|
| |
|
|
Datování jeskynních sedimentů a rekonstrukce krasové morfologie Nízkých Tater
Kadlec, Jaroslav ; Danišík, M. ; Hercman, H. ; Pruner, Petr ; Chadima, Martin ; Schnabl, Petr ; Šlechta, Stanislav ; Grygar, Tomáš ; Granger, D.
Paleomagnetická polarita byla zjišťována u klastických a chemogenních jeskynních sedimentů v jedenácti horizontálních úrovních v rozdílných nadmořských výškách v Jánské, demänovské jeskyni a jeskyni mošica v Nízkých Tatrách. Zjištěná polarita odpovídá sedimentaci v jeskyních v průběhu epoch Brunhes, Matuyma a Gauss. Další jeskynní systém se vytvářel ve vyšších nadmořských výškách v Nízkých Tatrách. Předběžná data ukazují převážně inverzní paleomagnetickou polaritu, tudíž předpokládáme ukládání klastických sedimentů během Gilbertovy epochy.
|
|
|
Studium "stagnujících" výskytů skapové a kondenzované vody v jeskyních: Chemické složení a poznámky ke korozi krápníkové výzdoby
Zeman, Ondřej ; Bruthans, J. ; Filippi, Michal ; Vysoká, H.
Drobné výskyty stagnující vody (malé nepohyblivé kapky) na stěnách a stropech byly studovány ve čtyřech jeskyních v Česku a na Slovensku. Byly v nich stanoveny koncentrace hlavních iontů (Na+, K+, Ca2+, Mg2+, SO42-, Cl-, NO3-) a in situ měřeno pH, konduktivita a teplota. Výsledky shrnuje tabulka 1. Kondenzační vody se od skapových liší vyššími koncentracemi síranů a některých dalších komponent.
|
|
|
Využití přirozených stopovačů (18O, 3H, CFCs, SF6) pro studium proudění a doby zdržení skapových vod a krasových pramenů (Moravský kras)
Bruthans, J. ; Zeman, Ondřej ; Jež, M. ; Himmel, J. ; Buzek, F. ; Melková, J. ; Oster, H. ; Geršl, M.
Pomocí izotopu 18O byla v letech 2001-2003 studována střední doba zdržení a charakter proudění podzemní vody v nesaturované zóně v Ochozské jeskyni v jižní části Moravského krasu. Výsledkem je zjištění relativně dlouhé střední doby zdržení v nesaturované zóně (kolem 50% vody s dobou zdržení přesahující jeden rok). Uvažujeme původ vody ze dvou rozdílných rezervoárů (půda/epikras; voda z tajícího sněhu). Výsledky jasně ukazují že více než 50% skapové vody (téměř 100% v roce 2003) pochází z půdního/epikrasového rezervoáru z (pozdně) letních srážek (vysoký obsah izotopu 18O). To znamená že voda z tajícího sněhu vytlačila (pístovým efektem) „letní vodu“ z půdy a/nebo epikrasu. Voda z tajícího sněhu byla spotřebována evapotranspirací během léta. Jestliže tento efekt funguje rovněž v dlouhodobé perspektivě, může ovlivnit složení d18O ve skapových vodách a zprostředkovaně také v sintrových výplních jeskyní vysrážených z těchto skapových vod.
|
host ::
RSS.