netopýra velkého (Myotis myotis Borkhausen, 1797)
Porteš, Michal ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Benda, Petr (oponent)
V rámci řádu letounů (Chiroptera) existuje velká variabilita v potravních, úkrytových i sociálních strategiích. Nejrozšířenějším párovacím systémem je polygamie, přičemž převládá systém resource-defence polygyny, kdy obhajovaným zdrojem je úkryt s teritoriem nebo samice harému. Z dalších častějších párovacích systémů se vyskytuje sezónní seskupení více samic a samců v tzv. swarming sites. Relativní nespecializovanost umožnila rodu Myotis téměř kosmopolitní rozšíření a znamenala obsazení velkého množství biotopů. M. myotis a M. blythii/oxygnathus jsou kryptickými druhy, jež se ale morfologicky, biogeograficky a ekologicky dají odlišit. M. myotis je ve střední Evropě synantropním druhem a recentně začal také využívat dálničních mostů jako úkrytů, zejména v podzimním období. Sezónní organizace populace M. myotis odpovídá cyklu mírného pásma. Na rozdílné teplotní podmínky v úkrytech letních kolonií netopýři reagují změnami uspořádání kolonie, jež je upravováno podle teplotního optima. Mezi samicemi a mláďaty v mateřských koloniích probíhá intenzivní komunikace stejně jako mezi samci a samicemi v pářících úkrytech. Ačkoliv je M. myotis v Evropě intenzivně zkoumaným druhem, párovací systémy a etologie rozmnožování společně s akustickou komunikací mezi oběma pohlavími jsou stále nedostatečně prozkoumanými...
|
|
|
Mikroskopické houby v jeskyních a jiných podzemních prostorách
Horáková, Karolína ; Kubátová, Alena (vedoucí práce) ; Hujslová, Martina (oponent)
Tato bakalářská práce je literární rešerší zabývající se diverzitou mikroskopických hub v jeskyních, popřípadě v podzemních prostorách vytvořených člověkem. Jeskyně představují unikátní prostředí pro život organismů charakterictické specifickými mikroklimatickými podmínkami a omezeným zdrojem živin. V práci jsem se podrobněji zaměřila na mikromycety, které byly v prostředí jeskyní izolované ze sedimentů, z ovzduší, z mrtvého hmyzu a z exkrementů. V další části práce se podrobněji věnuji druhu Geomyces destructans, který způsobuje u hibernujících netopýrů nemoc zvanou syndrom bílého nosu - geomykózu. Je to problematika, která v poslední době vzbuzuje velkou pozornost vědců z řad mykologů, zoologů i parazitologů.
|
|
|
Netopýři jako významný rezervoár patogenních virů.
FRANKOVÁ, Martina
This thesis is about bats as reservoirs of viruses with zoonotic potential. It describes the outbreaks of the diseases caused by bats, the ways how the bats get infected and the spreading of the viruses in the bat´s body. It also portrays how the bats transmit the viruses and which viruses they carry. Further it describes the methods of the research of bats and viruses they carry.
|
host ::
RSS.