|
|
Srovnávací evolučně-vývojová analýza spirakulární oblasti obratlovců
Dušek, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Vaškaninová, Valéria (oponent)
Oblast prvních dvou faryngeálních oblouků (mandibulárního a hyoidního) představuje evolučně velice flexibilní část hlavy obratlovců. Příkladem této flexibility je spirakulární oblast, zahrnující tyto dva oblouky a první faryngeální výchlipku endodermu (zvanou také spirakulární či hyomandibulární), která je fyzicky odděluje. Tato výchlipka se může prolomit do vnějšího prostředí za vzniku malého párového otvoru na dorzální straně hlavy za očima, který nazýváme spirákulum. Spirákulum se ve své typické podobě vyskytuje u většiny paryb a u některých bazálních paprskoploutvých ryb (bichiři, jeseteři a veslonosi) a většinou slouží jako přídatný nádechový otvor pro vodu (u paryb, během obstrukce úst) či vzduch (u bichirů, zprostředkovávající většinu jejich dýchání). Tento otvor má zřejmě původ v ancestrální hyomandibulární žaberní štěrbině, která byla zmenšena a vytlačena na dorzální stranu migrujícím hyoidním obloukem podporujícím čelisti. V rámci recentních čtvernožců včetně člověka odpovídá spirakulární dutina dutině středního ucha, nabývající funkci příjmu a přenosu zvukových vln. Tato práce shrnuje známé důležité aspekty spirakulárního regionu z hlediska morfologie, ontogeneze a fylogeneze obratlovčích skupin.
|
|
|
Srovnávací morfogeneze šupin a povrchů ryb
Uherková, Michaela ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Vaškaninová, Valéria (oponent)
1 Abstrakt Tělní povrchy paryb (Chondrichthyes) a ryb (Osteichthyes) jsou tvořené šupinami, přičemž jednotlivé typy šupin se liší svým morfologickým popisem, stratifikací, morfogenetickým vývojem a zastoupením u jednotlivých skupin. U fosilních druhů se setkáváme s tvrdými kostěnými pancíři či deskami, které se v rámci evoluce postupně proměňují až na pružné šupiny elasmoidního typu, ty se vyskytují u současně žijících zástupců skupiny kostnatých ryb (Teleostei). Mezi recentní typy šupin, které nalézáme na povrchu dnešních rybovitých obratlovců, patří modifikované kosmoidní šupiny, ganoidní šupiny, plakoidní šupiny a elasmoidní šupiny. Klíčovou složkou evolučního vývoje všech zmíněných tělních povrchů jsou odontody, mezi které patří plakoidní šupiny, ganoidní šupiny, zuby v ústní dutině obratlovců či pharyngeální zuby. Odontody tvoří základní strukturální jednotku všech dermato- skeletálních struktur a z evolučního hlediska se z nich vyvinuly šupiny i orální zuby obratlovců. Vzhledem k zajímavé korelaci zubů a šupin, bude teoriím vzniku orálních zubů věnována samostatná kapitola literární rešerše. Předložená bakalářská práce pojednává o evolučním vývoji šupin paryb a ryb s ohledem na paleontologický kontext a shrnuje poznatky o morfologii a morfogenezi jednotlivých typů recentních šupin. klíčová slova:...
|
|
|
The Art of North-Western Anatolia in the Achaemenid Persian Period and Its Relations with the Greek and Persian Art.
Vaškaninová, Valéria ; Bouzek, Jan (vedoucí práce) ; Pavúk, Peter (oponent) ; Charvát, Petr (oponent)
Studie si klade za cíl vymezení a definici perského achaimenovského stylu v umělecké produkci satrapií (říšských provincií) severozápadní Anatolie (dnešní Turecko) v období trvání achaimenovské říše, čili v letech cca 550 - 330 před naším letopočtem. Za severozápadní anatolské satrapie jsou považovány sardská provincie (Hérodotův II. nomos) a provincie Hellespontská Frýgie (III. nomos). Achaimenovský umělecký styl vychází z bohaté tradice kultur dnešního území Íránu, vlivů mezopotámské tradice a vlastních nomádských kořenů Peršanů. Po rozšíření perské říše na západ k Egejskému moři dochází ke kontaktu s uměleckým projevem anatolských království a řeckého světa. Vzniká jedinečný styl luxusního zboží, spojující praxi lokálních uměleckých škol s perskou dvorní ikonografií, určený pro zákazníky místní společenské elity a perské imigranty. Achaimenovský styl se nejlépe projevuje v toreutické produkci. Nádoby vytepávané z drahých kovů mají typické tvarosloví a charakteristické výzdobné prvky. Přes jejich rozsáhlé geografické rozšíření předpokládáme původ v několika výrobních centrech na území dnešního Turecka. Do těchto dílen se soustřeďovala i výroba šperků a glyptiky. Zejména drobná umělecká díla vyrytá do pečetí ukazují výtvarný a technologický přínos nového uměleckého proudu. Náhled do životního...
|
|
|
Vertebrates of the Lower Palaeozoic from the Barrandian area (Bohemian Massif) and their comparison with faunas of adjacent areas
Vaškaninová, Valéria ; Kraft, Petr (vedoucí práce) ; Přikryl, Tomáš (oponent) ; Trinajstic, Kate (oponent)
Predkladaná dizertácia sa zameriava na fosílne zvyšky raných stavovcov pochádzajúce zo spodnopaleozoických vrstiev barrandienskej oblasti (Český masív). Dizertácia je kompiláciou štyroch vedeckých článkov publikovaných alebo odoslaných k publikácii v recenzovaných časopisoch s impakt faktorom. Všetky publikácie, ktoré tvoria jadro dizertačnej práce, sa zameriavajú na najhojnejšiu a najdiverzifikovanejšiu skupinu stavovcov z barrandienskej oblasti - plakodermy (panciernaté ryby). Plakodermy sú rané rybovité stavovce charakteristické prítomnosťou artikulovaného hlavového a hrudného panciera zloženého z dermálnych kostných dosiek. V barrandienskej oblasti sa vyskytujú výhradne v devóne pražskej panvy. Hlavnými cieľmi dizertácie sú moderné taxonomické revízie taxónov plakoderm z pražskej panvy ako aj diskusie o trendoch v početnosti, diverzite a distribúcii fosílií v čase a priestore, ich tafonómii a evolučných a fylogenetických aspektov ich morfológie. Rozlišujeme dve typické asociácie plakoderm. V lochkove a pragu prevládajú zástupcovia bazálnej skupiny plakoderm Acanthothoraci. Acanthothoraci patria medzi najbazálnejšie čeľustnaté stavovce, a preto má detailné štúdium ich morfológie veľký potenciál osvetliť vzťahy a evolučné vzorce v stem group čeľustnatých stavovcov. Najhojnejšie sú zastúpené v...
|
|
|
The Art of North-Western Anatolia in the Achaemenid Persian Period and Its Relations with the Greek and Persian Art.
Vaškaninová, Valéria ; Bouzek, Jan (vedoucí práce) ; Pavúk, Peter (oponent) ; Charvát, Petr (oponent)
Studie si klade za cíl vymezení a definici perského achaimenovského stylu v umělecké produkci satrapií (říšských provincií) severozápadní Anatolie (dnešní Turecko) v období trvání achaimenovské říše, čili v letech cca 550 - 330 před naším letopočtem. Za severozápadní anatolské satrapie jsou považovány sardská provincie (Hérodotův II. nomos) a provincie Hellespontská Frýgie (III. nomos). Achaimenovský umělecký styl vychází z bohaté tradice kultur dnešního území Íránu, vlivů mezopotámské tradice a vlastních nomádských kořenů Peršanů. Po rozšíření perské říše na západ k Egejskému moři dochází ke kontaktu s uměleckým projevem anatolských království a řeckého světa. Vzniká jedinečný styl luxusního zboží, spojující praxi lokálních uměleckých škol s perskou dvorní ikonografií, určený pro zákazníky místní společenské elity a perské imigranty. Achaimenovský styl se nejlépe projevuje v toreutické produkci. Nádoby vytepávané z drahých kovů mají typické tvarosloví a charakteristické výzdobné prvky. Přes jejich rozsáhlé geografické rozšíření předpokládáme původ v několika výrobních centrech na území dnešního Turecka. Do těchto dílen se soustřeďovala i výroba šperků a glyptiky. Zejména drobná umělecká díla vyrytá do pečetí ukazují výtvarný a technologický přínos nového uměleckého proudu. Náhled do životního...
|
|
|
Placodermi of the Prague Basin (Lower Palaeozoic of the Barrandian area)
Kašpar Vaškaninová, Valéria ; Kraft, Petr (vedoucí práce) ; Zajíc, Jaroslav (oponent)
Placodermi sa v pražskej panve nachádzajú výhradne na devónskych lokali- tách, datovaných od lochkova do givetu. Najbohatšou je lokalita Černá rokle pri Kosoři s faciami radotínskych vápencov. Revízia materiálu uloženého v zbierkach Národného múzea v Prahe potvr- dzuje tri druhy dvoch rodov plakodermov z radu Acanthothoraci: Radotina kosorensis Gross, 1950; Radotina tesselata Gross, 1958 a Kosoraspis peckai Gross, 1959. Bola uznaná platnosť rodu Holopetalichthys a revidovaný druh H. primus (Barrande, 1872). Jeho zaradenie do vyšších taxonomických jed- notiek je neisté. Bližšie neurčiteľné fragmenty plakodermov boli ponechané v otvorenej nomenklatúre. Rozlišujú sa štyri morfotypy radu Arthrodira. Prvýkrát boli zistené a dokumentované mediodorzálne dosky hrudného panciera a jeho vzťah k hlavovému pancieru R. kosorensis, kraniálne dutiny a dosky hrudného panciera R. tesselata, dobre zachované neurokránium a šupiny K. peckai, dosky hrudného panciera a endoskelet H. primus a veľké dermálne dosky jednotlivých morfotypov artrodír. Začiatkom devónu (lochkov, prag) bola diverzita plakodermov v barran- diene oproti susedným oblastiam výrazne nižšia, faunu tvorili iba zástupcovia vývojovo nižšieho radu Acanthothoraci. Od začiatku emsu boli Acanthotho- raci nahradení zástupcami pokročilejšieho radu Arthrodira,...
|
host ::
RSS.