|
|
Rod Neotinea Rchb.f. v Evropě
Vavřina, Štěpán ; Chumová, Zuzana (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Práce se zabývá rodem Neotinea z fylogenetického, molekulárního a ekologického pohledu. Většina jeho zástupců byla dlouhodobě řazena do rodu Orchis a k vyčlenění došlo až s využitím molekulárních metod. V rámci Orchidinae je Neotinea sesterská ke skupině rodů Anacamptis, Serapias, Ophrys a Himantoglossum. Platně popsáno je 6 druhů. Současná situace pod vlivem nových poznatků vyžaduje revizi zejména u N. tridentata, která obsahuje několik dobře odlišených linií a stála u zrodu tetraploidní N. commutata. Není též dořešený vztah mezi N. lactea a N. conica. Velikost genomu v rámci rodu se pohybuje v rozmezí 6,48 pg u N. maculata do 31,14 pg u N. lactea. Všechny taxony kromě N. commutata, jejíž tetraploidní původ je diskutován, jsou diploidní (2n = 42). V rodě se uplatňuje parciální endoreplikace. Rozsah endoreplikované DNA je úzký nehledě na rozdíly ve velikosti genomu. Druhy preferují otevřená mírně bazická stanoviště. V mykorhizních interakcích se jeví generalistické s preferencí pro Ceratobasidiaceae. Na úrovni reprodukčních strategií rod Neotinea upřednostňuje generativní množení. N. maculata je autogamická, ostatní druhy jsou cizosprašné, potravně šálivé, s pravděpodobným podílem sexuální decepce u N. ustulata.
|
|
|
Role β-podjednotky komplexu asociovaného s nascentním polypeptidem (NAC) při odpovědi huseníčku rolního na různé abiotické stresy
Šesták, Petr ; Fíla, Jan (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Komplex asociovaný s nascentním polypeptidem (NAC) je heterodimerní komplex složený z α- a β-podjednotky. Je konzervovaný napříč eukaryotními organismy a byl nalezen i u archeí. Tento komplex se váže na nově syntetizované proteiny vystupující z ribozomu a podílí se na jejich cílení do endoplasmatického retikula. U rostlin je komplex NAC studován v souvislosti s odolností vůči různým abiotickým stresům. V naší laboratoři jsme dříve charakterizovali T-DNA inserčního mutanta huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) v obou genech kódujících NACβ, který vykazoval řadu fenotypových defektů. Mezi nimi se objevil například větší počet květních orgánů, zhoršená klíčivost pylových zrn a tvorba kratších šešulí s menším počtem obsažených semen. Cílem této diplomové práce bylo charakterizovat roli β-podjednotky komplexu NAC u huseníčku rolního při klíčení semen za osmotického a solného stresu. Prokázali jsme, že absence NACβ vede ke snížení klíčivosti semen a k prodloužení doby klíčení, stejně jako nadexprese této podjednotky. Dále jsme studovali, zda stresové podmínky ovlivňují hladinu transkriptu jednotlivých genů pro obě podjednotky NAC za využití metody RT-qPCR. Abychom zjistili, jakými molekulárními mechanismy by mohl studovaný komplex ovlivňovat odpověď rostliny na stresové podmínky, rozhodli jsme se...
|
|
|
Albinotické varianty orchidejí. Evoluce k fixaci mykoheterotrofního druhu?
Králová, Zuzana ; Figura, Tomáš (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Albinismus je stav rostliny, který je výsledkem ztráty barviva, ve většině případů chlorofylu, a to buď úplné či částečné. Vyskytuje se u celé řady rostlin, ale úplný albinismus vede k celé řadě maladaptivních znaků, které jsou ve většině případů letální již v raných stádiích vývoje rostliny. Některé rostliny jsou celý život heterotrofní a tedy neschopné fotosyntézy. To jsou kupříkladu parazitické rostliny nebo mykoheterotrofní rostliny, které parazitují na houbách. Nejvíc mykoheterotrofních druhu je v čeledi Orchidaceae, kde se často vyskytuje mixotrofie. Mixotrofní orchideje mají vlastní fotosyntézu, ale jsou závislé na houbovém uhlíku. Právě u mixotrofních orchidejí se často setkáváme s albinotickými variantami i v případě dospělých jedinců, kteří si ztrátu fotosyntézy a jejích produktů musí vynahrazovat čerpáním uhlíkatých látek z jiných zdrojů - z hub. Tato práce shrnuje ekofyziologické a morfologické specifikace albinotických variant, především mixotrofních orchidejí, protože právě na ně se soustředí nej- více výzkumů, a snaží se odpovědět na otázku, zda albinotické varianty jsou evolučním krokem ke vzniku nového mykoheterotrofního druhu. Klíčová slova: orchideje, mixotrofie, mykoheterotrofie, evoluce, albinotické varianty, albi- nismus.
|
|
|
Creating and testing bioluminescence sensors for cytokinins in Arabidopsis thaliana
Novotná, Lenka ; Petrášek, Jan (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Pokroky v mikroskopii a citlivosť nových biosenzorov umožnili vývoj nových metód na monitorovanie fytohormónov s nízkou invazívnosťou a relatívne vysokým rozlíšením. Tie tak poskytujú lepší náhľad na funkciu fytohormónov v rastlinách. Na pozorovanie cytokinínov, ktoré patria medzi hlavné rastlinné hormóny, sú široko využívané nepriame biosenzory umožňujúce sledovanie dynamických zmien cytokinínových hladín počas vývoja a rastu rastlín. Syntetické promótory citlivé na cytokiníny, ktoré sa používajú ako cytokinínové biosenzory, sú neustále vylepšované, čo umožňuje lepšie pochopenie funkcie cytokinínov. Reportérové systémy, používané na vizualizáciu, sú založené buď na enzymatickej reakcii produkujúcej farbu, alebo na použití fluorescenčných proteínov. Na vizualizáciu signálnych výstupov rastlinných hormónov sa používajú aj biosenzory založené na luminiscencii, ktoré sú však založené na exogénnom pridávaní luciferínového substrátu. Preto v tejto práci chceme uviesť novú techniku na generovanie senzorov signalizačných výstupov cytokinínov na základe autonómnej bioluminiscencie. Táto autonómna bioluminiscencia predstavuje neinvazívnu techniku, ktorá závisí na expresii celej dráhy autonómnej bioluminiscencie z huby Neonothopanus nambi, konkrétne cyklu kyseliny kávovej, ktorá obsahuje hubovou luciferázou....
|
|
|
Mechanismy fyzikální dormance a klíčení semen orchidejí
Jiroušková, Anna ; Ponert, Jan (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Semena orchidejí jsou typická redukovanou stavbou, proto je nazýváme prachová semena. Zralá semena jsou tvořena pouze nediferencovaným živým embryem a dvěma vrstvami odumřelého osemení. Zatímco vnější osemení je výrazné, vnitřní osemení je tenké a těsně obepíná embryo. Osemení má hydrofobní charakter a brání průniku vody k embryu. Pro indukci klíčení semen v umělých podmínkách se nejčastěji využívá chemická skarifikace chlornanem vápenatým, nebo chlornanem sodným. Není však zcela jasné, k jakým změnám v osemení při tom dochází. Já jsem se zaměřila především na semena kruštíku širolistého (Epipactis helleborine) a prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), u nichž jsem analyzovala změny navozené ošetřením roztokem chlorového vápna, a to sledováním klíčení semen v in vitro podmínkách, testováním propustnosti obou osemení a histochemickou analýzou vybraných složek osemení. Největší změny, ke kterým docházelo v důsledku ošetření roztokem chlorového vápna, jsem pozorovala ve vnějším osemení a sice při detekci ligninu. S jeho úbytkem po ošetření pravděpodobně souvisí i zvýšená propustnost semen pro vodu a vyšší klíčivost semen v umělých podmínkách u prstnatce májového, který má poměrně málo vyvinuté vnitřní osemení. Tento trend byl méně výrazný u kruštíku širolistého, jehož vnitřní osemení je mohutné, a...
|
|
|
Land plant terrestrialization - New insights from genomes of charophyte algae
Horňák, Milan ; Pichrtová, Martina (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Přechod rostlin na souš byl důležitou událostí v dějinách života na Zemi. Genomické a transkriptomické studie publikované během posledního desetiletí ozřejmily mnoho aspektů tohoto procesu. Tato práce shrnuje vlastnosti, které umožnily kolonizaci souše vyššími rostlinami. Soustředí se přednostně na data získaná z genomů a transkriptomů streptofytních řas a ukazuje vlastnosti napomáhající přežití na souši, jež byly přítomné v předcích vyšších rostlin, a take jakou podobu tyto vlastnosti nejspíše měly.
|
|
|
Vnímání teploty na buněčné a molekulární úrovni
Albrechtová, Ema ; Vosolsobě, Stanislav (vedoucí práce) ; Pleskot, Roman (oponent)
Teplota ovlivňuje celou škálu procesů v rostlinné buňce. Přestože je teplotní odpověď rostlin relativně dobře známá, mechanizmy podílející se na samotném vnímání změn teploty nejsou objasněny. Rostliny teplotu vnímají komplexně v celé buňce pomocí širokého spektra procesů a odpověď rostliny na změnu teploty je tak výsledkem integrace signálů z několika různých organel a úrovní buněčné komplexity. Na mechanizmu termosenzitivity u rostlin se podílí změna fyzikálních vlastností membrány, membránové proteiny, změna konformace proteinů, fotoreceptory, sekundární struktura RNA a DNA. V této práci jsou základní mechanizmy vnímání teploty u rostlin shrnuty a dány do širšího kontextu buněčného metabolismu a evoluce.
|
|
|
Faktory ovlivňující opětovné použití genů v adaptaci
Poštulková, Alžběta ; Bohutínská, Magdalena (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
Lze předpovědět osud mutace? Opakovatelnost evoluce může svědčit o její předvídatelnosti. Pokud se něco v minulosti vyvinulo vícekrát stejným směrem, může ke stejné změně dojít i v budoucnu. Konvergentní vývoj představuje přírodní model opakované evoluce a naznačuje výskyt omezení adaptivního procesu. Prozkoumáním genetických dějů, díky kterým konvergentně adaptivní znaky vznikly, můžeme přispět ke znalostem o předvídatelnosti evoluce. Cílem mé práce je shrnout dostupné znalosti o faktorech ovlivňujících opětovné využití genů při adaptaci. Z mé práce vyplývá, že na opakovatelnost evoluce mají vliv vlastnosti genomu, vlastnosti populace a také složitost kódování daného znaku. Pravděpodobnost opětovného přispění oblasti genomu k adaptaci je tím vyšší, čím více mutací v ní vzniká a čím více jich má vliv na fenotyp. Z hlediska pleiotropních omezení je pro opětovné využití genu nejvýhodnější mutace v cis-regulační oblasti genu na periferii funkční dráhy. Z vlastností populace zvyšují šanci na opětovné použití genu především větší efektivní velikost populace, vyšší dostupná genetická variabilita a menší rozrůzněnost mezi populacemi. Závěrem lze říci, že i přes závislost evoluce na náhodných procesech, existuje mnoho faktorů, které ji usměrňují a činí ji předvídatelnější. Jejich detailní znalost nám může...
|
|
| |
|
|
Vliv atmosférických srážek na otevírání prašníků
Kampová, Anna ; Vosolsobě, Stanislav (vedoucí práce) ; Valuchová, Soňa (oponent)
Dehiscence prašníků je důležitý děj, který se odehrává v závěru životního cyklu rostliny. Jedná se o soubor postupně na sebe navazujících kroků, jejichž výsledkem je otevření prašníků. Tím jsou pylová zrna dána k dispozici do prostoru. Proces dehiscence je nutné správně načasovat a synchronizovat s dalšími procesy, které se v rámci rostliny odehrávají - pylová zrna musí být v momentu dehiscence zralá a je rovněž potřeba, aby se otevřel květ. Riziko však představují atmosférické srážky. Ty mohou snížit samčí fitness v případě, že dojde k dehiscenci prašníků tehdy, když jsou vnější podmínky nepříznivé. Cílem této práce bylo podrobné prozkoumání vlivu atmosférických srážek, deště a rosy, na dehiscenci prašníků Arabidopsis arenosa. Bylo zjištěno, že déšť a rosa vedou k odložení finální fáze dehiscence, a pylová zrna tak zůstávají uzavřena v prašníku. Mimo samotných srážek došlo k testování působení vodného a nevodného prostředí na dehiscenci prašníků a k pokusům o transformaci A. arenosa za využití Agrobacterium tumefaciens. Klíčová slova: dehiscence prašníku, otevírání květu, déšť, rosa, Arabidopsis arenosa, Agrobacterium tumefaciens, transformace
|
host ::
RSS.