|
|
Sekularismus a modernizace v pojetí Turguta Özala
Siegl, Erik ; Malečková, Jitka (vedoucí práce) ; Pirický, Gabriel (oponent) ; Kropáček, Luboš (oponent)
Předložená dizertační práce se zabývá otázkami vzájemného vztahu islámu, sekularismu a modernizace ve vývoji Turecké republiky. Tuto problematiku konkrétně zkoumá na příkladě bývalého tureckého premiéra a prezidenta Turguta Özala (1927-1993). Jeho myšlení a politiku analyzuje a zařazuje do širšího politického a historického kontextu na základě zkoumání vývoje sekularismu jako státní politiky a také v porovnání s ideologickými přístupy kemalismu a islamismu. Turgut Özal stál v čele Turecka po celou dekádu (1983-93), kterou mnozí současníci i část zahraniční odborné literatury vnímají jako přelomovou z hlediska modernizačních proměn a změny postavení islámu ve společnosti. Během své vlády Özal významně posílil státní podporu islámu a změnil tak oficiální podobu tureckého sekularismu. Podrobná analýza jeho knihy "Turecko v Evropě, Evropa v Turecku" dokládá, že jeho vlastní pojetí modernizace a sekularismu bylo v mnoha ohledech v rozporu s kemalismem a myšlenkami zakladatele státu Mustafy Kemala i s islamismem v pojetí Necmettina Erbakana. V rámci tureckého politického myšlení představuje samostatný myšlenkový proud čerpající z tradice pravicového konzervativismu. Ve své praktické politice Özal realizoval liberalizační ekonomický program, prosazoval silnější ekonomickou a politickou integraci s...
|
|
|
Sekularismus a modernizace v pojetí Turguta Özala
Siegl, Erik ; Malečková, Jitka (vedoucí práce) ; Pirický, Gabriel (oponent) ; Kropáček, Luboš (oponent)
Předložená dizertační práce se zabývá otázkami vzájemného vztahu islámu, sekularismu a modernizace ve vývoji Turecké republiky. Tuto problematiku konkrétně zkoumá na příkladě bývalého tureckého premiéra a prezidenta Turguta Özala (1927-1993). Jeho myšlení a politiku analyzuje a zařazuje do širšího politického a historického kontextu na základě zkoumání vývoje sekularismu jako státní politiky a také v porovnání s ideologickými přístupy kemalismu a islamismu. Turgut Özal stál v čele Turecka po celou dekádu (1983-93), kterou mnozí současníci i část zahraniční odborné literatury vnímají jako přelomovou z hlediska modernizačních proměn a změny postavení islámu ve společnosti. Během své vlády Özal významně posílil státní podporu islámu a změnil tak oficiální podobu tureckého sekularismu. Podrobná analýza jeho knihy "Turecko v Evropě, Evropa v Turecku" dokládá, že jeho vlastní pojetí modernizace a sekularismu bylo v mnoha ohledech v rozporu s kemalismem a myšlenkami zakladatele státu Mustafy Kemala i s islamismem v pojetí Necmettina Erbakana. V rámci tureckého politického myšlení představuje samostatný myšlenkový proud čerpající z tradice pravicového konzervativismu. Ve své praktické politice Özal realizoval liberalizační ekonomický program, prosazoval silnější ekonomickou a politickou integraci s...
|
|
|
Politický systém íránské islámské republiky a jeho transformace po roce 1989
Bumbálek, Cyril ; Gombár, Eduard (vedoucí práce) ; Kropáček, Luboš (oponent) ; Pirický, Gabriel (oponent)
Předkládaná práce představuje historicko-politologickou analýzu politického systému Íránské islámské republiky. Autor se soustředí jak na formativní období, genezi politického systému a formování íránské porevoluční politické elity v průběhu 80. let, tak na období tzv. druhé íránské republiky. To je ohraničené smrtí revolučního vůdce ájatolláha Chomejního a navazující novelou ústavy z roku 1979, kterou bylo třeba přizpůsobit nové politické realitě. Absence charismatického vůdce Chomejního předznamenala významnou změnu parametrů politického systému po roce 1989. Chomejní za svého života sjednocovat nejvyšší politickou a náboženskou autoritu. Nový nejvyšší vůdce Chámene'í nebyl uznanou nejvyšší náboženskou autoritou a zpočátku nedisponoval ani silnou mocenskou základnou. Politickou moc sdílel nejprve s prezidentem Rafsandžáním, který byl hybatelem rekonstrukčního procesu na počátku 90. let spojeného s reformami v ekonomické oblasti. Chámene'í nehrál roli vrchního arbitra, ale utvořil alianci s konzervativními duchovními, jejichž zájmy prosazoval proti radikálnímu levicovému křídlu režimu. Volání po uvolnění systému a reformách vyneslo v roce 1997 do prezidentského úřadu liberálního duchovního Mohammada Chátamího, který vystoupil s programem demokratické transformace Islámské republiky zevnitř. Klerikální...
|
|
|
Politické a vojenské elity v Granadském emirátu
Ženka, Josef ; Gombár, Eduard (vedoucí práce) ; Veselý, Rudolf (oponent) ; Pirický, Gabriel (oponent)
Politické a vojenské elity v Granadském emirátuPolitické a vojenské elity v Granadském emirátuPolitické a vojenské elity v Granadském emirátuPolitické a vojenské elity v Granadském emirátu disertační prácedisertační prácedisertační prácedisertační práce (PhDr. Josef Ženka) Abstrakt Disertační práce se zabývá politickými elitami v Granadě a analyzuje je jako sociální skupinu v rámci jejich vlastní dynamiky a vlivu na politický rozhodovací proces vyjádřený vlivem na panovnickou dynastii. Zkoumá pojmenování této elity u arabsky psaných pramenů, její vymezení a pojítka. Těmi byl ǧāh a hospodářsko-mocenské zájmy. Na základě stanovené ǧāhové pyramidy společnosti se pak soustředí na jednotlivé složky, Panovníky jako zdroje legitimity politické moci, vezíry jako hlavní protiváhu panovníka, palácový okruh, ve kterém byla soustředěna zbylá část politické elity, a granadské princezny. Nejvyšší vezír jako nejvýraznější postava této skupiny se časem přeměnil v regenta a vládcova veřejného reprezentanta a svou mocí začal od počátku 14. století značně omezovat moc samotného panovníka a v 15. století ji již téměř trvale převzal. Důraz v rámci sociální skupiny elity je kladen na vzájemné vazby jednotlivých složek a jejich praktický vliv na chod emirát. Jako nepostradatelná pak vystupuje panovnická elita, naopak vládce byl...
|
|
|
Transformační proces v Alžírsku (1988-1999)
Beránek, Zdeněk ; Gombár, Eduard (vedoucí práce) ; Mendel, Miloš (oponent) ; Pirický, Gabriel (oponent)
- Transformační proces v Alžírsku (1988-1999) Předkládaná práce analyzuje politické změny v Alžírsku po roce 1988, kdy byl po nepokojích v hlavním městě zahájen liberalizační proces a urychleny ekonomické tržní reformy. Politické reformy měly posílit postavení prezidenta Bendžedída a jeho spojenců na úkor konzervativních oponentů a zároveň obnovit legitimitu režimu. Autoři reforem každopádně nepočítali s výraznějším sdílením moci. Nečekaný úspěch islamistické strany mobilizoval konzervativce a protiislamisticky zaměřené armádní velení. Zrušení voleb kvůli jednoznačnému vítězství islamistů v lednu 1992 vedlo k eliminaci islamistické i sekulární opozice. Obnovený autoritářský režim dokázal dostat pod kontrolu islamistické povstání a s pomocí MMF i kritickou ekonomickou situaci. Návrat k ústavnímu režimu proběhl bez účasti islamistické i sekulární opozice, která byla fragmentovaná a režim ji dokázal částečně kontrolovat. Po roce 1996 byl nastolen autoritářský režim s omezenými pluralitními prvky s dominantním postavením prezidenta, které je však oslabováno výrazným vlivem armádního velení. Politické strany mohou působit, ale jejich vliv je omezen. Jisté limity má i svoboda tisku. Došlo k posílení soukromého sektoru, postavení státu je však stále výrazné a ekonomika je závislá na vývozu ropy a zemního...
|
|
|
Symbolika v díle Ibn Síny: Interpretace iniciačních příběhů
Vitásková, Magdaléna ; Kropáček, Luboš (vedoucí práce) ; Ostřanský, Bronislav (oponent) ; Pirický, Gabriel (oponent)
Záměrem předkládané práce je interpretace příběhů Živý, syn Bdícího, Pták a Salamán a Absál, jejichž autorem je jeden z největších myslitelů středověkého islámského Východu Ibn Síná (980-1037). Na rozdíl od jeho filosofických a lékařských spisů se zmíněné příběhy vyznačují odlišným charakterem a vytvářejí uzavřený vyprávěcí cyklus. Vycházím z předpokladu, že díla svou tematikou, použitými narativními postupy a obsaženou symbolikou spadají do iniciačního žánru, přičemž hlavním cílem této práce je danou hypotézu potvrdit prostřednictvím hermeneutické interpretace. Ukázalo se, že příběhy jako celek vykazují charakteristické iniciační rysy: hrdinovo bloudění, jeho zoufalství nad vlastní existenciální situací a touhu po dosažení vyššího ontologického statusu, setkání se zasvětitelem, iniciační zkoušky, překročení hranice mezi nezasvěceným a zasvěceným prostorem, konečné zasvěcení prostřednictvím symbolické smrti. Interpretace jednotlivých děl zase odhalila vnitřní koherenci každého příběhu: Živý, syn Bdícího se zaměřuje na motiv průvodce-zasvětitele a popis jednotlivých stupňů na iniciační cestě směrem vzhůru, Pták emotivně vypráví o stavu předcházejícímu zasvěcení a poté se věnuje průniku do zasvěceného prostoru a konečně Salamán a Absál spěje svou zdánlivou tragičností ke kýženému zasvěcení ve formě...
|
host ::
RSS.