|
|
Myokardiální postižení při zátěžové echokardiografii: porovnání dobutaminové, dipyridamolové a dynamické zátěže
Mědílek, Karel ; Šťásek, Josef (vedoucí práce) ; Paleček, Tomáš (oponent) ; Kala, Petr (oponent)
Cíle práce: Zátěžová echokardiografie hraje důležitou roli ve vyšetřování pacientů s bolestmi na hrudi suspektními z angíny pektoris. Dipyridamol se jeví jako bezpečnější stresor než dobutamin, dynamická zátěž je pak doporučována jako metoda první volby. Cílem studie bylo prokázat, zda tyto běžně používané formy zátěže způsobují myokardiální poškození měřené hsTnT. Metody: do studie bylo zařazeno 135 pacientů (DSE n=46, ExsE n=46, DIP n=43) s negativním nálezem při SE. Vyřazovacími kritérii byly známá ICHS, klidové regionální poruchy kinetiky LK, systolická dysfunkce LK (EF≤50%), více než mírná hypertrofie LK (septum/zadní stěna ≥13 mm), diabetes nebo prediabetes (glykémie na lačno>5.6 mmol/L), bazální hodnota hsTnT ≥14 ng/L, bazální krevní tlak ≥160/100mmHg, vrcholový tlak v plicnici ≥45mmHg při bazální echokardiografii, eGFR <1ml/s/1.73 m2 a více než málo až středně významná chlopenní vada. HsTnT byl měřen před započetím a ve 180 minutě po skončení testu. Výsledky: Všichni pacienti měli nízkou PTP ICHS. V DSE skupině došlo k nárůstu hsTnT, který byl menší v ExSE skupině, u DIP se hladina hsTnT při zátěži nezměnila [9.4 (1.5-58.6), 1.1 (-0.9-15.7), -0.1 (-1.4-2.1) ng/L, p<0.001]. U DSE skupiny byla pozorována závislost změny hsTnT na maximální dávce dobutaminu (r=0.30, p=0.045), délce testu...
|
|
|
Využití moderních metod echokardiografie a magnetické rezonance v diagnostice srdeční amyloidózy.
Fikrle, Michal ; Paleček, Tomáš (vedoucí práce) ; Hutyra, Martin (oponent) ; Krejčí, Jan (oponent)
Amyloidózy zahrnují skupinu onemocnění způsobených ukládáním patologické bílkoviny amyloidu do různých tkání. Amyloid může vznikat celou řadou patologických procesů. Některé z amyloidóz mohou postihovat i srdeční svalovinu. Srdeční postižení u amyloidózy je pak hlavním faktorem, který limituje prognózu postiženého jedince. Diagnostika srdeční amyloidózy je nesnadná, zvláště pro nespecifické symptomy i nálezy při běžných vyšetřovacích metodách. Cílem naší práce bylo zhodnotit využitelnost nových diagnostických postupů na poli zobrazovacích metod, konkrétně magnetické rezonance srdce s využitím pozdního sycení kontrastní látkou na bázi gadolinia a dále echokardiografického hodnocení tzv. strainu, tj. deformace myokardu levé komory, v diagnostice amyloidové kardiomyopatie. V naší prvé studii jsme vyšetřili 22 pacientů s AL amyloidózou srdeční, a to jak echokardiograficky, tak magnetickou rezonancí srdce včetně tkáňové charakteristiky myokardu na základě techniky pozdního sycení kontrastní látkou. Srovnávali jsme morfologické a funkční parametry levé komory zhodnocené magnetickou rezonancí, jakožto zlatým standardem hodnocení morfologie a funkce srdečních oddílů, s parametry získanými echokardiografickým hodnocením. Následně jsme vyhodnocovali přítomnost a typ pozdního sycení gadoliniové kontrastní...
|
|
|
Ultrasonografické hodnocení změn kardiovaskulárního systému u nemocných s Fabryho chorobou
Paleček, Tomáš ; Bultas, Jan (vedoucí práce) ; Pudil, Radek (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Fabryho choroba je na X chromozóm vázaná porucha metabolizmu glykosfingolipidů, jejíž podstatou je porucha aktivity lyzozomálního enzymu α-galaktozidázy A vedoucí k progresivní intracelulární akumulaci neutrálních glykosfingolipidů, především globotriaosylceramidu. Kromě řady extrakardiálních manifestací je pro Fabryho chorobu typické i postižení kardiovaskulárního systému. Jeho primárním podkladem je ukládání patologického substrátu v kardiomyocytech, buňkách převodního systému, chlopenních fibroblastech a endoteliálních a svalových buňkách vaskulatury. Charakteristickým kardiovaskulárním projevem Fabryho choroby je vývoj srdeční i cévní hypertrofie. Cílem našich prací bylo pomocí ultrasonografických vyšetření, která představují základní neinvazivní zobrazovací metodu v kardiologii, podrobně popsat změny kardiovaskulárního systému u nemocných s Fabryho chorobou. Zaměřili jsme se na strukturální a funkční změny srdečních komor a chlopenního aparátu a jejich vztah k postižení vaskulárnímu, reprezentovanému nálezy na společných karotických tepnách. Dále jsme srovnali diagnostickou přesnost dvou nových ultrasonografických metod hodnocení diastolické funkce levé komory. V in vitro studii byla zkoumána možnost přítomnosti cirkulujícího proliferativního faktoru, který by souvisel s rozvojem kardiální a vaskulární...
|
|
|
Remodelace levé komory srdeční u pacientů s primárním hyperaldosteronismem a esenciální hypertenzí
Indra, Tomáš ; Holaj, Robert (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Paleček, Tomáš (oponent)
Postižení srdce při hypertenzi je jedním z nejzávažnějších důsledků působení vysokého krevního tlaku. Morfologické a funkční změny srdce nejsou způsobeny jen efektem samotného tlakového přetížení, ale na jejich vzniku se podílejí další, hemodynamické i neurohumorální vlivy. V naší práci jsme se zaměřili na srovnání echokardiograficky detekovatelných morfologických a funkčních změn levé komory v důsledku esenciální hypertenze a hypertenze asociované s primárním hyperaldosteronismem (PHA) jako nejčastější příčinou sekundární, endokrinně podmíněné hypertenze. V první části práce jsme se zkoumali rozdíly v geometrii levé komory u mužů s PHA a esenciální hypertenzí po vyčlenění její nízkoreninové formy, u které jsme rovněž jako u PHA předpokládali efekt zvýšeného plazmatického objemu na remodelaci komory. U mužů s nízkoreninovými formami hypertenze jsme pozorovali větší endsystolický i enddiastolický rozměr levé komory, nižší relativní tloušťku stěn a častější výskyt excentrické hypertrofie ve srovnání s muži s normoreninovou esenciální hypertenzí. Zatímco rozměry dutiny LK pozitivně korelovaly s hladinou aldosteronu, tloušťka stěn levé komory byla asociována zejména s tíží hypertenze vyjádřené průměrnými krevními tlaky a počtem užívaných antihypertenziv. Změny v geometrii levé komory by mohly být...
|
|
|
Feasibility and Clinical Value of Vena Contracta Area in the Quantification of Functional Mitral Regurgitation During Bicycle Exercise: A Color Doppler 3D Echocardiography Study
Večeřa, Jan ; Malý, Radovan (vedoucí práce) ; Hutyra, Martin (oponent) ; Paleček, Tomáš (oponent)
Možnosti využití trojrozměrné (3D) echokardiografie při měření dynamických změn funkční mitrální insuficience při zátěžové echokardiografii Předchozí práce prokázaly, že těžká funkční mitrální regurgitace (FMR) v klidu a/nebo její významné prohloubení při dynamické fyzické zátěži se pojí se sníženou funkční kapacitou a špatnou prognózou pacientů. V těchto studiích byla významnost FMR hodnocena pomocí 2- rozměrné (2D) echokardiografie: proximal isovelocity surface area (PISA) a pulzní Dopplerovská volumetrie. Tyto metody však mají četné limitace jako je např. předpoklad pravidelného kruhového tvaru efektivního regurgitačního ústí (ERO), podcenění významnosti ERO FMR, nízká reproducibilita s možným exponenciálním růstem chyby měření a nepřímé měření ERO. V nedávné minulosti zavedená metodika barevné trojrozměrné (3D) Dopplerovské echokardiografie umožňující měření plochy průřezu krčku regurgitačního jetu FMR (vena contracta area - VCA), jako nové metody hodnocení významnosti FMR v klidu., která umožňuje přímé měření ERO bez limitací spojených s tvarem regurgitačního ústí a průtokem. Prognostický význam VCA v klidu a její vzestup při fyzické zátěži, však nebyl doposud studován. Proto jsme si stanovili cíle naší práce: 1) zjistit zda je vtah mezi zátěží vyvolanými změnami FMR hodnocenými metodou VCA ,...
|
|
|
Využití moderních metod echokardiografie a magnetické rezonance v diagnostice srdeční amyloidózy.
Fikrle, Michal ; Paleček, Tomáš (vedoucí práce) ; Hutyra, Martin (oponent) ; Krejčí, Jan (oponent)
Amyloidózy zahrnují skupinu onemocnění způsobených ukládáním patologické bílkoviny amyloidu do různých tkání. Amyloid může vznikat celou řadou patologických procesů. Některé z amyloidóz mohou postihovat i srdeční svalovinu. Srdeční postižení u amyloidózy je pak hlavním faktorem, který limituje prognózu postiženého jedince. Diagnostika srdeční amyloidózy je nesnadná, zvláště pro nespecifické symptomy i nálezy při běžných vyšetřovacích metodách. Cílem naší práce bylo zhodnotit využitelnost nových diagnostických postupů na poli zobrazovacích metod, konkrétně magnetické rezonance srdce s využitím pozdního sycení kontrastní látkou na bázi gadolinia a dále echokardiografického hodnocení tzv. strainu, tj. deformace myokardu levé komory, v diagnostice amyloidové kardiomyopatie. V naší prvé studii jsme vyšetřili 22 pacientů s AL amyloidózou srdeční, a to jak echokardiograficky, tak magnetickou rezonancí srdce včetně tkáňové charakteristiky myokardu na základě techniky pozdního sycení kontrastní látkou. Srovnávali jsme morfologické a funkční parametry levé komory zhodnocené magnetickou rezonancí, jakožto zlatým standardem hodnocení morfologie a funkce srdečních oddílů, s parametry získanými echokardiografickým hodnocením. Následně jsme vyhodnocovali přítomnost a typ pozdního sycení gadoliniové kontrastní...
|
|
|
Ultrasonografické hodnocení změn kardiovaskulárního systému u nemocných s Fabryho chorobou
Paleček, Tomáš ; Bultas, Jan (vedoucí práce) ; Pudil, Radek (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Fabryho choroba je na X chromozóm vázaná porucha metabolizmu glykosfingolipidů, jejíž podstatou je porucha aktivity lyzozomálního enzymu α-galaktozidázy A vedoucí k progresivní intracelulární akumulaci neutrálních glykosfingolipidů, především globotriaosylceramidu. Kromě řady extrakardiálních manifestací je pro Fabryho chorobu typické i postižení kardiovaskulárního systému. Jeho primárním podkladem je ukládání patologického substrátu v kardiomyocytech, buňkách převodního systému, chlopenních fibroblastech a endoteliálních a svalových buňkách vaskulatury. Charakteristickým kardiovaskulárním projevem Fabryho choroby je vývoj srdeční i cévní hypertrofie. Cílem našich prací bylo pomocí ultrasonografických vyšetření, která představují základní neinvazivní zobrazovací metodu v kardiologii, podrobně popsat změny kardiovaskulárního systému u nemocných s Fabryho chorobou. Zaměřili jsme se na strukturální a funkční změny srdečních komor a chlopenního aparátu a jejich vztah k postižení vaskulárnímu, reprezentovanému nálezy na společných karotických tepnách. Dále jsme srovnali diagnostickou přesnost dvou nových ultrasonografických metod hodnocení diastolické funkce levé komory. V in vitro studii byla zkoumána možnost přítomnosti cirkulujícího proliferativního faktoru, který by souvisel s rozvojem kardiální a vaskulární...
|
|
|
Biologické vlastnosti afunkčních adenomů hypofýzy
Česák, Tomáš ; Náhlovský, Jiří (vedoucí práce) ; Smrčka, Martin (oponent) ; Paleček, Tomáš (oponent)
Souhrn Úvod: Afunkční adenomy hypofýzy (AAH) jsou považovány za benigní, pomalu rostoucí nádory v oblasti tureckého sedla. Jejich růst je zpravidla konstantně exponenciální, přičemž rychlý, agresivní růst zvláště u mladších nemocných není výjimkou. Léčba AAH spočívá v chirurgickém odstranění. Role rutinního pooperačního ozáření zbytku tumoru je literárně kontroverzní. Cíle studie: Cílem studie bylo poznání přirozených zákonitostí růstu AAH se snahou odhalit faktory mající vliv na jejich růstovou potenci. Součástí studie bylo zároveň zjistit, zda jaderný marker Ki-67 může být spolehlivým ukazatelem proliferace adenomů, jakož i mírou predikce růstové potence pooperačních reziduí, což by umožnilo vytipovat závažnější případy rychlého růstu při následné recidivě. Soubor nemocných: Soubor našich operovaných pacientů pro AAH od roku 2000-2007 čítal 105 pacientů. Stanovená kritéria souboru (pooperační reziduum detekované 2 grafickými kontrolami, bez adjuvantní terapie s imunohistochemickým odečtem proliferačního markeru) v současné době splnilo 29 nemocných (22 mužů, 7 žen). Průměrný věk souboru činil 62,9 roku. Ve velké míře se jednalo o afunkční makroadenomy s expresí gonadotrofinů (90%). Výsledky: Objektivně zjištěná radikalita na podkladě pooperačních grafických kontrol magnetickou rezonancí (MR) dosáhla v...
|
|
|
Remodelace levé komory srdeční u pacientů s primárním hyperaldosteronismem a esenciální hypertenzí
Indra, Tomáš ; Holaj, Robert (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Paleček, Tomáš (oponent)
Postižení srdce při hypertenzi je jedním z nejzávažnějších důsledků působení vysokého krevního tlaku. Morfologické a funkční změny srdce nejsou způsobeny jen efektem samotného tlakového přetížení, ale na jejich vzniku se podílejí další, hemodynamické i neurohumorální vlivy. V naší práci jsme se zaměřili na srovnání echokardiograficky detekovatelných morfologických a funkčních změn levé komory v důsledku esenciální hypertenze a hypertenze asociované s primárním hyperaldosteronismem (PHA) jako nejčastější příčinou sekundární, endokrinně podmíněné hypertenze. V první části práce jsme se zkoumali rozdíly v geometrii levé komory u mužů s PHA a esenciální hypertenzí po vyčlenění její nízkoreninové formy, u které jsme rovněž jako u PHA předpokládali efekt zvýšeného plazmatického objemu na remodelaci komory. U mužů s nízkoreninovými formami hypertenze jsme pozorovali větší endsystolický i enddiastolický rozměr levé komory, nižší relativní tloušťku stěn a častější výskyt excentrické hypertrofie ve srovnání s muži s normoreninovou esenciální hypertenzí. Zatímco rozměry dutiny LK pozitivně korelovaly s hladinou aldosteronu, tloušťka stěn levé komory byla asociována zejména s tíží hypertenze vyjádřené průměrnými krevními tlaky a počtem užívaných antihypertenziv. Změny v geometrii levé komory by mohly být...
|
host ::
RSS.