|
|
Identita zasluhujícího a její konstruování příjemci sociálních dávek
Šafářová, Adéla ; Ripka, Štěpán (vedoucí práce) ; Mitrenga, David (oponent)
Bakalářská práce "Identita zasluhujícího a její konstruování příjemci sociálních dávek" se zabývá způsobem, jakým dosahují příjemci sociálních dávek zásluhovosti (deservingness). Zatímco veřejný diskurs prezentuje uživatele dávek jako neaktivní lidi, kteří zneužívají sociální pomoc, příjemci dávek svou pozici vnímají jinak. Zásluhovost hraje ve vztahu instituce-žadatel roli mocenského nástroje, pomocí kterého úředníci rozlišují mezi zasluhujícími a nezasluhujícími uživateli sociálních dávek, a vůči němuž se žadatelé musejí vymezovat. Identity zasluhujícího se přitom snaží dosahovat různými způsoby, jež na jedné straně odrážejí veřejný diskurs sociální podpory, na druhé straně neúspěch při vyjednávání této identity a v důsledku toho alternativní prezentace zásluhovosti. Výzkum byl empiricky zaměřený, kvalitativní rozhovory užité pro analýzu byly inspirovány principy kolaborativního dialogu [Anderson 2009], jenž umožňuje ono vyjednávání identity zachytit v situovanosti [Goffman 1999] informátorů. Ti na jedné straně aktivitou, hledáním práce či dobrým finančním hospodařením odpovídají na všeobecnou představu o ideálním žadateli [např. Howe 1990], na druhé straně vlivem neúspěchu takto prezentované zásluhovosti argumentují novými atributy zasluhujícího, jako např. zásadami životního stylu či osobní...
|
|
|
Pentecostalism among Czech and Slovak Roma: The religiosity of Roma and the practices of inclusion of the Roma in the brotherhood in salvation. Autonomy and Conversions among Roma in Márov
Ripka, Štěpán ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Hrustič, Tomáš (oponent) ; Ukah, Asonzeh (oponent)
Cílem mé práce je diskutovat možnosti užití konceptu autonomie při studiu konverzí Romů k charismatickému/letničnímu křesťanství. V tomto poli se v poslední době prosazovaly koncepty empowermentu (zplnomocňování) či sociální inkluze, ale chyběla kritická reflexe otázek způsobů vládnutí a útlaku. Vycházím z teze Patricka Williamse (1987; 1991; 1993a), podle kterého francouzští Romové, kteří konvertovali k letničnímu hnutí, dosáhli autonomie (nebo alespoň pocitu autonomie), jež jim dovolovala přehlížet roli strukturálních faktorů a jiných lidí v jejich vlastním jednání. Na případové studii etnografického výzkumu romské charismatického sboru v Západních Čechách rozvíjím koncept autonomie skrze konverzi. Hlavní teoretická inovace mé práce pochází z morální filosofie, především z Christmanovy teorie autonomie (utlačovaných) (2014). Christman definuje autonomii jako reflexivní potvrzování zvolené praktické identity, života, který "stojí za to žít". Příběh, který misionáři v Márově, místě mého terénního výzkumu, dávali do popředí, byl o Romech, kteří se z pasáků a prodejců drog stali křesťany. Empirická realita a narativy změny však na takto jednoduchý popis radikální změny skrze náboženství vrhají stín pochybnosti. Na základě podrobného rozboru konverze muže závislého na drogách tvrdím, že konvertité...
|
|
|
Využití humanitárního hostelu při řešení problematiky bezdomovectví
Ertner, Dominik ; Pěnkava, Pavel (vedoucí práce) ; Ripka, Štěpán (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na projekt Hlavního města Prahy humanitární hostel, který byl vytvořen pro osoby bez domova na jaře roku 2020 ve spojení s pandemií viru SARS-CoV-2. Práce se zaměřuje na problematiku bezdomovectví a humanitární hostely, které u nás do současnosti neexistovaly. Cílem bakalářské práce bylo odpovědět na otázku: Jak nájemníci hostelu hodnotí zkušenost s azylovým bydlením, ve srovnání s humanitárním hostelem. Výzkum je zaměřen na nájemníky hostelu se zkušeností s azylovým domem. S respondenty je veden strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami na témata: zlepšení životní situace, subjektivní pohled na poskytování sociální práce a subjektivní pohled na kvalitu ubytování. Z výzkumu vyplývá, že u všech respondentů došlo ke zlepšení životní situace během pobytu na hostelu. Dále pozitivně hodnotí poskytování sociální práce (proaktivita a individuální pomoc) a kvalitu ubytování (soukromí a svoboda) na humanitárním hostelu proti azylovému domu (pasivita a kontrola). Výsledky výzkumu nasedají na zjištění ze zahraničí, kde pozitivní dopady vycházejí ze zásady: primárně nájemník, sekundárně klient. Primárně je tedy potřeba zajistit člověka vzhledem k jeho životním potřebám (důstojné bydlení) a až následně k němu přistupovat jako ke klientovi (spolupráce se sociálním pracovníkem,...
|
|
|
Sociální práce s lidmi bez přístřeší vykonávajícími výkon trestu odnětí svobody
Deutschová, Barbora ; Pěnkava, Pavel (vedoucí práce) ; Ripka, Štěpán (oponent)
Cílem této bakalářské práce je přiblížit čtenáři práci sociálního pracovníka s osobami bez přístřeší vykonávající výkon trestu odnětí svobody ve všech fázích výkonu trestu. Definuje specifika sociální práce ve věznicích a popisuje různé okruhy životních situací, které většina odsouzených zažívá, a možnosti řešení těchto situací. V této práci lze také nalézt vymezení rolí sociálního pracovníka ve věznici, sociální kurátora a sociálního pracovníka neziskové organizace, a efektivní způsoby jejich vzájemné spolupráce. Několik nezávislých výzkumů dospělo k závěrům, že sociální práce má významný vliv na snižování recidivy a kriminality vůbec, jelikož slouží jako efektivní nástroj nejen při práci s lidmi ve výkonu trestu, ale také jako nástroj prevence před pácháním trestné činnosti. Na svých kazuistikách proto ukazuji, jak se dělá sociální práce, o které už víme, že snižuje recidivu. Přínos mé práce spočívá v hlubším porozumění mechanismů za kvantitativními výsledky sociální práce. Klíčová slova Sociální práce, recidiva, pachatel trestné činnosti, výkon trestu, věznice, osoba bez přístřeší
|
|
| |
|
|
Pentecostalism among Czech and Slovak Roma: The religiosity of Roma and the practices of inclusion of the Roma in the brotherhood in salvation. Autonomy and Conversions among Roma in Márov
Ripka, Štěpán ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Hrustič, Tomáš (oponent) ; Ukah, Asonzeh (oponent)
Cílem mé práce je diskutovat možnosti užití konceptu autonomie při studiu konverzí Romů k charismatickému/letničnímu křesťanství. V tomto poli se v poslední době prosazovaly koncepty empowermentu (zplnomocňování) či sociální inkluze, ale chyběla kritická reflexe otázek způsobů vládnutí a útlaku. Vycházím z teze Patricka Williamse (1987; 1991; 1993a), podle kterého francouzští Romové, kteří konvertovali k letničnímu hnutí, dosáhli autonomie (nebo alespoň pocitu autonomie), jež jim dovolovala přehlížet roli strukturálních faktorů a jiných lidí v jejich vlastním jednání. Na případové studii etnografického výzkumu romské charismatického sboru v Západních Čechách rozvíjím koncept autonomie skrze konverzi. Hlavní teoretická inovace mé práce pochází z morální filosofie, především z Christmanovy teorie autonomie (utlačovaných) (2014). Christman definuje autonomii jako reflexivní potvrzování zvolené praktické identity, života, který "stojí za to žít". Příběh, který misionáři v Márově, místě mého terénního výzkumu, dávali do popředí, byl o Romech, kteří se z pasáků a prodejců drog stali křesťany. Empirická realita a narativy změny však na takto jednoduchý popis radikální změny skrze náboženství vrhají stín pochybnosti. Na základě podrobného rozboru konverze muže závislého na drogách tvrdím, že konvertité...
|
|
|
Identita zasluhujícího a její konstruování příjemci sociálních dávek
Šafářová, Adéla ; Ripka, Štěpán (vedoucí práce) ; Mitrenga, David (oponent)
Bakalářská práce "Identita zasluhujícího a její konstruování příjemci sociálních dávek" se zabývá způsobem, jakým dosahují příjemci sociálních dávek zásluhovosti (deservingness). Zatímco veřejný diskurs prezentuje uživatele dávek jako neaktivní lidi, kteří zneužívají sociální pomoc, příjemci dávek svou pozici vnímají jinak. Zásluhovost hraje ve vztahu instituce-žadatel roli mocenského nástroje, pomocí kterého úředníci rozlišují mezi zasluhujícími a nezasluhujícími uživateli sociálních dávek, a vůči němuž se žadatelé musejí vymezovat. Identity zasluhujícího se přitom snaží dosahovat různými způsoby, jež na jedné straně odrážejí veřejný diskurs sociální podpory, na druhé straně neúspěch při vyjednávání této identity a v důsledku toho alternativní prezentace zásluhovosti. Výzkum byl empiricky zaměřený, kvalitativní rozhovory užité pro analýzu byly inspirovány principy kolaborativního dialogu [Anderson 2009], jenž umožňuje ono vyjednávání identity zachytit v situovanosti [Goffman 1999] informátorů. Ti na jedné straně aktivitou, hledáním práce či dobrým finančním hospodařením odpovídají na všeobecnou představu o ideálním žadateli [např. Howe 1990], na druhé straně vlivem neúspěchu takto prezentované zásluhovosti argumentují novými atributy zasluhujícího, jako např. zásadami životního stylu či osobní...
|
host ::
RSS.